O víkendu jsem to v pátek a sobotu přehnal totiž tak, že je mi neskutečně blbě ještě teď a nijak se to nelepší. Většinou se mi z toho vždy povedlo vyspat, ale že se z toho nevyspím dva dny po sobě, to mě děsí.
V pátek jsem pořádal jakýsi malý festival rockových kapel. V plánu jsem měl, hned jak skončí kapely hrát, přijít domů, abych se ráno mohl jet podívat na knížní veletrh v Havlíčkově Brodě. Protože jsem se ožral několikrát v týdnu, nebylo mi nejlíp už v ten pátek, měl jsem průjem bolesti břicha a tak dál. Jenže po několika nealkoholických nápojích jsem na akci i tak začal lejt, vrátil jsem se asi v pět ráno a tudíž z knižního veletrhu nebylo nic. Pracoval jsem celý den až asi do půl jedenáctý do večera a jelikož mi nebylo opět nejlíp, měl jsem v plánu nikam nejít, přestože mi kamarádi psali ať za nimi dojdu na nedalekou diskotéku. Což jsem bohužel taky na konec udělal a s různými lidmi popíjel po místních nálevnách až ro rána, domů jsem dorazil někdy před devátou a samozřejmě, že mi nebylo celý den nejlíp. Nejsmutnější je, že jsem měl jet odpoledne s přáteli do kina, což jsem sice jel, ale vzhledem k totální únavě organismu jsem si to příliš neužil a v očích s námi jdoucích děvčat, jsem logicky ani nemohl vypadat jako doprovod, se kterým si ten večer užily.
Dnes o den později se můj stav nezlepšil, přestože jsem spal skoro 12 hodin: Překouřenej jsem tak, že nemohu dejchat. Mám stále sračku, ale hlavně mě strašně bolí břicho a nelepší se to, píchá mě to všude na břiše, nevím co to je, ale modlím se v duchu, aby to bylo lepší, ideálně aby to přešlo… Myslím si, že jestli to přežiju, mohl by to být nový začátek k nové cestě za lepším Davidem.
Takhle to fakt nejde, se fakt oddělávám:( Dám vědět, jakmile se zlepší můj zdravotní stav. Jen se musím fakt poučit, abych, když mi bude LÍP do toho nespadl nanovo. Protože to je cesta do pekel, jistojistě pod kytky. Jestli už to není konečná teď, protože je mi fakt, ale fakt zle. Ale zatím se to pokaždý spravilo, nesmím už na to hřešit. Tohle fakt musí být naposled, co jsem to takhle přehnal.
Proboha, proč jsem takovej debil, že tak chlastám a že neumím přijít domů? Možná bych si měl znovu přečíst poučení, které jsem si v tomto deníku již zapsal a měl se jimi řídit.
Ozvu se zde s dalším zápiskem, pokud mi bude líp. Tentokrát tedy hlásím další nový začátek (ani nevíte, kolik už jsem jich v životě měl)… ale TENTOKRÁT to vyjde. Věřím tomu. Člověk, i když se mu nedaří, musí věřit, že to půjde, že bude líp a že to jednou zvládne, protože jinak by to vlastně nemělo smysl a mohl by to rovnou zabalit.
ZVLÁDNU TO! Je to jenom o mě, nikdo to za mě udělat nemůže!
Základní cíle pro další můj život jsou:
-
Nekouřit, ani výjimečně – jedno cigáro v době, kdy jsem nekouřil, pro mě v životě znamenalo vždy to, že jsem se zase rozkouřil, buď ještě ten večer nebo v následujících dnech. Že mi jedno neublíží, u mě prostě nefunguje
-
Pít velmi s rozumem, nanejvýš 3 piva za večer nebo 2 vína, panáky jen opravdu výjimečně – při oslavách a to maximálně jeden. A nechodit pít kažý den, ideálně vůbec.
Další pak:
-
Dát životu řád, jíst pravidelně. Chodit spát v určitý čas každý den, stejně tak vstávat. Začínat pracovat každý den stejně.
-
Jíst zdravě, nezanedbávat hygienu
-
Užívat si a hledat nové společenské zážitky, ideálně v místech, kde se nekouří a nepije. Chodit do přírody, sportovat, chodit do muzeí a tak.
Zatím se loučím.
PS:
Toto je zápisek z dneška. Kniha je psána formou nepravidelného deníku, kde si zapisuji, moji cestu za tím, abych žil lépe – cestu za mým lepším JÁ. Výsledkem zatím bohužel je, že cesta se mi nedaří… 🙁
Věřím však, že to zvládnu.
