Jak jsem zde před časem avizoval, rozhodl jsem se tu na pokračování vydat všechny básně z mé předloni vydané sbírky Srdce z hoven…   Díl 27:

Sněhulák

V šeru lampy tiše stáli
ruku v ruce, obě hřály.
Za stromem se tajně krčil
velkej bílej sněhulák.

“Nechoď ještě, zmrznem spolu,
nebo se pojď schovat dolů,
najdou nás až ráno –
prokřehlý a šťastně ztuhlý,
s hrnkem čaje pod dekou.“

„Svět se mění,
co bylo včera,
zítra není,
i ten večer možná je jen klam,
že dneska není nikdo sám.
– já, ty. Jen ten sněhulák.“