Archiv pro rubriku: Kultura

Zatrest – Dívka z Asijského bistra

Píšu už asi od 12ti let, recenze, články, rozhovory… A spousta těchto mých literárních výplodů z mého “pravěku” není nikde k dohledání. A tak sem si říkal, že je postupně některé zveřejním alespoň zde na svém blogu. Buďte proto tolerantní k chybám stylistickým i těm pravopisným, byly psány ještě v době, kdy sem na takové věci nedbal, o to víc sem chtěl tvořit a dát o sobě vědět… Takhle sem psal ještě dávno, než sem měl občanku (a chvilku potom).  Některé ty věci jsou celkem perly, jiné spíš k pousmání, ale je to doklad toho, že sem se tenkrát jen tak neflákal. Jeden takový článek vám zde právě přináším:

Zatrest – Dívka z Asijského bistra
Album punk-rockové kapely z Olomouce , které se opravdu vyvedlo. Je dobře posluchatelné, obsahuje různorodé songy a hlavně jen tak snadno neomrzí. Pokud hledáte něco punkového k poslechu, tak vyzkoušejte Zatrest.

Nejprve bych předeslal, že punk není mým nejoblíbenějším stylem a punkovou muziku poslouchám jen zřídka. Líbí se mi sice SPS, Kouhout plaší smrt, Totální nasazení, N.V.Ú. nebo punkové věci od Tří Sester, ovšem více poslouchám třeba hard rock nebo různé odnože metalu. O to více mě potěšilo i překvapilo album olomoucké tříčlenné partičky Zatrest, které tito muzikanti pojmenovali “Dívka z Asijského bistra”. Toto album je totiž věc, kterou jsem od doby, kdy se mi poprvé dostala pod ruce, slyšel nesčetněkrát a stále se mi líbí a neomrzelo mě. Celé dílko je natočeno v úderném rytmu a na songy z něj by se určitě dobře pogovalo komukoliv, kdo má na to chuť.
Album bylo nahráno na podzim 2004 ve složení Kokeš – kytara, klávesy, zpěv, Sigul – baskytara, zpěv a Jenic – bubínky, zpěv.
Album vyšlo v roce 2005 u Cecek Records z Havlíčkova Brodu a obsahuje 12 různých písniček, jejichž texty jsou různorodé, chytlavé, ale hlavně mají v sobě nějakou myšlenku. Věřím, že mnohý (nejen mladý) člověk se v jejich textech najde (tedy alespoň v některých). Texty jsou mírně nadnesené, občas úsměvné, ale ze života. A právě proto se s některými vyslovenými myšlenkami lze ztotožnit.
Celkový hrací čas nosiče je 31:55, písničky jsou prokládány zvuky z městského dopravního prostředku, kdy po ohlášení stávající a následující stanice pokračuje další nová písnička.
První píseň “Blbej den” je o tom, co všichni známe – ráno na nic, nedaří se, v práci je to na hovno a večer se nechce nic jinýho než padnout únavou. Další song “Odpusť byl první, který jsem na albu slyšel a líbí se mi asi nejvíc – omluva dívce / ženě v punkovém stylu. Název třetí písničky “Nechce mi stát” mluví za vše. Čtvrtá skladba se jmenuje stejně jako celé album, tedy – “Dívka z Asijského bistra” a vypráví o touze po jedné vietnamské slečně. “Divnej” nebo-li pátý song taky zaujme – hlavní je být svůj i když pro ostatní jste třeba “divný”. Výčet songů by mohl pokračovat, každý je o něčem jiném a to je správná cesta k získání úspěchu.
V bookletu najdete společnou fotku kluků z kapely z roku 1984. Je to třídní fotka, pocházející z dob, kdy kluci chodili ještě na první stupeň základky (aby jste je poznali, jsou samozřejmě zakroužkováni).
Bohužel jsem dosud neměl možnost tuto kapelu vidět naživo, ovšem kdyby se naskytla příležitost, určitě bych se na ní po poslechu tohoto alba zašel podívat. Dobré album s dobrými songy dělá totiž kapele dobré jméno. A “Dívka z Asijského bistra” je dobré album, kluci ze Zatrestu odvedli dobrou práci a tak mi nezbývá než album doporučit všem, kdo mají podobnou muziku rádi.

