Dlouho jsem zde nic nepublikoval. Ovšem cca před týdnem jsem měl nějaké plodné ráno, kdy jsem napsal docela dost věcí – článků, příspěvků i básní, až mě to samotného překvapilo. Někdy se člověk hold probudí a nechce se mu nic, nevypadne z něj ani věta, ani rým. Jindy to leze z člověka tak rychle, že nestíhá zapisovat. A to ráno jsem měl tolik nápadů, že bohužel ani všechno nebylo použito. Co se týče poezie, stvořil jsem to ráno jen dva kousky (motivů mě napadlo, ještě než jsem vylezl z postele, asi pět). Jednou z těch poetických věcí je i báseň Guláš, kterou jsem se rozhodl zveřejnit právě dnes…

Guláš

Mé trávicí ústrojí
zas bude mě nesnášet,
k obědu snědl jsem
půl hrnce guláše,
guláše ostrého
– guláše s houbami,
guláše dobrého
– guláše od mámy.

Teď svíjím se v bolestech,
pálí mě otvory,
přemýšlím nad tím,
co ještě mě nebolí,
kyselost v ústech,
hlásí se slinivka,
takhle se ozývá,
ta podivná polívka.

Rennie už krabička
a furt mám bolesti,
zřejmě to nepřejde,
seru už po šestý.
Nádechy, výdechy,
dělaj mi obtíže,
že já ten hrnec
vyndával ze spíže.

Večer to přechází,
ještě jsem na živu,
zas jako posledně
přemýšlím o pivu…