Archiv pro rubriku: Já spisovatel

Jednotlivec

Já spisovatel

Píšu už asi od 12ti let, recenze, články, rozhovory… A spousta těchto mých literárních výplodů z mého “pravěku” není nikde k dohledání. A tak sem si říkal, že je postupně některé zveřejním alespoň zde na svém blogu. Buďte proto tolerantní k chybám stylistickým i těm pravopisným, byly psány ještě v době, kdy sem na takové věci nedbal, o to víc sem chtěl tvořit a dát o sobě vědět… Takhle sem psal ještě dávno, než sem měl občanku (a chvilku potom).  Některé ty věci jsou celkem perly, jiné spíš k pousmání, ale je to doklad toho, že sem se tenkrát jen tak neflákal. Jeden takový článek vám zde právě přináším:

 

Jednotlivec
Jaký význam má život jednotlivce? Jediný člověk většinou mnoho nezmění (až na výjimky), miliardy lidí už chodily po tomto světě, měli své problémy, touhy, lásky, přání a dnes o jejich životě nikdo nic neví, přestože za svůj život udělali velký kus práce. Jen málo lidí se svými činy zapsalo do historie a žije v učebnicích, knihách, filmech a myslích lidí. Ale kolik lidí naopak prožilo život, aniž by o nich byly nějaké informace zaznamenány na věčnost. Kolik měl třeba takový Caesar pomocníků, otroků, sluhů a podřízených, kteří vykonali několikanásobně větší práci než on a přitom zůstali na pozadí děje té doby, z těch desítek tisíc lidí se píše pouze o Caesarovi. Na světe nyní žije více jak pět miliard lidí, jaký má tedy význam jeden člověk na světě, co se změní, když se někdo narodí nebo umře? Vždyť bude pouze někým vystřídán, nebo někoho vystřídá. Co může udělat, aby se stal slavným, aby vytvořil něco velkého pro lidstvo? Jaký význam má problém jednotlivce, když každý z těch pěti miliard obyvatel světa má zase jiné, své vlastní problémy. Každý člověk se narodí žije a umře, má mnoho zážitků, které žijí v mysli a jsou neopakovatelné. Vše co měl v paměti zanikne společně s jeho smrtí. Nikdo už z jeho mysli jím nashromážděné informace, zážitky, poznatky i pocity zklamání nedostane. A jestli je něco po životě? Všechny víry říkají, že ano a i někteří vědci zastávají tento názor. V lidské mysli je prý energie, která po smrti opustí tělesnou schránku a putuje mezi námi, než zanikne. To by vysvětlovalo i některé spiritistické jevy. Podle jiných vědců je tělo jen přechodná schránka, kterou za pomoci smrti vyměníte za tělo nové. Co je po smrti, to ale nikdo jistě neví. Jasné však je, že to všichni jednou zjistíme.

Napsal:
David Havlíček

slohová práce (asi z 8. třídy)

Gangsters : Organized crime

Já spisovatel, Počítačové hry

Píšu už asi od 12ti let, recenze, články, rozhovory… A spousta těchto mých literárních výplodů z mého “pravěku” není nikde k dohledání. A tak sem si říkal, že je postupně některé zveřejním alespoň zde na svém blogu. Buďte proto tolerantní k chybám stylistickým i těm pravopisným, byly psány ještě v době, kdy sem na takové věci nedbal, o to víc sem chtěl tvořit a dát o sobě vědět… Takhle sem psal ještě dávno, než sem měl občanku (a chvilku potom).  Některé ty věci jsou celkem perly, jiné spíš k pousmání, ale je to doklad toho, že sem se tenkrát jen tak neflákal. Jeden takový článek vám zde právě přináším:

(tohle je například článek z papírového magazínu o hrách Leveler, který jsme vydávali na základce, kopírovali na Xeroxu a šířili mezi kamarády) -> tipuju že jde o rok 1999

