Popravdě řečeno, miluju hospodu, miluju alkohol a rád si zapálím cigaretu.
Ale v dlouhodobém horizontu mi to nedělá dobře.

Mám v životě taková období. Když je mi dobře, chodím na pivo, rád si zapálím. No ale někdy je holt dobrá nálada a tak to člověk přepískne, místo čtyř piv si jich dá sedm a ráno mu není hej. Do večera se spraví a jde znovu. Protože zrovna třeba svítí slunce a zahrádky lákají k navštívení, do toho ještě přijde nějaká ta smska od party a kamáradů, tak se prostě společenský jedinec jako já neubrání a zase vyrazí. Návštěvu hospody člověk zopakuje několikrát za sebou. Někdy si dá těch piv méně, někdy akorát, někdy to přežene a pak následuje období “není mi dobře”…

A pak člověk zpytuje svědomí, doufá že mu není nic vážného, žere dietu, dělá procházky a doufá, že neumře. Po cca čtrnácti dnech až třech týdnech se mi vždy udělá lépe a jdu znovu. S cigaretama sem na tom zhruba podobně. Kouřím, zvyšuju dávky, až sem na svých cca dvaceti třeba, pak se objeví nějaký kuřácký neduh a jedu zpětný chod až do úplného nekouření.

Teď sem se zase vesele propracoval do období, chci žít a alkohol a cigára nechci ani vidět. Ale měl bych u toho vydržet. Byl bych rád, kdybych nad sebou v tomto směru zvítězil. Už si fakt někdy připadám jako blbec… Vím totiž, že vždycky to pití a kouření, byť na začátku občasné u mě vede k několika týdenní párty (byť po večerech, protože přes den musím pracovat) a pak přijde únavový období, kdy se člověk necítí ani dobře, ani šťastně a navíc s detoxem na mě mává i blbá nálada.

A přitom to mám navíc s čím porovnat. Vloni na podzim i letos z jara se mi povedlo dostat se do stavu, kdy sem ani nepil ani nekouřil (nebo jen v úplně minimální míře, v nějaké neodbytné pracovně večerní schůzce) a bylo mi fakt líp. Ráno sem se budil plný energie, udělal sem víc, projekty šly jeden za druhým a zbývalo mi i víc času na různé jiné kratochvíle. Jenže člověku se po čase začne zase stýskat po společnosti, případně na něj dolehne nějaký větší problém a zasteskne se mu i po tom opojení měkkých drog, po tom stavu, kdy mozek vypne, tělo není v nepohodě a mozek není ve stresu. A kolotoč jede další jízdu ve stylu párty – detox…

Tak a teď si ještě umět poručit… (y)

Ale mám pocit, že bych to měl zvládnout a hlavně, že fakt bych to pro sebe udělat měl.

Mám teď spousty, plánů a cílů. Nechci běhat po doktorech. Nebo zjišťovat, co mi je a co není…

Takže budu hodnej… sliboval sem to na čarodějnice. A trvalo to měsíc. CHJO