Archiv pro rubriku: Názory

Návštěva jihlavské Laser Game Arény

Cestování, Já, já, já, Názory

Abych dělal i něco jiného, než vysedával u PC nebo v hospodě a učinil tak něco pro své zdraví, inicioval jsem nedávno mezi přáteli výlet do jihlavské Laser Game Areny. Souhlasili. A my jej včera realizovali. Můj poznatek: Kdyby přišla válka, tak nepřežiju.

V jihlavské Laser Game aréně jsem byl již po druhé v životě. Letos z jara se mi také hráčsky nedařilo a umístil jsem se mezi posledními. Tehdy jsem to ale přičítal začínající angíně, druhý den jsem s ní totiž ulehl a 14 dní se nezvedl z postele.Včera jsem ovšem žádnou nemocí netrpěl a rozstříleli mě na hadry jako bych byl invalida. Hráli jsme dvě hry. První mač jsem skončil dokonce v záporných číslech, umístěn na krásném šestém místě ze sedmi. V druhé hře sem se sice zlepšil na počet zásahů a bodů, ale moji soupeři také a já skončil na čestné poslední pozici.

Nejsem a nikdy jsem nebyl militaristicky založený. Pacifistický postoj ve mně je ukotven snad již od dětství. Armádu, válku a zbraně nesnáším. Z vojenské zelené dostávám osypky. A do Laser Game Arény nejezdím kvůli lásce ke zbraním či válce, nýbrž kvůli možnosti se vyblbnout a trošku sám se sebou zahýbat. Na druhou stranu, umisťovat se takto nedobře není pro mě dobrá vizitka, ale to není ten hlavní problém.

Až přijde nějaká válka, mojí jedinou naději je zdrhnout někam hodně daleko, protože se zbraní bych stejně neměl šanci na přežití. A za tento poznatek musím návštěvě jihlavské LGA poděkovat. Je dobré vědět, kde máme své hranice…

Stránky Laser Game Arény v Jihlavě:
http://lasergamejihlava.cz/

Facebookový profil mojí antimilitaristické a pacifistické skupiny na Facebooku:
https://www.facebook.com/pages/Stop-odvod%C5%AFm-povinn%C3%A9-z%C3%A1kladn%C3%AD-vojensk%C3%A9-slu%C5%BEb%C4%9B-a-v%C3%A1lce-NO-MILITARY/165829440162726

Konec světa

Názory

Bídně zhyneme. Možná to nebude válka, ani meteorit, ani komunisti. Ani Kalousek, ani Sobotka, ani Zeman, Obama, King Čong Hnůj nebo rasPutin. Tisková zpráva, která obletěla nedávno svět přináší senzační, ale děsivou vizi našeho konce a konce našeho světa. A já tady možná poslední dny světa trávím tím, že o tom bloguji. Chjó.

Ano, je to tak. Pod americkým Yellowstonem je obrovské jezero magmatu, to se ví dlouho. Vědělo se také, že jednou se z toho stane velký vulkán – kterému se odborně říká supervulkán. Dokonce se vědělo, že až bouchne, bude to průser pro USA a nemalý problém pro zbytek světa.

Bohužel zpráva, se kterou přišli nedávno amerčtí vědci, je mnohem více než znepokojivá a znepokojivější než zprávy předchozí. Výbuch by totiž mohl být až dvakrát větší a silnější, než se dosud předpokládalo.

Nová studie ukazuje, že pod národním parkem Yellowstone se v hloubce 5 až 14 kilometrů nachází jezero magmatu, které je dlouhé skoro 90 kilometrů a široké téměř 30 kilometrů. Je v něm dle odhadu vědců 200 až 600 kilometrů krychlových kilometrů lávy. A to už by nadělalo paseku tak velkou, že USA by v podstatě nebylo a zbytek světa by měl co dělat, aby přežil.

