Máj
—

1. Zpěv
Začal květen a vše kolem vypadalo krásně a romanticky. Příroda sdělovala, že jaro je v plném proudu a že je právě nejvhodnější období k tomu začít někoho milovat a projevovat své ryze živočišné touhy.
A v onu jarní dobu čeká krásná dívka – Jarmila na svého milého Viléma, který však stále nepřichází. A tak, když po nějaké době přijíždí k Jarmile jakási postava na loďce, myslí si dívka mylně, že je to konečně její Vilém. Není. Ta osoba ji sdělí, že její milý, “strašný lesů pán”, bude následujícího dne zbaven života. Vilém totiž zabil Jarmilina svůdce, aniž by tušil, že tím trestá vlastního otce. A tak následuje další tragická událost – Jarmila se utopí, zdrcena informacemi o tom, co čeká jejího milého.

2. Zpěv
Noc před popravou Vilém vzpomíná na své dětství a přemýšlí o nespravedlnosti, která má být na něm spáchána a díky níž má přijít o svůj jediný život. Provází ho chmurné myšlenky o tom, že zabitím svého otce, neudělal nic špatného, protože otec ho kdysi vyhnal z domova a Vilém se tak pod tlakem okolností vydal na cestu zločinu. Navíc mu otec také svedl jeho milou. A tyto špatné činy si přece zaloužily pomstu, i když byla tak krutá.
Vilém svou poslední noc také skepticky přemýšlí o tom, co ho čeká po životě. Nevěří ve věčnost bytí, ba naopak. Myslí si, že po životě následuje, pouze věčná nicota.

1. Intermezzo
Příroda a duchové čekají na Vilémův návrat.

3. Zpěv
A začíná další krásný jarní den. Opět všude řvou ptáci, voní kytky a příroda čaruje barvami lásky. Jenže právě tento jinak krásný den, který by jinak nebyl zvláštní, je posledním dnem Vilémova života. Na popravu, která je tradičně velikým představením pro lidi, je doprovázen armádou. Lidé, přející mu smrt, na něj nepřátelsky pokřikují ze všch stran a on se díky tomu cítí být více než osamocen. Nedlouho před vykonáním popravy, se ještě alespoň myšlenkami vrací zpět do přírody, do míst, kde mu bylo dobře a vzpomíná na hezké chvíle svého života. Popravě však neunikne a tak mu kat utne hlavu = jeho život končí.

4. Zpěv
Po dlouhých letech do těchto míst přichází sám autor a nad lebkou Viléma se ztotožňuje se svým hrdinou. Rozjímá nad krásami přírody, která opět voní jarem a vypráví, že ve Vilémově příběhu byl skryt i jeho vlastní příběh: “… hrdliččin zve ku lásce hlas: ,Hynku!´ – ,Viléme!!´ – ,Jarmilo!!!´”

2. Intermezzo
Vilémovi druzi lamentují nad tím, že jejich vůdce zhynul.

Můj vlastní názor na knihu:
—————————
Co bych dodal na závěr?
Uff, hlavně že to mám za sebou -> můj pocit z knihy = místy to sice může být pěkný a působivý příběh i na dnešní zkaženou mládež, avšak ona mlhavá krása je kažena neustálým “lamentováním” nad skutečností, nad níž by se jinak čtenář, v dnešní uspěchané době, vůbec nepozastavil. Například hned první stránka by šla zkrátit do jedné jediné věty: “Začal květen, bylo krásně..” A možná právě vtom tkví autorův úspěch a oblibenost knihy. Umí totiž udělat z komára velblouda, umí popsat věci tak, jako by to dovedl jen málokdo. Myslím, že by na mě kniha možná zapůsobila více na jaře “když ku lásce zve hrdličin hlas”, než nyní na podzim “když listí padá zas”.
Z přečtení knihy nejsem příliš moudrý, působí na mě příliš zmateně, podivně a smutně. Z dosavadních informací, jsem čekal větší “love-story”, ale je to spíše pesimistická úvaha o smutném životě Viléma.. I když kdoví, třeba se ke knize někdy vrátím, až budou kytky kvést..-