Píšu už asi od 12ti let, recenze, články, rozhovory… A spousta těchto mých literárních výplodů z mého “pravěku” není nikde k dohledání. A tak sem si říkal, že je postupně některé zveřejním alespoň zde na svém blogu. Buďte proto tolerantní k chybám stylistickým i těm pravopisným, byly psány ještě v době, kdy sem na takové věci nedbal, o to víc sem chtěl tvořit a dát o sobě vědět… Takhle sem psal ještě dávno, než sem měl občanku (a chvilku potom).  Některé ty věci jsou celkem perly, jiné spíš k pousmání, ale je to doklad toho, že sem se tenkrát jen tak neflákal. Jeden takový článek vám zde právě přináším:

Navždy aneb Panoptikum zapomenutých ztrát
=========================================
Na tvář mi dáš
svá ranní ústa
jen ty a já
když všichni šli spát.
Málo mě znáš,
tak zašeptáš: “Zůstaň!”
na schody sněží
sníh roztává.

R:
Sílu mám a na klavíru fotku tvou,
svítání jdou, jak jinak než za sebou.
stále tu jsou, tak krásný najednou,
jak dva blázni, co znaj se náhodou.

Dneska mě máš
na chvíli věčnou
tvou malou dlaň poznávám
svět bude plout
oblohou mléčnou
vzpomínka však navždy
zůstává v nás.

R:
Sílu mám a na klavíru fotku tvou,
svítání jdou, jak jinak než za sebou.
stále tu jsou, tak krásný najednou,
jak dva blázni, co znaj se náhodou.

Svět je náš,
aspoň, co tě znám.
A víno má,
chuť krásných ztrát,
výher je víc,
tak sázím rád.
Je to ráj,
být s tebou sám.

R:
Sílu mám a na klavíru fotku tvou,
svítání jdou, jak jinak než za sebou.
stále tu jsou, tak krásný najednou,
jak dva blázni, co znaj se náhodou.