Tak to teda čumím. Zase jsou to skoro čtyři měsíce, co sem sem naposledy hodil – tedy napsal nějaký příspěvek. A to jsem se mockrát ve svých zdejších příspěvcích dušoval, že sem budu psát častěji nebo alespoň jednou týdně… Je hold vidět, že jsem člověk, člověk – omylnej. Člověk, který má sice plány, sny a cíle, ale někdy je tak často odkládá, až to není dobrý.

I když fakt je, že jsem měl přes léto jiné a zajímavější kratochvíle, než sedět u PC a datlovat příspěvky a články na svůj zatím i dost nepříliš čtený blog. Stejně si ho píšu tak trošku pro sebe. Snad proto, abych měl blog. Ale nezahálel jsem, napsal jsem třeba celkem dost poezie, dělal webové stránky na zakázku a i jinak pracoval na všem možném i nemožném. Mezitím se i věnoval koníčkům, jezdil po výletech, chodil na koncerty a prostě si tak nějak běžně užíval léta.

Pít a kouřit jsem taky nepřestal, žít zdravě jsem taky nezačal. Přes léto bylo dost pěkných akcí, které si vlastně ani bez alkoholu a cigaret nedokážu představit. To ovšem neznamená, že to nebudu zkoušet, žít lépe a jinak 🙂 už je to asi taková moje přirozenost bojovat s tím větrným mlýnem sebeničení:)

Ale tak nějak mě to všechno pořád strašně baví. Ten ŽIVOT. Mám hodně věcí, na který se těším,… nakoupený hry, knížky, filmy na které se chci dívat. Domluvenou spoustu aktivit, které mě čekají na podzim a hlavně se těším i na práci, co mě čeká a na lidi, se kterými se chci sejít … A taky… no vlastně, je toho tolik, že to ani nejde všechno napsat.

Tak tedy podzime, vítej.