Archiv pro rubriku: Já čtenář

Doplňuji svou knihovnu…

Mám v letošním roce v plánu doplnit svoji knihovnu. Když sme s bráchou někdy v roce 2009 spouštěli náš internetový antikvariát, dali jsme do jeho nabídky i některé naše knihy v domnění, že už je asi nebudeme chtít nikdy číst. Dnes s odstupem času zjišťuji, že některých knih se zbavit byla hloupost a tak jsem se rozhodl některé z nich si opět opatřit + mám v plánu přikoupit i některé tituly, které jsem ještě nečetl. Většinou kupuji knihy z druhé ruky přes bazar na DatabazeKnih.cz. Začal jsem některými tituly od Petra Šabacha,… ale v plánu ještě jsou některé knihy od Miroslava Švandrlíka, C.D. Paynovo Holubí mambo a možná si znovu pořídím i Mládí v hajzlu. Dále mám v plánu pořídit i nějakou knihu od R. Fulghuma a chtěl bych letos pořídit všechny díly komiksů s Asterixem… když mi to tedy finance dovolí, každopádně mě mrzí i nedostatek času, ale o tom až v dalším zápisku…

J. K. Tyl – Strakonický dudák

Strakonický dudák je pohádkovým příběhem českého amatérského muzikanta Švandy, kterého zláká vidina velkého zisku v zahraničí. A tak se rozhodne i přes nářky své milé Dorotky, že půjde za výdělkem do světa – musí přece jejímu otci dokázat, že umí vydělat nějaký ten krejcar a uživit tak potencionální rodinu. Švandovo rozhodnutí jít hrát cizím národům nezlomí ani lamentování kamaráda Kalafuny, venkovského muzikanta, který se mu marně snaží vysvětlit, že peníze nejsou všechno a že milovat se dá i bez nich.

Švanda se rozloučí se svými blízkými a vydá se na cestu. S sebou samozřejmě bere i své kouzelné dudy, které mu pomůžou k získání slušného kapitálu

Při svých toulkách potká krajana Vocilku. Ten Švandovi nabídne, že mu bude dělat manažera, a dobrosrdečný Švanda samozřejmě se vším souhlasí. Jdou společně světem, hrají hlavně tam, kde jim pšenka kvete, a vydělávají velké peníze. Valuty se však u nich příliš neohřejí a ihned putují do kapes krčmářů a všelijakých šenkýřů.

Nejhorší však je to, že Švanda při svém bohémském životě zapomene na lásku ke své Dorotce. Dívka ho však ani na okamžik nepřestala milovat, přestože se nevrátil ve smluvený čas zpět do vesnice, a proto se rozhodne, že ho musí najít. Její otec zemřel a doma ji už nic nedrží, přemluví tedy Kalafunu, aby šli společně Švandu hledat.

Mezitím se Švanda s Vocilkou dostanou až k smutné princezně Zulice, kterou nikdo nedokáže rozveselit. Švandovi se však díky kouzelným dudám povede svojí produkcí přivést princeznu na jiné, veselejší myšlenky. Princezna se do něj zamiluj a chce si ho vzít. Pod vlivem Vocilky by si snad zmatený Švanda možní i Zuliku vzal, kdyby se na scéně neobjevil Kalafuna s Dorotkou. Ta mu za pět minut dvanáct vrátí rozum, o který díky falešnému příteli Vocilkovi přišel.

Kalafuna s Dorotkou jsou však brzy odvedeni strážemi pryč. Švanda si má brát princeznu, která mu právem náleží, když se mu ji povedlo rozveselit, a přítomnost Dorotky, která si na něj také myslí, by asi u svatby nebyla příliš vhodná. Jenže Švanda si žádnou holku s modrou krví brát nechce, musí teď zase pořád myslet na svou Dorotku.

Do toho všeho zmatku se ještě objeví pravý princeznin ženich. Ten nechá Švandu uvrhnout do vězení za to, že jeho nastávající popletl hlavu. Švandův falešný přítel Vocilka se konečně ukáže v pravém světle, nechá Švandu ve štychu a raději se “zdekuje” pryč, aby aby také nepřišel k úhoně.

