Archiv pro rubriku: Já, já, já

Žiju teď jak prase a rochním si v tom

Já, já, já

Včera jsem seděl do 5 do rána v hospodě, před tím byl na letním kině a celý den se toulal po Třebíči. Mám léto rád a užívám si to. Žiju teď téměř nadpozemsky bohémsky – co den, to zážitek. Někdy je jich tolik, že se mi nestíhají ukládat v hlavě, denně vyhulím od kráby vejš a piv dám aspoň pět, rumy nepočítám… už to trvá přes měsíc…

Kde jsou ta moje předsevzetí o zdravém životě, co mě provázela celý začátek roku 2014? Jsem teď jak reklama na nezdravý životní styl, ale kupodivu mám i docela dost energie. Ďřív se dostavoval po pár dnech podobného řádění jakýsi pocit viny a totální únava, něco co mě zabrzdilo a teď nic, pořád nová párty a mě to stále baví. Asi mi jebe, protože se cítím teď šťastný až podivně.Asi si vynahrazuji ty léta z let předchozích, kdy jsem neměl jediný den volna. Teď už měsíc v průměru pracuju pár hodin denně, sice z toho nejsou moc “lováky”, ale mám hodně času pro sebe a tak se snažím nabrat do sebe tu letní atmosféru. Říkal jsem si, že od srpna se do toho zas opřu, ale kdo ví? 🙂

Chtěl jsem to všechno sem napsat, abych měl zápis, jak jsem žil v létě. Jednak pro sebe, jednak pro jiný. Možná na to budu koukat retrospektivně za nějaký čas a kroutit hlavou, co jsem to vlastně dělal. Je toho tolik, co bych chtěl napsat, ale hrozně jsem teď zlenivěl. Měl jsem chuť tento zápisek udělat delší, ale slova se mě rozplynula, chtěl jsem toho říct mnohem více. Chtěl bych psát o Ukrajině, o zákazu kouření, o holkách i starých hrách a místo toho nedělám nic, a je mi teď tak dobře, až mám strach, že se to zas posere… asi bych měl zbrzdit, rozum mi to říká, ale nechce se. Mám porouchanou vůli a jsem teď strašnej konzument požitků, těžko si něco odepřít.

 

Hezké léto všem.

Napsat či nenapsat knihu? To je otázka…

Já spisovatel, Já, já, já

Mám takový dar. Sednu si k PC, zapnu textový editor a ještě ani nevím, co budu psát. Začnu něco ťukat do klávesnice a slova i věty mi naskakují sami od sebe a ještě k tomu docela rychle. Téma psaného článku mě napadne až během onoho psaní. Výsledek je ovšem většinou poměrně slušnej a když už nic, často to má alespoň hlavu i patu. A nepíšu vám to tu jen proto, že bych se chtěl chlubit. Samozřejmě, můj psací dar nefunguje vždycky, zažil jsem mockrát, že moje můza na mě z vysoka kálela, zřejmě někde obtahovala jiného psavce, ale většinou mi je věrná. Někdy si říkám, zda bych ji neměl využít lépe.

 

A tak poslední dobou uvažuji, jestli by už nebylo na čase zkusit napsat nějakou knihu, třeba jen sbírku povídek. Kdo ví, jak tu na světě budu dlouho a jak dlouho ještě bude fungovat svoboda slova? Týdně napsat jednu, dvě povídky a za dva roky z nich něco málo vybrat a sestavit knížku. To by nebylo špatné, třeba by z toho kápla i nějaká kačka, ale hlavně bych se mohl chlubit, že mám vydanou svoji knihu. Nápady ke mně přicházejí velmi často. Bohužel je zase nechávám v klidu odplout do ztracena, protože si nikde nepoznamenám motiv, nemaje u sebe tužku ani papír. Ovšem pár takových scénáristických držáků mám v hlavě už dlouho, takže by jistě bylo o čem psát.

 

Nebo stvořit nějakou knihu s jedním přímočarým příběhem – román, novelu. Jen stvořit pár postav, vymyslet zápletku a vyplnit to nějakým hezkým balastem mezi tím. To by byla cesta. A vlastně proč si nevytvořit nějaký virtuální svět s vlastními postavami a nechat ho žít podle svých pravidel? Spisovatel je takový Bůh, který může své hrdiny nechat stoupat až k výšinám, nebo je nechat válet v bahně lidské bídy. Komu by se to nelíbilo?

