Píšu už asi od 12ti let, recenze, články, rozhovory… A spousta těchto mých literárních výplodů z mého “pravěku” není nikde k dohledání. A tak sem si říkal, že je postupně některé zveřejním alespoň zde na svém blogu. Buďte proto tolerantní k chybám stylistickým i těm pravopisným, byly psány ještě v době, kdy sem na takové věci nedbal, o to víc sem chtěl tvořit a dát o sobě vědět… Takhle sem psal ještě dávno, než sem měl občanku.  Některé ty věci jsou celkem perly, jiné spíš k pousmání, ale je to doklad toho, že sem se tenkrát jen tak neflákal. Jeden takový článek vám zde právě přináším:

Ach jo

“Ach jo,” řekl si Lukáš a zapálil si cigaretu, kterou včera dostal od kamaráda. Chvilku si s ní hrál v ruce, jednou si z ní popotáhl a pak ji zahodil s tím, že už nebude kouřit, “stejně je to svinstvo” Další krásná holka (jmenovala se Andrea) se mu ztratila mezi prsty a on jen stál a díval se jak tančí, už pátý ploužák, s Emilem, místním diskžokejem pochybné kvality. “Jo, holky jsou dnes spíš na disko, než na starej dobrej metal,” řekl si. Lukášovi to vadilo, jeho progresivní poetická beatová kapela byla sice mnohem kulturně přínosnějším zážitkem než muzika pouštěná ze stříbrných cédéček na diskotéce, přesto však na koncerty jeho středoškolské kapely skoro nikdo nechodil a komercí protkaná diskotéka jeho steroidama zdegenerovaného soka v lásce praskala ve švech. “Na holky, teď seru, ale v tej muzice musíme sakra už prorazit,” řekl si a o týden později se s kamarády z kapely šíleně ožral a za bílého dne společně natahali aparaturu na střechu nevelkého obchodního domu nacházejícího se na náměstí malého městečka. Na střeše se zabednili, tak aby se tam nikdo nedostal. Byly čtyři hodiny odpoledne a Lukáš dal kepele povel, aby se začalo. Ozval se řev, na který místní důchodci připraveni nebyli.
Některé mládeži se muzika začala zamlouvat a tak se kolem obchodního domu brzy začali tvořit hloučky lidí. Pro tohle pětitisícové městečko bylo sebemenší vybočení z každodeních konvencí parného léta velkou událostí a tak se informace o této show brzy roznesla a lidi se začali scházet k místu konání této jistě zajímavé akce. Kapela nevadila ani majiteli obchoďáku, kterému lehce vzrostly tržby tak se rozhodl nevolat příslušné “orgány”. Zanedlouho stála před Lukášovou kapelou asi tisícovka lidí, někteří z nich popíjeli z lahváčů, jiní seděli únavou na zemi, kluci s holkami se líbali a objímali, důchodcům se zvyšoval krevní tlak. Za chvilku Lukáš spatřil Andreu, jak se jí leskly oči v davu. Stále ji miloval a tak spustil sólo písničku, kterou před nedávnem napsal jenom pro ni. Sotva ji však dohrál, přijela policie a hasiči -> některý z “pohoršených” občanů je zavolal (ve městě bylo vysoké procento komunistů). Lukášova kapela odmítla přestat hrát a tak pro ně museli hasiči vylézt a sundat je. Když policisté odváděli členy kapely do policejního taxíku, přiběhla ještě Andrea, políbila ho se slovy: “Miluji tě.”
A i když ho právě odváželi na policejní stanici, věděl, že hrát s beatovou kapelou je tisíckrát lepší než dělat taneční muziku… nakonec přece získal i přízeň dívky, kterou miloval a to je vlastně hlavní důvod, proč všechno dělal. Lukáš byl spokojen.