Gangsters : Organized crime

Gangsters : Organized crime je strategická hra, ale není to ani budovatelská, tahová, obchodní či realtimová strategie je to strategie, která tu zatím nebyla. I když vlastně v této strategii jde o obchody, ale trošku špinavé. S touto hrou přišel tým Hot House Creation. Na tuto hru jsem se v celku těšil i když o její koupi, já sám osobně neuvažuji. Na začátku hry si lze prohlédnout všechny zajímavé informace jako je to že si přečtete noviny, ve kterých naleznete občas i něco o tom co jste zase vyvedli, pak tam lze naplánovat váš budoucí týden i když jsem to moc nepochopil, různého takovéhoto plánování je tady docela dost. Můžete tu také najímat své lidi. Jednou jsem klikl na takovej barák v rohu vpravo na dolní části obrazovky a něco se tam začalo nahrávat (Magicku opravdu zajímavý návod). Při nahrávání hry se objevilo šedivé město, které se postupně vybarvovalo, po malé chvilce se objevilo to co sklidilo můj obdiv, protože do této doby bych dal hře tak 1 z 10 z jednoho prostýho důvodu že nulu dát nemůžu. Na obrazovce se objevilo jakési 3D město viděné pohledem jako v Sim City 2000. Všude bylo hodně lidí i když po chvilce jsem zjistil že většina lidí je oblečena úplně stejně. Poté jsem zahlédl že se občas objevilo nějaké to auto. Hra se odehrává v Americe, ale v Americe asi tak ve dvacátých nebo třicátých letech, takže tu neuvidíte žádné dlouhé kolony aut. Občas se ve hře objevila nějaká ta tramvaj jedoucí po kolejích nebo třeba vlak. Všechny tyto věci jsou celkem dobře animované. Lidé se na chvilku zastaví, třeba před přechodem silnice, nebo u výlohy, utíkají přes ulici. Auta občas odbočí atd. Takových věcí je tu spousta, když poklepáte na nějakého človíčka tak se u některého (ne u všech) objeví okno ve kterém vidíte kudy příslušný človíček jde. Takhle jsem nashromáždil asi 9 oken a když jsem na jakékoli z oken poklepal (ťuky, ťuk v mrázáku máme nového nájemníka, že jo Magicku – pozn. Klaymen),.objevilo se mi na celé obrazovce. Když jsem ukázal na jakéhokoli človíčka objevil se nad ním nápis s jeho jménem. Těch jmen je ve hře víc než dost, když chcete vědět něco o nějaké budově nebo o nějakém objektu stačí na něj taky jenom párkrát kliknout. Pokud by jste chtěli vidět základy budov i to v této hře jde. Stačí kliknout na jednu z ikon v levém horním rohu, ikony, které jsou vedle ní, slouží například k oddalování a přibližování prostředí, vyvolání celkové mapy, nebo k získání informací, smazání všech aktivních oken hry, podívání se na vaší hlavní budovu atd. Občas (čas od času) se mi povedlo vyvolat okno ve kterém byl nakreslený člověk, a byli tam o něm napsány informace. Nebo okno s nějakými zbraněmi atd. Ve hře jsou továrny, hřbitovy, obchody, parky, kostely, obytné budovy a desítky dalších objektů. Nestalo se mi že by třeba projíždějící auto překrylo přecházejícího člověka tak jak to je ve většině jiných strategií. S okny ve kterých jdou lidičky nebo jsou v nich informace lze standartně pracovat to znamená přenášet, roztahovat, zvětšovat a vypínat. Ve hře začínáte s jednou základní budovou a několika lidmy. Můžete najímat lidi, vydírat obchody, přepadat banky a jiné objekty, když vám zavřou vašeho oblíbeného kumpáná můžete se pokusit ho dostat z lapáku, můžete vykrádat obchody, někoho si jen tak ze srandy zabít, prostě cokoli na co si vzpomenete. Jenomže je tu takový malý problém, protože ve hře jsou kromě vás i jiné gangy. Můžete se s nimi domluvit nebo s nimi válčit. Hra je však vemi složitá a komplikovaná, pochopit jí dá celkem slušnou práci, když je k tomu všemu celá v angličtině. Ale na druho stránku je to dobrá hra a je velmi dobře propracovaná a doporučuju ji každému hráči strategií. Spracování hry, obrázky, animace, informace to vše je velmi dobře provedené, ale čekal jsem že to bude trošku jednoduší na pochopení. Proto dávám 7/10, původně jsem se rozmýšlel že dám dokonce 6/10 a málem to tak dopadlo.