Ve vězení Švanda konečně poznává svoji matku, polednici Rosavu, která mu kdysi tajně vdechla kouzlo do hudebního nástroje.

Švanda však nezůstane ve vězení dlouho a po čase se vrátí tam, kam ho to táhlo nejvíce – do vesnice za Dorotkou. Ta ho zpočátku pochopitelně nenávidí za to, jak se k ní zachoval. Když však Švandovi hrozí nebezpečí a ona jediná může pomocí zachránit jeho život před zlými silami divých žen, uvědomí si, že Švandu stále miluje. Na konec mu tedy pomůže a všechno dobře dopadne.

A tak opět zvítězila láska.

Hlavní postavy:
Švanda 
– Mladík, jehož charakter se během příběhu vyvíjí a který má jak dobré, tak i špatné vlastnosti. Do značné míry se nechá ovlivnit. Miluje Dorotku.

Dorotka – Věrná vesnická dívka, dcera hajného. Miluje Švandu a je schopná pro něj udělat cokoliv. Její láska nakonec Švandovi zachrání život.

(napsáno do Čtenářského deníku, září 2002)

K. J. Erben – Kytice

Svatební košile

Tato balada vypráví o dívce, které zemřela celá její rodina. A tak alespoň doufá v návrat svého milého ze světa, z krvavých cest plných nářků nedobrovolně padlých.

Dívka se modlí, a náhle se tak začínají dít nevídané podivnosti. Pohne se obraz, zhasne svíčka a za oknem čeká její milý – muž, o něhož prosila. Láska zde však nemá šanci, její milý je mrtvý, jeho duše je v rukách ďábla a srdce má on tvrdé jako led.

Noční svatba se mění ve zlý sen, když onen ženich dotáhne svoji milou na hřbitov, do svého sadu křížů.

Dívka se schová do márnice, tam však leží umrlec – spojenec jejího milého. Začíná hra proseb. On prosí umrlce o odstrčení závory do márnice, ona zas o to, aby umrlec zůstal ležet.

Vše vyřeší nakonec kohoutí kokrhání. Oživlé mrtvoly se ráno musí vrátit zpět do světa mrtvých.

Vodník

Příběh vypráví o Vodníkovi, jenž se chystá ke svatbě s krásnou pannou z blízkého stavení. A když se jednoho dne konečně dívka ukáže u Vodníkova jezera, prolomí se lávka a kráska se ztrácí pod uzavřenou hladinou.

Dívka však nachází ve Vodníkovi zalíbení, oba se mají rádi a z oné veliké lásky se jim narodí dítě. Avšak city k Vodníkovi a láska z dívčiny strany vytrácí. Ona chce totiž opět vidět suchý svět a promluvit si se svou matkou.

Vodník své ženě dovolí opět navštívit “normální svět”, jako záruku jejího navrácení si však u sebe ponechává malého Vodníčka.

A tak dívka opět navštěvuje svoji matku. Když si pro dívku přijde vodník, aby ji odvedl zpět, matka ji nechce nechat odejít – je to prostě klasická tchýně- Vodník naříká a pak mizí v bouři. Zanechává za sebou však hrůznou vzpomínku nešťastné lásky – dětskou hlavu bez tělíčka a tělíčko bez hlavy. Drsný konec, že?

Zlatý kolovrat

Jednoho dne se král zamiluje do krásné neznámé dívky. Když požádá její nevlastní matku o dívčinu ruku, podstrčí mu ona matka svou vlastní dceru, která je té nevlastní velmi podobná. Pro jistotu však nevlastní dceru zabijí, odřežou jí údy a zbaví ji očí.

Zlo by zůstalo nepotrestáno, nebýt stařečka a jeho pacholátka. Král odjel do boje, jeho manželka zůstala s matkou na hradě. Pachole přišlo k nim s lákavou nabídkou – zlatý kolovrat vymění za nohy, ruce za zlatou přeslici a za zlatý kuželík chce pouze oči oné zavražděné dívky. Králova současná žena souhlasí. Stařeček pak údy a oči v lese stmeluje s dívčiným tělem a ona krásná mladice opět ožívá.

