Archiv pro měsíc: Duben 2013

Lev Nikolajevič Tolstoj – Kreutzerova sonáta

Mezi cestujícími ve vlaku se rozvine vzrušená diskuze o vztahu muže a ženy. Výpovědi jednotlivých cestujících pojednávají o problémech soužití s opačným pohlavím, se kterým vstupují do manželského svazku. Z počáteční diskuze dámy a advokáta se rozvine ostrá výměna názorů ostatních do kupé vstupujících lidiček.

Dochází k názorovému střetu dámy a starého obchodníka. Obchodník má na vztah muže a ženy svérázný názor, že žena se má zkrotit hned na začátku. Dáma apeluje na to, že svazek má být především důsledkem vzájemné náklonnosti, že láska je cit, kterým dáváme jednomu přednost před ostatními. Následuje obecná polemika o tom, jaké trvání tato přednost má.

 

Šedivý pán – Pozdnyšev – vypráví svůj životní příběh od neřestnosti svých mladých let, člověka z vyšších společenských kruhů, do doby, kdy vstoupil v manželství se ženou, kterou později zabil. Detailně odůvodňuje příčiny, které ho dovedly k zločinu. Ženy prý působí smyslně na city mužů, aby je lapily do svých sítí. Vypráví o neporozumění se svou ženou a o nesouladu v potřebách tělesných, zvláště po příchodu dětí. Jeho manželská krize vyvrcholila, když si jeho žena začala milostný románek s houslistou TRUCHAČEVSKÝM.

 

Pozdnyševa sžíralo nejprve podezření a pak krutá žárlivost. Došel k názoru, že láska i zloba jsou stejné živočišné city. Situace graduje, když se jeho podezření potvrdilo při nečekaném nočním návratu z cesty na venkov. Přistihl svou manželku s houslistou TRUCHAČEVSKÝM. Jeho žárlivá reakce byla nepříčetná. Kinžálem zabil svou ženu, aby potrestal její provinění proti němu. Až k takovému činu se dobral člověk, který na začátku svou ženu miloval.

Harlej a Škwor – 31.3.2013 v Polné

České rockové stálice Škwor a Harlej vyrazily na začátku března na společné turné, které zahrnuje 12 zastávek, mezi nimiž nechybí například Plzeň, Ostrava, České Budějovice, Brno, Pardubice či Zlín. Jako hosty si sebou vezou pražskou symphonic-horrorcore kapelu The Snuff a pražskej HC / Crossover band s názvem Flattus. V neděli 31.3.2013 jsem se společně s bratrem vypravil na akci v Polné, kde se také na jeden večer tento hudební cirkus zastavil…

Nejprve vysvětlím, proč report píši více než týden po akci, ale důvod je jednoduchý – koncert Harlej + Škwor jsem si užil zřejmě na tolik, že mě to na týden knokautovalo do postele s jakousi podivnou chřipkou. Přeci jen kombinace paření na metal, několik litrů dobře chlazeného piva, více než krabička cigaret a odeřvanej repertoár kapel za celý večer se musel někde podepsat, stejně jako fakt, že jsem den předtím absolvoval několik akcí včetně návštěvy koncertu kapely Turbo a známé jihlavské diskotéky Ponorka, dva dny předtím byl v hospodě do rána a den předtím taktéž atd. 🙂 No prostě, měl jsem náročný konec března. Respektive – udělal jsem si letos zajímavé předvelikonoce a Velikonoce 🙂 Ovšem dost bylo žvatlání o mě, pojďme se vrhnout na Harlej, Škwor, Flattus a The Snuff.
Koncert se konal ve známém polenském sále v polenském zámku a první, co mě při vstupu nadchlo, překvapilo i potěšilo byl fakt, že je na akci poměrně mnoho hudby chtivých návštěvníků. Neumím odhadnout, kolik lidí tam mohlo být, ale při mém tipování se to mohlo pohybovat okolo šesti stovek lidí. Ještě před začátkem jsem si zašel na večeři a nějaké to pivo do hospody, aby se mi dobře tancovalo, no a pak jsem v doprovodu svého bráchy zamířil do víru českého bigbítového dunění v očekávání věcí příštích. Chvíli po příchodu jsme se připojili k několika kamarádkám z Polné. V partě se to prostě lépe táhne…

Jako první začínala na pódiu zdejšího kulturního svatostánku pražská kapela Flattus, což je crossover-rocková parta hrající převážně česky. Zpěvák Jirka se zbytkem kapely rozvařil sál a připravil mé spoluposluchače na to, že večer bude stát za to. Hudba Flattus sice není ještě mezi lidmi na Vysočině nijak příliš známá, věřím však, že po turné se Škwory a Harlej budou mít tito protřelí muzikanti (kapela existuje již od roku 1996) po celé ČR o mnoho nových fanoušků více, protože spousta lidí mi dodnes hlásí, že Flattus se jim na této akci opravdu líbil.

Druhou partou na scéně byli pražští The Snuff. Ač zjevem z mého pohledu mladí muzikanti, dokázali upoutat a hlavně lidi na ně pařili, tancovali, skákali, řvali. Ba co více, dokonce do sebe strkali. Tahle symphonic-horrorcorová banda mě bavila. Hlavně zpěv mě zaujal a od té doby si ji občas pustím na konkurenčním Bandzone.cz 🙂 Fakt je, že po této kapele jsem byl připraven na nejlepší. Respektive těšil jsem se na následný dvojkoncert českých rockových hvězd.

