Archiv pro měsíc: Březen 2017

Jaro, ty vole!

Dneska dopoledne mi volal kamarád, že přispěl v diskusi komentářem na mém blogu, což mě potěšilo, protože jsem měl tento vámi zde právě čtený blog tak nějak za mrtvý projekt, na který už nikdo nechodí. Ona to asi zřejmě bude pravda a onen kamarád, bude spíš náhodná výjimka – stejně jako vy. Není se však, co divit, že web stagnuje. Měl jsem a ještě stále mám hodně práce a tak se k přispívání na blog téměř nedostávám, přestože nápadů a námětů mám stále mnoho a mnoho, ale vzhledem k nízké zpětné vazbě zde, se raději věnuji projektům, kde se mi dostává většího počtu reakcí a nebo samozřejmě a primárně těm, které mi přináší peníze.

Ať tak či onak, jsem se ale nerozhodl blog svůj zdejší úplně odstavit od mého života a proto, alespoň občasně, dle chuti zde přispěji nějakým svým článkem. Pokud čtete tyto řádky, je to důkazem toho, že jsem svá slova proměnil ve skutečnost.

Co je tedy u mě nového a jak žiju?
No, co vám budu povídat. I k nám do Polné na Vysočinu pomalu přichází jaro a tak alespoň za oknem a odpoledne i venku, má člověk pocit, že na světě je fakt krásně. Ne, že by jindy nebylo, ale nejsem přítelem zimy – což zde na blogu je z mých předešlých příspěvků dost znát. A tak, když se začne zvedat venkovní teplota, pookřeji a je mi prostě tak nějak líp, chce se mi víc pracovat, víc se bavit, víc být venku, víc balit holky, víc pařit, víc cestovat – prostě víc všechno. VÍC ŽÍT.

Ale ruku na srdce, kdo to tak nemá?

No a jak to tedy se mnou dnes ke dni 27. března je? No, hezky popořádku, dal jsem si tzv. suchej únor -> pro ty, co nevědí, o co se jedná, vysvětlím. Jde o mezinárodní akci, při níž ti, kteří se rozhodnou držet suchej únor, nepijí nebo omezí alkohol. Já jsem si například povolil dvě výjimky a vězte, že mě to celkem bavilo, hledat krásy světa bez alkoholického opojení.. Jsem totiž člověk, který se rád napije a když už se napije, tak ho to začne tak bavit, že je z toho vždycky pořádnej mejdan. No a samozřejmě, když to udělá víckrát za sebou, blbě se z toho dostává a párty nekončí. A když skončí, člověk pak nemá tolik energie, síly, nálady a tak jít vpřed, něco tvořit. A to mě štve, páč jsem byl vždycky člověk, kterého vnitřní neklid nutil realizovat spousty věcí a nápadů, které má v hlavě. No a protože se mi ten suchej únor zalíbil, od alkoholu se se snažím od té doby držet dál a celkem se mi to i daří až na pár drobných a méně častých výjimek (které si ale nehodlám zakázat). No a protože s alkoholem se mi pojí i cigarety, omezuji v poslední době i je (ani zde netvrdím, že chci přestat – nejhorší je si něco definitivně zakázat a trápit se tím, že něco vůbec nemůžu). Vím, že takových pokusů jsem měl již spousty a ti, co mě znají, nad tím mávnou rukou. Na druhou stranu, není lepší se stále pokoušet o něco, co vím, že chci, nedokážu-li se s tím v klidu smířit? Není cesta vpřed v tom nevzdat své cíle? Mám ze sebe radost, že žiju celkem obstojně a delší čas i bez těchto podpůrných berliček. Snad jen mi radost z toho všeho kazí mé pozimní chatrné zdraví. Všichni moji přátelé dost výrazně marodili (o čemž svědčí u ních opakující se antibiotika). Asi jsem něco chytil a nemůžu se toho zbavit. Přestože jsem neulehl na rozdíl od nich zatím do postele a snažím se fungovat, každé ráno se budím a neskáču zrovna radostí do vzduchu s překypující energií. Uvidím, jestli mě nahodí začínající sezóna, vím že mi vždy z marodění pomůže, když se rozhýbu a nesedím u PC.

Jenže -> a v tom je možná ten zakopaný pes, na kterého si ale stěžovat asi nemůžu, je fakt, že mám aktuálně celkem dost zakázek na tvorbu internetových stránek a eshopů, takže nesedět u PC není tak snadné. No ale pomalu začínám ubírat v nabírání zakázek, aby mi z toho nehráblo. Vždyť skoro denně vyvrhnu nějaký nový web. A k tomu pohybu -> už sem začal dělat zase “sedy, lehy” a občas se proběhnu lesem.

Jinak plánů je dost. Povedlo se mi dokonce zprovoznit konečně už mockrát zde proklamovaný portál Cirkusoviny.cz – hlavně tedy tu fotogalerii, co mi pořád nechtěla běžet. Jo a na Rockmag.cz to taky teď jede, skoro samovolně mi chodí články od redaktorů v takovém množství, že je skoro nestačím vydávat, ba co víc, na facebooku Rockmagu z nějakých podivných důvodů začali přibývat fans. Z podobně záhadných důvodů mi občas píší holky, jestli někam nezajdem… Asi jaro 🙂

No a jelikož sem z výše pochopitelných důvodů přestal po večerech bydlet u nás v Tipsportu a Nonstopu, tak se někdy dostanu i k tomu zapařit na XBOX, WII nebo na PSkách. A nebo si zajít na šipky. Nebo na kultúru – jako tuhle  na Arakainy či Donutila. A nebo jako teď třikrát po sobě do nějakého cirkusu.

Ano, na světě je krásně.