Píšu už asi od 12ti let, recenze, články, rozhovory… A spousta těchto mých literárních výplodů z mého “pravěku” není nikde k dohledání. A tak sem si říkal, že je postupně některé zveřejním alespoň zde na svém blogu. Buďte proto tolerantní k chybám stylistickým i těm pravopisným, byly psány ještě v době, kdy sem na takové věci nedbal, o to víc sem chtěl tvořit a dát o sobě vědět… Takhle sem psal ještě dávno, než sem měl občanku (a chvilku potom). Některé ty věci jsou celkem perly, jiné spíš k pousmání, ale je to doklad toho, že sem se tenkrát jen tak neflákal. Jeden takový článek vám zde právě přináším:
Vzpomínka na základní školu
Základní škola je narozdíl od střední povinná, pro to k ní a k složení výuky mám výhrady, narozdíl od střední, která poviná není, jsme tam z vlastní vůle a pokud nás to nebaví můžeme odejít, můžeme si vybrat a být na střední škole, která nás bude bavit a kde je složení výuky takové, jaké nám bude vyhovovat, jedinou naší prioritou je tedy na škole vydržet a v pohodě ji zvládnout. To u základky není.
Jaké bych měl výhrady k základní škole? (těch by bylo)
Myslím si, že základní škola si nenajde k mnoha žákům cestu, protože i v předmětech, které by za normálních okolností mohli být žáky oblíbeny se učí jen ty nudné části. Například v hudební výchově se většinou učí všechno možné, kromě toho co by mládež zajímalo. Například v deváté třídě jsme probírali vážnou hudbu a dechovku. Všichni jsme tam seděli s hlavou sklopenou a bez přemýšlení jsme opisovali pasáže z tabule a při tom všichni věděli, že po skončení základky ten sešit vyhodíme, protože to nikoho nezajímá. Snad až na jednu mojí nejmenovanou spolužačku, která se chtěla stát operní pěvkyní a díky tomu měla při výkladu látky druhý vánoce s bohatou nadílkou.
Může taková opereta zajímat diskofily nebo lidi se zájmem o rockovou muziku, netolerující žádný jiný hudební styl?
Většina z nás také určitě zažila hodiny Rodinné výchovy, tenhle předmět by stačil žákům na jeden rok, protože to co jsme probrali v šesté třídě se opakovalo v sedmé, osmé i deváté. Pořád dokola – hygiena, šikana, týrání, drogy, hygiena, šikana, týrání, drogy. Pořád jsme slyšeli jak jsou cigarety a alkohol špatné, myslíte si, že to někoho ovlivnilo, ne. Děcka hulily a chlastali a bylo jim to jedno, někteří dokonce chodily ze školy se zapálenou cigaretou, učitelé jim nic nemohli, sami určitě tušily, že to co učí je k ničemu. Zvláštní situace nastala, když se učitelka RV na konci devítky ptala žáků jestli občas pijí alkohol, čekala že se nikdo nepřihlásí. Přihlásila se skoro celá třída. Na občasné kouření cigaret tak polovina. Učitelka byla v šoku a když se jí jeden z žáků přihlásil, že zkoušel marihuanu, učitelka lehce zbledla a přestala mít iluze o důležitosti a nezbytnosti předmětu, který vyučovala. “Vy to takhle v klidu přiznáte?”, zeptala se. Jen jsme pokrčili rameny. Takových zbytečně strávených hodin ve škole, skoro bez přínosu.
Na jedné základce jeden čas často chyběli učitelé, měli jsme pořád suplování. A co jsme dělali?
Učitel přišel a řekl: “Dělejte si něco do dalšího předmětu a hlavně buďte potichu”. V lepším případě nám řekl “Malujte si!” To byli desítky zbytečně strávených hodin ve škole a to nepočítám zbytečné prodlužování vyučování – tzv. po školy. Na jiné škole (v Jihlavě) to řešili o hodně lépe, tam nám při nepřítomnosti vyučujícího (nebo někoho, kdo by mohl podat výklad ve stejně kvalitě, jako chybějící učitel) hodiny odpadli, to bylo podle mne správné řešení. Proč držet žáky ve škole za každou cenu?
Údajně prý může každý ředitel školy, udělit žactvu několik dní ředitelského volna. Činí tak? Většinou ne, zažil jsem to jen několikrát a většinou ve formě výletu nebo braného cvičení.
Taky mě dost naštvalo přetěžování výukou a písemkami v deváté třídě v době, kdy se všichni připravovali a učili na přijímací zkoušky jsme jich měli nejvíc za celých děvet let školní docházky. Byl jsem zrovna na nové škole, ještě jsem neměl dohnané učení a už se psali písemky. Někteří učitelé brali ohledy na to že jsem přešel ze školy na školu, že jsem nový a že teď v době, kdy se musím učit na přijímačky to není nic příjemného, jiným to bylo úplně u prdele. Třeba náš třídní (mimochodem to byl pěknej debil, který mi dal první trojku z matiky na vysvědčení – přitom jsem to všechno uměl a později jsem udělal přijímačky z matiky na víc než devadesát procent) mi dal několik dní po mém novém příchodu do nové školy – v onom období sešity se slovy : “Rozdej je.” V nové třídě jsem znal sotva pět lidí, logicky jsem to rozdat nemohl.
Tělesné tresty jsou zakázané??? Asi jo, ovšem pořád se to děje. Těžko lze říci, že to je dodrženo. Ředitelé o učitelích se sadistickými sklony vědí a kryjí je. Ve čtvrté třídě na jedné základní škole v Jihlavě tyranovala ve výtvarné výchově celou naší třídu učitelka, která měla nejspíš velmi rozhozené nervy a svojí psychiku si spravovala a upevňovala řevem na nás nebohé čtvrťáky, bohužel nás i pohlavkovala apod. Nelze se tedy divit, že se rodiče sešli a dali návrh, aby jsme měli učitelku jinou. Dostali jsme jí, tu starou ovšem nevyhodili, jestli jí doteď někdo nezabil, tak tam buzeruje malé děti doteď.
