Blogování, sociální sítě a zpětná vazba

Pamatujete si časy, kdy měl blog skoro každý? Kdy každá třináctiletá slečna či vesnický jouda psali své postřehy ze života na svém blogu. Udělali pár zápisků a skončili, protože se jim nedostávalo zpětné vazby v podobě dostatečné odezvy čtenářů, případně odezva nebyla tak kladná, jak si představovali? Tak ta doba je zřejmě dávno pryč. Většina méně kreativních lidí toužících po internetové interakci s okolím přesedlala jen na sociální sítě, kde místo vytváření složitých vlastních autorských textů stačí vzít cizí výtvor, hodit si ho na zeď a čekat na “lajky” a “komenty”.

A tak jsme tu na blogovacích systémech zbyli zase jen my, grafomanští mohykáni, kterým nestačí jen sdílet s cizími lidmi vytvořené texty, ale sami světu předáváme své názory, postřehy, které rozepíšeme do celých článků, třeba jen proto, že se nespokojíme s krátkým dvouřádkovým výštěkem. Ano, blogovací prostředí se očistilo od těch, kteří chtěli být jen IN v době, kdy se prostě “blogovalo” o všem a všude, ale blogování pro ně bylo zbytečnou a namáhavou prací. Teď mají tito bývalí blogeři možná množství reakcí na facebookovém profilu na dvou řádkový status stejně veliký, jako měli dříve za dvou stránkový blogový příspěvek. A tak se ptám? Blogujeme – respektive – blogujete proto, aby někdo na vaše zápisky reagoval? Stojíte o to? Stojíte o zpětnou vazbu od čtenářstva? Chcete, aby vás za vaše texty pochválili nebo vám případně i nadávali? Trollujete (či trollíte) svými blogovými zápisky jiné tvory?

 

Já se přiznám k tomu, že já to vlastně dělám pro zpětnou vazbu a chci, aby se o mně a mém výtvoru vědělo. Mám v sobě sice od mládí tvůrčí přetlak, který se u mě projevoval již od dětství tím, že jsem psal a tvořil poezii i povídky, později recenze, vlastní počítačové programy a mnohá další svá díla, ale dokud mi to leželo někde na disku či ve stolní zásuvce nebylo to ono. Počítačové technologie mi (jako mnoha jiným lidem) umožnily své výtvory nabídnout okolí, podělit se a diskutovat o mých názorech s jinými. Až možnost publikovat svá sepsaná slova dávala oné tvořivosti další přidanou hodnotu. Ale dokud se tato přidaná hodnota neprojevuje reakcí okolí, je to stejné, jakoby článek ležel u mě v šuplíku nebo na HDD nepublikován.

 

A proto si dovolím na závěr takovou moji malou osobní myšlenku, že blogování na nějakém hojně navštěvovaném blogovacím systému jako je například Idnes.cz, je dnes pro člověka toužícím po reakcích okolí efektivnější, než postování statusu na sociální síti, které samozřejmě také využívám. Pokud ovšem nemáte tisíce přátel třeba na Facebooku, reakce jsou mizivé a většinou ani nejsou. Maximálně v podobě pár lajků nebo jedno řádkových komentů. Ale tady na Idnesu, ať vydám sebevětší blbost, hned tam během pár chvil je několik set přečtení, občas i nějaký koment a i ta karma jede nahoru. A navíc jej můžu nasdílet i na té zmíněné sociální síti…

Návštěva jihlavské Laser Game Arény

Abych dělal i něco jiného, než vysedával u PC nebo v hospodě a učinil tak něco pro své zdraví, inicioval jsem nedávno mezi přáteli výlet do jihlavské Laser Game Areny. Souhlasili. A my jej včera realizovali. Můj poznatek: Kdyby přišla válka, tak nepřežiju.

V jihlavské Laser Game aréně jsem byl již po druhé v životě. Letos z jara se mi také hráčsky nedařilo a umístil jsem se mezi posledními. Tehdy jsem to ale přičítal začínající angíně, druhý den jsem s ní totiž ulehl a 14 dní se nezvedl z postele.Včera jsem ovšem žádnou nemocí netrpěl a rozstříleli mě na hadry jako bych byl invalida. Hráli jsme dvě hry. První mač jsem skončil dokonce v záporných číslech, umístěn na krásném šestém místě ze sedmi. V druhé hře sem se sice zlepšil na počet zásahů a bodů, ale moji soupeři také a já skončil na čestné poslední pozici.

