Archiv pro rubriku: Já spisovatel

Šílenost, aneb nekonečný sen 2

Píšu už asi od 12ti let, recenze, články, rozhovory… A spousta těchto mých literárních výplodů z mého “pravěku” není nikde k dohledání. A tak sem si říkal, že je postupně některé zveřejním alespoň zde na svém blogu. Buďte proto tolerantní k chybám stylistickým i těm pravopisným, byly psány ještě v době, kdy sem na takové věci nedbal, o to víc sem chtěl tvořit a dát o sobě vědět… Takhle sem psal ještě dávno, než sem měl občanku.  Některé ty věci jsou celkem perly, jiné spíš k pousmání, ale je to doklad toho, že sem se tenkrát jen tak neflákal. Jeden takový článek vám zde právě přináším:

Tady je:

Šílenost aneb nekonečný sen 2
Byl jednou jeden zelený medvěd a ten se živil pouze zrním, stejně jako všichni ostatní medvědi a jiné šelmy, od té doby co se dozvěděli, že v mase může být nemoc šílených žen. Nejvíc mu chutnalo zrní značky Dragons Studio Polná… jednou se toho zrní tak přežral, že ho odvezly rovnou do pitevny. Tam ho pak dlouho pitvali a tak medvěd raději utekl a schoval se ve městě. Když ho konečně bažanti našli, sežrali ho, protože patří mezi masožravce. A tak skončil medvědův příběh. Bažanti ale s medvědem v břiše dlouho neběhali, skončili na talíři šéfreaktora Sektoru. Šefreaktor Sektoru patřil a patří mezi býložravce, ale tenhle bažant nebyl z masa, ale z perníku. Upekla ho totiž perníková babka z Bohnic. A co dělala v Bohnicích. Ukrývala se v místním zábavném parku, společně s ostatníma mentálně narušenejma. Jednou se šla podívat do zrcadla a tak se lekla, až se z toho zbláznila a převezli jí z Bohnic do jihlavské psychiatrické léčebny Na kopečku. Tam jí pak zakopali a převezli na krchov, kde jí zase vykopali. A jestli nezemřeli, tak tam kopou dodnes. Ale to už je jiná historie. Největší problém byl totiž s fanynkami skupiny Luminetik, oni nás totiž nehctěli pustit na koncert, pořád nás odstrkovali a tak jsem se naštval, zamával křídly a přelétl jsem společně se svými kamarády a kamarádkymi (pardon kamarádkami) dav. Vystoupení skupiny Luminetik se mi nelíbilo, skupina Žofie byla totiž mnohokrát lepší. Jejich písnička Nedělej si vrásky se mi líbí dodneška. Když už jsem začal s tou hudbou, chtěl bych říct, že nejvíc se mi líbí v současné době Mrazík od FM Factory a spol. a Podléhám od Chynaski (pardon Chčinaski, vlastně pardon Chinaski, ÁNÓ Chinaski je správně.) A co vy, do koho děláte? Do prdele? No to snad ne – tam mě neposílejte. Kdo mě posílá do prdele, toho nemám rád. Nyní už ale necháme těch nesmyslů a budeme pokračovat v onom krásném realistickem příběhu. Takže kde jsme to skončili? Ah, už vím. Ten vodník se tak lekl, až mu začalo kapat ze šosu (a z nosu taky) a tak nám napsal úvodník do tohoto čísla. Úvodník tedy nepsal klajmen, ale doktor mistr Dj Vodník ze skupiny Kanibalos. Kdo pochybuje, ať mi e-mailne na e-maily: gill_brates@huhnice.cz nebo resident_parnik@hotposta.gom. Když už jsme u těch e-mailů, znal jsem jednu slepici a ta měla e-mail – mala_divna_chlupata_anezka_z_pardubic_@to_je_ale_hrozne_zajimava_a_velika_blbost_co.uk.
Ten vodník se pak rozplynul v davu a místo něho se tu objevily zelení medvědi, o kterých už jsem se na začátku tohoto příběhu zmínil. A co bylo pak? Zapálil jsem si cigáro a čekal až za mnou přijde moje holka, čekal jsem marně, žádnou jsem totiž neměl. A jak jsem tak kouřil, propálil jsem si kalhoty. A co jsem s nima udělal? Vyhodil jsem je z okna, už jsem je nechtěl, měli díru na nevhodném místě. Kalhoty dopadly na zem a daly se na zběsilý úprk, zastavil je až jedoucí kamión. Chcete svézt, zeptal se řidič kalhot. Ano chceme, řekly a naskočili do vagónu. Jeli tak dlouho, až se jim z toho zamotala hlava. Řidič z toho byl tak smutný, že na mostě zastavil a skočil dolů. Padák otevřel na poslední chvíli a když dopadl na střechu továrny, vlezl do ní a zařval přepadení. Všichni se lekli a utekli pryč, jen řidič zůstal v klidu, naházel všechny výrobní stroje do pytle a upaloval ke svému kamiónu. Kalhoty už tam nebyly. Co tedy měl řidič dělat, odjel pryč a už se do této nehostinné a ošklivé zimní krajiny nikdy nevrátil…

Pěkně ten blog poslední roky flákám

Včera, když sem nemohl usnout, tak jsem přemýšlel taky o tomhle svém blogu. A napadlo mě, co všechno bych zde napsal, co bych ze sebe vypotil a tak. Je mi vlastně jedno, jestli to někdo čte či ne. Asi sem si stejně poslední roky na blogu řešil hlavně své grafomanské sklony, které ale z jakýchsi podivných důvodů značně ubývají.