Píšu už asi od 12ti let, recenze, články, rozhovory… A spousta těchto mých literárních výplodů z mého “pravěku” není nikde k dohledání. A tak sem si říkal, že je postupně některé zveřejním alespoň zde na svém blogu. Buďte proto tolerantní k chybám stylistickým i těm pravopisným, byly psány ještě v době, kdy sem na takové věci nedbal, o to víc sem chtěl tvořit a dát o sobě vědět… Takhle sem psal ještě dávno, než sem měl občanku.  Některé ty věci jsou celkem perly, jiné spíš k pousmání, ale je to doklad toho, že sem se tenkrát jen tak neflákal. Jeden takový článek vám zde právě přináším:

20. století- století změn

Dvacáté století je století, kdy se setkává budoucnost a přítomnost s minulostí. Století velkých vynálezů a velkých změn, století plné násilí, rozbrojů a nenávistí a válek a přitom všem také století lásky. Století, kdy se měnily lidské hodnoty, kdy byli lidé potlačováni na úkor jiných, kdy lidé milovali za zvuku bigbítových kapel a století, kdy lidé nenáviděli za pokřiku hesel samozvaných vůdců. Bylo to století, v němž lidé objevovali to, co bylo do té doby neobjevitelné, století, kdy jsme opustili naší milovanou i nenáviděnou planetu Zemi a dostali se za její hranice.
Ať si kdo chce, co chce říká a nebo si to jenom myslí, podle mě toto bylo století krásné, dlouhé, nepřekonatelné, jedinečné a neopakovatelné i přes všechny nesváry, šrámy na duši a zlámaná srdce. Bylo to století, které jsme všichni zažili a které jsme na vlastní duši a kůži pocítili. Prostě a jednoduše, bylo to NAŠE století.

Píšu už asi od 12ti let, recenze, články, rozhovory… A spousta těchto mých literárních výplodů z mého “pravěku” není nikde k dohledání. A tak sem si říkal, že je postupně některé zveřejním alespoň zde na svém blogu. Buďte proto tolerantní k chybám stylistickým i těm pravopisným, byly psány ještě v době, kdy sem na takové věci nedbal, o to víc sem chtěl tvořit a dát o sobě vědět… Takhle sem psal ještě dávno, než sem měl občanku.  Některé ty věci jsou celkem perly, jiné spíš k pousmání, ale je to doklad toho, že sem se tenkrát jen tak neflákal. Jeden takový článek vám zde právě přináším:

(Magic byla moje přezdívka v diskmagu Sektor, který sme s kamarády vydávali v letech 1999-2000)

3 Magicovy MINI recenze

Tak si tak občas sednu k počítači a začnu programovat a za tu dobu co tohleto dělám mám za sebou už celkem slušné množství menších her a tak jsem se rozhodl napsat takové 3 MINI recenze, aby se o těchto hrách taky někdo dozvěděl.

TicTacToe
TicTacToe je společenská hra pro dva hráče na principu piškvorek. Hraje se ovšem na políčkách 3×3. Hráči se střídají a kdo dá horizontálně, šíkmo, nebo vertikálně 3 stejné symboly k sobě tak vyhrál. Je to něco jako čtveráci v televizi. S takovouto hrou začínal kdysi Bill Gates. Ale existuje i mnoho českých verzí této hry, jednou z nich je i hra TicTacToe, kterou jsem napsal já sám osobně. Běhá v operačním systému Windows 95/98/NT/2K. Je napsána v programovacím jazyku Visual Basic 5.0 a zabalená zabere něco kolem 6 kB. Pokud by jste měli zájem, můžete si hru stáhnout z webu Dragons Studia Polná na http://www.mujweb.cz/www/ds_polna/.