Nejsem a nikdy jsem nebyl militaristicky založený. Pacifistický postoj ve mně je ukotven snad již od dětství. Armádu, válku a zbraně nesnáším. Z vojenské zelené dostávám osypky. A do Laser Game Arény nejezdím kvůli lásce ke zbraním či válce, nýbrž kvůli možnosti se vyblbnout a trošku sám se sebou zahýbat. Na druhou stranu, umisťovat se takto nedobře není pro mě dobrá vizitka, ale to není ten hlavní problém.

Až přijde nějaká válka, mojí jedinou naději je zdrhnout někam hodně daleko, protože se zbraní bych stejně neměl šanci na přežití. A za tento poznatek musím návštěvě jihlavské LGA poděkovat. Je dobré vědět, kde máme své hranice…

Stránky Laser Game Arény v Jihlavě:
http://lasergamejihlava.cz/

Facebookový profil mojí antimilitaristické a pacifistické skupiny na Facebooku:
https://www.facebook.com/pages/Stop-odvod%C5%AFm-povinn%C3%A9-z%C3%A1kladn%C3%AD-vojensk%C3%A9-slu%C5%BEb%C4%9B-a-v%C3%A1lce-NO-MILITARY/165829440162726

Schválnosti počasí

Je sice super, že je konečně hezky, ale já se z toho počasí raduji jen na půl. Nejvíce se totiž vždycky těším na víkend, kdy vyjíždím, nekoliduje-li mi to s něčím jiným, prodávat se svým stánkem na trhy, poutě či jiné podobné akce do blízkého i širokého okolí. Ale všichni víme, jak bylo o předešlém víkendu, že?

Ano, celý týden sice hlásili, že o víkendu nebude hezky. Ale vzhledem k tomu, že meteorologům se nedá věřit, jsem tajně doufal, že se spletli i tentokrát. Ovšem jako na potvoru se trefili. Chcalo jako z konve a já byl doma. Což mě nebaví možná ještě více, než “nestánkaře”…Bylo to však prozíravé, protože bych stejně vydělal kulový a ještě teď bych se sušil někde v koutě. Ve městě Žďár nad Sázavou, nedaleko mého bydliště se konala o víkendu tradiční žďárská pouť, jedna z největších v naší malinkaté republice. Jel jsem se tam podívat. A vida, i tam pršelo. Moji známí prodejci i kolotočáři nebyli z tohoto faktu nijak nadšeni. Vždyť, kdo by také byl? Lidí, respektive – návštěvníků pouti, se na place procházelo výrazně méně, než když se počasí vyvede. Kolotoče s mokrými sedačkami zely prázdnotou, zatímco provozovatelé lidově technické zábavy a stánkaři pokuřovali a čekali alespoň na nějaký závan kšeftování. Prožil jsem “na place” od dětství podobných nešvárů počasí řádně mnoho, tak jsem chápal jejich pocity. A mrzelo mě, že ani já se tento víkend nevydám do světa, …

O to více mě vlastně štve to, jak se počasí vysmívá mému pouťáckému lidu. Vždyť, jak si má člověk vyložit fakt, že v neděli večer se začne po promáčeném víkendu dělat hezky? Je to schválnost od přírody? Nebo Murphyho zákon v praxi? Nebo jen blbá náhoda pramenící z toho, že když se něco podělat má, tak se tak i stane? Dnes je nádherně a má to vydržet i do pátku. Na víkend už hlásí bouřky. Tak jak to dopadne?

Restart

Začátkem roku jsem měl docela slušně nakročeno k tomu žít zdravěji a možná i plnohodnotněji. Můj předposlední článek zde na Idnesu se jmenoval 20 dní bez cigaret a já se v něm radoval, že 20 dní nekouřím. Jenže to se psal leden a od tý doby už to dávno není pravda. Jsem v tomto směru celkem ho**do – když mi není úplně nejlíp, chci žít zdravě a zpytuji svědomí, ale jakmile se “spravím” jedu znovu na plný koule. Dnes se mi dokonce povedlo přijít v osm ráno z hospody a věřte, že jsem nejenom dost kouřil, ale i pil. A jak jistě chápete, můj dnešek nebyl zrovna nejšťastnější a energií jsem taky neoplýval.