 

Jo, je to tak, uvažuji, že budu spisovatel, teda pokud se jedna kniha může počítat za počátek spisovatelství. Živit bych se tím asi nechtěl. Pár měsíců jsem psal denně 6-8 hodin reklamní články a vězte, že už po týdnu máte pocit, že jste všechno napsali minimálně stokrát. A druhý týden už hledáte cestu k jiné práci. Ale sem tam něco napsat, proč by ne? Měl bych na to? Co myslíte?

 

Možná jsem si tou otázkou naběhl, ale aspoň se ukáže charakter zdejší čtenářské komunity…

Návštěva jihlavské Laser Game Arény

Cestování, Já, já, já, Názory

Abych dělal i něco jiného, než vysedával u PC nebo v hospodě a učinil tak něco pro své zdraví, inicioval jsem nedávno mezi přáteli výlet do jihlavské Laser Game Areny. Souhlasili. A my jej včera realizovali. Můj poznatek: Kdyby přišla válka, tak nepřežiju.

V jihlavské Laser Game aréně jsem byl již po druhé v životě. Letos z jara se mi také hráčsky nedařilo a umístil jsem se mezi posledními. Tehdy jsem to ale přičítal začínající angíně, druhý den jsem s ní totiž ulehl a 14 dní se nezvedl z postele.Včera jsem ovšem žádnou nemocí netrpěl a rozstříleli mě na hadry jako bych byl invalida. Hráli jsme dvě hry. První mač jsem skončil dokonce v záporných číslech, umístěn na krásném šestém místě ze sedmi. V druhé hře sem se sice zlepšil na počet zásahů a bodů, ale moji soupeři také a já skončil na čestné poslední pozici.

Nejsem a nikdy jsem nebyl militaristicky založený. Pacifistický postoj ve mně je ukotven snad již od dětství. Armádu, válku a zbraně nesnáším. Z vojenské zelené dostávám osypky. A do Laser Game Arény nejezdím kvůli lásce ke zbraním či válce, nýbrž kvůli možnosti se vyblbnout a trošku sám se sebou zahýbat. Na druhou stranu, umisťovat se takto nedobře není pro mě dobrá vizitka, ale to není ten hlavní problém.

Až přijde nějaká válka, mojí jedinou naději je zdrhnout někam hodně daleko, protože se zbraní bych stejně neměl šanci na přežití. A za tento poznatek musím návštěvě jihlavské LGA poděkovat. Je dobré vědět, kde máme své hranice…

Stránky Laser Game Arény v Jihlavě:
http://lasergamejihlava.cz/

Facebookový profil mojí antimilitaristické a pacifistické skupiny na Facebooku:
https://www.facebook.com/pages/Stop-odvod%C5%AFm-povinn%C3%A9-z%C3%A1kladn%C3%AD-vojensk%C3%A9-slu%C5%BEb%C4%9B-a-v%C3%A1lce-NO-MILITARY/165829440162726

Schválnosti počasí

Já, já, já

Je sice super, že je konečně hezky, ale já se z toho počasí raduji jen na půl. Nejvíce se totiž vždycky těším na víkend, kdy vyjíždím, nekoliduje-li mi to s něčím jiným, prodávat se svým stánkem na trhy, poutě či jiné podobné akce do blízkého i širokého okolí. Ale všichni víme, jak bylo o předešlém víkendu, že?

Ano, celý týden sice hlásili, že o víkendu nebude hezky. Ale vzhledem k tomu, že meteorologům se nedá věřit, jsem tajně doufal, že se spletli i tentokrát. Ovšem jako na potvoru se trefili. Chcalo jako z konve a já byl doma. Což mě nebaví možná ještě více, než “nestánkaře”…Bylo to však prozíravé, protože bych stejně vydělal kulový a ještě teď bych se sušil někde v koutě. Ve městě Žďár nad Sázavou, nedaleko mého bydliště se konala o víkendu tradiční žďárská pouť, jedna z největších v naší malinkaté republice. Jel jsem se tam podívat. A vida, i tam pršelo. Moji známí prodejci i kolotočáři nebyli z tohoto faktu nijak nadšeni. Vždyť, kdo by také byl? Lidí, respektive – návštěvníků pouti, se na place procházelo výrazně méně, než když se počasí vyvede. Kolotoče s mokrými sedačkami zely prázdnotou, zatímco provozovatelé lidově technické zábavy a stánkaři pokuřovali a čekali alespoň na nějaký závan kšeftování. Prožil jsem “na place” od dětství podobných nešvárů počasí řádně mnoho, tak jsem chápal jejich pocity. A mrzelo mě, že ani já se tento víkend nevydám do světa, …

O to více mě vlastně štve to, jak se počasí vysmívá mému pouťáckému lidu. Vždyť, jak si má člověk vyložit fakt, že v neděli večer se začne po promáčeném víkendu dělat hezky? Je to schválnost od přírody? Nebo Murphyho zákon v praxi? Nebo jen blbá náhoda pramenící z toho, že když se něco podělat má, tak se tak i stane? Dnes je nádherně a má to vydržet i do pátku. Na víkend už hlásí bouřky. Tak jak to dopadne?

