Píšu už asi od 12ti let, recenze, články, rozhovory… A spousta těchto mých literárních výplodů z mého “pravěku” není nikde k dohledání. A tak sem si říkal, že je postupně některé zveřejním alespoň zde na svém blogu. Buďte proto tolerantní k chybám stylistickým i těm pravopisným, byly psány ještě v době, kdy sem na takové věci nedbal, o to víc sem chtěl tvořit a dát o sobě vědět… Takhle sem psal ještě dávno, než sem měl občanku (a chvilku potom).  Některé ty věci jsou celkem perly, jiné spíš k pousmání, ale je to doklad toho, že sem se tenkrát jen tak neflákal. Jeden takový článek vám zde právě přináším:

Já a linux

Na mém počítači se již nějaký pátek nachází jedna z distribucí stále populárnějšího operačního systému Linux. Tentokrát v distribuci nazvané Mandrake. Nainstaloval jsem si ho na konci posledních dní letních prázdnin 2003 společně s Windows. Podělal se mi tenkrát počítač, přesněji řečeno, přestaly mi šlapat okna a já jsem se rozhodl, že vyzkouším nějaký jiný operační systém, než tradiční Dos/Win, protože upřímně řečeno, wokna mi vzhledem k celodenní reinstalaci počítače lezly krkem a představa, že mi takhle skolabují minimálně jednou za rok, mě přiváděla k šílenství. A protože zrovna tou dobou byla na Level DVD příloze prezentační verze Linuxu nazvaná Knopix (případně Knoppix), což je produkt, který umožňuje vyzkoušet si Linux pouhým nabootováním z CD romky a který si navíc dokáže vystačit jen s RAM pamětí vašeho počítače, neváhal jsem a vyzkoušel prezentačku s tím, že pokud mě to zaujme, seženu si plnohodnotnou verzi Linuxu.
Přátelé, kteří byli tomuto pokusu vyzkoušet něco nového přítomni, to odzývali s tím, že wokna jsou lepší. Knopix se docela dlouho bootoval a pak naskočil textový režim Linuxů, který hodně vzdáleně připomínal Dos. Až když se mi povedlo spustit grafický systém X Window, tak pochopili, že ten Linux by taky nemusel být špatný. Chvíli jsem si s tím hrál… zaujalo mě to a tak jsem si za pár dní instaloval na svojí patnáctistovkovou mašinu plně funkční Mandrake Linux 9.1.
Ale hezky popořadě. Vezmu to nyní z pohledu uživatele, který dosud používal převážně Windows, takže:
První, co mě zaujalo, byla pohodlná instalace v češtině a možnost používat na jednom počítači kromě Linuxů i Wokna. K tomu slouží prográmek, který se zobrazí krátce po spuštění počítače. Jmenuje se LILO a zde si lze vybrat, zda spustit Linux nebo Windows. Linux si dokázal najít ovladače pro většinu hardwaru počítače i přesto, že devadesát procent hw pro něj nebyla vůbec navrhována. Jediný problém nastal u mého modemu, který je Linux nekompatibilní, takže přestože má Linux mnoho aplikací pro internet, tak já osobně se na něj pomocí svého modemu asi nepodívám – docela to naštve, ale snad se s tím nějak vyrovnám 🙂
Systém X Window (grafické uživatelské prostředí Linuxu) velmi připomíná klasická Windows, je zde něco jako hlavní panel, pracovní plocha, ikony, zástupce, něco jako nabídka start, v pravo dole hodiny a rezidentní programy, aplikace (zde nazývaní klienti) běží podobně jako u Windows v oknech (tedy až na full-screenové režimy u her a jim podobných), no prostě a jednoduše, uživatel Windows se zde hned neztratí, problémy však po delší době používání přeci jen přijdou, ale o tom níže.
Další co asi hned zaujme je obrovské množství softwaru dodávaného hned s instalací Mandrake. Když si vzpomenu na těch pár her, které jsou dodávány v klasické instalaci Windows musím se smát, ale na druhou stranu nainstalovat v Linuxu jakýkoliv další program je pro začátečníka úkol nadlidský a zde musím zase uznat, že Windows v tomto ohledu poráží Linux na plné čáře, protože jak víme, u Windows stačí jednoduše párkrát kliknout a je to hotovo. Zkrátka obojí má své pro a proti.
V hlavní nabídce, která je rozdělena do několika sekcí (např. Aplikace, Dokumentace, Kancelář, Multimédia, Nastavení, Sítě, Terminály, Zábava, Záložky, Rychlé prohlížení, Nápověda…) můžete najít takřka vše, co by mohl běžný uživatel od svého operačního systému vyžadovat + jak už jsem zmínil – hromadu her a programů, které vás budou vaším užívaním Linuxů provázet. Jsou tu programy sloužící ke kompresi dat, k vypalování, různé textové editory (pro všemožné účely), finanční software, komunikační aplikace, programy pro publikování, sledování systému, souborové nástroje, textové nástroje, kalkulačky (i věděcká), vývojové prostředí Python, zpřístupnění, adresář, časový plánovač, grafy, prezentace, příslušenství, správce úloh, tabulkové procesory, grafické a multimediální programy, přehrávače, hromada softwaru pro internet, terminály a různé hry rozčleněné do několika podkategorií (arkády, deskové, hračky, karty, sporty, strategie, ostatní).
Co také nelze jen tak přejít je obrovské množství nastavení všeho druhu včetně vzhledu oken a prostředí, práv pro jednotlivé uživatele, zakázání přístupu do různých programů apod.
Další věc, která zaujme je ta, že Linux dokáže pracovat s různými souborovými systémy, takže dokáže číst i z části disku na které máte nainstalována Windows. Naopak to ovšem nejde. Windows vaši linuxáckou část hárdu nepřečtou. Tedy alespoň pokud nepoužijete speciální software, který už pro Windows také existuje.
Různých vymožeností je tu spousta – pokud chcete například rychle vypnout program (třeba když zlobí a neposlouchá uživatele), stačí stisknout CTRL+ALT+ESCAPE, kurzor myši se vám změní na smrtku a pak už jen zbývá kliknout na okno programu určeného k vypnutí a program je pryč.
V Linuxech jsem se š»oural několik dní, hrál si s nimi a objevoval je. Jenže pak mě to přestalo bavit. Některé věci se mi zdály příliš složité (viz například zmíněné složité instalování nového software), taky jsem zjistil, že se některé programy často koušou a jejich načítání, případně i jejich chod nebo dokonce i samotné spouštění operačního systému je někdy příliš dlouhé.
Taky mně začala lézt na nervy odlišná stromová struktura disku, členěná úplně jinak než ve woknech, která byla pro mě – starého uživatele Windows a Dosu ze začátku úplně nepochopitelná. Do některých částí nemáte přístup, do jiných částečný a jinde si naštěstí můžete dělat, co chcete. Například na kořen CD romky se dostanete pomocí cesty – file:/mnt/cdrom a někdy ještě musíte zvolit “Připojit”.
Přesto vše si však myslím, že Linux je velmi kvalitní operační systém, který by si zasloužil mnohem více pozornosti uživatelů, než se mu dostává. Kdyby totiž existovalo více uživatelů a práce s Linuxem by se učila i ve školách, vznikalo by pro něj také více programů a teprve dostatek kvalitního software dělá z operačního systému operační systém pro masy lidí. Do té doby je pouze laboratorním pokusem pro nadšence, kteří si chtěj vyzkoušet něco nového…