Píšu už asi od 12ti let, recenze, články, rozhovory… A spousta těchto mých literárních výplodů z mého “pravěku” není nikde k dohledání. A tak sem si říkal, že je postupně některé zveřejním alespoň zde na svém blogu. Buďte proto tolerantní k chybám stylistickým i těm pravopisným, byly psány ještě v době, kdy sem na takové věci nedbal, o to víc sem chtěl tvořit a dát o sobě vědět… Takhle sem psal ještě dávno, než sem měl občanku (a chvilku potom).  Některé ty věci jsou celkem perly, jiné spíš k pousmání, ale je to doklad toho, že sem se tenkrát jen tak neflákal. Jeden takový článek vám zde právě přináším:

Další vesnický den
Sotva vystoupalo slunce na spící oblohu, začal v naší malé vesničce další z mnoha obyčejných dnů, které jakoby se už opakovaly, to však nikomu nevadilo.. Zavoněl hnůj z bývalého JZD a na návsi se sešlo několik starých čarodějnic, aby vyměnili svě těžce získané drby za jiné. Tonda jel svým starým trabantem za prací do města, paní Božena pekla buchty a krásná slečna Klára otevřela dveře u obchodu smíšeného zboží, do kterého ihned vběhlo několik počestných (ale hladových) občanek. Opravdu to vypadalo na klasický den, ve kterém se nic nového nestane. Když vtom proběhl návsí starý jezeďák Franta a volal “Pomoc, ukradli mi krávy.” Takováhle show se naskytla ve vesnici jednou za sto let, takže toho byla za chvilku plná vesnice. Každý hned věděl, kdo to ukradl a každý hned věděl, kde krávy hledat. Místní stařeny nastartovaly svá motorová košťata a letěly mapovat okolí. Krávy však nikde. A tak jeli občané do města na stanici, nahlásit ztrátu deseti kusů dobytka. Šerifové byli ve vesnici v cuku letu. Všechno vyměřili, sepsali a odjeli zpět do své kanceláře dopít kafe.
K večeru, když se vrátil Tonda z práce a dozvěděl se, že si celá vesnice myslí, že Frantovi někdo údajně ukradl krávy, musel všechno uvést na pravou míru. Franta totiž krávy prodal statkářům ze sousední vsi a pak se s ním tak šíleně VOŽRAL, že asi na všechno zapomněl. Franta měl pěknou ostudu a tejden nevylezl z chalupy. Následující týden ho ale chlapi přemluvili, aby s nima šel na jedno (slovy na pět) do hospody, on se samozřejmě nenechal dlouho pobízet. Jenže ten večer mu někdo, tentokrát už doopravdy, ukradl prasata. Franta, který to ráno zjistil, opět proběhl vesnici s oznámením, že se mu zase záhadně ztratil dobytek. Nikdo mu však nevěřil. A tak se Franta rozhodl, že bude nyní sám v noci hlídat s vidlema stáje. Protože tušil, že mu někdo bude chtít ukrást i jeho koně. Nemýlil se. Jednoho večera přišel do stáje nezvaný host, byl to majitel místního hostince. Zřejmě chtěl ušetřit na surovinách do gulaše. Pěkně to schytal – vidlema do zadku a koňskou cihlou do obličeje. Z Franty se tak stal přes noc hrdina, velikého formátu. Lidi mu začali říkat Herkules a Franta si spokojeně mohl žít a kydat hnůj, jak se mu jen zachtělo.