Restart

Já, já, já

Začátkem roku jsem měl docela slušně nakročeno k tomu žít zdravěji a možná i plnohodnotněji. Můj předposlední článek zde na Idnesu se jmenoval 20 dní bez cigaret a já se v něm radoval, že 20 dní nekouřím. Jenže to se psal leden a od tý doby už to dávno není pravda. Jsem v tomto směru celkem ho**do – když mi není úplně nejlíp, chci žít zdravě a zpytuji svědomí, ale jakmile se “spravím” jedu znovu na plný koule. Dnes se mi dokonce povedlo přijít v osm ráno z hospody a věřte, že jsem nejenom dost kouřil, ale i pil. A jak jistě chápete, můj dnešek nebyl zrovna nejšťastnější a energií jsem taky neoplýval.

A jelikož plánů, cílů i práce mám před sebou dost a moje ambice rozhodně chtějí jít dál než do místní putiky, potřebuji k tomu celkem dost zmíněné energie. Bez energie se vpřed jít nedá a já chci jít vpřed. Potíž je však v tom, že můj životní styl vylučuje, abych se cítil plný sil k oné cestě za lepšími zítřky – k onomu plnému a kreativnímu způsobu života, protože jakmile nějaké takové síly mám, věnuji je bujarým oslavím svého bytí v některém z našich místních nočních podniků.A nejen to. Nesportuju, žeru, dlouho spím, nemám řád. Jsem skoro reklama na to, jak nežít správně. Nejhorší je, že vím, co je pro mě dobré, dokonce jsem si vyzkoušel žít po nějaký čas “tak jak se má” a po nějaké době jsem se pak opravdu cítil skvěle, měl jsem tu zmiňovanou energii, v pohodě jsem vstával, dostavoval se u mě jakýsi pocit radosti z toho, že jsem to dokázal. A pak jsem to zase vzdal a probudil v sobě hospodskýho draka.A tak jsem zase na začátku – zase chci žít líp a zase chci přestat kouřit,… přemýšlím o tom pořád, ale musím se do toho pustit a to nejlépe hned. Ano, chce to další restart. Třeba se to konečně povede. Jen mě děsí ten počet mých podobných pokusů…

A co vy? Míváte to taky? Přemýšlíte někdy o tom, že máte dost špatný životní styl a že jej změníte? A jak se vám to daří? A míváte někdy výčitky z toho, že to nezvládáte? Jestli se vám chce, dejte vědět do diskuse, jak jste na tom… a držte mi palce 🙂

20 dní bez cigaret

Já, já, já

Tak dnes jsem 20 dní bez cigaret. Není to žádný velký výkon a většina nekuřáků nad tím mávne rukou. Já jsem za to ale docela rád a doufám, že vydržím.  A jsem na sebe pyšný i za těch 20 dní. Je pro mě totiž docela těžký každý den bez cigarety. Je těžké si nezapálit ve stresových situacích nebo za odměnu. Je těžké si nedát cigáro, když někde čekám. A je těžké si nezapálit v hospodě, když sedím se svými přáteli, kteří jsou stejně jako já závislí na nikotinu…

Nebylo to moje předsevzetí do nového roku, už jsem to zkoušel v listopadu, pak ale přišel pracovní prosinec, kdy jsem celý den trávil venku a tam jsem se zase rozkouřil. Další pokus tedy přichází nyní. Kdo by ty pokusy neznal…Jako mnoho kuřáků zkouším přestat pravidelně a pravidelně to zase vzdávám. Už sem takhle v životě prohrál i nějaký ten sud piva. Vím, že nejhorší je vždy to první cigáro a že si ho už nesmím vzít, pokud chci vydržet. Ten stav, kdy si řeknu, že jedno mi přeci neublíží, ten stav vždycky zničil moje předchozí snažení v nekouření. Když ten stav přijde, od někoho si „půjčím“ či vezmu jednu cigaretu, další večer si vezmu od někoho dvě, o týden později už mám svojí krabičku s tím, že si občas zapálím a do 14 dní už hulím zas jak fabrika. Je to tedy vlastně jednoduché. Jde o to, nevzít si cigaretu od nikoho a ani si cigarety nekoupit. Pokud tohle vydržím, mám to v kapse, … Jen osobně doufám, že ta chuť postupně přejde, že na cigarety nebudu myslet jako doposud a že pro mě časem bude snazší vydržet v kuřáckém prostředí a taky si nezapálit.Mimochodem, po internetu koluje návod, jak přestat kouřit během 21 dní a zítra tomu 21 dní, co nekouřím, bude… možná bych z toho brzy mohl být venku.

