Píšu už asi od 12ti let, recenze, články, rozhovory… A spousta těchto mých literárních výplodů z mého “pravěku” není nikde k dohledání. A tak sem si říkal, že je postupně některé zveřejním alespoň zde na svém blogu. Buďte proto tolerantní k chybám stylistickým i těm pravopisným, byly psány ještě v době, kdy sem na takové věci nedbal, o to víc sem chtěl tvořit a dát o sobě vědět… Takhle sem psal ještě dávno, než sem měl občanku (a chvilku potom).  Některé ty věci jsou celkem perly, jiné spíš k pousmání, ale je to doklad toho, že sem se tenkrát jen tak neflákal. Jeden takový článek vám zde právě přináším:

Slon
Monolog slona, pozorujícího návětěvníky zoo

“Už mě ty lidi štvou vypadají jako opice, ale mají nějakou divnou srst. Co na nich nesnáším, to Vám hned povím. Už mě to fakt leze na nervy, protože stojí u klece od rána do večera, sedm dní v týdnu a třista šedesát pět dní v roce. Přitom se na nás pořád dívají. Jenomže já se na ty chudáky ani nemůžu podívat jako oni na mě, protože jsou tak odporně hubení, až mě z toho bolí chobot. Jednou tady ovšem byl zájezd takových dobře najedených lidí a na ně už se dívat dalo, ovšem jen do té doby, než mi jeden udělal na chobotu uzel. Ty lidi jsou totiž hrozně drzí, nejen že nás otravují celodenně, ale budí nás i když si odpoledne chvilku schrupnem. Navíc mají hrozně krátké choboty, malé uši a vzadu nemají žádný ocas. Jsou prostě divní a to je všechno co o nich řeknu.„