Píšu už asi od 12ti let, recenze, články, rozhovory… A spousta těchto mých literárních výplodů z mého “pravěku” není nikde k dohledání. A tak sem si říkal, že je postupně některé zveřejním alespoň zde na svém blogu. Buďte proto tolerantní k chybám stylistickým i těm pravopisným, byly psány ještě v době, kdy sem na takové věci nedbal, o to víc sem chtěl tvořit a dát o sobě vědět… Takhle sem psal ještě dávno, než sem měl občanku (a chvilku potom).  Některé ty věci jsou celkem perly, jiné spíš k pousmání, ale je to doklad toho, že sem se tenkrát jen tak neflákal. Jeden takový článek vám zde právě přináším:

Otrokář
“Nevím, kam dřív skočit, a ty se táhneš jako štrůdl,” zvolal na mě vedoucí, ale mně to bylo jedno. Třicet kilometrů pěší chůze a teď ještě pomáhat hrabat listí. “Ať jde někam!” pomyslel jsem si. Chci si lehnout a spát a nikoliv tu pracovat jako otrok.
Potichu jsem se vplížil do svého stanu, snad si mě nikdo nevšimnul “I kdyby, mně už je to stejně jedno,” zamumlal jsem si pro sebe. Ale to už mě někdo chytl zezadu za límec – byl to vedoucí, dal mi do ruky hrábě a dohlížel na mojí otrockou práci. A tak jsem hrabal a hrabal. Samozřejmě, že mě to nebavilo. Jenomže, co jsem mohl dělat. Navíc jsem v tom nebyl sám. Konečně se začalo stmívat a já jsem si mohl jít lehnout, jaká úleva po těžkém dni to byla, to snad ani nelze vypovědět. Když vtom nás někdo vytáhl ze stanu, byl to zase !!!! VEDOUCÍ !:-(? Myslel jsem na nejhorší. A to nejhorší taky přišlo, protože řekl: “Stávejte, budete dnes držet noční stráž.” A tak jsme celou noc probděli polospánkem. “Na tábor už mě nikdo víckrát nedostane” pravil jsem. Jenomže další rok jsem tam jel znovu i přes mnou kladený odpor.