Fakt je ten, že to může přijít letos, za 20 let nebo za 10000 let. Ale jednou to přijde. Tak ať nejsme překvapeni:)

Více ale, ať se neopakuji, třeba zde:
http://www.reflex.cz/clanek/veda/53530/kdy-vybuchne-supervulkan-ktery-znici-spojene-staty.html

http://www.national-geographic.cz/detail/drimajici-supervulkan-pod-yellowstonem-je-vetsi-nez-se-myslelo-41942/

http://zoom.iprima.cz/clanky/supervulkan-v-yellowstonu-kdyby-vybuchl-byl-to-konec-lidstva

Okamžiky

Názory

Je zajímavé, jak malou a nepatrnou část v našem životě zaujímají skutečně významné a kladné okamžiky. Celý život se k nim vracíme a když se zdají dny příliš šedivé, vytáhneme je z trezoru a pocit nostalgie nás hřeje u srdce, sladkobolná euforie znovu rozpumpuje naši tuhnoucí krev, která si skoro zvykla na pocit, že ty staré dobré časy se už nevrátí, protože jak tvrdí Herakleitos: “Dvakrát nelze vstoupit do stejné řeky.”

A jako nově opravené auto zatouží naše duše zažít alespoň něco podobného, jako před lety, když už ví, že stejné to být nemůže. Stejné ne, ale zůstává tu naděje, že to může být lepší, větší, silnější a krásnější, že to překoná vzpomínku z dob dávno minulých, že to přepíše, to nač vzpomínáme a že náš sen, o kterém sníme při dlouhých nocích dívajíce se na nebe, se stane skutečností alespoň na chvíli současnou.

Zákaz zvířat v cirkusech aneb jak zničit část kultury jedním šmahem

Kultura, Názory

Svět je stále podivnější místo. Tradiční a fungující principy, na nichž je postaven jsou často nahrazovány novými a nevyzkoušenými, které se sice na první pohled jeví jako správné, jednoznačné a přínosné, ale na druhou stranu pod rouškou větší bezpečnosti a svobody nás ono nové připravuje o kus krásné žijící historie. Třeba o tradiční kulturu.

 Jako strašidlo se nyní Evropou šíří postupné zakazování vystupování exotických zvířat v cirkusech. Podlehla tomu Belgie nebo Velká Británie. Diskuse o možnostech tohoto zákazu se samozřejmě přelila i do ČR. Je to tak žhavé téma, že některé strany letos dokonce uvažovaly o tom, že by do svých volebních programů zahrnuly zákaz chovu volně žijících zvířat u cirkusů. O tento zákaz se snaží řada lidí sdružujících se do spolků “ochránců zvířat”. Znamenalo by to však zánik tradičního cirkusu, protože ať chceme nebo nechceme, cirkus bez zvířat pro většinu lidí není atraktivní. Není pro ně prostě cirkusem, možná tak alternativním gymnastickým divadlem. A to fakt moc netáhne.

Tento zánik je logický, aneb je to jednoduchá matematika. Lidé by do cirkusu bez zvířat nechodili a cirkusy by zkrachovaly. Je pravdou, že cirkusy v ČR od roku 89 nejsou formálně považovány za kulturu, ale kultura to bezesporu je. V některých vyspělých zemích světa i dost uznávaná. Lidé chodí na programy společensky oděni a na lístky stojí fronty dlouho před začátkem představení, aby se tam vůbec dostali. To však není případ ČR, kde byl cirkus v očích lidí degradován na něco dětinsky hloupého.

Argumentem ochranářů pro výše zmíněný zákaz je po vzoru jejich kolegů ze zahraničí tvrzení, že vystupování v cirkusech je týráním zvířat. Jakožto příznivce cirkusového umění a tradičního cirkusu si s nimi dovolím nesouhlasit. Vystupování zvířat v cirkuse týrání není.

V internetových i živých diskusích často narazím na tvrzení, že někdo viděl například, jak při představení nějaké zvíře bylo bito. Ano, pokud by tomu tak opravdu bylo, tak by se samozřejmě o týrání pravděpodobně jednalo. Je mi však divné, že nikdo z těch cca tří set lidí sledujících představení ono týrání nenahlásil. Mezi lidmi je spousta psychopatů, takže nelze vyloučit ani to, že se nějaký takový tyran v roli drezéra objeví v cirkuse, ale to pak nemá dělat ani mezi zvířaty, ani mezi lidmi, že? A kvůli jednomu šílenci přeci nelze zakázat všechny cirkusy plošně, to je přinejmenším dost unáhlený postup. Zkuste podobný logický postup aplikovat třeba na chovatele psů…

Osobně navštívím v ČR i mimo ní cca dvacet cirkusových představení ročně a nikdy jsem žádné týrání neviděl, je mi proto divné, že lidé, kteří cirkus navštíví jednou či dvakrát za život mají to “štěstí” a vždy tam k týrání zvířat dochází a oni “chudáci” jen mlčky přihlíží, … Přijde mi to jako jakási oblíbená moderní “urban legend”. Nechci tím říct, že všem nevěřím, jen si myslím, že vždy nejde o věrohodné tvrzení.