Interpret: Zatrest
Album: Dívka z Asijského bistra
Počet stop: 12
Délka: 31:55
Rok vydání: 2005
Vydavatelství: Cecek Records

Seznam skladeb:
Playlist:
1. Blbej den
2. Odpusť
3. Nechce mi stát
4. Dívka z Asijského bistra
5. Divnej
6. Punk City Rockers
7. Máš so jsi chtěl
8. Špatný svědomí
9. Parazit
10. Girls
11. 77
12. Tramvaj č.6

Vinohrady – … Do hlavy

Píšu už asi od 12ti let, recenze, články, rozhovory… A spousta těchto mých literárních výplodů z mého “pravěku” není nikde k dohledání. A tak sem si říkal, že je postupně některé zveřejním alespoň zde na svém blogu. Buďte proto tolerantní k chybám stylistickým i těm pravopisným, byly psány ještě v době, kdy sem na takové věci nedbal, o to víc sem chtěl tvořit a dát o sobě vědět… Takhle sem psal ještě dávno, než sem měl občanku (a chvilku potom).  Některé ty věci jsou celkem perly, jiné spíš k pousmání, ale je to doklad toho, že sem se tenkrát jen tak neflákal. Jeden takový článek vám zde právě přináším:

Vinohrady – … Do hlavy

Pražská funky-beatová formace Vinohrady není zatím příliš známá. Jejich první větší počin – album nazvané “… Do hlavy” však patří rozhodně mezi to lepší, na co lze v regálech našich obchodů s hudebními nosiči narazit.
Ještě než se pustím do “kritizování” desky, povím vám alespoň něco málo o bandu Vinohrady, aby jste věděli, s kým máte vlastně tu čest.
Vinohrady jsou kapelou, jejichž funky-beat, jak je uvedeno na oficiálních stránkách skupiny www.funky-beat.cz, vyprofiloval v roce 2004 až v sestavu s nemalými ambicemi. Na jejich gangsterské image, se kterou se prezentují nejen na bookletu alba, se pak podepsal vliv hudebního podsvětí.
Historie formace je protkána mnoha známými muzikanty působícími v kapelách zvučných jmen jako Mig 21, Petr Muk Band, Šum Svistu, Laura a její tygři, Pražský výběr či Už jsem doma. Aktuální sestava je pak tvořena těmito hudebníky – Tomáš Andrs (kytara, zpěv), Tomáš König (trubka, zpěv), Jeňýk N.F.Urbanec (baskytara), Radek Klučka (bicí, perkuse). Na hudbě kapely se však podílí i řada hostů, což platí i pro album “… Do hlavy”, tak se na něj pojďme společně podívat.
Kompakt obsahuje dvanáct melodických skladeb, jejichž “total time” je bez dvou sekund roven 39 minutám. Jak jsem již řekl, přední stranu obalu tvoří podobizny muzikantů stylizované do gangsterského image třicatých let.
Skladby na albu jsou si něčím velmi podobné a přitom je každá úplně jiná. Tento zvláštní pocit mě přepadl hned při prvním poslechu kompaktu. To ovšem neznamená, že by se mi album nelíbilo, ba právě naopak.
“… Do hlavy” má něco do sebe, přestože to není žádný tvrdý nářez (o což vlastně ani ve funky-beatu nejde).
Navíc ještě dodám, že čím více jsem pak poslech opakoval, tím více mi songy připadaly odlišné, takže můj první dojem byl přemazán dojmy následujícími. A to nemluvím o tom, že texty většiny písniček mají v sobě nějakou myšlenku a nejde jen o plácání rýmujících se slov za sebou, jak je v poslední době módou mnoha bandů. Po hudební stránce je vše také odvedeno více než obstojně a troufám si tvrdit, že muzikanti hudebního uskupení Vinohrady hrát umí.
Úvodní písnička “Houkání” si vás asi nejvíce získá svým refrénem. Následující “Zlej sen” zase vypráví o lásce ke krásné vnadné dívce z maringotky, která má hodně příbuzných. Ona láska baladicky končí. Ovšem kompakt jede dál a tak následuje song “Fajn pocit”. Pokud máte někdy nádherný sen a po probuzení je vám líto, že to nebyla skutečnost, určite se s hlavní myšlenkou této písničky ztotožníte. Čtvrtý song „Kolotoč“ – o krásných očích, díky nimž lze ztratit rovnováhu, patří mezi to nejlepší, co na albu naleznete (společně s první písničkou Houkání). “Podzimní” song si mě příliš nezískal, ovšem dá se přetrpět. Další písnička, jejíž název je na bookletu vyjádřen jako spojení symbolů označujících muže a ženu, o onom spojení dvou pohlaví také vypráví. “Koukám se…” se určitě taky bude líbit svým šíleným textem, i když pravda je taková, že na někoho může text působit příliš lacině, podobně jako dodnes působí na některé lidi “Papoušek Kakadu”. Další kus “Hladina touhy” mi přišel fádní, “Protivná” je zase jakýmsi psychologickým profilem jedné podivné slečny. Následující “Trubkou” se mi moc nelíbila, ovšem textově vypráví o něčem, co není v textech zase běžné – o úrazu trubkou. Předposlední “Mám to rád” mě také neoslovila, zato dvanáctá písnička “Pocity” na mě působí jako rozloučení s albem a přestože by asi neměla šanci stát se hitem a textově není nijak výrazná, dá se.
Album vás potěší, budete-li naladěni na vlnovou délku kapely a pokud máte rádi podobný styl hudby. Jinak bych zvažoval, zda si ho koupit. Mně se ovšem cédéčko líbilo i přesto, že funky-beat není můj šálek čaje,