A jelikož plánů, cílů i práce mám před sebou dost a moje ambice rozhodně chtějí jít dál než do místní putiky, potřebuji k tomu celkem dost zmíněné energie. Bez energie se vpřed jít nedá a já chci jít vpřed. Potíž je však v tom, že můj životní styl vylučuje, abych se cítil plný sil k oné cestě za lepšími zítřky – k onomu plnému a kreativnímu způsobu života, protože jakmile nějaké takové síly mám, věnuji je bujarým oslavím svého bytí v některém z našich místních nočních podniků.A nejen to. Nesportuju, žeru, dlouho spím, nemám řád. Jsem skoro reklama na to, jak nežít správně. Nejhorší je, že vím, co je pro mě dobré, dokonce jsem si vyzkoušel žít po nějaký čas “tak jak se má” a po nějaké době jsem se pak opravdu cítil skvěle, měl jsem tu zmiňovanou energii, v pohodě jsem vstával, dostavoval se u mě jakýsi pocit radosti z toho, že jsem to dokázal. A pak jsem to zase vzdal a probudil v sobě hospodskýho draka.A tak jsem zase na začátku – zase chci žít líp a zase chci přestat kouřit,… přemýšlím o tom pořád, ale musím se do toho pustit a to nejlépe hned. Ano, chce to další restart. Třeba se to konečně povede. Jen mě děsí ten počet mých podobných pokusů…

A co vy? Míváte to taky? Přemýšlíte někdy o tom, že máte dost špatný životní styl a že jej změníte? A jak se vám to daří? A míváte někdy výčitky z toho, že to nezvládáte? Jestli se vám chce, dejte vědět do diskuse, jak jste na tom… a držte mi palce 🙂

Dead Daniels – Show

Dead Daniels je pražská kapela hrající svižný moderní rock´n´roll kombinovaný s hard rockem. Vznikla v roce 2009 a o rok později vydala album s názvem Tady žije Jack. Jelikož zpěvák a kytarista kapely ztělesněný v osobě Tommyho Wheelera psával pro Rockmag.cz a nějaký čas už se známe, byl jsem jím požádán, zda bych se nepodíval na zoubek také jejich aktuálně nově vydanému singlu s názvem Show, který bude tento čtvrtek také oficiálně pokřtěn v pražském Kainu.

 

 

Přestože recenze alb dělám vzhledem ke své neúprosné časové tísni a mírně rozvinuté lenosti v posledních letech opravdu minimálně, nezabránilo mi to v tom, abych tentokrát řekl, že jejich počin tedy “zkritizuju” sám. Sice to pro kluky znamenalo, že si chvíli počkali, poněvadž nejsem z nejrychlejších redaktorů, za což se jim touto cestou omlouvám. Ovšem fakt, že právě čtete tento text, je důkazem, že jsem své dílo zdárně dokončil. Tak tedy, pojďme se na Show od Dead Daniels podívat trošku blíže.

Singl Show je dvou-písňový. Produkoval jej Radek Kurc – známý například z kapel Empire či D.N.A. , což už samo o sobě částečně dává vědět o výsledném tvrdě rockovém soundu. Celé to bylo natočeno v listopadu 2013 v Hostivickém studiu Aquarium, vyšlo v roce 2014 a nahrávalo se v této sestavě:

Zpěv: Tommy Wheeler

Kytary: Tommy Wheeler

Basa: David Gebler

Bicí: Stanley Šmeral

Hudbu Dead Daniels jsem vlastně měl možnost posoudit až nyní, věděl jsem, že Tommy hraje v kapele, ale nikdy jsem jejich tvorbu, přiznám se, nezkoumal. I když matně si vybavuji, že jsem si jí přejel kdysi na Bandzone. Singl Show obsahuje tedy, jak již bylo výše zmíněno, dva songy. Ty mají názvy Show a Hemanethake Chehentaamo.

