Píšu už asi od 12ti let, recenze, články, rozhovory… A spousta těchto mých literárních výplodů z mého “pravěku” není nikde k dohledání. A tak sem si říkal, že je postupně některé zveřejním alespoň zde na svém blogu. Buďte proto tolerantní k chybám stylistickým i těm pravopisným, byly psány ještě v době, kdy sem na takové věci nedbal, o to víc sem chtěl tvořit a dát o sobě vědět… Takhle sem psal ještě dávno, než sem měl občanku (a chvilku potom).  Některé ty věci jsou celkem perly, jiné spíš k pousmání, ale je to doklad toho, že sem se tenkrát jen tak neflákal. Jeden takový článek vám zde právě přináším:

Kouření

Tak už je to tu zase. Každý den přestávám kouřit, každý den začínám. Vydržel jsem nekouřit zhruba půl roku, ale asi před čtrnácti dny jsem opět začal. Jenže je to těžké, kdo jednou začal a občas si zapálí, těžko se toho zbavuje. Zvlášť když občas zajde do hospody, jeho přátelé kouří a ve škole má po každé větší písemce chuť na žváro. No a heavymetalové a rockové koncerty plicím kuřáka taky neulehčí. Česká společnost je kuřácká, to se ví.
První cigáro mi zapálila sestřenice, když mi bylo čtrnáct, následující rok jsem začal chodit do prváku a byly dny, kdy jsem vykouřil třeba i krabičku denně, cestou do školy, ve škole, po škole v hospodě a odpoledne s kamarády. Jo prvák, to byla bomba. Nová škola, noví lidi, první pořádné zážitky v hospodách, v barech…
Včera jsem byl na koncertě skupiny Harlej a pak jsem seděl do půl čtvrtý do rána s kamarádkou v jedné z místních náleven a vykouřil nezvykle dost cigaret. Můj současný denní průměr byl asi 5 cigaret, včera jsem dal krábu a v krku mě tedy škrábe fest, spíš mi to připomíná spolknutý pomeranč. Tak jsem si zase řekl, že zkusím přestat kouřit. Je to takové moje předčasné předsevzetí do nového roku… takže uvidíme jak to dopadne. Držte mi palce. Možná vás budu informovat v diskusi k tomuhle článku. Kdo má zájem k tomuhle něco říct, tak pište do diskuse.

PS:
Určitě zajímavé je krédo Aleše Brichty – “Přežít ty, co žijí zdravě.”