Píšu už asi od 12ti let, recenze, články, rozhovory… A spousta těchto mých literárních výplodů z mého “pravěku” není nikde k dohledání. A tak sem si říkal, že je postupně některé zveřejním alespoň zde na svém blogu. Buďte proto tolerantní k chybám stylistickým i těm pravopisným, byly psány ještě v době, kdy sem na takové věci nedbal, o to víc sem chtěl tvořit a dát o sobě vědět… Takhle sem psal ještě dávno, než sem měl občanku.  Některé ty věci jsou celkem perly, jiné spíš k pousmání, ale je to doklad toho, že sem se tenkrát jen tak neflákal. Jeden takový článek vám zde právě přináším:

Česká společnost dnes
Jsme jací jsme, protože děláme co děláme. Jsme národ tunelářů, pokrytců, zlodějů a bláznů s nejasnými cíly? Myslím si, že ne. Jsme různí a takové drsné škatulkování se samozřejmě nehodí, ale pohledem pesimisty by se mohlo zdát, že český národ je na pokraji zkázy. Optimista však vidí vzpřímenou budoucnost a jistoty vzdálených zítřků. Na českou společnost se prostě lze dívat z různých úhlů a vždycky bude výsledný pohled trošku odlišný, než ten původní. Je to možná dáno tím, že se neustále ještě jako národ formujeme. Každý den nás ovlivňuje okolní svět i mnoho různorodých interních vlivů – nic není navěky.
Vezmu to nejprve z pohledu pesimisty, ať mám tu nepříjemnou část mojí úvahy z krku. Slyšel jsem mnohé špatné věci o české společnosti a nepotěší to. Tvrdí se o nás, že máme velmi nízkou národní hrdost, že většina z nás je schopna prodat svojí vlastní kůži, že jsme tuneláři, podvodníci, šílenci a vrazi duševního vlastnictví. Není to pravda, my to v hloubi své duše víme. Ony pomluvy pochází nejspíše z toho, že jsme chytří a víme dobře, kde a na co vyzrát, jak a co oklamat a kde získat správné a maximální výhody. Vypráví o tom i mnoho českých filmů. Jmenujme například “Co je doma, to se počítá”, nebo “Trhala fialky dynamitem”. Jenže takové informace se prý o nás a o našem národě roznáší po celém světě a ty to vidí nejspíše ještě zakalenějším pohledem. Prý když přiletíte na cizí letiště, jsou tam nápisy “ČEŠI NEKRAĎTE”. Když vejdete do ryze německe internetové chatovací místnosti, jste hned vyháněni, jen proto, že vaše národnost je česká. A pak že na západě neexistuje rasismus 🙂 Ale nechme takovéto pochmurné myšlenky vždyť z pohledu optimisty, můžeme říci, že jsme jeden z nejlépe se vyvíjejích postkomunistických států a že naše budoucnost, může být taková, jakou si ji budeme sami tvořit. Češi nikdy nebyli fanatickými hrdiny, ve válce jsme nepříteli spíše škodili než ho vraždili. Vycházeli jsme z toho, že takhle na nás bude nepřítel méně naštvaný a bude si myslet, že ho máme rádi, zatímco my mu kazíme jeho tvrdě odvedenou válečnou práci. Ale šlo to pomalu. A stejně pomalu jdeme dopředu dnes. Ovšem postupujeme. Je to na dobré cestě. Čeští hokejisté jsou stálicemi v americké NHL, jednou z nejprodávanějších počítačových 3D her na světě je česká válečná střílečka Operace: Flashpoint, vynalezli jsme jeden z dosud nejlepších léků na HIV, mobilní telefony mají u nás desetileté děti, internet je zaveden skoro v každé škole a i to naše hrůzostrašně vypadající zdravotnictví může být z určitého pohledu bráno, jako jedno z nejlepších na světě – počet obyvatel na jedno nemocniční lůžko je totiž ve světovém měřítku velmi nízký. Jde jen o to hledat klady. Někoho může potěšit vysoká konzumace alkoholu na jednoho obyvatele, zapřísáhlé odpůrce pijáctví to může naopak dohnat k slzám. Z pohledu anglicky mluvících států se prý tamní obyvatelé dívají na Čechy lépe jak na obyvatele sousedního Německa. Tudíž existují státy, které jsou na tom v hodnocení společnosti hůře než my, přestože jejich ekonomika je lepší než naše.
Česká společnost je téma, které nelze obsáhnout v jedné krátké úvaze, tipuji to minimálně na čtyři velké publikace o několika stech stran. Ovšem řekl bych, že česká společnost není špatná, je prostě individuální. A mě se tady líbí a jsem hrdý na to, že jsem Čech.

PS:
Obecně si ale myslím, že nelze lidi posuzovat podle národnosti – všichni jsme lidi, čtyři ruce, tři nohy 🙂