Strakonický dudák je pohádkovým příběhem českého amatérského muzikanta Švandy, kterého zláká vidina velkého zisku v zahraničí. A tak se rozhodne i přes nářky své milé Dorotky, že půjde za výdělkem do světa – musí přece jejímu otci dokázat, že umí vydělat nějaký ten krejcar a uživit tak potencionální rodinu. Švandovo rozhodnutí jít hrát cizím národům nezlomí ani lamentování kamaráda Kalafuny, venkovského muzikanta, který se mu marně snaží vysvětlit, že peníze nejsou všechno a že milovat se dá i bez nich.
Švanda se rozloučí se svými blízkými a vydá se na cestu. S sebou samozřejmě bere i své kouzelné dudy, které mu pomůžou k získání slušného kapitálu
Při svých toulkách potká krajana Vocilku. Ten Švandovi nabídne, že mu bude dělat manažera, a dobrosrdečný Švanda samozřejmě se vším souhlasí. Jdou společně světem, hrají hlavně tam, kde jim pšenka kvete, a vydělávají velké peníze. Valuty se však u nich příliš neohřejí a ihned putují do kapes krčmářů a všelijakých šenkýřů.
Nejhorší však je to, že Švanda při svém bohémském životě zapomene na lásku ke své Dorotce. Dívka ho však ani na okamžik nepřestala milovat, přestože se nevrátil ve smluvený čas zpět do vesnice, a proto se rozhodne, že ho musí najít. Její otec zemřel a doma ji už nic nedrží, přemluví tedy Kalafunu, aby šli společně Švandu hledat.
Mezitím se Švanda s Vocilkou dostanou až k smutné princezně Zulice, kterou nikdo nedokáže rozveselit. Švandovi se však díky kouzelným dudám povede svojí produkcí přivést princeznu na jiné, veselejší myšlenky. Princezna se do něj zamiluj a chce si ho vzít. Pod vlivem Vocilky by si snad zmatený Švanda možní i Zuliku vzal, kdyby se na scéně neobjevil Kalafuna s Dorotkou. Ta mu za pět minut dvanáct vrátí rozum, o který díky falešnému příteli Vocilkovi přišel.
Kalafuna s Dorotkou jsou však brzy odvedeni strážemi pryč. Švanda si má brát princeznu, která mu právem náleží, když se mu ji povedlo rozveselit, a přítomnost Dorotky, která si na něj také myslí, by asi u svatby nebyla příliš vhodná. Jenže Švanda si žádnou holku s modrou krví brát nechce, musí teď zase pořád myslet na svou Dorotku.
Do toho všeho zmatku se ještě objeví pravý princeznin ženich. Ten nechá Švandu uvrhnout do vězení za to, že jeho nastávající popletl hlavu. Švandův falešný přítel Vocilka se konečně ukáže v pravém světle, nechá Švandu ve štychu a raději se “zdekuje” pryč, aby aby také nepřišel k úhoně.
Ve vězení Švanda konečně poznává svoji matku, polednici Rosavu, která mu kdysi tajně vdechla kouzlo do hudebního nástroje.
Švanda však nezůstane ve vězení dlouho a po čase se vrátí tam, kam ho to táhlo nejvíce – do vesnice za Dorotkou. Ta ho zpočátku pochopitelně nenávidí za to, jak se k ní zachoval. Když však Švandovi hrozí nebezpečí a ona jediná může pomocí zachránit jeho život před zlými silami divých žen, uvědomí si, že Švandu stále miluje. Na konec mu tedy pomůže a všechno dobře dopadne.
A tak opět zvítězila láska.
Hlavní postavy:
Švanda – Mladík, jehož charakter se během příběhu vyvíjí a který má jak dobré, tak i špatné vlastnosti. Do značné míry se nechá ovlivnit. Miluje Dorotku.
Dorotka – Věrná vesnická dívka, dcera hajného. Miluje Švandu a je schopná pro něj udělat cokoliv. Její láska nakonec Švandovi zachrání život.
(napsáno do Čtenářského deníku, září 2002)