Pokud někdo prokazatelně týrá zvířata, měl by být okamžitě potrestán a zvířata by mu měla být odebrána. V Česku pokud vím takové případy nejsou. Jedná se pouze o propagandu některých „rádoby ochránců zvířat“, z nichž mnozí na cirkusovém představení v životě nebyli, ale prokazatelně ví o tom, že se tam zvířata týrají. Jinými slovy papouškují dogma, které někdo vypustil do světa, aniž by se snažili přesvědčit o tom, zda to pravda je či nikoliv. Nechci však házet všechny do jednoho pytle, tak jak to dělají oni s cirkusy. Pokud vím, neexistují žádné prokazatelné důkazy jako fotografie či videa týrání pořízená v ČR či SR. Jako důkazy se ve velkém často používají videa a fotografie z rozvojových zemí. A v mnoha případech není ani zjistitelné, zda se jedná opravdu o cirkus, protože se „týrání“ odehrává v kamenných budovách a stájích.

Pokud se argumentuje malými klecemi, není přeci problém ona kritéria důstojného žití zvířat nastavit pomocí zákonů. Většina českých cirkusů se snaží tyto normy splňovat dle parametrů EU a často jsou výběhy pro zvířata předimenzovaná oproti normám, které jsou dány zákonem. Viz třeba cirkusy Jo-Joo, Berousek a další. Pokud by případně měla zvířata špatné podmínky, je potřeba je nastavit státem tak, aby byly v pořádku. Nikoliv vystupování zvířat v cirkusech plošně zakázat….

Mimochodem, i kdyby k zákazu drezůry zvířat v cirkusech došlo, všech zvířat se to s velikou pravděpodobností týkat nebude, tak jak si ochránci přejí, alespoň prozatím. Půjde pouze o exotická zvířat jako jsou lvi, tygři, sloni a podobně. V zahraničí, kde k takovémuto neopodstatněnému, nevratnému a unáhlenému kroku došlo, je možné vidět velbloudy, koně, lamy, jaky.

Je mi jasné, že pro ochránce zvířat je v jejich očích cirkus horší než holocaust.. Argumenty ve prospěch cirkusu asi nebudou hrát roli, protože ho tak vidět chtějí. Otázka je, co přijde potom? Nedávno se nad tímto zamýšlel můj kamarád, taktéž příznivce cirkusů: “Co se zakáže potom – zverimex? Nebo konečně přijde zákaz koček a psů v panelácích? Bude se muset rozpustit místní myslivecký spolek? A co takhle rovnou zakázat prodej masa, mléka a vajec místním obchodníkům? Nebo se časem může stát, že i ve školních jídelnách budou muset vaše děti jíst jen zeleninu a sójové kašičky – jelikož si to nějací aktivisté přáli …” Musím mu dát za pravdu. Ať žije cirkus v tradiční podobě.

 

Souhlasíte-li se mnou, petice za zachování zvířat v cirkusech je k nalezení zde:

http://www.ceskycirkus.cz/

 

Moje FB stránka s cirkusovými fotografiemi:

https://www.facebook.com/cirkusovefotografie

Fuckstory 4 – nesplněné předsevzetí?

Já, já, já, Názory, Počítačové hry

Pokud jste nekuřáci od narození, možná si myslíte, že přestat kouřit je snadné. Ale kuřáci moc dobře vědí, jak je těžké bojovat s vůlí a jak nefungují předsevzetí. Já osobně si toto předsevzetí dávám skoro denně. Nyní spíš jen sám pro sebe, aby se mi po dalším nezdařeném pokusu ostatní nikotinoví závisláci nepošklebovali s oním pověstným “vítej zase mezi námi kuřáky!”. Dávám si tedy pravidelné předsevzetí, že přestanu kouřit. A pak si často ještě říkám, že dodělám Fuckstory 4. A ani toto předsevzetí se mi nedaří realizovat:( a asi právě proto jsem se rozhodl se dnes na toto téma vypovídat alespoň na svém blogu.

