Pavel Vrba byl nejen významný český publicita a textař, který za život napsal okolo 2000 písňových textů pro celou plejádu interpretů československé populární muziky, ale také velmi zdatný básník. Z autorovy “básňotvorby” mě dosud zaujaly dvě sbírky. Jedna z nich nese název Medvědí knížka a druhá se jmenuje tajemně – Můj Ahasver. Právě knihu Můj Ahasver bych vám zde nyní rád představil a tak se do toho samozřejmě ihned pustím.

Sbírka poezie s názvem Můj Ahasver vyšla v roce 2003 v nakladatelství Primus. Já jsem byl v době jejího vydání studentem střední školy a tuto knížku mi půjčila jedna má milá spolužačka, za což ji dodnes jistě patří můj dík, protože i díky ní jsem pro sebe objevil Vrbovu poezii. Ačkoliv jsem totiž už od dětství znal jeho texty, k jeho poezii jsem se až do té doby nedostal.

Můj Ahasver je vlastně jedna dlouhá báseň, která je rozfragmentovaná na menší kousky. A tato báseň popisuje, dá se říci, autorův život. Život, poznamenaný syndromem Ahasvera, kterým jistě trpí mnoho lidí i umělců.

Vysvětlím nyní proč. Ahasver byl původně židovský poutník, ale v přeneseném významu je to něco, co máme v sobě a způsobuje to, že majitel onoho Ahasvera, nedokáže stát či vydržet na jednom místě, v jedné práci, v jedné hospodě. Může to být ten, koho nebaví jednotvárnost, stereotyp. Ten, kdo trpí, když se nemůže hýbnout, koho dusí nuda a šeď všednosti. Kdo nezvládá být celý život věrný. Ten, kdo má neochvějnou potřebu bohémského života. Je to ten, kdo má v sobě vnitřní pnutí neustále hledat nové vjemy. A možná proto, že i já jsem se v tom našel, sbírka se mi líbí. Protože i já jsem ten, kdo má v sobě Ahasvera.

Autor ve své sbírce popisuje, jak mu Ahasver, ať byl ukrytý v něm, či na něj jen dohlížel z nějaké výšiny, okořenil život a zamíchal vždy karty tak, že si nikdy neužil svého klidu.

Jen malý nástin, co na vás ve sbírce čeká:

Slyšel jsem pubertu, klepala na dveře

Autora si získala hudba…

Pavel Vrba se v době dospívání dostává ke kytaře a jiným hudebním nástrojům. Je založením rocker a ve svém životě napsal mnoho textů právě pro bigbítová tělesa všeho druhu. Především pak pro Olympic Petra Jandy…

Báseň je výčtem vzpomínek na autorovu první kapelu, na hudbu, která se tenkrát hrála (jazz, blues), na atmosféru tehdejších tancovaček i koncertů a na pocity, které má muzikant stojící na pódiu.

Jenže vše krásné jednou končí, a tak jako většina autorových básní, i tato má závěr se slzou pod usmáním.

„Dočasná pohádka končívá zvoncem, my jsme se rozpadli kvůli holce.“

První láska v paměti mi neutkvěla

Báseň vypráví o autorových láskách a o tom, že první dívkou, která ho dostala, byla jakási „Květa“. Snad proto, že autor má v sobě Ahasvera, nezůstal u ní a bloudil dál po moři složeném z různých vztahů a citových vzplanutí. Ženil se i rozváděl, ale pak přišla jedna a ta se mu navždy vryla do paměti. Dalo by se říci, že byla jeho životní láskou, ale to co zdálo se na začátku tak silné, vyprchalo a zbyla jen hromada vzpomínek.

„Tak ještě řekni ty slova hnusný,

tak hnusný jako úbytě,

já klidně pudu, ty klidně usni,

tak ještě řekni: „Nechci tě!“

Hrůza nedělních procházek

Autor se vrací zpět do dětství a vypráví, jak se nikdy nechtěl nechat spoutat a svázat společenskými konvencemi  i jak mu později neseděl svět školních řádů. Částečně prozrazuje i to, v co věřil a co ho táhlo dále.

Všem, kdo mají rádi retrospektivní autobiografickou poezii s nadhledem i životními zkušenostmi, nechť si tuto krásnou sbírku pořídí, já ji vřele doporučuji. Dá se přečíst jedním dechem. Vždyť celá kniha se rozkládá jen na 46 stránkách. Ovšem, člověk se k ní jistě rád, po čase zase vrátí a přečte si ji znovu, protože se čte krásně. Pavel Vrba byl mistr slova.

Stránky autora: http://www.pavelvrba.cz

Knihu lze koupit například zde: http://www.knihydobra.cz/muj-ahasver-9742 či http://www.zameckeknihkupectvi.cz/muj-ahasver.htm