Píšu už asi od 12ti let, recenze, články, rozhovory… A spousta těchto mých literárních výplodů z mého “pravěku” není nikde k dohledání. A tak sem si říkal, že je postupně některé zveřejním alespoň zde na svém blogu. Buďte proto tolerantní k chybám stylistickým i těm pravopisným, byly psány ještě v době, kdy sem na takové věci nedbal, o to víc sem chtěl tvořit a dát o sobě vědět… Takhle sem psal ještě dávno, než sem měl občanku (a chvilku potom).  Některé ty věci jsou celkem perly, jiné spíš k pousmání, ale je to doklad toho, že sem se tenkrát jen tak neflákal. Jeden takový článek vám zde právě přináším:

Óda za klasiku
Deset cédéček leží na stole a nikdo si jich nevšímá. Je to divné, ale nikoho nezajímají výtvory herního průmyslu, jenž ještě před třemi roky bavili svět. Co se stalo? Nic divného. Staré věci prostě nejsou v oblibě, jsou dávno zapomenuty. Hráč, jenž ještě kdysi obdivoval nápady vývojářů těchto skvělých her, nyní na ony hry zanevřel. Co dělá nyní? Hraje jiné, zábavnější hry. Výplody komerce. Hry, které by dokázal udělat každý podprůměrný uživatel počítače, kdyby měl peníze a 3D engine. Hraje 3D hry, všechny jsou skoro stejné, to mu však nevadí, vždyť polygony jsou lepší než bitmapové pixely. A tak pomalu vymírají arkády, logické hry, klasické střílečky a mnoho jiných žánrů. Místo toho tu máme 3D arkády, 3D plošinovky, 3D tetris i 3D střílečky. Hry jsou si podobné skoro jako vejce vejci a většinou jsou skoro skutečné. Ale proč simulovat skutečnost, to je jen demonstrace kvality hardwarového průmyslu, to už můžu žít rovnou ve skutečném světě a neutíkat k virtuální realitě. Nic proti 3D hrám, líbí se mi, ale proč je teď všechno 3D? A co není 3D, to jsou podle hráčů kraviny. Proč nemohou žít 3D hry v souladu a přátelství s ostatními hrami? Pořád se do nich naváží, až nakonec 2D svět vymizí. Tak sbohem 2D! Vítej 3D světe, když si tě hráči přejí, buď tu mezi námi.