Nutno říci, že mě překvapilo, jak je to dobře udělané a hlavně dobře poslouchatelné a působící přirozeně. A neříkám to jenom proto, že Tommy psával na Rockmag.cz, i když si jsem vědom, že z toho mohu být a budu podezříván.

Skladba Show je zpívaná v angličtině a Hemanethake Chehentaamo má pro změnu český text. Obě písně jsou rock´n´rollově svižné a přitom aranže jsou hard rockové, žádná popíkárna. Úplně si dokážu představit, jak na tyto songy pařím někde na akci. Kdo máte rádi českou nezávislou hard rockovou tvorbu, jistě si Dead Daniels alespoň poslechněte, uvidíte, že nekecám. Hudební zářez Show, přestože zpívaný anglicky, na mě působí velmi profesionálně, klidně bych uvěřil, že se jedná o nějakou hard and heavy skupinu z USA z konce osmdesátých let.

Doufám, že dlouho nezůstane jen u tohoto dvou písňového singlu s červeným bookletem s vyobrazením satanské jeptišky a že se brzy objeví plnohodnotná deska. Zkusím kluky někdy vyzpovídat na svém hudebním magazínu Rockmag.cz a poptat se jich i na tu celou fošnu, což si dávám jako stranický úkol:)

Stránky kapely:
http://www.deaddaniels.com/

Profil kapely na Rockmagu:
http://rockmag.cz/kapely/dead-daniels/

Profil kapely na BZ:
http://bandzone.cz/deaddaniels

Profil na FB:
https://www.facebook.com/deaddaniels?fref=ts

20 dní bez cigaret

Tak dnes jsem 20 dní bez cigaret. Není to žádný velký výkon a většina nekuřáků nad tím mávne rukou. Já jsem za to ale docela rád a doufám, že vydržím.  A jsem na sebe pyšný i za těch 20 dní. Je pro mě totiž docela těžký každý den bez cigarety. Je těžké si nezapálit ve stresových situacích nebo za odměnu. Je těžké si nedát cigáro, když někde čekám. A je těžké si nezapálit v hospodě, když sedím se svými přáteli, kteří jsou stejně jako já závislí na nikotinu…

Nebylo to moje předsevzetí do nového roku, už jsem to zkoušel v listopadu, pak ale přišel pracovní prosinec, kdy jsem celý den trávil venku a tam jsem se zase rozkouřil. Další pokus tedy přichází nyní. Kdo by ty pokusy neznal…Jako mnoho kuřáků zkouším přestat pravidelně a pravidelně to zase vzdávám. Už sem takhle v životě prohrál i nějaký ten sud piva. Vím, že nejhorší je vždy to první cigáro a že si ho už nesmím vzít, pokud chci vydržet. Ten stav, kdy si řeknu, že jedno mi přeci neublíží, ten stav vždycky zničil moje předchozí snažení v nekouření. Když ten stav přijde, od někoho si „půjčím“ či vezmu jednu cigaretu, další večer si vezmu od někoho dvě, o týden později už mám svojí krabičku s tím, že si občas zapálím a do 14 dní už hulím zas jak fabrika. Je to tedy vlastně jednoduché. Jde o to, nevzít si cigaretu od nikoho a ani si cigarety nekoupit. Pokud tohle vydržím, mám to v kapse, … Jen osobně doufám, že ta chuť postupně přejde, že na cigarety nebudu myslet jako doposud a že pro mě časem bude snazší vydržet v kuřáckém prostředí a taky si nezapálit.Mimochodem, po internetu koluje návod, jak přestat kouřit během 21 dní a zítra tomu 21 dní, co nekouřím, bude… možná bych z toho brzy mohl být venku.

A nebo to bude jen další z řady nevydařených pokusů a já budu z jara zase jen postava zahalená v obláčku cigaretového dýmu?

 

 

A důvody…?

Důvodů je spousta, ale neoddiskutovatelně  je tím primárním důvodem lepší zdraví a nelikvidování svého těla zbytečnými toxiny. A pak prachy. Patřím totiž k těm lidem, co si často odepřou nějaký požitek, protože je příliš „drahý“. Třeba si „nekoupím nějaký, i poměrně obsáhlý, časák, protože kilo za něj prostě nedám“, ale pak jdu a pořídím si krabičku čvaňháků za 70 Kaček, kterou za den v klidu vykouřím a nic z ní vlastně nemám (jen ten pocit při tom kouření mi bude asi hodně chybět). No a teď si vezměte, že vykouřím-li třeba krabku denně, a průměrně krabička stojí aspoň 70 Kaček, je to za rok 25000 Kč doma. To už by asi někde znát být mělo… To vlastně nemusím několik měsíců v roce pracovat, není to báječný?

