Jak jsem zde před časem avizoval, rozhodl jsem se tu na pokračování vydat všechny básně z mé předloni vydané sbírky Srdce z hoven…   Díl 5:

Asi se upiju

Asi se upiju, jestli jim nedojdou sudy,
z čárek na lístku stavím si plot.
Na záchod cesta? Už nevím kudy.
Z cigaret v krku se udělal hrot.

Jestli to přežiju, tak budu tady.
Z rána si udělám zas další den.
Bude to requiem za tvoje vnady.
Epilog na téma ztracený sen.

Asi se upiju, ať to má koule.
A nějakej smysl, když už tu jsem.
Jenže mě určitě – ke vší tý smůle,
hospodskej s rozbřeskem vyhodí ven.

Jak jsem zde před časem avizoval, rozhodl jsem se tu na pokračování vydat všechny básně z mé předloni vydané sbírky Srdce z hoven…   Díl 4:

Almara

Mám pár kostlivců ve skříni
a taky v drtičce odpadu – v kuchyni.
Nikomu neschází,
tak mi to prochází.

Ve sklepě něco brečí, naříká,
zavřel jsem si tam právníka.
Prosí a užívá hladu,
ovšem dá bezplatně radu.

Někdy se bohužel stává,
že hlásí se o svý práva…

Jak jsem zde před časem avizoval, rozhodl jsem se tu na pokračování vydat všechny básně z mé předloni vydané sbírky Srdce z hoven…   Díl 3:

Můzy

Nevím, co mě nutí vstát
a ve tři ráno básně psát.
Snad mé můzy…
z domu hrůzy.

Jak jsem zde před časem avizoval, rozhodl jsem se tu na pokračování vydat všechny básně z mé předloni vydané sbírky Srdce z hoven…   Díl 12:

Příště až ji potkáš,
představ si, jak musíš být
statečnej, silnej, hrdej,
opilej i pracovitej,
trpělivej a nad věcí.

Jak se nutíš nenapsat,
nemyslet a žít normálně.
Jak si pouštíš v jukeboxu
jiné písně a obcházíš známá místa.
Jak bojuješ jako lev sám se sebou
a stejně si sám…

Znáš to? Já to znám…