Jamy

Já spisovatel, Počítačové hry

Píšu už asi od 12ti let, recenze, články, rozhovory… A spousta těchto mých literárních výplodů z mého “pravěku” není nikde k dohledání. A tak sem si říkal, že je postupně některé zveřejním alespoň zde na svém blogu. Buďte proto tolerantní k chybám stylistickým i těm pravopisným, byly psány ještě v době, kdy sem na takové věci nedbal, o to víc sem chtěl tvořit a dát o sobě vědět… Takhle sem psal ještě dávno, než sem měl občanku (a chvilku potom).  Některé ty věci jsou celkem perly, jiné spíš k pousmání, ale je to doklad toho, že sem se tenkrát jen tak neflákal. Jeden takový článek vám zde právě přináším:

Jamy

Uff… píše se duben 2000 a já si prohlížím staré zdrojové kódy a v tom narazím na zdrojový kód toho úplně nejstaršího Sektoru s označením Sektor 0, tento Sektor nikdy nevyšel a už ani nevyjde.
Důvod je jednoduchý a vlastně není jen jeden, ale je jich více – Sektor ( 0 ) nikdy nebyl dodělán a zkompletován, informace v něm jsou již zastaralé, technologie v které byl dělán se už nepoužívá… ale přece jenom se mi hodil, našel jsem v něm několik recenzí, které ještě mohu využít, pokud je trochu upravím a předělám (je v nich totiž mnoho chyb…). Jednou z těch recenzí byla retro recenze na velmi starou českou logickou hříčku z osmdesátých let nazvanou Jamy a určenou pro běh na počítačích Robotron. Tak tady je… (užijte si jí)

Je tomu už hodně a hodně dávno. Já začínal pařit na videohrách Pegasus a na počítači Robotron 1715. Na tomto stroji a možná i na dalších Robotronech byly všechny hry a programy pouze v textovém režimu a skládaly se ze dvou barev – zelené a černé. My jsme měli na jedné 5 a čtvrt palcové disketě hned několik (jednoduchých) her jako Bludiste, Oko, Auto, BOBY sachy, Suphad, Rallye, Clovece nezlob se, Sextest, Apollo, Kalaha, Hanoj, Hanoi, Ladder +, Lad 1, Lad 2, Lad 3, Lad 4, Lad 5, Chamu, Wurmi, Sirky, Trifidi, Chaser, Catchum a další. Mezi těmito hrami byla i hra která se nazývala Jamy. Nic moc graficky zpracované, ale hrát se to dalo. Měla docela dobrou úvodní obrazovku s vysvětlením pravidel. Prostředí bylo složené z Ascii znaků a šlo tam o to projít ohraničené území a dostat se do východu, který byl označen nějakým znakem, ale nepamatuji si již kterým. Zatím to vypadá jednoduše, ale je tu jeden menší problém na území, kterým jste museli projít byli jámy. Aby jste do nich nespadli museli jste jít pomalu. Směrem kterým jste šli se objevovaly jámy asi jeden krok před vámi. Pokud se před vámi objevila jáma museli jste změnit směr, ještě dnes si pamatuju jak mi počítač při spadnutí do jámy napsal – Spadol si do Jamy to je tvuj konec !!!. Cestou k východu jste museli sebrat ještě náhodně položené dva znaky a potom jste mohly jít rovnou do východu. Samozřejmě že tato hra není žádná pecka oproti dnešním logickým hrám, ale za povšimnutí tato hra určitě stála.

Jak na nucený

Já spisovatel

Píšu už asi od 12ti let, recenze, články, rozhovory… A spousta těchto mých literárních výplodů z mého “pravěku” není nikde k dohledání. A tak sem si říkal, že je postupně některé zveřejním alespoň zde na svém blogu. Buďte proto tolerantní k chybám stylistickým i těm pravopisným, byly psány ještě v době, kdy sem na takové věci nedbal, o to víc sem chtěl tvořit a dát o sobě vědět… Takhle sem psal ještě dávno, než sem měl občanku (a chvilku potom).  Některé ty věci jsou celkem perly, jiné spíš k pousmání, ale je to doklad toho, že sem se tenkrát jen tak neflákal. Jeden takový článek vám zde právě přináším:

Jak na nucený
Večery, kdy kouřím jak na nucený,
porážce svých plic znám.
Já říkám si, že s tím někdy skončím
a hned potom si zas dám.
když sbírka vajglů z dobrejch nocí
se mnou usíná,
popíjím tiše whisky s ledem,
a smutně vzpomínám.

Proč všechno mizí,
a krásný holky stárnou dál,
A proč všechno cizí, zdá se,
co už jsem znal.
Proč dlouhý vlasy šedivej,
a dobrý časy nám někdo vzal
a lidi se tomu nedivěj,
jen hrabou pro sebe dál.