Aby jste byli v obraze. Fuckstory je textová hra. Ti starší z vás jistě vědí, o čem je řeč. Textová hra byl specifický druh her podobných adventurám, který se objevil někdy v dobách osmibitových her, kdy prožil svůj zlatý věk. Ač je dnes ve velikém úpadku, přežil v jisté míře až do dnešních dnů.

Textové hry byly od jiných her odlišné tím, jak již název napovídá, že veškeré dění hry bylo na obrazovce popsáno textem a z velké míry tyto hry neobsahovaly obrázky, případně zde byly obrázky jen jako ilustrace k textu. Byla to jakási elektronická kniha, kterou jste mohli ovládat. Z tohoto důvodu vznikl také podžánr textových her známý jako gamebooky – alternativa k tištěným gamebookům. Tedy typ hry, kdy se vám vypíše situace a několik variant řešení, vy si jedno z nich vyberete a příběh podle toho pokračuje k dalšímu bodu, kde opět máte na výběr některá z řešení a to se opakuje až k závěru hry. Existuje samozřejmě i řada dalších typů textových her. Z nichž nejznámější jsou interpretové textovky, kde sice máte na obrazovce napsanou situaci, ale řešení hledáte sami. Zadáváte známé příkazy do příkazového řádku ve smyslu JDI, PROZKOUMEJ, POLOŽ nebo třeba VEZMI a snažíte se přijít na to, jak vyřešit problém či se někam dostat. Kdysi jsem pod jedním ze svých pseudonymů, v němž jsem používal své příjmení, publikoval na téma textových her seriál pro plnehry.idnes.cz – několik odkazů přikládám pod tento článek.

Ale abych se vrátil k jádru pudla. Tedy ke hře s názvem Fuckstory. Svého času jsem programoval jednoduché programy a hry, především pak v jazyce Basic a jeho mutacích. A někdy v roce 2000/2001 jsem si pro radost stvořil gamebookovou textovou hry s názvem Fuckstory. Je to celkem dávno. Třináct let je strašně moc času. Já tenkrát dodělal pracně devítku na základce (ne, že by mi to nešlo, ale nikdy mě škola nebavila) a tak nějak jsem z ní měl hromadu zážitků, což samozřejmě za chvíli vysvětlím, protože do devítky jsem vzhledem ke stěhování chodil úplně do jiné školy, než roky předchozí. Škol jsem vystřídal v dobách povinné školní docházky několik a v různých městech, ale ta poslední základka byla něčím zvláštní, jen v názvu to neměla.

Někteří moji noví spolužáci totálně kašlali na výuku a někteří učitelé byli ještě podivínštější než normálně bývají a tak mi, jak jistě chápete, onen vzdělávací ústav poskytl motivaci k tomu, abych udělal textovou hru z takovéhoto školního prostředí a to jsem ještě musel hodně ubrat, poněvadž by mi to stejně nikdo nevěřil. No a pojal jsem to vlastně celé vskutku vesele a tak vzniklo v roce 2001 v programovacím jazyce Quick Basic (což byl i v té době už téměř archaický software) dílko, které dostalo názevFuckstory 1: Pátek. Ovšem hra nebyla úplně dodělána a tak byla dotvářena až do jejího zveřejnění. Hra byla vydána v roce 2002 společně s první její recenzí na webu PlneHry.cz a pak už následovala řada dalších článků na všech možných webech, což mě jako programátora celkem těšilo.

Měl jsem před tím na kontě už desítky různých programů a hříček, ale toto bylo poprvé, co se o mě pořádně zajímala média, chodily mi e-maily od spokojených hráčů a žádosti o vytvoření dalšího pokračování. O hře vycházely články (řadu z nich mám dodnes uloženou), dokonce vyšlo i několik rozhovorů s mojí osobou. No, byly to krásný časy.

Sranda byla v tom, že hra nebyla v podstatě nijak technicky převratná. Myslím, že vypadala jako klasická textová hra z roku 1990. Ovšem tehdejší mladé hráčstvo asi chytilo antiškolní naladění hry, apatické postoje hlavního hrdiny a možnost nalezení spřízněné duše v podobě krásné Nikol, s níž se ve hře hráč setkává. Jen na PlneHry.cz si gamesku stáhlo během pár dní skoro 20 tisíc lidí, pokud se dobře pamatuji. Ovšem o gamesce se psalo třeba i na Doupe.cz, FreeGame.cz, FreeHry.cz, GameParadise.Cz, Hrej.Cz, New World, Games4u, HryZdarma, Super SMS a mnoha dalších. Dokonce vyšlo i několik článků v papírových magazínech.

