David Havlíček – Srdce z hoven

Tak a je to konečně tady. Dne 8.11.2016 sem se rozhoupal a vydal si sbírku vlastních básní s názvem Srdce z hoven. Není to nic velkého, je to sešitové vydání (A5), cca 40 básní vytištěných na mé domáci tiskárně a scvaknutých k sobě sešívačkou, ale ano – dokončil jsem jí. Mám jí.  A mám z ní radost. Když o ní bude větší zájem, nechám si v budoucnosti někde v tiskárně vytisknout třeba A6 verzi s tvrdším obalem nebo tak něco.  Zatím je k dostání po hospodách u nás v obci.

A proč sem to vydal teď? Čekal už sem dlouho, ale říkal sem si, ať už je to venku, ne? Do počítače sem to vlastně nadatlovat už v únoru letošního roku, ale co čert nechtěl, po uložení a opětovném otevření se ztratilo formátování a rozmístění básní. Věřte, že v tu chvíli sem neměl nervy a náladu to sestavovat znovu. A tak sem se k tomu dostal až teď. Radši tedy nyní, než třeba za další rok…

Sbírka Srdce z hoven obsahuje vlastně jakýsi průřez mojí básnickou tvorbou od střední školy doteď. Napsal jsem toho samozřejmě mnohem více, ale ve sbírce jsou věci, které se mi líbí a který mě pobaví či zaujmou i nyní s odstupem času. Proto věřím, že by stejně tyto kousky mohly fungovat i na případné čtenáře.

Kdyby měl někdo z vás zájem, umístil sem jí k objednání na stránky svého antikvariátu -> ale aby to nebylo zavádějící, upozorňuji, že v případě této mojí sbírky se jedná o nové vydání.

Tak tedy, kdyby měl někdo zájem, objednávejte zde:
http://antikvariat.xrs.cz/produkt/sbirka-poezie-david-havlicek-srdce-z-hoven/

 

img_20161109_120016

 

A nyní pár ukázek ze sbírky:

SVATEBNÍ
Maškar průvod svatební
táhne prázdnou ulicí
cena lásky trojdenní
už je v pátém měsíci.

Nálada je pohřební
manžel k ní se hodící
uloven byl narychlo
dostálo se tradici.

V rohu tiše sedící
sleduji vše z povzdálí
dívko bledá na líci
jak vás pěkně oddali.

LHOSTEJNOST
Na co pak lásku,
dejte mi pokoj,
nepoznám trápení,
nebudu sám,
nemám rád loučení,
nechci mít masku,
s níž pak lhostejnost
k tobě dál předstírám.

UŽ JE TO TADY
Zemřel mi strýc, zvolejte: “Sláva!”
a pak že prý neklapou nebeský mlýny.
Utopen v žumpě, jo – to se stává,
rodině věnuju dvě tuny hlíny.

Na pohřeb koupím si lístek do první řady,
balónek s héliem a tureckej med.
Zašeptám tetě: “Už je to tady!
Radši ho zasypte rychle a hned!”