Píšu už asi od 12ti let, recenze, články, rozhovory… A spousta těchto mých literárních výplodů z mého “pravěku” není nikde k dohledání. A tak sem si říkal, že je postupně některé zveřejním alespoň zde na svém blogu. Buďte proto tolerantní k chybám stylistickým i těm pravopisným, byly psány ještě v době, kdy sem na takové věci nedbal, o to víc sem chtěl tvořit a dát o sobě vědět… Takhle sem psal ještě dávno, než sem měl občanku (a chvilku potom).  Některé ty věci jsou celkem perly, jiné spíš k pousmání, ale je to doklad toho, že sem se tenkrát jen tak neflákal. Jeden takový článek vám zde právě přináším:

První jaro
Je jeden z prvních jarních a teplých dnů tohoto roku. Co bych asi takovýto den mohl dělat? Nebudu sedět doma, jdu ven… a tak jsem venku, stavuji se pro své známé, netrváto dlouho a celá naše banda se nachází na ulicích velkoměsta. Slunce svítí na jarní zeminu, potkávám mnoho lidí, které jaro také, jak se zdá, potěšilo. Potkávám i dívku, se kterou jsem chodil, táhne se s nějakou jinou partou. Ona je hezká jako vždycky. Ahoj… Čau… a jdeme dál. Pozdravili jsme se, to je všechno, už zase máme každý vlastní novou STORY, takhle to tady chodí, diskotékové lásky na pár dní a jdeme dál. Co bylo, stalo se – nechme to bejt. Co bude, na to se těšíme, to je pro nás dlouho očekávané a zajímavé.
Holek je 🙁 proč se dlouho trápit. přes noc se vyfunět do polštáře a další den nanovo, než se potkám s nějakou holkou s níž to bude mezi náma OK, nemusím chodit jak tělo bez duše. Znám pár lidí, kteří všechno brali moc vážně a málem skončili pod hlínou, podle mě jsou to blázni. Ať jdou na vzduch mezi lidi, hledat si kamarády, kamarádky, ať jdou na techno do klubu, ať osloví někoho, kdo se jim líbí, ať neblázní – zapomenout na všechno, hodit do sebe pár dvanáctek a jdem next, vo co go? Jaro, jaro.. Už je tady. Spousta krásných slunných dní se blíží, i léto už je blíže. Jestli jsem na ní myslel? Jo, ale vyspal jsem se z toho, jsme dál dobrý kamarádi, bavíme se spolu, je to mezi náma O.K. Nikdy na ní nezapomenu, třeba s ní zase budu chodit. Kdo ví?
Jdeme dál, naše parta se sune k nábřeží řeky, která protéká naším městem. Je tam jedno krásné místo, jedno z nejklidnějších ve městě, projdeme tunelem pod železničním mostem a nacházíme se v parku u řeky. Je tu klid. V dálce za řekou je vidět rušná silnice, tady je to vše jako na klidném ostrově v rozběsněném moři velkoměsta. Slunce pluje oblohou a na ní se objevují první hvězdy dnešního večera. Jdeme se před nimi schovat do místního Music Clubu, zde z nás odpadají problémy… Blížící se přijímačky jsou od nás na míle vzdáleny, jsme v pohodě… Lasery, barevná světla, stretoskopy, kouř a podmanivá hudba vyzývající k tanci. Všude spousta krásných holek, jedna z nich si k nám přisedla, je opravdu krásná, objal jsem jí kolem pasu. Vytáhla krabičku cigaret, né že bych kořil, ale dám si… Na veliké televizní obrazovce se objevují barevné fraktály, jejichž tvar závisí na rytmu hudby. Hrajou Gigi´d´Agostina jdem na parket, hodíme si pár svých tanečních kreací, ať si zamachrujem před holkama. Moje nová kráska se teď objímá s kámošem a já tancuji ploužák s jinou kočkou…. A výměna, něco tvrdšího Rammstein a jedem, všude plno lidí, super muzika, super holky, zlámaná srdce a decibely lásky, paráda, mezi kamarády kolují známé pochoutky i žlutá voda s pěnou nahoře.
Ať žije jaro, krásně to začíná. Život se má užívat a to právě na diskotéce děláme. Místní breakaři se rozhodli předvést se, v kruhu z lidských těl se střídají různé taneční styly i jejich napodobeniny. Každý by tu byl rád věčně, jenže další denmusíme zase do školy, tam to přetrpíme a zejtra jdem zase, domluveno. Čau kámoši. Zdar kotě, dej mi mobil, brnknu ti, miluju tě. Objev se tady zejtra, zdar.
Měsíc i hvězdy svítí, díky čisté obloze. Já valím autobusem domů, krásně prožitý večer, lehnu si a nechám si zdát o dalších…