Král se vrátil z bojů a požádal ženu o upředení zlaté nitě. Zlatý kolovrátek vyměněný za části těla zabité dívčiny však začal vyprávět pravdivě celý příběh. Král nečekal a vydal se pro dívku do lesa. Shledali se a byla veliká svatba. Vlastní dcera se svou matkou však bloudí dodnes v podobě degenerovaných vlků s ženskými těly.

Úvaha – Vina a trest
aneb
Je-li trest zasloužený?

U Zlatého kolovratu trest jistě zasloužený je, protože dobro zvítězilo nad lží a nenávistí, láska má zelenou.

U  Vodníka je to jiné, zde bych řekl, že nebýt Vodníkovy tchýně, vše by bylo O.K., dítě by zůstalo vcelku a Vodník by žil spokojeně se svou kráskou v hlubinách jezera pod topoly.

No a u Svatební košile vina a trest nehraje roli, je to prostě šílený příběh, který jakoby předstihl svoji dobu -> klidně by totiž mohl být kvalitním námětem pro americký hororový snímek.

 

Kytice si jako celku vážím (narozdíl od Ohlasů písní českých a ruských) – je to skvost české poezie.

František Ladislav Čelakovský – Ohlasy písní ruských a Ohlasy písní českých

Epika (Ohlas písní ruských)

  1. Výslechy
    Šibeniční vrch byl vždy a všude místem, kterému se lidé zdaleka vyhýbali a které bylo ověnčeno strašidelnými historkami. Bylo to místo smutné a tragické. Ovšem děj tohoto příběhu je veselý, protože vypráví o tom, jak se jedna taková šibeniční poprava nekonala.
    Ve hradu v Kremli vyslýchal car jednoho nešťastného dne mladíka obviněného z lesních loupeží. Ten mladík se jmenoval Nikita Ivanovič a vyprávěl carovi o nešťastném dětství i o tom, jak byl vychovávaný pouze svojí tetou.
    Čím byl Nikita starší, tím měl větší sílu. Dokázal ohýbat stromy k zemi i roztrhnout pouta z tvrdé oceli. Jediné, co nedokázal přelomit, byla bída. A tak začal Nikita loupit v lesích.
    Po výslechu onoho příběhu car dlouho přemýšlel, jaký trest mu má udělit, a nakonec mu dal milost.
    Uznal totiž, že kdyby vyrůstal v Nikitových podmínkách, loupil by také.
  2. Veliký ptačí trh
    Tento epický příběh začíná vyprávěním o malé sýkorce, která proletěla celé carské Rusko, navštívila Tibet, Kytaje a Sibirsk, poté se dostala přes devět moří a podívala se i do Německa a Polska.
    Všude, kudy letěla, zvala všechny své kolegy z ptačí branže na veliký trh. Zvěstovala také, že tam bude k dostání vše, na co si lze vzpomenout.
    Jednoho dne se pak sletěli všichni ptáci kupeckého stavu a postavili své krámky, stánky a boudy, aby nabídli zákazníkům, na co si jen vzpomenou.
    A když potom přišli kupující ptačí davy, objevila se mezi nimi i bohatá sova – vdova s velikým doprovodem příbuzných a služebných. Ona sova kupovala všechno možné i nemožné, utratila 5000 rublů a kupci se mohli radovat z velikého výdělku.
    Po skončení trhu se všichni kupci odebrali zpět domů. Čápa však při zpáteční cestě zastihla bouře, zničila mu koráb a nechala mu pouze jeho život.
    Od těch dob čáp smutně chodí po břehu, chytá všelijakou havěť a hledá ztracené peníze.
  3. Vězeň
    Tento vcelku kratičký příběh pojednává o rozmluvě vězně s měsícem. Onen vězeň je opuštěný a jediný, kdo s ním přebývá v cele, jsou jeho smrtelné rány. Pomalu se smiřuje s osudem a s nikým se nechce bavit, když v tom ho začne otravovat měsíc. Vězeň mu vysvětlí svoji situaci. Měsíc se nakonec slituje a zbaví ho trápení i bolesti, kterou mu působí smrtelné rány – nechá ho zemřít.