Závěr:
Tahle hudba rozhodně každému nesedne, svoje příznivce si však určitě najde, věřím tomu a doufám, že se tak stane.

Autor článku: David Havlíček
Album: … Do Hlavy
Žánr: Funky-beat
Celkový čas: 38:58
Rok: 2005

Vijagra – Pokušení

Píšu už asi od 12ti let, recenze, články, rozhovory… A spousta těchto mých literárních výplodů z mého “pravěku” není nikde k dohledání. A tak sem si říkal, že je postupně některé zveřejním alespoň zde na svém blogu. Buďte proto tolerantní k chybám stylistickým i těm pravopisným, byly psány ještě v době, kdy sem na takové věci nedbal, o to víc sem chtěl tvořit a dát o sobě vědět… Takhle sem psal ještě dávno, než sem měl občanku (a chvilku potom).  Některé ty věci jsou celkem perly, jiné spíš k pousmání, ale je to doklad toho, že sem se tenkrát jen tak neflákal. Jeden takový článek vám zde právě přináším:

Vijagra – Pokušení

Druhé řadové album jihlavské hard rockové kapely Vijagra je už nějaký čas na světě, ovšem i tak si nějakou recenzi určitě zaslouží a od toho tu Rockmag.Cz je.

Tak jdeme na to. Na co? No přeci na recenzi… Chtěl bych předeslat, že ke kapele Vijagra mám kladný vztah. Její první album “Trosečníci” vydané v roce 2003 bylo totiž prvním rockovým albem, které jsem kdy recenzoval a tak, když se mi po čase pod ruce dostalo dnes zde recenzované CéDéčko nazvané “Pokušení” byl jsem potěšen, že se mi vrací “starý dobrý známý” a po jeho poslechu i příjemně překvapen, že kvalita jejich hudební tvorby konstantně přetrvala.
Album není úplně nové. Vzniklo minulý rok (2005), ale zrecenzuji ho zde, protože je vlastně stále aktuální a dokud kapela Vijagra nějaké další nové cédéčko nevydá, tak tomu zatím tak bude i nadále.
Jihlavská hard-rocková a alkoholic-metalová skupina Vijagra působí především v kraji Vysočina a to již od roku 1998. Její členové ovšem působili v mnoha dalších místních kapelách již dlouho předtím než band Vijagra vznikl a tak se nelze divit, že jejich výsledný sound nezní vůbec amatérsky, ba právě naopak. Ačkoliv kapela Vijagra má ve svém repertoáru i převzaté kousky třeba od Kabátů nebo Jasné Páky / Hudby Praha, tak většina toho, co lze na jejich akcích slyšet, je vlastní tvorba a to se cení, protože je to tak trochu i risk. Zvláště dnes, kdy devadesát procent kapel hrajících na zábavách dává přednost převzatým věcem, protože takové songy lidé znají a tudíž na takovou kapelu i více chodí.
Album “Pokušení” obsahuje třináct nových skladeb, které rychle vlezou do paměti. Hlavně refrény jsou takové, že si je za chvilku máte chuť zpívat spolu s interprety a tak si myslím, že se v případě alba “Pokušení” jedná o opravdu vydařené dílko, ale pojďme si ho rozebrat blíže.
Stopáž CD je 50:13 minut a podobně jako u předchozí desky i zde vás čeká příjemná muzika s dobrými texty.
Nejvíce mě zaujaly skladby “Jamka”, “Inzerát”, “Numyra”, “Červenej mravenec” a úvodní “Pokušení”. Ne, že by ty ostatní písničky byly špatné, ale nepřišly mi tak silné. Když jsem se o tom ovšem bavil s dalšími posluchači Vijagry, zjistil jsem, že jejich výběr oblíbených songů je jiný než můj. Každý má ale právo na svůj názor, že?
Po textové stránce jsou písně námětové odlišné – “Jamka” je písnička o tom, jak se dostat k té správné dívčí jamce, “Inzerát” zase zpívá o anonci na koupi nových opotřebovaných vnitřností českého rockera, “Numyra” zase o tom, jak se dá zneužít česká sociální síť.
I hudebně mi melodie přijdou různé, nejsou jedna jako druhá, což bývá často problémem u písní podobných kapel. A tak bych chtěl na závěr říci, že to, co dělá Vijagra, je dobrá muzika a až vyjde další album, rád si ho pořídím, protože budu doufat, že bude stejně dobré jako to, jehož se týká tato recenze. Doporučuji všem příznivcům českého bigbítu.

