Píšu už asi od 12ti let, recenze, články, rozhovory… A spousta těchto mých literárních výplodů z mého “pravěku” není nikde k dohledání. A tak sem si říkal, že je postupně některé zveřejním alespoň zde na svém blogu. Buďte proto tolerantní k chybám stylistickým i těm pravopisným, byly psány ještě v době, kdy sem na takové věci nedbal, o to víc sem chtěl tvořit a dát o sobě vědět… Takhle sem psal ještě dávno, než sem měl občanku (a chvilku potom).  Některé ty věci jsou celkem perly, jiné spíš k pousmání, ale je to doklad toho, že sem se tenkrát jen tak neflákal. Jeden takový článek vám zde právě přináším:

Vinohrady – … Do hlavy

Pražská funky-beatová formace Vinohrady není zatím příliš známá. Jejich první větší počin – album nazvané “… Do hlavy” však patří rozhodně mezi to lepší, na co lze v regálech našich obchodů s hudebními nosiči narazit.
Ještě než se pustím do “kritizování” desky, povím vám alespoň něco málo o bandu Vinohrady, aby jste věděli, s kým máte vlastně tu čest.
Vinohrady jsou kapelou, jejichž funky-beat, jak je uvedeno na oficiálních stránkách skupiny www.funky-beat.cz, vyprofiloval v roce 2004 až v sestavu s nemalými ambicemi. Na jejich gangsterské image, se kterou se prezentují nejen na bookletu alba, se pak podepsal vliv hudebního podsvětí.
Historie formace je protkána mnoha známými muzikanty působícími v kapelách zvučných jmen jako Mig 21, Petr Muk Band, Šum Svistu, Laura a její tygři, Pražský výběr či Už jsem doma. Aktuální sestava je pak tvořena těmito hudebníky – Tomáš Andrs (kytara, zpěv), Tomáš König (trubka, zpěv), Jeňýk N.F.Urbanec (baskytara), Radek Klučka (bicí, perkuse). Na hudbě kapely se však podílí i řada hostů, což platí i pro album “… Do hlavy”, tak se na něj pojďme společně podívat.
Kompakt obsahuje dvanáct melodických skladeb, jejichž “total time” je bez dvou sekund roven 39 minutám. Jak jsem již řekl, přední stranu obalu tvoří podobizny muzikantů stylizované do gangsterského image třicatých let.
Skladby na albu jsou si něčím velmi podobné a přitom je každá úplně jiná. Tento zvláštní pocit mě přepadl hned při prvním poslechu kompaktu. To ovšem neznamená, že by se mi album nelíbilo, ba právě naopak.
“… Do hlavy” má něco do sebe, přestože to není žádný tvrdý nářez (o což vlastně ani ve funky-beatu nejde).
Navíc ještě dodám, že čím více jsem pak poslech opakoval, tím více mi songy připadaly odlišné, takže můj první dojem byl přemazán dojmy následujícími. A to nemluvím o tom, že texty většiny písniček mají v sobě nějakou myšlenku a nejde jen o plácání rýmujících se slov za sebou, jak je v poslední době módou mnoha bandů. Po hudební stránce je vše také odvedeno více než obstojně a troufám si tvrdit, že muzikanti hudebního uskupení Vinohrady hrát umí.
Úvodní písnička “Houkání” si vás asi nejvíce získá svým refrénem. Následující “Zlej sen” zase vypráví o lásce ke krásné vnadné dívce z maringotky, která má hodně příbuzných. Ona láska baladicky končí. Ovšem kompakt jede dál a tak následuje song “Fajn pocit”. Pokud máte někdy nádherný sen a po probuzení je vám líto, že to nebyla skutečnost, určite se s hlavní myšlenkou této písničky ztotožníte. Čtvrtý song „Kolotoč“ – o krásných očích, díky nimž lze ztratit rovnováhu, patří mezi to nejlepší, co na albu naleznete (společně s první písničkou Houkání). “Podzimní” song si mě příliš nezískal, ovšem dá se přetrpět. Další písnička, jejíž název je na bookletu vyjádřen jako spojení symbolů označujících muže a ženu, o onom spojení dvou pohlaví také vypráví. “Koukám se…” se určitě taky bude líbit svým šíleným textem, i když pravda je taková, že na někoho může text působit příliš lacině, podobně jako dodnes působí na některé lidi “Papoušek Kakadu”. Další kus “Hladina touhy” mi přišel fádní, “Protivná” je zase jakýmsi psychologickým profilem jedné podivné slečny. Následující “Trubkou” se mi moc nelíbila, ovšem textově vypráví o něčem, co není v textech zase běžné – o úrazu trubkou. Předposlední “Mám to rád” mě také neoslovila, zato dvanáctá písnička “Pocity” na mě působí jako rozloučení s albem a přestože by asi neměla šanci stát se hitem a textově není nijak výrazná, dá se.
Album vás potěší, budete-li naladěni na vlnovou délku kapely a pokud máte rádi podobný styl hudby. Jinak bych zvažoval, zda si ho koupit. Mně se ovšem cédéčko líbilo i přesto, že funky-beat není můj šálek čaje,

Závěr:
Tahle hudba rozhodně každému nesedne, svoje příznivce si však určitě najde, věřím tomu a doufám, že se tak stane.

Autor článku: David Havlíček
Album: … Do Hlavy
Žánr: Funky-beat
Celkový čas: 38:58
Rok: 2005