Jednotlivec

Píšu už asi od 12ti let, recenze, články, rozhovory… A spousta těchto mých literárních výplodů z mého “pravěku” není nikde k dohledání. A tak sem si říkal, že je postupně některé zveřejním alespoň zde na svém blogu. Buďte proto tolerantní k chybám stylistickým i těm pravopisným, byly psány ještě v době, kdy sem na takové věci nedbal, o to víc sem chtěl tvořit a dát o sobě vědět… Takhle sem psal ještě dávno, než sem měl občanku (a chvilku potom).  Některé ty věci jsou celkem perly, jiné spíš k pousmání, ale je to doklad toho, že sem se tenkrát jen tak neflákal. Jeden takový článek vám zde právě přináším:

 

Jednotlivec
Jaký význam má život jednotlivce? Jediný člověk většinou mnoho nezmění (až na výjimky), miliardy lidí už chodily po tomto světě, měli své problémy, touhy, lásky, přání a dnes o jejich životě nikdo nic neví, přestože za svůj život udělali velký kus práce. Jen málo lidí se svými činy zapsalo do historie a žije v učebnicích, knihách, filmech a myslích lidí. Ale kolik lidí naopak prožilo život, aniž by o nich byly nějaké informace zaznamenány na věčnost. Kolik měl třeba takový Caesar pomocníků, otroků, sluhů a podřízených, kteří vykonali několikanásobně větší práci než on a přitom zůstali na pozadí děje té doby, z těch desítek tisíc lidí se píše pouze o Caesarovi. Na světe nyní žije více jak pět miliard lidí, jaký má tedy význam jeden člověk na světě, co se změní, když se někdo narodí nebo umře? Vždyť bude pouze někým vystřídán, nebo někoho vystřídá. Co může udělat, aby se stal slavným, aby vytvořil něco velkého pro lidstvo? Jaký význam má problém jednotlivce, když každý z těch pěti miliard obyvatel světa má zase jiné, své vlastní problémy. Každý člověk se narodí žije a umře, má mnoho zážitků, které žijí v mysli a jsou neopakovatelné. Vše co měl v paměti zanikne společně s jeho smrtí. Nikdo už z jeho mysli jím nashromážděné informace, zážitky, poznatky i pocity zklamání nedostane. A jestli je něco po životě? Všechny víry říkají, že ano a i někteří vědci zastávají tento názor. V lidské mysli je prý energie, která po smrti opustí tělesnou schránku a putuje mezi námi, než zanikne. To by vysvětlovalo i některé spiritistické jevy. Podle jiných vědců je tělo jen přechodná schránka, kterou za pomoci smrti vyměníte za tělo nové. Co je po smrti, to ale nikdo jistě neví. Jasné však je, že to všichni jednou zjistíme.

Napsal:
David Havlíček

slohová práce (asi z 8. třídy)