Interpret: Vijagra
Album: Pokušení
Počet stop: 13
Délka: 50:13
Rok vydání: 2005
Vydavatelství: –

Seznam skladeb:
1. Pokušení
2. Velikej žal
3. Jamka
4. Čekám
5. Inzerát
6. Pivní balada
7. Zůstaň zasněná
8. Rouhání
9. Numyra
10. Červenej mravenec
11. 21. století
12. Uplakaná
13. Zlej sen

Vijagra – Trosečníci

Píšu už asi od 12ti let, recenze, články, rozhovory… A spousta těchto mých literárních výplodů z mého “pravěku” není nikde k dohledání. A tak sem si říkal, že je postupně některé zveřejním alespoň zde na svém blogu. Buďte proto tolerantní k chybám stylistickým i těm pravopisným, byly psány ještě v době, kdy sem na takové věci nedbal, o to víc sem chtěl tvořit a dát o sobě vědět… Takhle sem psal ještě dávno, než sem měl občanku (a chvilku potom).  Některé ty věci jsou celkem perly, jiné spíš k pousmání, ale je to doklad toho, že sem se tenkrát jen tak neflákal. Jeden takový článek vám zde právě přináším:

Vijagra – Trosečníci
Jihlavská hard rocková & alkoholic metalová kapela Vijagra pokřtila 17. ledna v sále polenského zámku své první album. Kompakt nese název “Trosečníci” a obsahuje 13 melodických rockových písniček – těch nejlepších, které za čtyřletou existenci vznikly v dílnách tohoto souboru a které sklízí na cestách Vijagry po českých sálech a klubech největší ohlas.
Členové tohoto seskupení nejsou na poli hudební scény žádnými nováčky a před Vijagrou působili v dalších oblastních kapelách (ADAD, Oranžová Brablenec…) a tak se nelze divit, že hraní jim jde pěkně od ruky, což na albu Trosečníci dokazují.
Křest se vydařil, chlast tekl proudem a v sále se objevil poměrně slušný počet lidiček (i vzhledem k tomu, že zhruba 150 metrů odtud se konala pravidelná, vždy hojně navštěvovaná diskotéka). V den křtu bylo možno na pódiu spatřit i další formace z vysočiny – Moravu a Alter Ego a atmosféra byla, nebojím se říct, skvělá.
Skupina Vijagra na začátku svého vystoupení zahrála několik písniček “pro rozjezd” od Kabátů a pak jejich produkce pokračovala vlastní tvorbou, která vytáhla velkou část lidí od stolů s chlastem na taneční parket. I já jsem si šel trsnout nějakej ten rokec se žvárem v držce a energetický projev kapely mi zní v hlavě ještě teď. Už se těším na nějakou další podobnou akci. 
A jaké jsou skladby na albu Trosečníci? Vyhnu se superlativům a řeknu “posluchatelné a melodické”. Jenže bylo by ode mě nefér, kdybych to odflákl těmito dvěma hesly, takže musím říct, že jsou hodně ve stylu klasické rockové zabavové tvorby a že je to prostě bigbít jak má být.
Úvodní písnička Půlnoční svítání je sice melancholicky laděná balada o smutném konci, ale následující Trosečníci nás zase přesvědčují, že přestože naše láska už je třeba dávno ta tam, neměli by jsme se jít hned oběsit do nejbližšího rybníka, ale prostě se s tím nějak smířit, protože jednou jsme na dně a po druhé záříme ve světle ramp s tou nejmilejší kočičkou na světě a je velmi těžké se v tom podivném světě lásky vyznat.
Další skladba Správná holka mě zaujala zajímavým rytmem a ještě zajímavějším textem. Už jste někdy přemýšleli o tom, že kdyby jste měli šanci udělat něco znovu, udělali by jste to jinak. Možná by jste hodně věcí nechali být a udělali je stejně jako poprvé, ale tu jednu podstatnou věc by jste prostě chtěli udělat líp nebo prostě jiným způsobem. No a o tom to je.
Ve výčtu písniček bych mohl pokračovat. Každá ze skladeb na mě totiž působí tak, že o něčem je, že to není jen mlácení do prázdna. Je to sice možná jen můj subjektivní pocit, ale lidi se jen málokdy vnitřně shodnou na stejném názoru a většinou se jen přetvařují, aby tomu druhému neublížili názorem opačným.
Kromě rychlejších písniček, z nichž bych zmínil ještě například songy – Chuligán, Děděk, Barák a Malíře, kde se zpívá o jedné vcelku moudré pravdě (schválně neprozradím o které – zajímá-li vás to, mrkněte se na stánky kapely) se na albu Trosečníci nachází i nějaké ty ploužáky. Některé tyto “pomaláče” mi trošku připomněli staré dobré časy Argemy, Premierů, Kernu, Keksu, Markýze Johna a dalších legend.
Kdo má podobnou muziku rád, mohli by ho Trosečníci od Vijagry zaujmout.
CD Trosečníci je k dostání už od prosince 2003 v prodejnách a obchodech s hudebními nosiči za téměř lidové ceny. A pokud si ho objednáte přes internet (např. přímo na stránkách kapely – http://www.volny.cz/vijagra) nebo zakoupíte na některém z vystoupení kapely, zaplatíte za něj pouhých 100 Kč.