Lyrika (Ohlas písní českých)

  1. Jarní
    Obsah této písně by se dal jednoduše vyjádřit zvoláním: “Tak, a je tu jaro!” Nevím proč, ale ona kratičká básnička navozuje pozitivní, optimistickou náladu. Možná proto, že jaro je veselé a všichni ho mají rádi.
    Snad i proto, že jaro střídá utrpení zimy a srdci poskytuje naději na lepší zítřky. Všechno kvete, voní, ptactvo prozpěvuje a na světe je najednou i více krásy ke koukání.
  2. Zimní
    V této básni je vyjádřen zimní chlad. Je smutně pesimistická jako zima na vysočině. Vyjadřuje prázdnotu, kterou však naštěstí vyplňuje naděje lásky. Snad jen toto jediné v onen čas hřeje u srdce a umožňuje bez větší újmy přežít dlouhé měsíce s krátkými dny a nekonečnými večery. Bolest a smutek z nešťastné zimní lásky je zde ztělesněn v podobě ptáčka hledajícího zrníčko ve sněhu.
  3. Starý zahradník
    Báseň vypráví o zahradníkově dceři, která je nejkrásnější růží z jeho zahrady. Vypravěč o ní vybíravými slovy rozjímá, jako kdyby si přál, aby byla jeho milou.
    Kromě toho vypravěč žertovně polemizuje o tom, že by bylo dobré, aby matky na jaře svěřovaly své dcery do zahradníkovi péče – třeba by také vypadaly jako jeho dcera.

C.D. Payne – Brenda Veliká

Tak jsem dočetl další knihu od C.D. Payna. Nevěděl jsem zprvu, jestli to bude úplně čtení pro mě, protože v jednom knihkupectví ji měli zařazenou mezi knihami pro dívky, v druhém pak mezi publikacemi pro děti a já nespadám ani do jedné z těchto čtenářských kategorií. Ovšem, udělal jsem dobře, že jsem si ji koupil a pustil se do ní, byla výborně napsaná (ostatně jako většina titulů od C.D. Payna) a tak jsem se rozhodl vás o ni také trochu poinformovat.

C.D. Payne je autor, který se narodil v roce 1949 a jeho knihy mě fascinují i tím, že se tento psavec celkem dobře umí vžít do různých rolí, ať už do pocitů pubertálního výrostka (Mládí v hajzlu), pokusného holuba na útěku (Holubí Mambo), identických dvojčat (Americké krásky), pocitů nešťastné manželky (Dědictví) či jak dokládá kniha Brenda Veliká, i do světa skutečného dívčího outsidera.

Brenda je šestnáctiletá dívčina, která ve svém okolí patří k úplnému dnu společenského žebříčku, je tlustá a nemá žádné kamarády. To, jaký je outsider, dokládá i fakt, že na facebooku má čtyři přátele – autistického bratránka a tři amatérské korejské stepaře, které zná jen z internetu. A právě to, že Brenda žije takový chmurný život, nakopne rodiče k zoufalému činu – pošlou ji do soukromé internátní školy, která se vyznačuje poměrně krutými pravidly života pro všechny své svěřence.

Kniha je vlastně o jakési cestě vzhůru, Brenda se osobitým způsobem v knize vyrovnává s nepřízní osudu, vyhýbá se nepřátelským nástrahám nové školy i dospívání, aby se posléze s nimi naučila žít. Na škole i mimo ní si postupně najde kamarádky a kamarády, získá potřebné sebevědomí a naučí se mít ráda sebe i život.

Už se těším na další Paynovo dílo…

 

 

Vladislav Vančura: Obrazy z dějin národa českého

povídka: Moravské pole… Tento příběh se zabývá střetem dvou znepřátelených vojsk mezi Dunajem a řekou Moravou. Ta dvě vojska se nemají, jak už to tak v boji bývá, vůbec ráda, a tak nastupují proti sobě v boji tváří v tvář. Ta dvě vojska jsou velmi odlišná, stejně jako jejich zájmy.

