Nový restart

Tak už je to tu zase. Rozhodl jsem se začít žít lépe, zdravě a efektivněji. S tím souvisí hlavně přestat kouřit, omezit alkohol na minimum,  následně se více hýbat a zdravěji jíst. Nebudu mluvit o tom, že jsem včera paralyzovanej návštěvou hospody, proležel celý den v posteli a bylo mi tak blbě, že jsem myslel, že umřu… To už jsem léta nezažil a ještě dnes mi není dobře. Jde ale hlavně o to, že nechci, aby se to opakovalo, nechci si ničit zdraví a utrácet peníze za zábavu, která mi při zpětném pohledu připadá jako nezábavná a zbytečná. A budu to řešit. TENTOKRÁT TO ZVLÁDNU!

O této věci přemýšlím už dlouho a nemůžu se k tomu odhodlat, ale myslím, že nyní je čas začít – protože odkládat to do nekonečna není správné. Poslední měsíce už navíc nikam moc nechodím a ani těch cigaret běžně tolik nevykouřím. Moje úterní výprava do hospody byla tedy spíše výjimečná, o to ale takovéto výpravy bývají více bujaré. Bohužel.

Po tomto mém úterním excesu jsem opět zmačkal zbytek cigaret a vyhodil je do koše (v životě jsem tak učinil již mockrát, bohužel) a rozhodl se nepít, případně si jen výjimečně dát 2 piva a jít domů. Bude to chtít strašně moc sebeovládání. Ale mám už za ty roky, co jsem to různě zkoušel nebo nad tím dumal, vymyšlené a rozmyšlené, jak toho docílit.

Nekouřit znamená nekoupit si cigarety, ani si je od nikoho nevzít. Tím, že si vezmu nebo zapálím byť jednu jedinou cigaretu, vždy končí moje abstinence, protože následuje další a další žváro. Buď všechno nebo nic, u mě neexistuje už za ty roky cesta v omezení -například kouřit jen v hospodě, nebo kouřit jen výjimečně. Jediné, co se mi vždy podařilo, bylo nějaký čas nekouřit vůbec. Alespoň ze začátku je pro mě také vhodné vyhýbat se místům, kde se hodně kouří – tedy hospodám.

Nepít u mě znamená prostě nepít. A nebo jen výjimečně a málo. Bohužel jsem ten typ, který, když si dá čtyři a více piv, tak je schopen pak už pít až do rána a hlavně blbě zvládá jít domů, odhodlat se k odchodu. Je mi to líto a je mi z toho často smutno, další den si to pak vyčítám a i mé okolí mí dává najevo svoji nelibost, že jsem to posral, což mě dost mrzí. Vlastně nevím, proč to dělám. Jsem vlastně asi alkoholik, protože podle chytrých knížek doktora Karla Nešpora, se tak u některých lidí alkoholismus projevuje – tedy tak, že se rozjedou a neumí se zastavit a pijí až do totální únavy. Já tedy, pokud mám nějakou povinnost, jako práci nebo nutnost ráno řídit, jsem sám sebe schopnej zastavit a jít domů – tedy nepít, ovšem pokud je něco, co nutně nespěchá nebo se dá odsunout, tak mě nechává chladným sedět u baru.

Důvodů proč nepít a nekouřit je spousta. Asi hlavním je samozřejmě zdraví. Přeci jen na každé krabičce píší, že cigarety škodí zdraví a kuřáci umírají předčasně. A já už měl spousty zdravotních problémů, které byly alespoň částečně způsobeny vlivem kouření. Nechci ve čtyřiceti chcípat na to, že se nemůžu nadechnout.

A pití? Je to sice dobrá zábava a dobře to člověka uvolní, pokud je ve společnosti, na druhou stranu by člověk musel zůstat u 2 piv, jinak hrozí, že mu zase ráno bude blbě. Je nutné si to hodně hlídat, třeba když půjdu do hospody, říct si pravidla předem a neporušit je. A nechodit do hospod, který nemají zavírací dobu. Když někam půjdu, je třeba se s někým domluvit, jinak člověk posedává sám nebo s různými lidmi bezdůvodně.

Ale lepší než návštěva nějakého takového zařízení, je udělat si třeba nějaký fajn výlet. Domluvit se s přáteli a jet někam, kde je něco zajímavého, kde se něco děje. Vždyť v hospodě je to pořád stejný a melou se tam pořád dokola ty samý kecy. Nejenže taková návštěva putyky člověka huntuje, což je všeobecně známo, ale vezměte si též, co to stojí peněz a tedy i času. To často i ten výlet vyjde levněji. Navíc, jedna delší návštěva hospody stojí mnohem více času, než se zdá – pokud do toho započítám cenu útraty a tedy čas, kdy jsem na ní vydělával, pak k tomu přidám ještě čas, kdy v hospodě sedím a pak další čas, kdy se dávám do kupy, je taková větší návštěva hospody strašně drahá a promrhaná část života…

Držte mi palce, ať zvládnu žít už konečně podle toho, jak bych chtěl, vždyť je to o mně… jen se musím už konečně zvládnout ohlídat 🙂 (y) Až budu slavit měsíc bez cigaret a alka, tak dám vědět.

A já to tentokrát zvládnu. Už sem velkej 🙂 a mám se rád.