aneb pokračuji v Suchém únoru

Tak jsem se na začátku letošního roku poměrně dobře nakopl a fungoval jak dobře seřízené hodinky, hodně pracoval a dařilo se mi udržovat jakousi pravidelnost. Jsem člověk neuspořádaný, často impulsivní a snad i tak trošku bohémský a proto se to rovnalo malému zázraku.

Měl sem ze sebe radost (a vlastně stále mám), co sem všechno stihl a že jsem si celkem našel i čas na některé koníčky jako třeba hraní počítačových her, procházky po venku, čtení knih či třeba blogování.

Dařilo se mi i pracovně a stihl sem udělat dost věcí. A velký podíl na tom měl fakt, že jsem nekouřil a téměř nechodil ven do hospod a skoro vůbec nepil alkohol. Maximálně jsem zašel na kafe nebo si s někým vyjel na jídlo. Peníze za nevykouřené cigarety jsem si dával stranou a opravdu jich tam za těch pár dní/týdnů bylo poměrně dost, takže jsem si mohl dovolit koupit i nějaké drobnosti, které jsem si odpíral.

Ráno mě nebolela hlava, lépe se mi stávalo a i dobře pracovalo a zbýval čas na výše zmíněné aktivity, protože jsem neprospal dopoledne a činný sem byl i o víkendech.

Jenže člověku se občas zasteskne po posezení s přáteli a protože to posezení s přáteli po delším čase začne být celkem nuda bez alkoholu a člověk je líný odejít, začne popíjet, dá si cigárko a už je zase tam, kde byl.  Není mu dobře, rozhodí si režim, nebaví ho něco dělat, nic nestíhá… Párkrát jsem to teď zopákl a mám opravdu možnost srovnání.

Vracím se zpět k tomu životnímu stylu z ledna,… Pokud možno žádný alkohol, žádný cigára. A když, tak jen v minimální míře. Je to opravdu lepší!