Jak jsem zde před časem avizoval, rozhodl jsem se tu na pokračování vydat všechny básně z mé předloni vydané sbírky Srdce z hoven… Díl 37:
Prsty si trhal o struny,
svět zdál se tak krásně pitomý,
snad z lásky nebo recese,
ta píseň tvý jméno ponese.
Jak jsem zde před časem avizoval, rozhodl jsem se tu na pokračování vydat všechny básně z mé předloni vydané sbírky Srdce z hoven… Díl 36:
S nocí vstáváš s ránem usínáš,
jen síla úplňku tě nechá žít,
černá a bílá je barvá tvá
s východem slunce vždy musíš jít.
Jiná se staletím ztotožní s hlínou,
tvá rakev jakoby neznala čas,
ležíš tam schována za branou divnou,
zamčena mělas být pro klid v nás.
Ve spánku se mi cosi do snů vkrádá,
já jako blázen vždy musím jít.
To volá mě zvěčnělá nádherná dáma,
když zvony utichnou s půlnocí.
Vždycky jsem toužil mít nějakou jinou,
a u tvého lože se musel tisíckrát bát,
tělo pak spocené ne vlastní vinou,
když tvojí obětí měl jsem se stát.
Jak jsem zde před časem avizoval, rozhodl jsem se tu na pokračování vydat všechny básně z mé předloni vydané sbírky Srdce z hoven… Díl 35:
Ne už ne,
zas to přišlo.
Jindy není nápad,
teď jich jsou kvanta.
Píšu básně…
Za to přišlo po pivu, asi musím chápat,
že musím nějak dát sám sobě chápat
že jsem na živu,
…
když měl sem už chrápat.
Jak jsem zde před časem avizoval, rozhodl jsem se tu na pokračování vydat všechny básně z mé předloni vydané sbírky Srdce z hoven… Díl 33:
Zmítám se v křečích v posteli –
tři kráby jsou zas v prdeli.
A piva bylo víc než míň
a panáky byly taky.
Automaty, karty – prachy v tahu.
Zahrál jsem si na „vejtahu“ –
všechno jsem znal, všechno věděl,
jen malé okénko – s kým jsem seděl?
V hlavě záblesk holky hezký,
což vysvětluje ty SMSky.
Naši na mě řvou, že jsem prase.
Ať je večer, půjdu zase.
Jak jsem zde před časem avizoval, rozhodl jsem se tu na pokračování vydat všechny básně z mé předloni vydané sbírky Srdce z hoven… Díl 32:
Mlátím sebou o tvý dveře,
proč mi nikdo neotevře?
Říkala si přesně v půl,
připadám si jako vůl,
neřekla si který den,
stavím se zas za týden.
Jak jsem zde před časem avizoval, rozhodl jsem se tu na pokračování vydat všechny básně z mé předloni vydané sbírky Srdce z hoven… Díl 31:
Myšlenky si jedou hlavou
v mozkomýšním moku plavou.
Od pondělí do neděle
mám je vlastně u prdele.
A tak věř mi,
nějaký city
za poruchu integrity
srdce mýho nemůžou.
Jak jsem zde před časem avizoval, rozhodl jsem se tu na pokračování vydat všechny básně z mé předloni vydané sbírky Srdce z hoven… Díl 30:
K našemu rozchodu
napsal jsem ti báseň
teď nemůžu do schodů
a bolí mě dáseň.
Jak jsem zde před časem avizoval, rozhodl jsem se tu na pokračování vydat všechny básně z mé předloni vydané sbírky Srdce z hoven… Díl 29:
Asi se vyhýbám zdejšímu bytí,
k tomu mi pomáhá přemíra pití.
Jak jsem zde před časem avizoval, rozhodl jsem se tu na pokračování vydat všechny básně z mé předloni vydané sbírky Srdce z hoven… Díl 28:
Zemřel mi strýc, zvolejte: “Sláva!”
a pak že prý neklapou nebeský mlýny.
Utopen v žumpě, jo – to se stává,
rodině věnuju dvě tuny hlíny.
Na pohřeb koupím si lístek do první řady,
balónek s héliem a tureckej med.
Zašeptám tetě: “Už je to tady!
Radši ho zasypte rychle a hned!”
Jak jsem zde před časem avizoval, rozhodl jsem se tu na pokračování vydat všechny básně z mé předloni vydané sbírky Srdce z hoven… Díl 27:
V šeru lampy tiše stáli
ruku v ruce, obě hřály.
Za stromem se tajně krčil
velkej bílej sněhulák.
“Nechoď ještě, zmrznem spolu,
nebo se pojď schovat dolů,
najdou nás až ráno –
prokřehlý a šťastně ztuhlý,
s hrnkem čaje pod dekou.“
„Svět se mění,
co bylo včera,
zítra není,
i ten večer možná je jen klam,
že dneska není nikdo sám.
– já, ty. Jen ten sněhulák.“