Sestava kapely:
Zdeněk “Kocour” Kourek – Zpěv a klávesy
Jarda “Bádžo” Krula – Sólová kytara
Petr “Iljič” Kovář – Doprovodná kytara, zpěv
Luďa “Fógl” Kostelecký – Basová kytara
Libor “Libas” Habich – Bicí nástroje

Internetové stránky kapely:
http://www.volny.cz/vijagra

Hudební ukázky ke stažení:

Firestorm – Back from Hell

Retro recenze povedeného alba rakouské shock-rockové kapely Firestorm nazvaného Back from Hell a obsahujícího devět různých kousků, které potěší každého českého heavy-metalistu.

Rakouská metalová nebo chcete-li shock-rocková skupina Firestorm u nás zatím není příliš známá, přesto jejich zatím poslední vydané album nazvané “Back from Hell” nelze přehlédnout. Album vyšlo sice již v roce 2003 a od té doby bylo několikrát zmíněno a recenzováno v českých rockových a metalových magazínech a v souvislosti s tím byl publikován v těchto periodikách i biografický profil kapely, ale protože jsem měl to štěstí s muzikanty z Firestormu pohovořit na jaře letošního roku na jednom z koncertů kapely Arakain, jimž Firestrom předskakoval, a protože mě hudba Firestormu zaujala, rozhodl jsem se zde jejich album zrecenzovat Učiním tak i přesto, že od vydání alba již nějaký čas uběhl a ve vzduchu visí možnost objevení se dalšího řadového kompaktu této jistě zajímavé metalové pětice. Nejprve se ale pojďme stručně podívat na to, co jsou Firestorm vlastně zač a s kým tedy máme tu čest. Kapela vznikla v roce 1997 a od té doby toho má za sebou celkem dost. Již v roce 1997 vydali svojí promo kazetu s nadneseným názvem “Greatest Hits”, v roce 2000 se objevilo album VR 1 a o rok později následovalo právě zde dnes recenzované “Back from Hell”, které osobně považuji za lepší než zmíněné VR 1 a tudíž můžu říct, že pokud bude tento trend vývoje kvality muziky Firestormu pokračovat, máme se na co těšit.
Formace si stihla zahrát s mnoha světovými legendami, jak uvádí mimo jiné i na letáku propagujícím zde recenzované album. Jmenujme například Judas Priest, zpěvačku Doro nebo Gamma Ray, Sonata Arctica, Bonfire, Knorkator či Dio. Jejich styl je ovlivněn ovšem jinými muzikanty, inspirováni byli interprety jako Alice Cooper, Marilyn Manson, Kiss nebo třeba Rammstein.
Chtěl bych upozornit, že kapela je osobitá svojí “imidž”, která je ovšem často srovnávána právě s Rammsteiny. I hudba mi přijde osobitá, ovšem chce svoje posluchače. Ortodoxní příznivci blacku či deathu ji těžko pochopí, stejně tak jako ji asi nebudou chápat někteří posluchači českého agro-rocku s Kabáty v čele.
Tak a nyní už se opravdu pojďme vrhnout na album “Back from Hell”…
Na albu se stopáží 43:20, které vzniklo v “domácím” studiu Fire & Flame najdete devět skladeb včetně intra. Ačkoliv kapela pojmenovává to, co hraje, jako shock-rock, lze říci, že se jedná o melodický heavy-metal, který možná dost lidí považuje za přežitek osmdesátých let, ovšem mnoho lidí na něj zase nedá dopustit. A jsou-li posluchači, jsou většinou i kapely. A Firestorm je dobrá kapela. Energii, s níž vystupují, dokázali svým způsobem dostat na album a proto je moje hodnocení alba kladné. I když na druhou stranu by se mu některé věci vytknout daly, především trošku uměle znějící bubny a některé zkresleně znějící výšky při zpěvu…
U tohoto alba jede melodika a rytmika pěkně spolu v jednom voze a je to znát. Album vyznívá sice celistvě, ovšem nemohu říct, že by skladby byly od sebe k nerozeznání. Naopak, každá je tak nějak svá, což jistě potěší.
Úvodní skladba Back from Hell (následující po intru) se vám zafixuje do hlavy především vydařeným zpěvem frontmana Davida Stawy, skladba je vystřídána skladbou Tears of Fire, která možná u někoho vyvolá epileptický záchvat:-) – ale není nijak špatná, jen prostě moc běžná. Další písnička Heading for Tomorrow už ale opět vrací úder na správné místo. Nejsilnějšími kousky na albu jsou Back from Hell, pátá skladba Paralyze my Fear a šestá War.
V sedmé pomalejší skladbě “Understand” zazní duet Davida Stawy a kytaristky Beaty Schleining, jediné dívky v tomto souboru. Final Contest, který celé album zakončuje, je pak příjemnou tečkou za celým tímto počinem.
Pokud máte rádi kapely jako Iron Maiden, Hammerfall, Hunter, Alice Cooper nebo třeba český Arakain, věřím, že vás muzika Firestormu zaujme a potěší, ačkoliv nemůžu říct, že bych si Firestorm s některou z výše uvedených kapel dokázal splést, jde totiž svojí cestou. Cédéčko bych doporučil. Je to ten typ cédéčka, které nejspíše nezahodíte po pěti přehráních, protože vás začne nudit. Já si ho poslechnu čas od času docela rád.