Začaly se dokonce objevovat hry inspirované tou mojí jako například Normal Scool Day: Houby a Takovej normální den a dostalo se ke mně i nějaké neautorizované pokračování Fuckstory, bohužel jsem ho ztratil a dnes ho již nemohu najít.

Každopádně vzhledem k úspěšnosti prvního dílu a nátlaku hráčské veřejnosti jsem se rozhodl vytvořit oficiální pokračování – to dostalo název Fuckstory 2: Škola je kráva. Jeho úspěch nebyl takový jako u prvního kousku, ovšem i tak vycházela spousta recenzí, objevilo se pár rozhovorů a hra se dočkala spousty stažení.

O nějaký rok dále pak vyšlo i třetí pokračování s označením Fuckstory 3: Gimpl…

Čtvrtý díl
Když jsem měl po maturitě na střední škole, rozhodl jsem se vytvořit čtvrté pokračování. Tentokrát v operačním systému Windows, kde by text byl doplněn i obrázky. Ačkoliv jsem v té době byl celkem produktivní autor povídek, recenzí i poezie, rozhodl jsem se požádat ještě produktivnějšího autora antiškolních a poměrně rozsáhlých povídek Střední nápravná jménem Kamil “The_Pretender” Kotrnetz, aby psal texty. A i když jsem samozřejmě pod Windows programoval, rozhodl jsem se požádat svého mladšího – ovšem v programování mnohem zdatnějšího – bratra Kamila, aby napsal kód ke hře, vytvořil editor k psaní herních situací atd. Tehdy se objevil taky grafik Jiří Grulich a kreslíř Ondřej Kopečný, kteří se pustili do kreslení a tvoření grafiky ke hře. Já se staral o všechno ostatní a řídil, aby to dopadlo. Nutno říci, že všichni byli velmi šikovní, ovšem nějak se nám to nepovedlo dotáhnout do konce, což byla asi především moje chyba, protože jsem nebyl schopen řešit nečinnost některých členů a nechal projekt dlouho válet v koutě bez jakéhokoliv pohybu vpřed. K dokončení chybí spousta grafiky a poslední z pěti epizod, z níž se hra měla skládat. Již v roce 2006 vyšla demoverze, ale samotná gamesa s názvem Fuckstory 4: Fuckulta nikdy nevyšla.

Demoverzi si lze stáhnout ZDE …

Samozřejmě, že myšlenky na dokončení hry mě nikdy neopustily. Bohužel atributy jako čas, touha a odhodlání gamesku dokončit mi nějak chybí nebo se objevují jen sporadicky. Možná, že ji letos doděláme, ale slíbit to fakt nemohu. Dnes je to už ale strašně dávno od vydání prvního díla a je tedy otázkou, zda by gameska někoho ještě mohla zajímat. Dalším problémem je, že The_Pretender se již dopisováním hry nechce a nemá čas zabývat. Musel bych tedy texty dotvořit sám. V závanu času se mi také ztratilo spojení s grafikem a kreslířem. Ovšem gameska by se dala vypustit i bez grafiky, texty bych dopsat mohl, poslední dobou se mi do toho chce čím dál více. No, jak říkám – sliby jsou chyby a tak slibovat nic nebudu. Nechte se překvapit, jak to dopadne.
Stránky hry
V roce 2006 byly hře vytvořeny oficiální stránky na subdoméně hudebního portálu Rockmag.cz – nalézají se na adrese fuckstory.rockmag.cz
Facebook profil
30. dubna tohoto roku jsem hře vytvořil profil na Facebooku a proto všichni, kdo hru mají rádi – rozhodně si ji dejte mezi “To se mi líbí”.