A nebo to bude jen další z řady nevydařených pokusů a já budu z jara zase jen postava zahalená v obláčku cigaretového dýmu?

 

 

A důvody…?

Důvodů je spousta, ale neoddiskutovatelně  je tím primárním důvodem lepší zdraví a nelikvidování svého těla zbytečnými toxiny. A pak prachy. Patřím totiž k těm lidem, co si často odepřou nějaký požitek, protože je příliš „drahý“. Třeba si „nekoupím nějaký, i poměrně obsáhlý, časák, protože kilo za něj prostě nedám“, ale pak jdu a pořídím si krabičku čvaňháků za 70 Kaček, kterou za den v klidu vykouřím a nic z ní vlastně nemám (jen ten pocit při tom kouření mi bude asi hodně chybět). No a teď si vezměte, že vykouřím-li třeba krabku denně, a průměrně krabička stojí aspoň 70 Kaček, je to za rok 25000 Kč doma. To už by asi někde znát být mělo… To vlastně nemusím několik měsíců v roce pracovat, není to báječný?

 

 

 

 

Jak přestat kouřit během 21 dní:
http://www.dwich.cz/cs/obsah/jak-prestat-kourit-behem-21-dni/

Můj nový rok

Já, já, já

Tento rok pro mě začal docela nešťastně. Půl měsíce jsem proležel a prožil s nějakou virózou či chřipkou. A ani teď z toho ještě nejsem úplně venku. Jen díky tomu, že kolektivní problémy se lépe snáší, se můžu utěšovat tím, že v tom nejsem sám. Nedávno v televizi hlásili, že „to řádí“ a že čekárny u doktorů praskají v pomyslných švech a jsou plné lidí s podobnými obtížemi, jaké mám já. I spousta mých přátel má aktuálně podobné příznaky, jaké dle médií toto počasí a roční období přináší. No nic, snad už se z toho nyní pomalu dostávám…

U mě to celé mělo projevy známé jako rýma, kašel, bolest v krku, únava atd. A to vše, jak už to někdy bývá, se u mě objevovalo na střídačku – nebylo to nic konstantního. Ráno jsem se probudil, bylo mi dobře. Pustil jsem se tedy do práce a odpoledne už jsem odpadával zpět do postele s nepředstavitelnou rýmou a nepřekonatelnou únavou. 

A jelikož jsem strávil hodně času odpočíváním, měl jsem možnost, jak už jsem v některém z předchozích svých blogových zápisků uvedl, užívat si věcí, na které nemám jinak tolik času. Hodně jsem si četl, hrál hry na mobilu i na handheldu od Overmaxu, který jsem si dal pod stromeček (a o němž se ještě chystám na svém blogu napsat). Ale to není to hlavní.

 

Při polehávání jsem měl možnost hodně přemýšlet. O sobě, o životě a samozřejmě i o zdraví. Člověk, je-li zdráv, pořádně nedoceňuje výhody onoho stavu. Bere zdraví jako samozřejmost. Je-li ovšem nemocný, co by dal za ten stav, kdy mu je OK. Je to i můj případ. Mám určitě dodělanou imunitu neustálými pařbami i svým životním stylem a pak snáze podlehnu kdejakému bacilovi, co jde kolem. A tak jsem se rozhodl, že se od nynějška budu snažit žít zdravěji, budovat si vnitřní obrany schopnost těla a nebudu si ho huntovat toxiny. Cílem je, že až příště půjde nějaký ten bacil kolem, zdaleka se mi vyhne…

 

Aktuálně jsem tedy na detoxu. Minimálně piji alkohol, nepožívám drogy a již sedmnáctý den nekouřím. I když není zrovna nejlepší počasí, dělám si i několika kilometrové procházky. A do svého jídelníčku jsem si narval ovoce a zeleninu. Není to nic velkého, ale aspoň se hýbu vpřed. O tom to ale není, podstatné je vydržet. Tak mi držte palce, ať na této cestě vydržím:)

Převrácený autobus 9.10.2001

Já, já, já

Tak se zase jednou prohrabávám archívem textů, které jsem psal v dětství, pubertě a dobách svého středoškolského studia a narazil jsem na jakýsi krátký zápis o tom, jak se s námi převrátil při cestě do školy autobus. Předpokládám, že jsem ho nikde nikdy nepublikoval a nikoho to asi ani vlastně nebude zajímat, protože s odstupem času lze říci, že se vlastně nic tak hrozného nestalo, ale říkám si, když už jsem se s tím jednou psal, tak už to vypublikuji…