Interpret: Firestorm
Album: Back from Hell
Počet stop: 9
Délka: 43:20
Rok vydání: 2003
Vydavatelství: Fire & Flame

Seznam skladeb:
1. Resurrected
2. Back from hell
3. Tears of fire
4. Heading for tomorrow
5. Paralyze my fear
6. War
7. Understand
8. Sunny lane
9. Final contest

Srdce z hoven – prodejní místa

Počet míst, kde lze sehnat veselou, lehce dekadentní a stále aktuální sbírku mojí poezie s názvem “Srdce z hoven” se v Polné opět rozrostl. Pro všechny případné zájemce je za příznivých 40 CZK k dostání:
1) v Infocentrum Polná
2) knihkupectví a čajovna Kuba a Pařízek
3) městská knihovna v Polné
4) klub Zámecká Rychta

kdo ji ještě nemáte, neváhejte si ji pořídit, jejich počet je aktuálně omezen a dotisk sice bude, ale může to ještě nějaký čas trvat…

další místa, kde bude k dostání, budou nejen v Polné přibývat

jinak si ji lze samozřejmě objednat i na internetu:
http://darkont.cz/produkt/sbirka-poezie-davida-havlicka/

img_20161109_120016

 

Končí Pragokoncert s podporou menších nezávislých médií?

Podpora malých a nezávislých médií v Pragokoncertu zřejmě končí, protože po 10 letech vzájemné kooperace našeho hudebního portálu Rockmag.cz a Pragokoncertu jsme se letos při žádání akreditací pro naší redaktorku na Masters of Rock a Metalfest dozvěděli v rámci zamítavé odpovědi toto: Musíme upřednostnit velká média a rok od roku je Vaše “konkurence” větší.

Nevím zda paní z Pragokoncertu myslí, že je konkurence více (protože rockových magazínů spíše ubývá) nebo, že těch pár přeživších se zvětšuje a zvětšuje, každopádně nás to mrzí, ale budeme si to pamatovat a třeba to těm nabubřelým agenturám někdy vrátíme 🙂 netýká se to jen Pragokoncertu…

PS:
Legrace je, že nadále zasílají tiskové zprávy s žádostí o vydání. Aneb udělejte nám reklamu zadarmo ve svém periodiku 🙂