 

 

Fuckstory: Pátek

Jednoduchá dosovská textová hříčka, její vývoj trval zhruba šest měsíců a pracovalo se na ní někdy i několik hodin denně. Hra běží z velké části v textovém režimu v základních dosovských barvách, ale to je kvůli tomu, že vzorem pro vytvoření této hry byly pro autora (tedy pro mě) textové hry pro stará XTéčka a Robotrony. O co ve hře jde??? Prostě se nějak dostat na konec. Ráno se probudíte, musíte se nějak dostat do školy, tam strávit alespoň trochu času, pozvat tam svojí oblíbenou dívku na rande a pak nějakým způsobem ze školy zdrhnout. Budete odvezeni do nemocnice z níž vás nechtějí pustit. Když se vám povede opustit i nemocnici, musíte se dostat domů, pak musíte zpět do města pro dívku, jít s ní na rande do disko-klubu, tam jí vyznat něco jako lásku atd.atd.atd. Ve hře je ukryt emulátor starých robošrot počítačů, textová hra na hádání sirek, mini tenis apod. Jako bonus je ke hře přiloženo i několik různorodých povídek.

Download:
Velikost hry: 396 kB

Mirror 1 – fuckstory.rockmag.cz

Fuckstory 2: Škola je kráva

Po absolvování deváté třídy sis užil krátkých deštivých letních prázdnin a pak si opět nastoupil do deváté třídy – propadl si a teď máš celý dlouhý rok na to, aby sis svojí oblíbenou devítku pro velký úspěch zopakoval. A tak se jednoho kalného podzimního dne probouzíš zimou ve svém kutlochu a protože autobus do ústavu ti jede až za pět minut, nemusíš nikam spěchat.
Vyčistíš si zuby pilníkem, oblečeš se, posnídáš psí granule, vezmeš si na záda aktovku připomínající parní kotel a jdeš na autobus. Ten ti však z nepochopitelných důvodů ujel a tak stopneš kombajn, který tě zaveze až ke škole. V ní se setkáš s řadou zajímavých podivínů. Ovšem nějak tě to tam přestane bavit a tak se rozhodneš, že ze školy zdrhneš. Cestou k východu však na chodbě potkáváš Kristýnu, dívku která se nedávno přistěhovala a která se ti velmi líbí, poněvadž je opravdu hodně zajímavá. Dosud si však neměl příležitost si s ní pokecat, to se však brzy změní, protože Kristýnu to v nové škole také vůbec nebaví a tak zdrhne s tebou 🙂

Download:
Velikost hry: 356 kB

Mirror 1 – fuckstory.rockmag.cz

Fuckstory 3: Gimpl

Třetí pokračování příběhu o svérázném teenagerovi – Čendovi. Po mnoha letech strávených na základní škole se mu konečně poštěstilo, byl přijat na střední školu. A to ne na školu ledajakou. Navštěvuje totiž gymnázium. Jenže zjišťuje, že i střední škola je bohužel jenom vzědlávací ústav a že i tady se bude muset učit. Škola navíc nemá dostatek míst a tak jede i na noční směny. I Čenda musí trávit noci ve staré školní budově a tak se nelze divit, že ke škole získává znovu odpor. A tak nakonec jednoho dne (nebo spíš noci) ze školy zdrhne a vydá se domů. O lásku ani tentokrát nebude nouze. Ve městě se koná ťradiční pouť a tam se Čenda znovu setkává s nádhernou dívkou, kterou poznal v autoškole. No a protože pouť může být poměrně romantická záležitost, tak z toho vzniká další fuck-story.
Fuckstory 3: Gimpl je mnohem delší než díly předchozí. Navíc je rozloženo do dvou po sobě jdoucích dní. Navštívíte zde i mnohem více míst a setkáte se s více lidmi než ve Fuckstory: Pátek a Fuckstory 2: Škola je kráva.
Stylistika je trošku jinde… Už to není příliš podobné C. D. Paynovi, se kterým byl styl psaní v FS1 a FS2 srovnáván. Přesto je ale hra pojata jako veselá humorná věc pro mladé, které štve konvenční vzdělávací systém a kteří se rádi baví.

Download:
Velikost hry: 356 kB

Mirror 1 – fuckstory.rockmag.cz

Ke spuštění dosovské hry je dnes potřeba v nových Windows a Linux/Unix systémech – DOSBox. Ten je ke stažení ZDE.

 

 

 

A ještě slíbené odkazy na některé moje díly seriálu o textových hrách na Idnes.cz:

Lednové textovky

Textovky v září – ve znamení Nostalgie

Textovky v říjnu

Dubnové textovky – nejen o soutěži

Prázdninové textovky – dočkáme se soutěže?