Tentokrát nepíšu nic vymyšleného, nic co by vzniklo v mé hlavě. Ale všechno si nepamatuji. Budu muset trochu zkreslovat. Tentokrát píšu, to co jsem zažil dneska ráno 9-10-2001.Do školy dojíždím. Začalo to obyčejně – jako každý obyčejný den, hodně učení a písemek, přivstanu si, pojedu dříve a naučím se, než začne vyučování. Autobus pro nás přijel včas, to se tu často nestává. Lidi – většinou žáci škol, do něj nastoupili a jelo se. Cesta z Polné do Jihlavy není nijak zvláštní, žádné velké kopce, rybníky, co by se tak mohlo stát? Najednou proti jede nějaký vůz (prý to byl náklaďák), autobus se mu snaží vyhnout, v tom se trhá krajnice a autobus se převrací na bok. Lidi padají na jednu stranu a tašky a věci na ně. Já se zachytávám na poslední chvíli o sedačku. Jsem na tom dost dobře ještě s nevelkým počtem dalších jedinců jsem se stihnul vyhnout pádu. Ty na druhé straně to měli horší, všechno na ně spadlo a ještě se praštili do hlavy. Jak ven? Okna nahoře, dveře jsou na zemi.. Přední okno je vyraženo, konec, jdeme pryč. Zanedlouho přijíždí dvě policejní auta, později hasičský nákladní vůz, sanitky, osobní hasičský vůz. Zajímavý pohled, autobus převrácený v poli, lidi kolem silnice, všude blikají světla přivolané pomoci. Všichni žijou, sláva. Čekáme, co bude. Vypadá to, že do školy přijedeme pozdě – SLÁVA. Poté sanitky odváží osm zraněných. Volám domů, přijel pro mě táta, OK. Možná jsem tam mezi lidmi trochu plácal kraviny – poúrazový šok. Jinak jsem skoro v pohodě, říkám si. Za hodinu jedu dalším autobusem do školy. Písemkám jsem se nevyhnul a bohužel jsem se na ně nestihnul naučit. Během vyučování pořád přemýšlím nad tím ránem, mohlo to dopadnout hůř, naštěstí ale nedopadlo. Kdyby se to stalo v autobuse, který jezdí o půl hodiny později a je přecpaný k prasknutí, myslím že by bylo minimálně třikrát více zraněných (ne-li hůř). Je to už dávno, ale na téhle trase se kdysi vymlátil podobným způsobem autobus a dopadlo to dost špatně. Byli tam i mrtvý. To už je asi čtvrtá havárie dopravního prostředku, v němž jsem seděl. Představa, že takhle budu riskovat život každý den je strašná. Radši na to nemyslet.

Fuckstory 4 – nesplněné předsevzetí?

Já, já, já, Názory, Počítačové hry

Pokud jste nekuřáci od narození, možná si myslíte, že přestat kouřit je snadné. Ale kuřáci moc dobře vědí, jak je těžké bojovat s vůlí a jak nefungují předsevzetí. Já osobně si toto předsevzetí dávám skoro denně. Nyní spíš jen sám pro sebe, aby se mi po dalším nezdařeném pokusu ostatní nikotinoví závisláci nepošklebovali s oním pověstným “vítej zase mezi námi kuřáky!”. Dávám si tedy pravidelné předsevzetí, že přestanu kouřit. A pak si často ještě říkám, že dodělám Fuckstory 4. A ani toto předsevzetí se mi nedaří realizovat:( a asi právě proto jsem se rozhodl se dnes na toto téma vypovídat alespoň na svém blogu.

Aby jste byli v obraze. Fuckstory je textová hra. Ti starší z vás jistě vědí, o čem je řeč. Textová hra byl specifický druh her podobných adventurám, který se objevil někdy v dobách osmibitových her, kdy prožil svůj zlatý věk. Ač je dnes ve velikém úpadku, přežil v jisté míře až do dnešních dnů.

