Oběti noci

Jak jsem zde před časem avizoval, rozhodl jsem se tu na pokračování vydat všechny básně z mé předloni vydané sbírky Srdce z hoven…   Díl 36:

Oběti noci

S nocí vstáváš s ránem usínáš,
jen síla úplňku tě nechá žít,
černá a bílá je barvá tvá
s východem slunce vždy musíš jít.

Jiná se staletím ztotožní s hlínou,
tvá rakev jakoby neznala čas,
ležíš tam schována za branou divnou,
zamčena mělas být pro klid v nás.

Ve spánku se mi cosi do snů vkrádá,
já jako blázen vždy musím jít.
To volá mě zvěčnělá nádherná dáma,
když zvony utichnou s půlnocí.

Vždycky jsem toužil mít nějakou jinou,
a u tvého lože se musel tisíckrát bát,
tělo pak spocené ne vlastní vinou,
když tvojí obětí měl jsem se stát.