Tato kniha je souborem vybraných spisů prvního prezidenta českého a slovenského národa, legendy demokracie a filosofa Tomáše Garrigue Masaryka. Je souborem spisů, které se zabývají podstatou a problematikou (úskalími) demokracie, tak jak to viděl autor sám.
TGM se otázkou demokracie zabýval po celý svůj život a snažil se nalézt, co nejefektivnější a nejlepší způsob, jak ji využívat v praxi tak, aby byla zachována humanita a při tom sát prosperoval, přičemž musí být navíc zachována jeho funkčnost.
Tvrdí, že demokracie se historicky vyvinula z teokracie, musí se opírat a vědu a z těchto důvodů ji nikdy nelze plně uskutečnit, přestože je to nejdokonalejší forma vlády, kterou prozatím lidé vymysleli. Přičemž názory na demokracii se liší jak mezi jednotlivci (např. Palacký/Havlíček), tak mezi skupinami, respektive stranami.
Popisuje, že otec moderní demokracie Rousseau tvrdil často opakovaný výrok, že demokracie v pravém slova smyslu, tak aby všichni lidé vládli je nemožná, že nikdy nebyla a nebude. Rousseau totiž požadoval vládu lidu přímou a byl proti parlamentarismu (nepřímé vládě). Dalším rysem demokracie je, že většina vládne menšině, což je sice správné, přesto si však ta menšina může připadat utlačovaná a nespokojená.
Podobně jako Havlíček tvrdí, že nejprve by se měli všechny demokratické strany zasadit o vítězství demokracie a pak by teprve měli začít prosazovat své stranické názory, jimiž se liší. Masaryk věřil v konečné vítězství demokracie a nepřestal v něj věřit ani když se celý svět dostával do stále hlubší krize – když se zhroutila demokracie v Německu a byla zde nastolena fašistická diktatura a když se i z jiných zemí začali ozývat antidemokratické názory.
Prosazuje názor, že k demokracii se člověk musí vychovávat a ne ji k němu přimět revolucí. Demokracie by měla zasahovat do všech odvětví lidské společnosti (sport, kultura, volný čas, rodina) a neměl by to být jen politický systém, jak je uvedeno například ve spisu “O demokratismu v armádě”.
Autor spisů se zde také vyjadřuje k ruskému bolševictví ve vztahu k demokracii a vysvětluje mnoho rozporů a četných chyb, které Lenin při uchopení moci udělal. Popisuje, že bolševici jsou sice proti kapitalismu, ale zároveň přijímají peníze ze západu. Je zde také psáno – cituji: “Lenin a s ním devátý sjezd moskevský důrazně požadují pro rekonstrukci Ruska odborníků a odbornických znalostí. Leninovi při tom už nevadí, že tito odborníci jsou vzdělaní ve školách buržoazních a že jsou buržoové. Sjezd dokonce zrušuje komunistickou rovnost, navrhuje platit odborníky lépe a odstupňovává platy podle kvality odborníků. Kdo sestrojí stroj, zaslouží více, než kdo ho upotřebuje.” Takovýchto komunistických prohřešků proti vlastní ideologii je zde vypsána spousta.
Prioritou Masarykovy politiky bylo podporovat všechny pozitivní síly v národě bez ohledu na rozdíly, ať už národnostní nebo stranické. Jednou si prý posteskl: “Demokracii bychom měli, teď potřebujeme ještě demokraty.” Což znamená, že demokraty si musí stát pracně vychovat. Demokracie znamená doslova vládu lidu, ale moderní demokracii by nemělo jít o vládu, nýbrž o to, aby lid byl spravován lidem, na rozdíl od aristokracie, která stojí na tom, že jedna skupinka, rádoby lepších lidí, vládne menšině, která pro ně pracuje.
Tomáš Garrigue Masaryk byl velký člověk v našich dějinách a navždy zůstane spjat s pojmem “demokracie”. S pojmem který je často zneužíván mnohými politiky, tak aby za něj mohli schovat svoji nenasytnou touhu čerpat krvelačně státní pokladu a užívat si peněz vybraných od daňových poplatníků. S pojmem, který je často proklínán i milován a s pojmem, který tak často podléhá cenzuře doby. Demokracie se, stejně jako všechno v životě vyvíjí. Počkejme a uvidíme co přinese čas.