Textové hry byly od jiných her odlišné tím, jak již název napovídá, že veškeré dění hry bylo na obrazovce popsáno textem a z velké míry tyto hry neobsahovaly obrázky, případně zde byly obrázky jen jako ilustrace k textu. Byla to jakási elektronická kniha, kterou jste mohli ovládat. Z tohoto důvodu vznikl také podžánr textových her známý jako gamebooky – alternativa k tištěným gamebookům. Tedy typ hry, kdy se vám vypíše situace a několik variant řešení, vy si jedno z nich vyberete a příběh podle toho pokračuje k dalšímu bodu, kde opět máte na výběr některá z řešení a to se opakuje až k závěru hry. Existuje samozřejmě i řada dalších typů textových her. Z nichž nejznámější jsou interpretové textovky, kde sice máte na obrazovce napsanou situaci, ale řešení hledáte sami. Zadáváte známé příkazy do příkazového řádku ve smyslu JDI, PROZKOUMEJ, POLOŽ nebo třeba VEZMI a snažíte se přijít na to, jak vyřešit problém či se někam dostat. Kdysi jsem pod jedním ze svých pseudonymů, v němž jsem používal své příjmení, publikoval na téma textových her seriál pro plnehry.idnes.cz – několik odkazů přikládám pod tento článek.

Ale abych se vrátil k jádru pudla. Tedy ke hře s názvem Fuckstory. Svého času jsem programoval jednoduché programy a hry, především pak v jazyce Basic a jeho mutacích. A někdy v roce 2000/2001 jsem si pro radost stvořil gamebookovou textovou hry s názvem Fuckstory. Je to celkem dávno. Třináct let je strašně moc času. Já tenkrát dodělal pracně devítku na základce (ne, že by mi to nešlo, ale nikdy mě škola nebavila) a tak nějak jsem z ní měl hromadu zážitků, což samozřejmě za chvíli vysvětlím, protože do devítky jsem vzhledem ke stěhování chodil úplně do jiné školy, než roky předchozí. Škol jsem vystřídal v dobách povinné školní docházky několik a v různých městech, ale ta poslední základka byla něčím zvláštní, jen v názvu to neměla.

Někteří moji noví spolužáci totálně kašlali na výuku a někteří učitelé byli ještě podivínštější než normálně bývají a tak mi, jak jistě chápete, onen vzdělávací ústav poskytl motivaci k tomu, abych udělal textovou hru z takovéhoto školního prostředí a to jsem ještě musel hodně ubrat, poněvadž by mi to stejně nikdo nevěřil. No a pojal jsem to vlastně celé vskutku vesele a tak vzniklo v roce 2001 v programovacím jazyce Quick Basic (což byl i v té době už téměř archaický software) dílko, které dostalo názevFuckstory 1: Pátek. Ovšem hra nebyla úplně dodělána a tak byla dotvářena až do jejího zveřejnění. Hra byla vydána v roce 2002 společně s první její recenzí na webu PlneHry.cz a pak už následovala řada dalších článků na všech možných webech, což mě jako programátora celkem těšilo.

Měl jsem před tím na kontě už desítky různých programů a hříček, ale toto bylo poprvé, co se o mě pořádně zajímala média, chodily mi e-maily od spokojených hráčů a žádosti o vytvoření dalšího pokračování. O hře vycházely články (řadu z nich mám dodnes uloženou), dokonce vyšlo i několik rozhovorů s mojí osobou. No, byly to krásný časy.

Sranda byla v tom, že hra nebyla v podstatě nijak technicky převratná. Myslím, že vypadala jako klasická textová hra z roku 1990. Ovšem tehdejší mladé hráčstvo asi chytilo antiškolní naladění hry, apatické postoje hlavního hrdiny a možnost nalezení spřízněné duše v podobě krásné Nikol, s níž se ve hře hráč setkává. Jen na PlneHry.cz si gamesku stáhlo během pár dní skoro 20 tisíc lidí, pokud se dobře pamatuji. Ovšem o gamesce se psalo třeba i na Doupe.cz, FreeGame.cz, FreeHry.cz, GameParadise.Cz, Hrej.Cz, New World, Games4u, HryZdarma, Super SMS a mnoha dalších. Dokonce vyšlo i několik článků v papírových magazínech.

Začaly se dokonce objevovat hry inspirované tou mojí jako například Normal Scool Day: Houby a Takovej normální den a dostalo se ke mně i nějaké neautorizované pokračování Fuckstory, bohužel jsem ho ztratil a dnes ho již nemohu najít.

Každopádně vzhledem k úspěšnosti prvního dílu a nátlaku hráčské veřejnosti jsem se rozhodl vytvořit oficiální pokračování – to dostalo název Fuckstory 2: Škola je kráva. Jeho úspěch nebyl takový jako u prvního kousku, ovšem i tak vycházela spousta recenzí, objevilo se pár rozhovorů a hra se dočkala spousty stažení.