Jak jsem se k někomu ošklivě zachoval

Já spisovatel

Píšu už asi od 12ti let, recenze, články, rozhovory… A spousta těchto mých literárních výplodů z mého “pravěku” není nikde k dohledání. A tak sem si říkal, že je postupně některé zveřejním alespoň zde na svém blogu. Buďte proto tolerantní k chybám stylistickým i těm pravopisným, byly psány ještě v době, kdy sem na takové věci nedbal, o to víc sem chtěl tvořit a dát o sobě vědět… Takhle sem psal ještě dávno, než sem měl občanku (a chvilku potom).  Některé ty věci jsou celkem perly, jiné spíš k pousmání, ale je to doklad toho, že sem se tenkrát jen tak neflákal. Jeden takový článek vám zde právě přináším:

Jak jsem se k někomu ošklivě zachoval
„Půjčil by si mi to CéDéčko s těma Olympicama,” zeptal se mě jednoho dne můj spolužák, když se dozvěděl, že jsem si pořídil nový hudební nosič. Snad proto, že jsem dobrák od kosti, souhlasil jsem a další den už jsem mu nesl kompakt do školy. „Dík” pravil a dal moje cédéčko do aktovky. Dalšího dne mě hned ve škole řekl, že jsem mu dal jen prázdný obal, že v tom žádné cédéčko nebylo. Toto tvrzení jsem odmítl. Prohlédl jsem dvakrát celý byt od shora až dolů, ale Olympicy jsem prostě nikde nenašel. Vím, že se o tomto člověku říkalo, že krade, tak jsem ho obvinil: „Ty sketo, tys mi ten kompakt šlohl.” On se ihned ohradil tím, že včera také všechno prohledal a nic nenašel. Těsně před hodinou za mnou přišel, že nemá úkol a že ho potřebuje opsat. Nedal jsem mu ho, byl jsem na něj naštvaný. Toho dne za to dostal pětku. Ale co, zasloužil si to, šlohl mi cédo, řekl jsem si. Jenomže pak jsem našel pohřešované cédéčko v počítači. Zapomněl jsem ho vyndat. Měl jsem z toho blbej pocit. Onomu člověku jsem se omluvil, ale od té doby už jsme moc velcí kamarádi nebyli. Ani se nedivím. Byla to moje blbost.. Tak co. I to se někdy stane.

Jak jsem naletěl

Já spisovatel

Píšu už asi od 12ti let, recenze, články, rozhovory… A spousta těchto mých literárních výplodů z mého “pravěku” není nikde k dohledání. A tak sem si říkal, že je postupně některé zveřejním alespoň zde na svém blogu. Buďte proto tolerantní k chybám stylistickým i těm pravopisným, byly psány ještě v době, kdy sem na takové věci nedbal, o to víc sem chtěl tvořit a dát o sobě vědět… Takhle sem psal ještě dávno, než sem měl občanku (a chvilku potom).  Některé ty věci jsou celkem perly, jiné spíš k pousmání, ale je to doklad toho, že sem se tenkrát jen tak neflákal. Jeden takový článek vám zde právě přináším:

Jak jsem naletěl
Ve škole jsem byl známý tím, že jsem si z každého dělal legraci a kupodivu mi to vždycky procházelo (i když někdy s odřenýma ušima). Celá naše třída mě už měla jaksepatří plné zuby. A tak jednoho dne přetekl pohár jejich trpělivosti a domluvili se, že si udělají legraci ze mě. Co mi udělali ? Hned Vám to povím:
Byl čtvrtek a já jsem přišel po dlouhé nemoci opět do školy. „Co je novýho?” zeptal jsem se jednoho ze spolužáků. „Ty vole, v sobotu ráno v devět máme přijít celá třída do školy. Prý máme něco nahrazovat,” řekl mi. První co mě napadlo, bylo to, že si ze mě dělá legraci. I když jednou už jsme v sobotu vyučování nahrazovali. Zeptal jsem se tedy ještě jednou spolužáků, ale všichni tvrdili to samé, včetně holek. Po delším váhání, jsem uvěřil.
A tak jsem se v sobotu ráno vypravil do školy s aktovkou na zádech. Když jsem však k oné budově přišel, zjistil jsem, že je zamčená. Zkoušel jsem zvonit. Nikdo však samozřejmě nepřišel. Mezitím, když jsem tam tak čekal, šli okolo tři holky z vedlejší třídy. „Čau, proč máš tu aktovku?” křikla na mě jedna z nich. „Ono dneska není vyučování???” zeptal jsem se jich udiveně. Začali se smát a jedna z nich pobaveně řekla: „Ty jdeš do školy?” a já pravdivě řekl, že ano. „Dneska je sobota a v sobotu škola většinou nebývá.” řekla druhá. Pomaličku mi to docházelo. A pak to přišlo, ta třetí, která se mi vždycky moc líbila, řekla ”Tys byl vždycky divnej,” pak se všechny tři odebrali pryč a já jsem se smíšenými pocity vydal domů. V pondělí věděla o mé sobotní docházce celá naše škola. A já si od té doby už z nikoho legraci raději nedělám.