Venku sice řádila soudružka zima, ale v sále začínala stoupat teplota, protože co si budeme povídat, hodně lidí je hodně lidí, každej má cca 36 stupňů a fyzika prostě funguje. A pak to přišlo. Legenda českého crazy metalu:) – HARLEJ se objevila na pódiu. Sál se zaplnil. “Tak tady máš bože, co si chtěl, …” Set začal písní Zfetovanej. A pokračoval ve stejném drajvu plném energie.

Harlej jsem viděl v životě na živo snad dvacetkrát, ale letos poprvé to bylo s aktuálním zpěvákem Tomášem Hrbáčkem – a že už v Harleji nějaký rok křičí do mikrofonu. No nic, dohnal jsem to všechno až nyní. Každopádně mě to ale potěšilo, protože v playlistu tohoto pražského hudebního tělesa byly jak písně staré, které znám ještě z dob, kdy kapele předsedal Vláďa Šafránků, tak skladby novější i nejnovější, které se ovšem již za dobu nedlouhé existence staly mezi posluchačstvem poměrně známé. Důkazem toho je fakt, že spousta návštěvníků si pobrukovala zpívaný text s frontmanem Tomášem. Nebyl jsem výjimkou – jak jsem oznámil v úvodu článku – což mě stálo bolest hlasivek ještě v pondělí a úterý. Ale zavzpomínal jsem si na dobu mého raného mládí, kdy k nám Harlej do vsi zajížděl poměrně pravidelně a já si u nich vychutnával své první rockové požitky.

Alkoholik ukrytý ve mně zajásal, když začala přestávka. Kopl jsem do sebe nějaké pivko a panáky, pozdravil se s řadou místních celebrit i známých. A šlo se na Škwor.

Nejsem na tripu a jsou na světě i věci, co se mi nelíbí. Ba dokonce jsou na světě i věci, které mě opravdu žerou. Ovšem ten večer se mi tak nějak líbilo všechno, takže se nelze divit, že Škwor, který mám v oblibě normálně, sem ten večer opravdu dával. Samozřejmě to byla zase smršť známých hitů z dob minulých i současnějších. Tahle nu metalová pražská grupa, která začala řvát z českých pódií někdy kolem roku 1998 si za těch 15 let existence vydobila dobrou pozici mezi předními českými tvrdými skupinami. Vždycky se rád podívám na to, jak veliký frontman Petr Hrdlička drží kytaru, která v jeho velikých rukou vypadá jako dětská hračka. No, je to zážitek, co si budeme povídat.

No a pak koncert skončil. Potlačil jsem slzu v oku a vypravil se ještě někam na pivo, abych všechny zážitky onoho fajn večera vstřebal. Fakt, že píši tento report, je známkou toho, že se mi akce opravdu líbila, reportáž z akce jsem několik let nepsal… a dlouho možná zase psát nebudu. Kdo ale můžete a máte to někde poblíž, určitě zajděte na koncert některého z mnou zde popsaných hudebních uskupení a turné se účastnících kapel. Buď samostatně a nebo, pokud to ještě stihnete, zajděte rovnou na některou ze zastávek tohoto již zmíněného turné.

Harlej-Skwor-Tour2013-poster.jpg
http://bandzone.cz/flattus
http://bandzone.cz/thesnuff
http://bandzone.cz/harlej
http://bandzone.cz/skwor

Zimní noc

Je hluboká a temná zimní noc, tak hluboká jako prázdnota, která bloudí po lidských duších a vybírá si stále nové oběti, aby je dostala až na dno sebe samých. Já sedím u okna a dívám se ven, bílá vláha se snáší s deštěm k zemi, putuje nekonečnou oblohou a usedá na cestu, která se třese pod jejím chladem. Staré hodiny na skříni bijí pravidelně, jako moje srdce.

 Je to smutné pesimistické období, které na radosti nepřidá a tvrdě se brání jakékoliv změně. Jaro je daleko, je teprve prosinec – ŠKODA, já se krčím u radiátoru a vzpomínám na léto, na to, co bylo…   jen na ty hezké věci. Ty smutné se snažím držet v koutě mého myšlení, ale ony se nějakým způsobem z toho kouta vždy dostanou a smíchají se s mými pocity zimního pesimismu.

A já smutně sedím za oknem (na tý straně vevnitř) a čekám každým dnem na lepší roční období a pořád nic. Zdá se to být nekonečně dlouhé, čas běží pomalu a táhne se jak vzpurná oběť skřipce a sníh padá pořád stejně.

Vidím les, který spí pod nánosy sněhové pokrývky. Vidím pole, které se marně brání kruté zimě, občas slyším psy smutně výt k obloze a prosit o trochu lepšího zacházení, slyším šumět polozamrzlý splav i zvony na věži oznamující půlnoc. Já pořád sedím, ani nevím proč, nemám důvod, měl bych dávno spát, ale nejde to, je zima, je krutá zima, tedy nejhorší roční období.

Pravdou je, že se užírám schválně, ale proč ne, když mě to baví, když se mi to líbí,, je to takový zvláštní pocit, který v té zimě hřeje u srdce. Doporučuji to všem, nejlepší lék proti zimě je, nechat se jí deptat.

 

Na vysvětlenou:

Chtěl jsem sem na blog hodit něco tématického – něco k tomu – co straší za oknem a pak mě napadlo, že už jsem to někde někdy psal. Zapátral jsem tedy a v posledním koutě starého disku jsem našel tuhle slohovou práci ze základní školy… tak recykluji a sdílím:)  Omluvte proto opět úsměvnost tohoto počinu i styl, kterým je to celé psáno, chtěl jsem zachovat autentičnost mého tehdejšího pisatelského umu.