O nějaký rok dále pak vyšlo i třetí pokračování s označením Fuckstory 3: Gimpl…

Čtvrtý díl
Když jsem měl po maturitě na střední škole, rozhodl jsem se vytvořit čtvrté pokračování. Tentokrát v operačním systému Windows, kde by text byl doplněn i obrázky. Ačkoliv jsem v té době byl celkem produktivní autor povídek, recenzí i poezie, rozhodl jsem se požádat ještě produktivnějšího autora antiškolních a poměrně rozsáhlých povídek Střední nápravná jménem Kamil “The_Pretender” Kotrnetz, aby psal texty. A i když jsem samozřejmě pod Windows programoval, rozhodl jsem se požádat svého mladšího – ovšem v programování mnohem zdatnějšího – bratra Kamila, aby napsal kód ke hře, vytvořil editor k psaní herních situací atd. Tehdy se objevil taky grafik Jiří Grulich a kreslíř Ondřej Kopečný, kteří se pustili do kreslení a tvoření grafiky ke hře. Já se staral o všechno ostatní a řídil, aby to dopadlo. Nutno říci, že všichni byli velmi šikovní, ovšem nějak se nám to nepovedlo dotáhnout do konce, což byla asi především moje chyba, protože jsem nebyl schopen řešit nečinnost některých členů a nechal projekt dlouho válet v koutě bez jakéhokoliv pohybu vpřed. K dokončení chybí spousta grafiky a poslední z pěti epizod, z níž se hra měla skládat. Již v roce 2006 vyšla demoverze, ale samotná gamesa s názvem Fuckstory 4: Fuckulta nikdy nevyšla.

Demoverzi si lze stáhnout ZDE …

Samozřejmě, že myšlenky na dokončení hry mě nikdy neopustily. Bohužel atributy jako čas, touha a odhodlání gamesku dokončit mi nějak chybí nebo se objevují jen sporadicky. Možná, že ji letos doděláme, ale slíbit to fakt nemohu. Dnes je to už ale strašně dávno od vydání prvního díla a je tedy otázkou, zda by gameska někoho ještě mohla zajímat. Dalším problémem je, že The_Pretender se již dopisováním hry nechce a nemá čas zabývat. Musel bych tedy texty dotvořit sám. V závanu času se mi také ztratilo spojení s grafikem a kreslířem. Ovšem gameska by se dala vypustit i bez grafiky, texty bych dopsat mohl, poslední dobou se mi do toho chce čím dál více. No, jak říkám – sliby jsou chyby a tak slibovat nic nebudu. Nechte se překvapit, jak to dopadne.
Stránky hry
V roce 2006 byly hře vytvořeny oficiální stránky na subdoméně hudebního portálu Rockmag.cz – nalézají se na adrese fuckstory.rockmag.cz
Facebook profil
30. dubna tohoto roku jsem hře vytvořil profil na Facebooku a proto všichni, kdo hru mají rádi – rozhodně si ji dejte mezi “To se mi líbí”.

 

 

Fuckstory: Pátek

Jednoduchá dosovská textová hříčka, její vývoj trval zhruba šest měsíců a pracovalo se na ní někdy i několik hodin denně. Hra běží z velké části v textovém režimu v základních dosovských barvách, ale to je kvůli tomu, že vzorem pro vytvoření této hry byly pro autora (tedy pro mě) textové hry pro stará XTéčka a Robotrony. O co ve hře jde??? Prostě se nějak dostat na konec. Ráno se probudíte, musíte se nějak dostat do školy, tam strávit alespoň trochu času, pozvat tam svojí oblíbenou dívku na rande a pak nějakým způsobem ze školy zdrhnout. Budete odvezeni do nemocnice z níž vás nechtějí pustit. Když se vám povede opustit i nemocnici, musíte se dostat domů, pak musíte zpět do města pro dívku, jít s ní na rande do disko-klubu, tam jí vyznat něco jako lásku atd.atd.atd. Ve hře je ukryt emulátor starých robošrot počítačů, textová hra na hádání sirek, mini tenis apod. Jako bonus je ke hře přiloženo i několik různorodých povídek.