 To první vojsko, které je složeno převážně ze slovanských bojovníků (ale i německých), plní v této povídce roli těch hodných a hrdinných, jde bojovat po boku českého krále. Jejich boj bude tvrdý, jdou bojovat na život a na smrt. Druhé vojsko, které jde proti nim, je vojsko krále Rudolfa Habsburského. Toto vojsko je velmi silné a dobře vybavené ve všech detailech tehdejšího zbrojního průmyslu, jde bojovat za pomstu, kořist, výboj a slávu. S tímto vojskem se táhne i armáda Uhrů. Již předem se zdálo, že Přemyslova vojska budou (bohužel) poražena. Tak se také stalo. Boj byl tvrdý, Rudolfovo vojsko však vyhrávalo už zpočátku. Přemyslova vojska sice porazila druhý Rudolfův šik, dokonce se jim podařilo vniknout mezi šik třetí a srazit Rudolfova koně, ale to bylo bohužel všechno. Rudolfova bojová záloha totiž svého vojevůdce zachránila a poté zásadně změnila výsledek celé bitvy. Povedlo se jim od sebe oddělit části českého vojska, zajmout krále a následně ho zabít. Bohužel pro náš národ a hlavně pro všechny lidi té doby, kteří vkládali do Přemyslových vojsk naděje. Král umírá a s ním končí další z mnoha kapitol našeho českého národa.Autor: Vladislav Vančura

Narodil se roku 1891, byl popraven 1. června 42.
Byl lékařem ve Zbraslavi, slohový virtuos a provazolezec nad propastmi života a osudů.

Díla:
Poslední soud
Markéta Lazarová

Dědictví aneb Jak Helena ke štěstí přišla

Knihy C.D.Payna si získali moji oblibu v dobách mého dospívání. Tehdy mezi mladými kolovaly první díly jeho dnes již kultovní série Mládí v hajzlu a neminuly ani moje já. Od té doby si rád přečtu i další příběhy tohoto jistě zajímavého autora, který, ač není zrovna nejmladší, umí se nejen vcítit do role vzdorujícího pubescenta (viz Mládí v hajzlu), ale jak dokládá v mnou právě dočtené knize i do života matky tří téměř dospělých dětí a manželky, která se snaží dostat z okovů nefungujícího manželství.

 

 

 

Chřipka je sice nepříjemně věrná přítelkyně, ale mně jednou za čas umožňuje přečíst si knihy, na které bych jinak neměl čas a to i přestože jsem se rozhodl věnovat čtení více chvil svého života nežli dříve tím, že ukrojím z doby, kterou jinak trávím trénováním svých jater v hospodském prostředí.

 

U knihy Dědictví je tomu nejinak. Aktuálně ležím s chřipkou v posteli a tak přelouskávám jednu knihu za druhou. Tento knižní titul jsem si dovezl jako jeden z úlovků loňského knižního veletrhu v Havlíčkově Brodě a nutno říci, že jsem jím byl mile překvapen.

 

Kniha totiž nejen obsahuje můj oblíbený Paynovský humor, ale mám takový pocit, že je ho v této publikaci přesně tak akorát, aby to bylo únosné a tudíž byl děj, ač s lehkou nadsázkou, uvěřitelný a přirozený. Zároveň je ale protkán tajuplným příběhem, v němž hlavní hrdinka hledá svoje rodové kořeny a pravdu o spojení jejích předků s autorkou jí oblíbených románů.

 

V knize Dědictví, jak jsem již výše uvedl, se seznámíte s deníkem ženy v domácnosti jménem Helena, žijící poměrné fádní a průměrný život americké ženy setrvávající v manželství se suchým právníkem, který sex vyměnil za golf. Helena je zároveň matkou tří poměrně nesnesitelných polodospělých a dospělých potomků. Jednoho dne ale zdědí dům po zesnulé tetičce a to jí změní zásadně život.