Já a počítače

Já spisovatel, Já, já, já, Počítače

Píšu už asi od 12ti let, recenze, články, rozhovory… A spousta těchto mých literárních výplodů z mého “pravěku” není nikde k dohledání. A tak sem si říkal, že je postupně některé zveřejním alespoň zde na svém blogu. Buďte proto tolerantní k chybám stylistickým i těm pravopisným, byly psány ještě v době, kdy sem na takové věci nedbal, o to víc sem chtěl tvořit a dát o sobě vědět… Takhle sem psal ještě dávno, než sem měl občanku (a chvilku potom).  Některé ty věci jsou celkem perly, jiné spíš k pousmání, ale je to doklad toho, že sem se tenkrát jen tak neflákal. Jeden takový článek vám zde právě přináším:

Já a počítače
K počítačům jsem se dostal už jako malý, kdy jsem měl k dispozici starý stroj o dvou 5 a 1/4 disketách. Ten počítač se jmenoval Robotron a k němu jsem měl na jedné z disket hromadu převážně českých her. Počítač pracoval pouze v textovém režimu, ale přesto mě okouzlil spolu s videohrami na tolik, že jsem si začal kupovat různé herní časopisy a později i odborné, studoval jsem každý detail tohoto fenoménu a přál si nějaký rychlejší stroj. Když se mi pak dostala do ruky 486ka bylo mi asi jedenáct a to už jsem z toho měl trošku větší rozum, takže jsem se naučil programovat a směle jsem začal vydávat společně s mými kamarády i samostatně vlastní hry a prográmky.

Dodnes působím v několika vývojových softwarových teamech, z nichž některé dodnes existují – například Dragon´s Studio, Kapr Software nebo Studio LU.

V současné době se zabývám kromě práce pod Windows/Dos také Linuxama a píši pro různé dborné magazíny a časopisy.

V čem programuji:
Bat, Basic, Pascal, Visual Basic, HTML, Java a C++

Softwarová tvorba:
——————
1. Databáze
Největší mnou vytvořená databáze nese název Kapr. Kapr je software sloužící jako evidence informací o softwaru české a slovenské výroby. U každého programu v databázi je editováno několik základních informací (název, pro který je operační systém, druh šíření, cena registrace, jméno a kontakt na autora, na kterém se nachází CD, případně jaká je jeho internetová stránka) a popis. Kapr navíc obsahuje recenze a texty o českých a slovenksých programech, databází smajlíků, http a ftp adres, informace o počítači, mnoho nastavení, včetně skinování a umožňuje třídit data podle mnoha kritérií a filtrů.

2. Hry
Těch jsem už taky pár vytvořil – představuji vám zde dvě menší hříčky na ukázku. První z nich je textová hra Fuckstory II, což je příběh teenagera, který nemá rád školu a miluje holky a ta druhá pařba nese název Požírač a jedná se o arkádu, v níž musíte s usmívajícím se smajlíkem projet různá bludiště a herní scény, nenarazit do žádné zdi a posbírat všechny vajíčka poházená po obrazovce. K dispozici je 70 levelů a editor pro tvorbu vlastních.

3. Ostatní programy
Utility, šetřiče obrazovky, výukové programy, hobby prográmky, drivery, knihovny a mnoho dalšího softwaru, to vše bych zařadil do této kategorie, podobně jako různé animace, legrácky (nejznámější je asi Samej Problem I a II) a multimédia. Většina z těchto aplikací je rozházena po českých webech a ani já sám nevím, kde je vše možné nalézt.

4. Weby
Vytvářím různé internetové stránky a weby. Asi nejzajímavější je portál o rockové muzice Rockzona.Com a web pro světoznámý cirkus Carini.

Distribuce a propagace
———————-
Jsem pověřen propagací několika slovenských titulů Studia LU na českém území. Za zmíňku stojí například dokonalý program Know-All, který dokáže mezi sebou převádět známé i neznámé fyzikální veličiny v různých jednotkách, obsahuje periodickou tabulku prvků a hromadu dalších vymožeností.
Nejužitěčnější pak asi bude LuSener, což je kvalitní a pohodlné internetové vývojové prostředí umožňující vyrobit si vlastní profesionálně vypadající portál/redakční systém a tedy i vlastní web.