Psaní jsem si asi užil dost, psal jsem různý povídky, recenze a tak dál už od dvanácti, pod svým jménem i různými pseudonymy později přispíval do různých papírových i internetových magazínů o hrách i muzice, posléze si založil i svůj hudební web a asi to všechno dohromady mě dost vypsalo. A pak ta motivace… psát? Proč? Nikdo to nečte… psát za prachy? Momentálně na to nemám kloudnej kšeft a lováky si vydělám snáze jinak.

Zažil sem dobu, kdy jsem psal třeba celý týden v kuse různé články pro internetové ziny o hrách a řeknu vám na rovinu, že druhej den odpoledne jsem už vždy měl pocit, že už jsem všechno napsal, že se opakuju. Vlastně už sem to pak nenáviděl. Nejde psát pořád, psát člověk musí asi pro radost a ve chvíli, kdy má pocit, že chce něco světu říct,… psaní za prachy na povel, to bylo peklo.

Každopádně mi to teď ale občas chybí, sednout si a vykopat se ze sebe pocity v podobě nějakýho textu, takže možná, i když to teď na blogu docela flákám, bych chtěl semka letos občas sednout a něco napsat… Neberte to, pokud to čtete, jako nějaký závazek. Spíš jakési moje zbožné přání, dokopat se častěji k tomu otevřit svůj wp admin blogu a přispět sem několika dalšími řádky.

HOWGH

Moje články z Rockmag.cz

Můj hudební portál Rockmag.cz je sice v hybernaci. Částečně kvůli tomu, že jsem na něj neměl čas a web se stal v posledních letech nevýdělečný a částečně proto, že jsem neměl  čas na něj aplikovat GDPR. Je však možné, že v roce letošním v nějaké okleštěné verzi opět vstane z popela (pokud začnu fungovat já, protože mě trápí zdraví a čas na práci) a začnem vydávat nějaké články. Druhou variantou je, že na adrese rockmag.cz vybuduju nějaký eshop pro metloše, v podstatě by mi stačilo narvat tam šperky, co mám na Darkontu a přidávat hadry a nejaký merch.. no uvidíme… plánů je dost, ale sil zatím nic moc. Ale pracuju na tom, možná se o tom rozmelu zítra:) abych přidal nějaký blog příspěvek.

Každopádně jsem nahrál na net všechny moje články, který jsem pro rockmag.cz stvořil a tak, kdyby měl nekdo zájem, může si je přečíst, teda vlástně stáhnout právě teď a tady v jednom pěkném balíčku… takže download link zde:

https://havlicek-david-blog.xrs.cz/wp-content/uploads/2019/01/rmagclanky.rar

 

jo bacha, má to asi 900 MB …

 

taky jsem na tom dělal v letech 2005 až 2018

 

Seru na tebe

Jak jsem zde před časem avizoval, rozhodl jsem se tu na pokračování vydat všechny básně z mé předloni vydané sbírky Srdce z hoven…   Díl 38:

Seru na tebe

Už týden sedím tu na hajzlu
ve svíravém tušení,
že když z něj odlezu,
nic se tím nezmění,
lásko má ztrácená,
teď zhmotněná
otlakem na řiti,
jeden tě prožívá,
druhý tě necítí,…

Ten kdo tě prožívá,
vždy to pak odskáče,
tak radši vyrábím
do mísy koláče.

Oběti noci

Jak jsem zde před časem avizoval, rozhodl jsem se tu na pokračování vydat všechny básně z mé předloni vydané sbírky Srdce z hoven…   Díl 36:

Oběti noci

S nocí vstáváš s ránem usínáš,
jen síla úplňku tě nechá žít,
černá a bílá je barvá tvá
s východem slunce vždy musíš jít.

Jiná se staletím ztotožní s hlínou,
tvá rakev jakoby neznala čas,
ležíš tam schována za branou divnou,
zamčena mělas být pro klid v nás.

Ve spánku se mi cosi do snů vkrádá,
já jako blázen vždy musím jít.
To volá mě zvěčnělá nádherná dáma,
když zvony utichnou s půlnocí.

Vždycky jsem toužil mít nějakou jinou,
a u tvého lože se musel tisíckrát bát,
tělo pak spocené ne vlastní vinou,
když tvojí obětí měl jsem se stát.

Ne už ne

Jak jsem zde před časem avizoval, rozhodl jsem se tu na pokračování vydat všechny básně z mé předloni vydané sbírky Srdce z hoven…   Díl 35:

Ne už ne,
zas to přišlo.
Jindy není nápad,
teď jich jsou kvanta.
Píšu básně…

Za to přišlo po pivu, asi musím chápat,
že musím nějak dát sám sobě chápat
že jsem na živu,


když měl sem už chrápat.

Chybí mi kus včerejška

Jak jsem zde před časem avizoval, rozhodl jsem se tu na pokračování vydat všechny básně z mé předloni vydané sbírky Srdce z hoven…   Díl 33:

Chybí mi kus včerejška

Zmítám se v křečích v posteli –
tři kráby jsou zas v prdeli.
A piva bylo víc než míň
a panáky byly taky.

Automaty, karty – prachy v tahu.
Zahrál jsem si na „vejtahu“ –
všechno jsem znal, všechno věděl,
jen malé okénko – s kým jsem seděl?

V hlavě záblesk holky hezký,
což vysvětluje ty SMSky.
Naši na mě řvou, že jsem prase.
Ať je večer, půjdu zase.

Jsem tu

Jak jsem zde před časem avizoval, rozhodl jsem se tu na pokračování vydat všechny básně z mé předloni vydané sbírky Srdce z hoven…   Díl 32:

Jsem tu

Mlátím sebou o tvý dveře,
proč mi nikdo neotevře?
Říkala si přesně v půl,
připadám si jako vůl,
neřekla si který den,
stavím se zas za týden.