Píšu už asi od 12ti let, recenze, články, rozhovory… A spousta těchto mých literárních výplodů z mého “pravěku” není nikde k dohledání. A tak sem si říkal, že je postupně některé zveřejním alespoň zde na svém blogu. Buďte proto tolerantní k chybám stylistickým i těm pravopisným, byly psány ještě v době, kdy sem na takové věci nedbal, o to víc sem chtěl tvořit a dát o sobě vědět… Takhle sem psal ještě dávno, než sem měl občanku.  Některé ty věci jsou celkem perly, jiné spíš k pousmání, ale je to doklad toho, že sem se tenkrát jen tak neflákal. Jeden takový článek vám zde právě přináším:

Cédéčko

Jednou mi přišlo poštou cédéčko, co na něm bylo jsem netušil. Znak, který se nacházel na obálce jsem odněkud znal, ale odkud to bylo, jsem si nevzpomněl. Cédéčeko jsem vložil do cédéromky. Skusil jsem ho načíst přes operační systém, ale ten mi ukázal, že na kompaktu je jak se lidově říká “ho**o”. Chystal jsem se kompakt vytáhnout z mechaniky, když vtom se na obrazovce objevil nápis LOADING. Cítil jsem, že se nemohu hýbat. Obrazovka se začala zvětšovat a přibližovat a já jsem se najednou nacházel v nějakém pro mě dosud neznámem světě. Chvíli jsem si myslel, že je to sen. Lehl jsem si tedy a řekl si, že ráno se probudím v klidu svého domova. Jenomže opak byl pravdou. Po probuzení jsem byl nucen připustit, že to sen nebyl. A tak jsem přestal pochybovat, věděl jsem, že jsem se díky nějakým velmi podivným skutečnostem a okolnostem stal součástí velmi zvláštní interaktivní hry. Byl jsem v pralese. Jenomže to nebyl prales se zelení, nýbrž s modrými rostlinami a stromy. I zvířata byla jaksi divná. No jaksi? Stoprocentně byla divná, nebyla totiž biologického původu, nýbrž původu chemicko-cybernetického. I potok, který tekl několik metrů ode mě, nebyl naplněn vodou, nýbrž nastříbřelou tekutinou. Vtom se přede mnou objevilo dialogové okno a na něm nápis, že úkolem mé první mise je dostat se z tohoto prapodivného lesa pryč. Byl jsem rozrušen z toho všeho, kopl jsem do okna a ono zmizelo, ovšem noha od mého kopnutí mě bolela ještě dlouho. Vše bylo jaksi moc skutečné na to, aby to byl jen obyčejný sen. Byla to prostě dokonale provedená virtuální realita… v rukou se mi objevila střelná zbraň, vyzkoušel jsem jí, střílela dost dobře, rozhodl jsem se tedy, že si jí ponechám. Věděl jsem, že pokud se mám dostat z tohoto hrůzostrašného pralesa pryč, budu jí ještě moc potřebovat. A tak jsem se vydal na cestu…

(pokračování příště)