Betatesting:
————
Mimo jiné se také zabývám betatestováním her a programů pro různé české a slovenské vývojářské týmy, tedy hledáním, případně odstraňováním chyb ve vyvíjeném softwaru. V době kdy jsem tvořil tyto stránky, jsem betatestoval napříkad textovou hru Normal Scool Day nebo akční hru Smash the Granny od týmu Reload Games.

Rozhovory
———
Občas se mnou někde vyjde rozhovor ohledně mojí softwarové tvorby, mrkněte se ZDE:

www.plnehry.cz
www.freehry.cz

Já a Linux

Já spisovatel, Názory, Počítače

Píšu už asi od 12ti let, recenze, články, rozhovory… A spousta těchto mých literárních výplodů z mého “pravěku” není nikde k dohledání. A tak sem si říkal, že je postupně některé zveřejním alespoň zde na svém blogu. Buďte proto tolerantní k chybám stylistickým i těm pravopisným, byly psány ještě v době, kdy sem na takové věci nedbal, o to víc sem chtěl tvořit a dát o sobě vědět… Takhle sem psal ještě dávno, než sem měl občanku (a chvilku potom).  Některé ty věci jsou celkem perly, jiné spíš k pousmání, ale je to doklad toho, že sem se tenkrát jen tak neflákal. Jeden takový článek vám zde právě přináším:

Já a linux

Na mém počítači se již nějaký pátek nachází jedna z distribucí stále populárnějšího operačního systému Linux. Tentokrát v distribuci nazvané Mandrake. Nainstaloval jsem si ho na konci posledních dní letních prázdnin 2003 společně s Windows. Podělal se mi tenkrát počítač, přesněji řečeno, přestaly mi šlapat okna a já jsem se rozhodl, že vyzkouším nějaký jiný operační systém, než tradiční Dos/Win, protože upřímně řečeno, wokna mi vzhledem k celodenní reinstalaci počítače lezly krkem a představa, že mi takhle skolabují minimálně jednou za rok, mě přiváděla k šílenství. A protože zrovna tou dobou byla na Level DVD příloze prezentační verze Linuxu nazvaná Knopix (případně Knoppix), což je produkt, který umožňuje vyzkoušet si Linux pouhým nabootováním z CD romky a který si navíc dokáže vystačit jen s RAM pamětí vašeho počítače, neváhal jsem a vyzkoušel prezentačku s tím, že pokud mě to zaujme, seženu si plnohodnotnou verzi Linuxu.
Přátelé, kteří byli tomuto pokusu vyzkoušet něco nového přítomni, to odzývali s tím, že wokna jsou lepší. Knopix se docela dlouho bootoval a pak naskočil textový režim Linuxů, který hodně vzdáleně připomínal Dos. Až když se mi povedlo spustit grafický systém X Window, tak pochopili, že ten Linux by taky nemusel být špatný. Chvíli jsem si s tím hrál… zaujalo mě to a tak jsem si za pár dní instaloval na svojí patnáctistovkovou mašinu plně funkční Mandrake Linux 9.1.
Ale hezky popořadě. Vezmu to nyní z pohledu uživatele, který dosud používal převážně Windows, takže:
První, co mě zaujalo, byla pohodlná instalace v češtině a možnost používat na jednom počítači kromě Linuxů i Wokna. K tomu slouží prográmek, který se zobrazí krátce po spuštění počítače. Jmenuje se LILO a zde si lze vybrat, zda spustit Linux nebo Windows. Linux si dokázal najít ovladače pro většinu hardwaru počítače i přesto, že devadesát procent hw pro něj nebyla vůbec navrhována. Jediný problém nastal u mého modemu, který je Linux nekompatibilní, takže přestože má Linux mnoho aplikací pro internet, tak já osobně se na něj pomocí svého modemu asi nepodívám – docela to naštve, ale snad se s tím nějak vyrovnám 🙂
Systém X Window (grafické uživatelské prostředí Linuxu) velmi připomíná klasická Windows, je zde něco jako hlavní panel, pracovní plocha, ikony, zástupce, něco jako nabídka start, v pravo dole hodiny a rezidentní programy, aplikace (zde nazývaní klienti) běží podobně jako u Windows v oknech (tedy až na full-screenové režimy u her a jim podobných), no prostě a jednoduše, uživatel Windows se zde hned neztratí, problémy však po delší době používání přeci jen přijdou, ale o tom níže.
Další co asi hned zaujme je obrovské množství softwaru dodávaného hned s instalací Mandrake. Když si vzpomenu na těch pár her, které jsou dodávány v klasické instalaci Windows musím se smát, ale na druhou stranu nainstalovat v Linuxu jakýkoliv další program je pro začátečníka úkol nadlidský a zde musím zase uznat, že Windows v tomto ohledu poráží Linux na plné čáře, protože jak víme, u Windows stačí jednoduše párkrát kliknout a je to hotovo. Zkrátka obojí má své pro a proti.
V hlavní nabídce, která je rozdělena do několika sekcí (např. Aplikace, Dokumentace, Kancelář, Multimédia, Nastavení, Sítě, Terminály, Zábava, Záložky, Rychlé prohlížení, Nápověda…) můžete najít takřka vše, co by mohl běžný uživatel od svého operačního systému vyžadovat + jak už jsem zmínil – hromadu her a programů, které vás budou vaším užívaním Linuxů provázet. Jsou tu programy sloužící ke kompresi dat, k vypalování, různé textové editory (pro všemožné účely), finanční software, komunikační aplikace, programy pro publikování, sledování systému, souborové nástroje, textové nástroje, kalkulačky (i věděcká), vývojové prostředí Python, zpřístupnění, adresář, časový plánovač, grafy, prezentace, příslušenství, správce úloh, tabulkové procesory, grafické a multimediální programy, přehrávače, hromada softwaru pro internet, terminály a různé hry rozčleněné do několika podkategorií (arkády, deskové, hračky, karty, sporty, strategie, ostatní).
Co také nelze jen tak přejít je obrovské množství nastavení všeho druhu včetně vzhledu oken a prostředí, práv pro jednotlivé uživatele, zakázání přístupu do různých programů apod.
Další věc, která zaujme je ta, že Linux dokáže pracovat s různými souborovými systémy, takže dokáže číst i z části disku na které máte nainstalována Windows. Naopak to ovšem nejde. Windows vaši linuxáckou část hárdu nepřečtou. Tedy alespoň pokud nepoužijete speciální software, který už pro Windows také existuje.
Různých vymožeností je tu spousta – pokud chcete například rychle vypnout program (třeba když zlobí a neposlouchá uživatele), stačí stisknout CTRL+ALT+ESCAPE, kurzor myši se vám změní na smrtku a pak už jen zbývá kliknout na okno programu určeného k vypnutí a program je pryč.
V Linuxech jsem se š»oural několik dní, hrál si s nimi a objevoval je. Jenže pak mě to přestalo bavit. Některé věci se mi zdály příliš složité (viz například zmíněné složité instalování nového software), taky jsem zjistil, že se některé programy často koušou a jejich načítání, případně i jejich chod nebo dokonce i samotné spouštění operačního systému je někdy příliš dlouhé.
Taky mně začala lézt na nervy odlišná stromová struktura disku, členěná úplně jinak než ve woknech, která byla pro mě – starého uživatele Windows a Dosu ze začátku úplně nepochopitelná. Do některých částí nemáte přístup, do jiných částečný a jinde si naštěstí můžete dělat, co chcete. Například na kořen CD romky se dostanete pomocí cesty – file:/mnt/cdrom a někdy ještě musíte zvolit “Připojit”.
Přesto vše si však myslím, že Linux je velmi kvalitní operační systém, který by si zasloužil mnohem více pozornosti uživatelů, než se mu dostává. Kdyby totiž existovalo více uživatelů a práce s Linuxem by se učila i ve školách, vznikalo by pro něj také více programů a teprve dostatek kvalitního software dělá z operačního systému operační systém pro masy lidí. Do té doby je pouze laboratorním pokusem pro nadšence, kteří si chtěj vyzkoušet něco nového…

Globální oteplování

Já spisovatel

Píšu už asi od 12ti let, recenze, články, rozhovory… A spousta těchto mých literárních výplodů z mého “pravěku” není nikde k dohledání. A tak sem si říkal, že je postupně některé zveřejním alespoň zde na svém blogu. Buďte proto tolerantní k chybám stylistickým i těm pravopisným, byly psány ještě v době, kdy sem na takové věci nedbal, o to víc sem chtěl tvořit a dát o sobě vědět… Takhle sem psal ještě dávno, než sem měl občanku (a chvilku potom).  Některé ty věci jsou celkem perly, jiné spíš k pousmání, ale je to doklad toho, že sem se tenkrát jen tak neflákal. Jeden takový článek vám zde právě přináším:

Globální oteplování

Problémy jsou osobní, mezilidské, společenské a globální.
Dnešní krutý, často povrchní svět je plný problémů o nichž by se dalo říci, že jsou globální. Na to, že nás jednoho dne smete ze světa jediný výbuch atomové bomby a vše co jsme vybudovali se v jednu jedinou vteřinu změní v prach minulosti, jsme si už nějak zvykli. Denodenně se belháme ve stejném stereotypu a ani nás nenapadne na tom něco změnit, protože jen těžko se člověku podaří utéct konvencím. Jenže jestli něco nezměníme, tak se jednoho dne probudíme se zjištěním, že konec světa je už tady a my už s tím asi nic neuděláme.
Za jeden z velkých problémů považuji globální oteplování a s ním spojené tání ledovců. V březnu minulého roku se od Antarktidy utrhl největší kus ledu za posledních třicet let a na pouť mořem se vydala další mrazivá hora. Ledová masa je dlouhá sedmdesát šest kilometrů a sedm a půl kilometru široká. To, že se ledový útes od Antarktidy oddělil, je podle amerických vědců varováním, že růst globální teploty bude v budoucnu způsobovat další potíže.
Ekologické organizace považují uvolňování ledovců za důkaz, že emise skleníkových plynů způsobují růst globální teploty a následně i tání polárních ledových příkrovů.
Například ekologové z British Antarctic Survey již v devadesátých letech předpověděla, že v důsledku rychlého oteplování v této oblasti se brzy začnou uvolňovat velké kusy ledu.
Antarktický poloostrov zaznamenal za posledních padesát let vzestup teploty v průměru o 2,5 stupňů Celsia. To je více než v jakékoli jiné oblasti na jižní polokouli.
S globálním oteplováním bývají spojovány emise uhlíku z elektráren a továren.
Největším producentem takzvaných skleníkových plynů jsou Spojené státy. Jev by mohl podle expertů vést k rozsáhlým záplavám a zvyšování hladiny oceánů.
Klimatické změny povedou v tomto století k častějším záplavám, ale zároveň k nedostatku vody, sníží výnosy v zemědělství a zhorší sanitární situaci. Uvádí se to ve zveřejněné zprávě Mezivládního panelu pro klimatickou změnu (IPCC), který tvoří skupina vědců pověřená OSN studovat oteplování Země.
Vědci z IPCC se opírají o zprávu, podle níž se má v 21. století teplota zvýšit o 1,4 až 5,8 stupně Celsia a úroveň hladiny moří o devět až 88 centimetrů. Mnohem kategoričtěji než v předchozí zprávě z roku 1995 vědci soudí, že zvyšování teploty ve 20. století “již v četných částech světa zasáhlo různé fyzikální a biologické systémy”.
Jako příklady uvádějí tání ledovců, změny v chování živočichů a časnější rozkvétání některých stromů. Oteplování klimatu by též mohlo například silně omezit pobřežní ledy u Grónska a západní Antarktidy, přičemž v prvním případě by se západní Evropa změnila v polární pásmo a ve druhém případě by vzrostla úroveň moří během tisíce let až o tři metry.
Podle zprávy budou stále častěji registrovány extrémní události, přičemž poroste jejich intenzita. S velkou pravděpodobností se budou také mnohem více vyskytovat intenzivní srážky, a to i ve vyspělých zemích, takže budou stále častější záplavy, sesuvy půdy a laviny.
Vlny veder se budou velmi pravděpodobně projevovat všude a zvyšovat tak úmrtnost a škody na sklizních. Sucha, která zřejmě budou stále častějším jevem v zemích ležících v mírném klimatickém pásmu, povedou ke snížení průtoku řek, postihnou zdroje a kvalitu vody.
Zvýšení úrovně moří ohrozí zvláště ústí řek a malé ostrovní státy. Mohly by tak být ohroženy desetimiliony obyvatel. V bohatých zemích způsobí zvýšení teplot o několik stupňů ztráty, výraznější zvýšení však bude mít negativní ekonomické dopady.
V případě trvalého zvyšování teplot bude situace v Evropě diferenciovaná. “Všechno nasvědčuje tomu, že by v severní Evropě měla růst zemědělská výroba, v jižní Evropě klesat,” konstatoval Watson. Ve většině tropických a subtropických regionů dojde ke všeobecnému snížení výnosů v zemědělství…
Prostě a jednoduše čekají nás ještě zajímavé problémy.