Spouštím web o cirkusech – Cirkusoviny.CZ

Kromě mnoha téměř běžných zálib, jakými je hudba nebo počítače, mám i jednu výjimečnou. Odmalička přitahován prostředím manéžové pisty a nablýskaných flitrů jsem začal sbírat všemožné artefakty kolem tohoto romantického umění – plakáty, propagační materiály, vstupenky, články, publikace…

null

A nejen to, rád navštěvuji představení všech možných zábavných podniků tohoto druhu. Rád sleduji ty rytíře, kteří za cenu minimální gáže denodenně riskují život a podávají téměř stoprocentní výkon. Rád sleduji ta krásná těla akrobatek, které pod kopulí stanu postaveného na dva dny v periférii města, před zraky diváků předvádí pád střemhlav bez jakékoliv jištění. Líbí se mi, když někdo dokáže podávat neustále stoprocentní výkon jen pro radost z potlesku. Každý den jinde, bez jistých zítřků. Nedívat se zpátky, jen jít vpřed a žít přítomností, odehrát představení, za pět hodin sbalit stan, přes noc přejet na další štaci, postavit šapitó, vylepit reklamu, nakrmit zvířata, dopoledne cvičit, pak chvilku spát a nanovo. V listopadu najet do zimoviště, opravit a natřít rozbité a otlučené pakováky, přeprogramovat světla, svařit spáry na galeriích a začátkem března zase do světa.

Nejsem v tom sám, pár lidí s touto zálibou znám. Jenže problém je v tom, že tady u nás bylo komunistickým režimem cpáno lidem do hlavy, že toto není umění a že je něco podřadného jezdit bohémsky světem pod šapitó, když můžu žít proletářsky jako spořádaný člověk v paneláku 1+K.K. a chodit do fabriky. A tak tady tyto názory přežily, zatímco jinde je návštěva cirkusu záležitostí srovnatelnou s návštěvou velkého divadla, u nás cirkusy zejí prázdnotou a v galeriích za stoosmdesát korun českých sedí pár rodičů s dětmi, těch kteří nepřestali věřit v sny.

null

Je to škoda, protože naše překrásná malinká zemička má bohatou cirkusovou historii, rozebírat zde složitosti cirkusových rodů, které se mezi sebou křížily podobně jako rody šlechtické, je zbytečné. Doporučuji dohledat v archívech nebo v příslušných publikacích (ne že by knih bylo mnoho, ale existují). Slavný český cirkus KLUDSKY patřil ve své době (tedy začátkem minulého století) k největším cirkusům ve střední v Evropě a v porovnání s dnešním největším cirkusem světa by samozřejmě několikanásobně vyhrál. Jeho chloubou bylo na sto koní, dvacet čtyři slonů, stan pro deset tisíc lidí, v němž představení probíhalo zároveň ve třech manéžích, pracovalo v něm více než tři sta lidí a byla to téměř továrna na zábavu a umění, které lze jinde jen těžko spatřit.

V současné době křižuje naší republiku přes třicet cirkusových stanů – jmenujme jen některé z nich – Marcel, Praga Kopecký, Carini, Alex, Jo-Joo, Berosini, Pavlíny, Bernes, Varieté Cramer, Bob Navarro King, Humberto, Astra, Jung, Original Berousek, Andres, Berousek Sultán, Kellner, Prince, Moravan, Pacific, …

null

Kdysi jsem k tomuto tématu tvořil jednoduché webové stránky, které ale již nějaký čas nefungují a já od té doby spřádal plány na vytvoření nového cirkusového portálu. Až do loňského podzimu, kdy jsem se rozhodl tuto věc rozseknout a začal tvořit nový cirkusový portál na adrese www.cirkusoviny.cz – jeho obsahem by mělo být vše, co se týká cirkusů – tedy odkazy na publikace i webové stránky, vlastní články – případně i rozhovory s lidmi z oboru a samozřejmě i fotogalerie. A navíc k tomu existuje i facebookový profil na adrese https://www.facebook.com/cirkusoviny/?fref=ts

A proto prosím, přijměte pozvání a navštivte Cirkusoviny.cz, web sice není ještě úplně dodělán, ale rozhodl jsem se jej tvořit za chodu, jinak by taky hrozilo, že nebude spuštěn nikdy. Teď už se na něm pracovat musí, protože jede…

Cirkusoviny - cirkusový portál

Pink – grow it out or chop it?

Nikdy jsem se ve svém článku, a to jsem jich za život napsal tisíce, nezabýval módou, takže dneska to tu bude taková malá premiéra. Na facebookové stránce populární zpěvačky P!nk se totiž včera objevila fotografie, kdy má o pár cenťáků delší vlasy než obvykle, s otázkou zda si je má nechat růst nebo ostříhat zpět na pro ni tradiční “pixie cut” a okamžitě se zde rozjela diskuse obrovského rozsahu. Aktuálně je to s názory na její budoucí vizáž tak 50 na 50, takže pokud se Pink hodlá řídit názory svých fans, je možné, že ji časem uvidíme s dlouhými vlasy. Možná ji k tomuto váhání nad změnou vizáže přiměl aktuální trend, kdy zpěvačky a herečky, naopak mění svůj look a dlouhé vlasy radikálně krátí, P!nk jako rebelka zřejmě nechce zapadnout v tomto davu.

