Píšu už asi od 12ti let, recenze, články, rozhovory… A spousta těchto mých literárních výplodů z mého “pravěku” není nikde k dohledání. A tak sem si říkal, že je postupně některé zveřejním alespoň zde na svém blogu. Buďte proto tolerantní k chybám stylistickým i těm pravopisným, byly psány ještě v době, kdy sem na takové věci nedbal, o to víc sem chtěl tvořit a dát o sobě vědět… Takhle sem psal ještě dávno, než sem měl občanku (a chvilku potom).  Některé ty věci jsou celkem perly, jiné spíš k pousmání, ale je to doklad toho, že sem se tenkrát jen tak neflákal. Jeden takový článek vám zde právě přináším:

Hejkal
Jednoho zimního dne se v lesích u nás u Polné usadil hejkal, ale nebyl to hejkal obyčejný, tenhle byl takový divný, ošklivý a chlupatý s bradavicí na nose. Ten hejkal přepadal hlavně dívky a zatahoval je do svého brlohu, který si udělal z medvědí jeskyně, jenž byla volná od té doby, co poslední polenský brtník chcípl na otravu (napil se z rybníka, do něhož vypouští blízká chemička zbytky svých produktů). Nejdříve jsme si všichni kluci z Polné mysleli, že jde zase jen o nějakého dalšího úchyla, ale když všichni popisovali, že vypadá jak naše bývalá učitelka biologie, vydali jsme se jednou v noci na něj, vzali jsme košťata a kuličkovku, krabičku Startek a lahev velmi silného alkoholu v domnění, že ho ožerem, nebo zkouříme Startkama a košťatama z něj vyprášíme kožich. Přišli jsme do lesa v němž jsme to pořádně neznali, chvilku jsme bloudili a pak se ozvalo vytoužené kvílení hejkala. Všude ze všech stran najednou znělo “HÉJ, Hů!!” Došli jsme k jeho jeskyni a vlezli do ní, byla tam hrozná tma. Nahmatal jsem vypínač a rozsvítil. V rohu se krčil malý chlupatý a z nás vystrašený hejkal, byl menší než všichni ostatní hejkalové. Zdeněk na něj namířil kuličkovku, hejkal začal hlasitě kvílet, jako prasata na polenských jatkách. “Polož to kreténe”, zvolal jsem. A Fredie dodal: “Nevidíš že se tě bojí?” Hejkal najednou začal “Já, já, hej, hej, umět če-česky, já, já, hej, hej, hodně šikovnej, hodnej, neublí-hůůů-žit, hodně. Hej Hůů!” Podali jsme mu startovačky a zapálily cigaretu, neuměl s tím zacházet, začal mu hořet kožich, museli jsme ho strčit do vody, která protékala jeskyní. Podali jsme mu tedy alespoň trochu alkoholu na posilnění. Netrvalo dlouho a hejkal se rozpovídal o svých trampotách, problémech a životních strastech. Sdělil nám, že je v podstatě ještě dítě, vždyť mu je necelých osm set let, co to dneska je?? Že se narodil kdesi na Šumavě, ale protože dělal neplechu a špatně hejkal, byl svými vlastními kamarády vyhnán a musí bloudit světem, před nedávnem byl v Polsku, ale místní hejkalové ho vytlačili, chtěli mít prý všechno pro sebe, chtěli tam mít na hejkání monopol. Nám všem bylo jasné, že tenhle hejkal by nenapadl ani kulhající slepici z Černobylu, natož pak tu dívku, která ho křivě obvinila. Vždyť té holky se bojíme my, co potom tenhle strachy podělanej hejkal. Už jsme nechtěli z hejkala vyprášit kožich, začali jsme si povídat, kecali jsme o všem možným, řeč se točila hlavně kolem hejkalů a jejich řemesla, bylo nám sděleno, že už jich je málo. Také jsme kecali o dnešní době a o holkách. Ráno jsme se vyplazili z jeho bungru a rozhodli se, že si ho tu necháme. Ve škole jsme vše uvedli na pravou míru a vysvětlili, že hejkal té dívce ublížit nemohl, že mu k tomu chybí odvaha, nadání a hlavně vlastnosti hejkacího úchyla. Dívka přiznala, že si to vymyslela a všechno bylo zase OK. No a od té doby má i Polná, malé městěčko na českomoravské vrchovině svého hejkala. Jenže tenhle hejkman se od ostatních liší, je to náš kamarád, lidi ho tu mají rádi, nosí mu jídlo, pití, občas si s ním dokonce přijde někdo zahrát karty. No a hejkal na oplátku pomáhá udržovat pořádek v lese, odklízí padlé stromy, léčí nemocná zvířata, straší cizince a vysazuje nové stromky. Také teď opravuje starý dřevěný most přes potok protékající Březinou. Prostě a jednoduše, když budete mít čas, přijeďte se k nám na toho hejkala podívat a nelekněte se, vypadá totiž jako naše bejvalá učitelka biologie. Pokud i vy máte někde svého hejkala, tak nám o něm napište.