Píšu už asi od 12ti let, recenze, články, rozhovory… A spousta těchto mých literárních výplodů z mého “pravěku” není nikde k dohledání. A tak sem si říkal, že je postupně některé zveřejním alespoň zde na svém blogu. Buďte proto tolerantní k chybám stylistickým i těm pravopisným, byly psány ještě v době, kdy sem na takové věci nedbal, o to víc sem chtěl tvořit a dát o sobě vědět… Takhle sem psal ještě dávno, než sem měl občanku (a chvilku potom).  Některé ty věci jsou celkem perly, jiné spíš k pousmání, ale je to doklad toho, že sem se tenkrát jen tak neflákal. Jeden takový článek vám zde právě přináším:

Pomstychtivej duch
Zase stojí pod tvými okny,
přichází pomstít svojí smrt,
zabil se z nešťastný lásky,
a teď tu bloudí jako duch.
Zas zvoní na tvůj zvonek,
někdo zas dělá, že ho neslyší.
Ale on je přece mrtvý,
uklidňuješ srdce bušící.

R:
Přišel si pro tebe,
dveřmi prochází,
nic už prý nevadí,
jen láska schází.
Jen ten tvůj polibek,
sny provází,
bez něj se do nebe,
pryč neodchází.

Už slyšíš tam jeho kroky,
chvěje se tělo tvé,
víš že se láska blíží,
avšak rozum říká né.
Duchové prý neexistují,
to je jenom v pohádkách.
Už ho nikdy neuvidíš,
tak z čeho máš strach?

R:
Přišel si pro tebe,
dveřmi prochází,
nic už prý nevadí,
jen láska schází.
Jen ten tvůj polibek,
sny provází,
bez něj se do nebe
pryč neodchází.
Tam dál.

Teď vstáváš z postele,
polibek mu dáváš,
své činy proklínáš,
chyby uznáváš.
Poslední loučení,
navždy a s láskou.
Nezapomenu na tebe,
—————–
duch odchází sám.