Píšu už asi od 12ti let, recenze, články, rozhovory… A spousta těchto mých literárních výplodů z mého “pravěku” není nikde k dohledání. A tak sem si říkal, že je postupně některé zveřejním alespoň zde na svém blogu. Buďte proto tolerantní k chybám stylistickým i těm pravopisným, byly psány ještě v době, kdy sem na takové věci nedbal, o to víc sem chtěl tvořit a dát o sobě vědět… Takhle sem psal ještě dávno, než sem měl občanku (a chvilku potom).  Některé ty věci jsou celkem perly, jiné spíš k pousmání, ale je to doklad toho, že sem se tenkrát jen tak neflákal. Jeden takový článek vám zde právě přináším:

Naléhavé
Vezmi svůj meč i těžkou zbroj
a ještě dnes ujížďěj za ní,
třeba jí brzy nabídnou poslední kroj,
možná již zítra nebude k mání.

Že nemáš šanci, proč si furt lhát
a kompromis s jinou brát jako řešení,
jseš přeci chlap, ten nesmí se bát,
položit život svůj za její sevření.

Nečekej, utíkej, zanechej básní,
čteš je beztak jen kvůli té krásce,
básníci píší jen vzpomínky vlastní,
nebo v nich rozjímaj o nějaké lásce.

Jiná je než všechny ostatní,
daleko od tebe na hradě střežená,
vytáhni papír s adresou kontaktní,
než bude čekáním na popel spálená.

Že má moc kouzelnou, říkají o ní,
úřadům církevním snad proto se nelíbí,
slzy ji tečou když úsměv svůj skloní,
prý zítra ji naposled svítání políbí.

Nenechej osud svůj a její rozdělit,
neměl by cenu pak stejně ten tvůj,
vím často bývá těžké se osmělit,
pospíchej za ní, stůj co stůj.

Neváhej, nečekej, utíkej za ní,
cíl není daleko, prý leží u nebe.
nech padnout třeba tři spřežení,
udělej všechno ať ji máš u sebe.