Tak od včera mi je třicet. Nečekal sem to tak rychle, ale zatím nepociťuji ani žádnou depresi, ani stařeckou demenci, takže to asi bude zatím v pohodě…

Měl sem v úmyslu sice narozeniny oslavit prací, ale večer mi to přišlo trošku divný sedět na třicetiny doma a vyrazil sem do víru našeho nočního maloměsta společně s kamarádem. Po návštěvě dvou hospod, sme se zastavili na končící ples a pokračovali na diskotéce, která je nedaleko a vydrželi tam až do cca 6ti ráno. Jedné hezké slečně moc děkuji za společnost, začalo mě to vlastně bavit, až když se na objevila na diskotéce, do té doby sem přemýšlel spíš jen, zda neutýct dom a nevrátit se k nějaké pracovní záležitosti, nějak poslední roky tenhle styl hudební nezábavy nezvládám…

Tak nebo tak. Je mi třicet. Je to dobrej mezník na to začít už konečně žít. Žít lépe, zdravěji, efektivněji a někam se pohnout s životem. A na tom všem teď pracuji. Vlastně už od začátku roku. Na štěstí se cítím letos dost optimisticky i pozitivně naladěn a pracuju na svém lepším já, viz některé mé příspěvky zde o tom, jak neztrácet čas zbytečnostmi či sebepoškozováním toxiny a stresem a udělat si vlastně takový pohodový život. Sice podle toho úplně nežiji, ale letos se mi celkem daří dobře fungovat tak, abych se tomu alespoň dost přibližoval. A bude to ještě lepší.

Všechno chce čas. Ale to půjde… Život začíná po třicítce.

 
A zvládl jsem to včera líp než Joey…