 

Když se tuto nemovitost totiž rozhodne připravit a zvelebit pro případný prodej získá možnost jak utéci z okovů otroka domácnosti. A tak během těchto zvelebovacích prací tráví čas především čtením teenagerovských románů svého mládí od své oblíbené autorky a užíváním si nově nabitého volna, což ji kompletně promění život, umožní ji seznámit se s novými i starými muži jejího života a následně tak dospět k rozvodovému řízení a realizování nového vztahu. Celým příběhem se pak prolíná jakýsi téměř detektivní příběh, v němž Helena zjistí jistou spojitost své rodiny a zděděného domu s tajnůstkářským životem autorky zmíněných románů a snaží se dopátrat pomocí svého nového přítele a dalších osob, jak to vlastně všechno bylo. Tento fakt tak dělá z knihy velmi čtivou publikaci, která dle mého patří k těm lepším věcem, které C.D.Payne napsal.

 

PS:

Nebavily mě jeho Americké krásky…

 

 

Profil knihy:

http://www.databazeknih.cz/knihy/dedictvi-aneb-jak-helena-ke-stesti-prisla-149764

 

Ivan Ringel: Můj život s tygry

Ivan Ringel je jedním z předních českých chovatelů a drezérů exotických zvířat a divokých šelem, který od konce šedesátých let se svými čtyřnohými svěřenci udivoval diváky nejen v ČR a SR, ale také v mnoha zemích Evropy. V současné době se věnuje především provozování rodiného zookoutku Ringelland. O svém celoživotním působení mezi zvířaty a lásce k nim i o cestách po světě nyní vznikla krásná kniha doplněná řadou fotografií.

Dnes přes noc jsem nespal. O půlnoci jsem totiž začal číst tuto publikaci a do rána ji celou přelouskal. Jak tedy patrno, četla se mi dobře.

Jě to pěkná životopisná kniha. Ivan Ringel v ní popisuje, jak šel za svým snem stát se drezérem divokých šelem. Což, jak jistě uznáte, není zrovna standartní přání mladého kluka. O to těžší je jeho realizace, ale postupnými krůčky a tvrdou píli se ke splnění svého snu dopracoval.

Ivan Ringel se svoji rodinou pracoval v českých zoologických zahradách i cirkusových manéžích v zemích bývalého Československa a dalších státech, tehdy především bývalého východního bloku.

V knize je popisováno téměř detailně, jak vznikaly jednotlivé drezůry. Často i smíšené – například lvy, tygři, jaguár či levhart. Nebo drezůra tygrů s hrochem. Drezůry vznikaly postupným učením bez bití, využitím přirozenosti a hravosti zvířat. Ivan Ringel dokonce bič nahradil jen taktovkou. Kniha tak vyvrací tvrzení českých rádoby ochránců přírody o tom, že drezůry nutně musí vznikat pod nátlakem a ubližováním němým tvorům. Opak je pravdou, láska a hraní se zvířaty je správná cesta.

Kniha vyšla v nakladatelství Městké knihy s.r.o.

ISBN: 978-80-86699-74-5

K objednání je kniha například zde:
http:///www.mestskeknihy.cz
http://www.srovname.cz/ivan-ringel-muj-zivot-s-tygry/srovnani-cen/k.2693754

Stránky zookoutku Ringelland:
http://www.ringelland.cz

William Shakespeare – Hamlet

Tento smutný příběh plný umírání, vražd a násilí začal tak, že se zjevil duch Hamletova nedávno zesnulého otce na stráži před hradem Elsinor v Dánsku. Stráž hlídal Horacio, Hamletův nejlepší přítel. A tak, když onu podivnou věc pověděl Hamletovi, Hamlet mu přislíbil, že se na další stráž půjde podívat s ním.

 

A jak pravil, tak také učinil. Duch opět přišel a pověděl Hamletovi strašnou a jedinou pravdu o příčině své podivné smrti. Vysvětlil mu, že když ležel v zahradě, nebyl otráven hadem, ale svým bratrem, který se díky tomuto krutému činu stal králem. Hamlet se tedy rozhodne pomstít svého otce, jelikož si však není jist, zda duch mluví pravdu a zda je to opravdu jeho otec, předstírá šílenství a snaží se současného krále nějaký způsobem z vraždy usvědčit. Přitom mu pomůže potulná divadelní společnost, se kterou zinscenuje představení o otcově smrti. Zděšený král se odchodem z představení prozradí jako bratrovrah. Při rozmluvě s matkou, které vyčítá rychlý sňatek s novým králem po nedávné otcově smrti, začne odhalovat i její druhou tvář a ona začne volat o pomoc. V tom okamžiku se ozve komoří Polonius, který je v té místnosti schovaný, a také začne křičet. Hamlet, domnívající se, že osobou ukrytou v místnosti za čalounem je král, probodne Polonia, otce jeho milé Ofélie. Ta z otcovy smrti zešílí a utopí se.