Download:
Velikost hry: 396 kB

Mirror 1 – fuckstory.rockmag.cz

Fuckstory 2: Škola je kráva

Po absolvování deváté třídy sis užil krátkých deštivých letních prázdnin a pak si opět nastoupil do deváté třídy – propadl si a teď máš celý dlouhý rok na to, aby sis svojí oblíbenou devítku pro velký úspěch zopakoval. A tak se jednoho kalného podzimního dne probouzíš zimou ve svém kutlochu a protože autobus do ústavu ti jede až za pět minut, nemusíš nikam spěchat.
Vyčistíš si zuby pilníkem, oblečeš se, posnídáš psí granule, vezmeš si na záda aktovku připomínající parní kotel a jdeš na autobus. Ten ti však z nepochopitelných důvodů ujel a tak stopneš kombajn, který tě zaveze až ke škole. V ní se setkáš s řadou zajímavých podivínů. Ovšem nějak tě to tam přestane bavit a tak se rozhodneš, že ze školy zdrhneš. Cestou k východu však na chodbě potkáváš Kristýnu, dívku která se nedávno přistěhovala a která se ti velmi líbí, poněvadž je opravdu hodně zajímavá. Dosud si však neměl příležitost si s ní pokecat, to se však brzy změní, protože Kristýnu to v nové škole také vůbec nebaví a tak zdrhne s tebou 🙂

Download:
Velikost hry: 356 kB

Mirror 1 – fuckstory.rockmag.cz

Fuckstory 3: Gimpl

Třetí pokračování příběhu o svérázném teenagerovi – Čendovi. Po mnoha letech strávených na základní škole se mu konečně poštěstilo, byl přijat na střední školu. A to ne na školu ledajakou. Navštěvuje totiž gymnázium. Jenže zjišťuje, že i střední škola je bohužel jenom vzědlávací ústav a že i tady se bude muset učit. Škola navíc nemá dostatek míst a tak jede i na noční směny. I Čenda musí trávit noci ve staré školní budově a tak se nelze divit, že ke škole získává znovu odpor. A tak nakonec jednoho dne (nebo spíš noci) ze školy zdrhne a vydá se domů. O lásku ani tentokrát nebude nouze. Ve městě se koná ťradiční pouť a tam se Čenda znovu setkává s nádhernou dívkou, kterou poznal v autoškole. No a protože pouť může být poměrně romantická záležitost, tak z toho vzniká další fuck-story.
Fuckstory 3: Gimpl je mnohem delší než díly předchozí. Navíc je rozloženo do dvou po sobě jdoucích dní. Navštívíte zde i mnohem více míst a setkáte se s více lidmi než ve Fuckstory: Pátek a Fuckstory 2: Škola je kráva.
Stylistika je trošku jinde… Už to není příliš podobné C. D. Paynovi, se kterým byl styl psaní v FS1 a FS2 srovnáván. Přesto je ale hra pojata jako veselá humorná věc pro mladé, které štve konvenční vzdělávací systém a kteří se rádi baví.

Download:
Velikost hry: 356 kB

Mirror 1 – fuckstory.rockmag.cz

Ke spuštění dosovské hry je dnes potřeba v nových Windows a Linux/Unix systémech – DOSBox. Ten je ke stažení ZDE.

 

 

 

A ještě slíbené odkazy na některé moje díly seriálu o textových hrách na Idnes.cz:

Lednové textovky

Textovky v září – ve znamení Nostalgie

Textovky v říjnu

Dubnové textovky – nejen o soutěži

Prázdninové textovky – dočkáme se soutěže?

Červnové textovky – ve znamení léta

Březnové textovky – tvořte gamebooky!

Listopadové textovky – Zloděj, Indi a Fuckstory 4

Prázdninové textovky – léto a textovky

Prosincové textovky

O štěstí v novém roce

Já, já, já, Názory

Na Nový i nový rok jsem se těšil. Vkládal jsem v něj mnoho nadějí. Jenže 1. ledna jsem se probudil po bujarých oslavách předchozího dne blíže k večeru, než-li k ránu a v ústech jsem měl něco, co tam evidentně nepatří. Poté, co jsem ono nehezké něco našmátral jazykem, zjistil jsem, že to má zhruba tvar národní knihovny pana Kaplického a že to celkem bolí. Zbavoval jsem se toho pracně až do včerejšího dne.

 Často, když se se na něco těšíme a očekáváme od toho mnoho, dopadne to takhle nehezky. A tak se mnozí z nás časem naučí od života neočekávat mnoho dobrého, aby to náhodou nezakřikli. Výsledky však nebývají nijak lepší, jen máme nedobrou náladu předem, nedobrou potom. Ony “věci” se totiž dějí bez ohledu na to, jaké máme od nich očekávání. Některé věci jsou z velké části tím, jaké si je uděláme a pak je určuje náhoda, kterou ovlivnit nemůžeme.

Pocit štěstí je stav mysli, neurčuje ho ani bohatství, ani úspěch. Je z velké části o pozitivním myšlení. Moje předsevzetí tedy je, snažit se dělat maximum proto, abych byl šťastný a zároveň se učit radovat z maličkosti… Ačkoliv se to může zdát jako protiklad, obě snahy mohou vést ke společnému cíli, který bude jejich protknutím.