Asi jako valná část mužské populace jsem u žen příznivce dlouhých vlasů., takže hlasuju pro varinatu grow (pěstovat), i když zrovna P!nk mám jako všichni zafixovanou s pro ni tradičním a pro ni typickým krátkým účesem, věřím, že by jí dlouhý háro slušelo o poznání více. Každopádně, jako její přiznivce hlasuju hlavně proto, aby vydala další dobrou desku. A to je přeci hlavní.

Každopádně, kdyby jste se chtěli diskuse zúčastnit:
https://www.facebook.com/pink?fref=ts

Národní cirkus Jo-Joo ode dneška v Jihlavě…

Včera mi volal kamarád, který ví, že cirkusový svět je můj koníček. Tázal se: “Ahoj Davide, je v Jihlavě teď nějaký cirkus?” Odpověděl jsem kladně, vysvětlil který cirkus tam stojí a ptal se ho proč to chce vědět. “No víš, viděl jsem teď nějakého pána, jak vede po ulici tygra jen tak na vodítku. Tak jsem chtěl zjistit, jestli mi už hrabe nebo ne?” Uklidnil jsem ho, cirkus Jo-Joo to má jako součást prezentace, principál cirkusu Jaromír Joo je zkušený drezér a svým svěřencům tak bezmezně věří a má je tak poslušné, že s nimi může chodit bez obav po ulicích města mezi lidmi. A nejen to, tím velká show cirkusu Jo-Joo ani zdaleka nezačíná…

Reklama funguje, cirkus Jo-Joo umí inzerovat. Důkazem je vždy nejen navštívené město, ale i okolní obce poseté plakáty, billboardy a velkými áčkovými cedulemi. Zaměstnanci cirkusu rozdávají všude možně letáky, často je vidět inzerce v MHD. O cirkusu se mluví a píše v místních médiích. Po silnicích v hostujícím místě jezdí reklamní vozidla i roztodivná cirkusová kola. Takhle bych mohl ještě dlouho pokračovat. Je potřeba si dnes v nelehké době konkurence mnoha odlišných forem zábavy přilákat diváka. Tak se to dělat má. A cirkus Jo-Joo to ví.Národní cirkus Jo-Joo patří k několika nejlepším a největším cirkusům v České Republice. Při jeho návštěvě, kterých jako cirkusový fanda udělám i několik do roka, mě vždy něco nového překvapí. Naposledy v Brně mě zaujala instalovaná miniatura cirkusu ve foaye, jejímž autorem je pan Vlastimír Kašna z Jihlavy, autor cirkusových modelů, které jsou k vidění také v jiných cirkusech či cirkusovém muzeu v Prachaticích.Aktuálně cirkus tedy hostuje na Vysočině, konkrétně ode dneška až do neděle bude k vidění v Jihlavě, na Dolech. Ve všední dny hraje od 17hod, o víkendech ve dvě odpoledne. Jihlavským návštevníkům se představí se zajímavou show – Alenka v říši cirkusu. Tématickým programem na motivy známého pohádkového fantasy příběhu, kde cirkusový program a vystoupení umělců je doplňováno cirkusovými motivy.Je to tak, jak o Národním cirkusu Jo-Joo píše spoluautor knihy Orbis Cirkus pan Hanuš Jordán: “Tento úspěšný podnik se odlišuje revuálním pojetím, jinou dramaturgií, náročnými choreografiemi. Národní cirkus Jo-Joo se nebojí experimentů, v sezoně 2013 (i 2014 – pozn. já) nemá v programu klauna, nahradil ho dvojicí komických excentriků.

Jste-li z Vysočiny a jestli chcete udělat sobě i svým blízkým radost, vezměte sebe i je do cirkusu Jo-Joo. Není zvykem, že si český cirkusový divák (na rozdíl od diváků zahraničních) na konci programu spontálně stoupne a tleská. Snad jen, když si o to konferenciéři cirkusových programů sami řeknou. V Brně, na premiéře brněnské štace na začátku září jsem ale v Národním cirkusu Jo-Joo viděl, jak si lidé na konci programu sami od sebe stoupali a nepřetržitě tleskali. Tehdy mi opravdu ukápla slza dojetím…

vysocina47m.jpg