Král si je vědom nebezpečnosti Hamleta a pod záminkou Poloniovy smrti ho tedy posílá pryč. Cestou do Anglie Hamlet objeví u Rosencrantza a Guildensterna poselství, ve kterém nechává král Hamletovi setnout hlavu.

 

Naštěstí Hamlet rychle napíše nové poselství, v němž nechává popravit ty, kteří list doručí a sám odjíždí do Dánska na pirátské lodi, která je cestou přepadla. Mezitím se však do Dánska vrátil Laertes, což byl syn Polonia a bratr Ofélie, chce pomstít smrt svých nejbližších a Hamleta smrtelně zraní při mstivém souboji. Hamlet mu však ještě stihne před svojí smrtí kord vytrhnout a zabít krále, který se mezitím stal nepřímo zodpovědným i za smrt jeho matky.

Umírající Hamlet stačí ještě dát souhlas norskému vojevůdci Fortinbrasovi, aby se stal dánským králem.

 

 

Mohlo by se to stát i dnes?

Myslím si, že i dnes by se taková věc klidně stát mohla, navíc by to byl asi dobrý námět pro natočení nějakého hollywoodského akčního filmu. Hamlet 21. století by byl jistě kasovním trhákem a třeba už něco takového někde vzniká nebo vzniklo.

 

Jak by to šlo vyřešit dnes?

 

Těžká otázka – lehká odpověď. Dnes tu máme různé tajné služby, vše je zaznamenáváno na internetu v elektronické podobě a právo je propracovanější než kdysi. Doba médií si navíc žádá senzace a tou bratrovražda rozhodně je, tudíž by se o to nejspíš postarala média.

Ivan Olbracht – Příběh: O stvoření světa a člověka

Podle tohoto biblického příběhu stačilo pouze sedmí dní k tomu, aby Bůh stvořil celý ten velký, tajemný a podivuhodný svět se všemi detaily a rozměry, se všemi živými bytostmi, rostlinami i neživými přírodními úkazy, větrem, vodou, deštěm i skálami. Ale jak to vlastně bylo, co vytvořil nejdříve a proč?

Tvořil svět postupně, začal těmi největšími a nejdůležitějšími součástmi světa a pak postupoval k těm jednodušším, i když také důležitým. Tak tedy… Nejprve Bůh stvořil světlo a oddělil jej od tmy, vznikly den a noc, dva nesmiřitelné protiklady, které velmi zasáhnou v budoucnosti do veškerého života všude na Zemi. Druhého dne pak Bůh stvořil vzduch a oblohu, další ze základů života. Dne následujícího stvořil zemi a moře, trávu, byliny a stromy (v podstatě tedy už mohla fungovat i fotosyntéza). Dne čtvrtého pak dvě velká světelná nebeská tělesa Slunce, Měsíc a k tomu ještě hvězdy. Pátého dne Bůh stvořil ryby a ptactvo, šestého se pak po Zemi prohánělo i další živé
tvorstvo – dobytek, havěť plazící se po zemi a všelijaká roztodivná divoká zvěř. Na konec stvořil Bůh podle obrazu svého muže a ženu, Adama a Evu, aby panovali nad celou zemí. Ti, však byli, jak všichni vědí, vyhnáni z Ráje za okušení rajského ovoce ze stromu vědění, o tom však vypráví další příběh nazvaný, jak jinak než “O Adamovi a Evě”. Sedmý den Bůh posvětil a od práce si odpočinul. Svět byl dotvořen a příběh o stvoření světa i člověka samotného je u konce.Autor: Ivan Olbracht
1882 – 1952, vlastní jméno Kamil ZemanDíla:
Anna Proletářka
Ze starých letopisů
Nikola Šuhaj loupežník

Kompozice:
Kniha se skládá z kapitol.