MicroTris
Asi se nenajde normální pařan, který by nevěděl co je to tetris (starší generace této hře někdy říká kostičky). A jednu takovouhle hru jsem se svým bráchou vytvořil v české verzi. Hra používá grafiku i kód ze hry VBTRIS a běhá pod Windows. Je tu docela i dobrá hudba a zvuky, které lze ovšem vypnout. Lze si tu nastavit také obtížnost a řady od začátku. Hra je dobře hratelná, obsahuje dokonce i tabulku vítězů. Pokud by jste měli o hru zájem, můžete si jí stáhnout z webu Dragons Studia Polná na http://www.mujweb.cz/www/ds_polna/.

Wox
Wox je Windowsovská verze logické hry OXGAME. Ve hře jde o to zaměňováním znaků X a O v tabulce docílit toho aby v tabulce bylo co nejvíce znaků X. A jak se zaměňuje ? Kliknutím na šipku (viz obrázek) se změní v daném směru X na O a O na X.. čím více X tím více máte i bodů. Když už se vám zdá, že máte dostatek bodů, kliknete na FINISH a můžete se dostat do tabulky nejlepších. Ve hře lze ukládat a načítat pozice, obsahuje několik hudebních MIDI skladeb, které Vás budou provázet hraním hry, jsou tu různé bonusy, které například změní barvu znaků apod. Je tu nápověda, hodiny, spouštěč aplikací (pifman), informace o histotii programu apod. Pokud by jste měli o hru zájem, můžete si jí opět stáhnout z webu Dragons Studia Polná na http://www.mujweb.cz/www/ds_polna/.

Píšu už asi od 12ti let, recenze, články, rozhovory… A spousta těchto mých literárních výplodů z mého “pravěku” není nikde k dohledání. A tak sem si říkal, že je postupně některé zveřejním alespoň zde na svém blogu. Buďte proto tolerantní k chybám stylistickým i těm pravopisným, byly psány ještě v době, kdy sem na takové věci nedbal, o to víc sem chtěl tvořit a dát o sobě vědět… Takhle sem psal ještě dávno, než sem měl občanku.  Některé ty věci jsou celkem perly, jiné spíš k pousmání, ale je to doklad toho, že sem se tenkrát jen tak neflákal. Jeden takový článek vám zde právě přináším:

Úvaha
Věčnost.. to slovo znamená dlouhá doba, jenže dlouhá doba není nic určitého, nic známého, spíše je to pro někoho děsivé až mystické slovo. Pro mouchu je věčnost pár dní, pro člověka to může být 100 let, 10000000 let, kdo ví. Jen jednou jsme na světě a jen jednou umřeme. Miliardy lidí už chodily po Zemi i oni zažili lásku, zklamání, měli své záliby, byli úspěšní, ba i slavní, ale bylo jim to k ničemu. Dnes už si na většinu z nich nikdo nevzpomene a těch pár lidí co si někdo pamatuje – a opravdu jich není mnoho, zná zase jen někdo. Známí lidé, kteří si lidé budou pamatovat mají většinou povolání umělecké, nebo něco vytváří… případně něco zajímavého udělali. Takových lidí už byla spousta a přece.. pamatovala si je třeba jen jedna generace, nebo určitá část lidí. Všichni lidi se narodili a všichni jednou umřou. Život člověka je velmi krátký a přece tak dlouhý, vždyť se za něj dá vykonat mnoho a přece nic. A život lidstva také nejspíš nebude věčný, možná zahyneme vlastním zaviněním, nebo nás pohltí Slunce, nebo nás zničí srážka s vesmírným tělesem.. kdo ví..
Možná nastoupí nová civilizace, určitě nejsme první geniální formou… určitě někde ve
vesmíru o kterém mnoho lidí tvrdí že je nekonečný (a pořád ještě roste) existuje jiná geniální forma života… i oni určitě mají svá trápení.. umírají … žijí … rodí se… válčí…
Mnoho lidí už kráčelo po tom našem širém světě a dnes už nejsou nic jiného než prach a zemina.

PS: Ale přesto všechno … buďme optimisté a pařme dál…
Vždyť co může být krásnějšího než život ???? A holky …