Červnové textovky – ve znamení léta

Březnové textovky – tvořte gamebooky!

Listopadové textovky – Zloděj, Indi a Fuckstory 4

Prázdninové textovky – léto a textovky

Prosincové textovky

O štěstí v novém roce

Já, já, já, Názory

Na Nový i nový rok jsem se těšil. Vkládal jsem v něj mnoho nadějí. Jenže 1. ledna jsem se probudil po bujarých oslavách předchozího dne blíže k večeru, než-li k ránu a v ústech jsem měl něco, co tam evidentně nepatří. Poté, co jsem ono nehezké něco našmátral jazykem, zjistil jsem, že to má zhruba tvar národní knihovny pana Kaplického a že to celkem bolí. Zbavoval jsem se toho pracně až do včerejšího dne.

 Často, když se se na něco těšíme a očekáváme od toho mnoho, dopadne to takhle nehezky. A tak se mnozí z nás časem naučí od života neočekávat mnoho dobrého, aby to náhodou nezakřikli. Výsledky však nebývají nijak lepší, jen máme nedobrou náladu předem, nedobrou potom. Ony “věci” se totiž dějí bez ohledu na to, jaké máme od nich očekávání. Některé věci jsou z velké části tím, jaké si je uděláme a pak je určuje náhoda, kterou ovlivnit nemůžeme.

Pocit štěstí je stav mysli, neurčuje ho ani bohatství, ani úspěch. Je z velké části o pozitivním myšlení. Moje předsevzetí tedy je, snažit se dělat maximum proto, abych byl šťastný a zároveň se učit radovat z maličkosti… Ačkoliv se to může zdát jako protiklad, obě snahy mohou vést ke společnému cíli, který bude jejich protknutím.

Vypuštěný zvěřinec

Názory, Politika

Učitel vzdělává své studenty a tomuto úsilí věnuje jistě nemálo času.  Věřím také, že většinu učitelů, stejně jako spousty lidí, práce do jisté míry celkem baví, a těší se tak i z výsledku své činnosti. Jak by se asi takový pedagog cítil, kdyby většinu jeho studentů po skončení onoho vzdělávání postříleli? Jak by se cítil pokrývač, kdyby po skončení jeho práce dům s čerstvě pokrytou střechou zbourali a s ním ještě několik dalších, na nichž pracoval? Mohl bych takto pokračovat déle, ale… 

 Jak se mají cítit policisté, státní žalobci a soudci, když práce, kterou vykonali na případech amnestovaných, přišla v niveč? Věřím, že spousty z nich ono prezidentské gesto minimálně zamrzelo. A zamrzelo jistě i spousty obětí trestných činů, které oni amnestovaní udělali a nebyli za to náležitě potrestáni. Slýchám, že každý má právo na druhou šanci. Což by ji ale nedostali po skončení vyměřeného trestu? A jak se mají cítit slušní lidé, kteří pracují, starají se o rodinu a snaží se chovat tak, aby se do kriminálu nedostali? Jak se máme cítit my všichni? Do ulic nám věznice chrlí tisíce amnestovaných. Přitom kriminalita v naší zemi byla vysoká ještě před tímto vypuštěným “zvěřincem”. A nyní slýcháme v televizi, že propuštění opět řádí a neváží si čerstvě nabyté svobody. Proč?

Zamrzí i fakt, že tuto amnestii podepsal předseda vlády, která “bojuje s korupcí” a výsledkem této amnestie je, že zločinci spojení s velikými aférami jsou volní… Sliby, chyby. Na to jsme si ale už všichni zvykli, národ se oklepe. Politici už to dobře vědí.

Nechápu to, je mi z toho smutno. A jak ukazují průzkumy, je nás spousta. Co tím asi pan Václav Klaus sledoval? Proč takto rozsáhlá amnestie bez hlubšího předběžného prozkoumání jejích dopadů i prozkoumání jednotlivých případů?

Prezidenti amnestie, pokud vím, vyhlašují na začátku či v průběhu svého volebního období. V řadě zemí pak mají tuto pravomoc omezenou a o jejím vyhlášení do určité míry rozhoduje i parlament.

Ano, proběhlou amnestii již nelze vrátit zpět, neměla by však být otevřena hlubší debata právě na téma, zda má mít prezident nadále právo udílet si amnestie, jak se mu zlíbí, i nadále garantované ústavou?