V páté třídě, už zase na jiné škole (nejmenované polenské základní škole) mi jedna učitelka vypálila pěstí do obličeje. Její pozdější zdůvodnění bylo, že jsem se na ní blbě usmál, když mě napomenula, že lezeme s klukama do jiné třídy. To jak mi vypálila by mi ani tak nevadilo, nevadila by mi ani poznámka. Ale spíš to, že se ta ježibaba znala s učitelem, který byl naším třídním a ten nechal celou naší třídu hodinu po škole. Děcka na nás byli naštvaný, ale hlavně na mě. Pěkně jsem to schytal, domů jsem přišel s blbou náladou a rodičům výličil mojí školní story. A tak tam naši šli a já šel s nima. Ti dva učitelé (ta ježibaba i ten třídní) začali kecat něco o tom, že svolaj školní komisi. Bylo jim vysvětlenou, že tělesné tresty jsou zakázané, nehledě na to, že jsem za lezení do cizí třídy dostal jako jedinej poznámku a že nechali celou třídu po škole s vysvětlením, že je to kvůli mně. Navíc sem byl v té škole nový, děcka mě moc neznali, o to víc byli naštvaný na nového žáka. Ta samá učitelka asi o měsíc později tím samým stylem vypálila jinému klukovi do obličeje tak, že mu tekla ze rtů krev. A proč? Porval se s jejím synem, což byl pěkně rozmazlený parchant, který věděl že jeho máma je učitelka (a fotr učitel) a že si na škole může dovolit o hodně víc, než normální žáci, protože rodiče to nějak zarovnaj. Ta učitelka také učí dál, dneska když jí potkám je o hlavu menší než já. Dneska by mi už asi nevypálila, to by se asi posrala strachy. Když jí ovšem potkám mám (minimálně) chuť flusnout jí do jejího hnusnýho zubatýho ksichtu. Takové křivdy z dětství asi zapomenuty nebudou.
Učitelů udělujících tělesné tresty znám mnoho, většinou se o nich ví, žáci si o nich povídají, ředitelé škol to vědí, nic se neděje. Proč by ředitel měl vyhodit svého kamaráda učitele.
Taky jsme měli učitelku biologie, která byla trošku víc švihlá. Dokonce se o ní tvrdilo, že tráví minimálně měsíc ve školním roce na blázinci. Její časté absence byli pro nás oddechem. Ta učitelka byla svým předmětem posedlá a myslela si, že mi taky. Nás to však vůbec nezajímalo. Všichni na škole z ní měli srandu, dělali jsme na ní ksichty, děcka v hodinách házeli vlaštovky, povídali si. Ozývali se sprostá slova, na její otázky se ozývali vtipné poznámky, kterým se smáli všichni kromě ní. Nebyli jsme zdaleka nejdrzejší třída na škole, jiné třídy jí dávali zabrat ještě víc. Ta učitelka neuměla zvládnout kolektiv, jednou jí ruply nervy a od té doby začala hromadně psát poznámky, nikomu to nevadilo, poznámka od ní měla váhu asi jako trojka z češtiny od školníka. Děcka spíš než aby se sklidnily, přitvrdily s vysvětlením, že jí to za ty poznámky vrátí. Nasázela nám špatné známky. Ale myslím, že to na její oblibě nepřidalo. Bylo mi jí občas líto, ale ona si za to mohla sama. Byla náročná a učila spíš zmatkem. Řekla otevřete si učebnici, přečtěte si článek, při tom mluvila úplně něco jiného, do toho nechala kolovat nějaké obrázky, jedné skupině třídy dala samostatnou práci apod. Poznávačka bylin vypadala asi tak, že vyrovnala sklenice se zvadlými rostlinami většinou bez květu a s oschlými listy. Když jsme nevěděli, řekla že to je jednoduché, že to lze poznat například podle uspořádání zbytků listů. Pro ní to byla hračka, když to bylo, jak se zdá jediné co jí zajímalo, pro nás to byl úkol nelidsky nadlidský.
Mohl bych pokračovat mnoha dalšími hovadinami a zápornými příběhy ze základní školy. Ovšem i na základní škole byli někteří učitelé normální, případně i hodní. Nebudu tedy všechny házet do jednoho pytle. Nejlepší pedagog, kterého jsem na základce potkal, byl učitel, který nám v hodinách vyprávěl jednu zajímavou historku za druhou a skoro vůbec neučil, prý kdysi dělal řečníka v krematoriu, učil ve zvláštní škole a jezdil s cirkusem Humberto. Ten učitel uměl mluvit snad o všem, hodně rozuměl různým věcem (v jeho věku – skoro před důchodem učil i informatiku) , nebál se skritizovat ostatní učitele, pokud ho štvali (většinou ty, které jsme neměli rádi ani mi). Jednou nám suploval chemii, ale on učil vždy zábavným způsobem – pokusy apod. Rozebral nám cigaretový kouř na prvky apod.
Veselých příhod by bylo hodně, vždyť jsem vystřídal několik škol a na nich potkal velké množství lidí – učitelů, spolužáků, kamarádů i nepřátel. Ale o nich zas někdy jindy, jinde v jiném diskmagu, třeba v Realtimech, Sektoru (www.sektor.cz) nebo Bestii.
Jeden vzkaz pro učitele na závěr:
Všechno co učíte je velmi zajímavé a poučné, ale K ČEMU MI TY PÍČOVINY BUDOU???
David Havlíček (dhm@centrum.cz)