 

 

 

 

Jak přestat kouřit během 21 dní:
http://www.dwich.cz/cs/obsah/jak-prestat-kourit-behem-21-dni/

Třešťské betlémy

Třešť je neveliké město v okrese Jihlava nacházející se nedaleko slavnější Telče. Třešť je město známé především jako město betlémů. O vánocích tu každoročně pořádají výstavy na toto téma. Ačkoliv jsem přes město pracovně projel za život minimálně tisíckrát, až o těch posledních vánočních prázdninách jsem se zde zastavil, abych se na betlémy zašel podívat. A spadla mi čelist…

Ano, přátelé. V Třešti funguje Spolek přátel betlémů. Je zde celoroční stálá expozice betlémů nacházející se v prostorách tzv. Schumpeterova domu (dům patřící kdysi slavnému třešťskému rodu Schumpeterů – fabrikantů a vzdělanců) a právě tuto expozici jsem spolu s ostatními členy naší rodiny navštívil.

 

Kromě expozice v Schumpeterově domě, kde se nachází také pobočka Muzea Vysočiny s vystavenými betlémy, lze navštívit v zimních měsících (dle dostupných pramenů od 26.12. do 2.2.) také expozice betlémů v třešťských rodinách. Tradice stavění těchto betlémů v třešťských rodinách je 200 let. Další betlém se také nachází v kostele nedaleko Schumpeterova domu. V létě se v Třešti také koná akce s názvem Dřevořezání, kde se lze setkat s řadou řezbářů nejen z Třeště vyřezávajících betlémy i jiná umělecká díla.

 

Jak jsem pochopil, betlémy v Třešti vznikaly především proto, že zde kdysi byla řada řezbářských podniků vytvářejících umělecký nábytek i dekorace a tudíž vlastně i mnoho šikovných řezbářů, kteří se ve svém volnu pustili do vytváření těchto krásných vánočních dekorací.

Když jsme navštívili zdejší výstavu betlémů, zaujala mě především rozsáhlost některých zde vystavených betlémů, zabírajících obrovské prostory až ke stropům. Více viz přiložené fotky a fotografie na této adrese:
http://xhavlicd.rajce.idnes.cz/2013-12-28_-_Trest_betlemy_-_vylet
Pokud budete mít čas, určitě se zajeďte na betlémy do Třeště podívat… Stojí to za to.

http://betlemytrest.wz.cz/

http://www.trest.cz/betlemy/d-1690/p1=2515

 

No a kdyby jste náhodou zatoužili mít doma dřevěný ručně vyřezávaný betlém z lipového dřeva, navštivte také můj e-shop s betlémy nacházející se na této adrese:

http://betlemy.xrs.cz

 

 betl1.jpg

betl2.jpg

betl3.JPG

betl4.JPG

betl5.JPG

C.D. Payne – Brenda Veliká

Tak jsem dočetl další knihu od C.D. Payna. Nevěděl jsem zprvu, jestli to bude úplně čtení pro mě, protože v jednom knihkupectví ji měli zařazenou mezi knihami pro dívky, v druhém pak mezi publikacemi pro děti a já nespadám ani do jedné z těchto čtenářských kategorií. Ovšem, udělal jsem dobře, že jsem si ji koupil a pustil se do ní, byla výborně napsaná (ostatně jako většina titulů od C.D. Payna) a tak jsem se rozhodl vás o ni také trochu poinformovat.

C.D. Payne je autor, který se narodil v roce 1949 a jeho knihy mě fascinují i tím, že se tento psavec celkem dobře umí vžít do různých rolí, ať už do pocitů pubertálního výrostka (Mládí v hajzlu), pokusného holuba na útěku (Holubí Mambo), identických dvojčat (Americké krásky), pocitů nešťastné manželky (Dědictví) či jak dokládá kniha Brenda Veliká, i do světa skutečného dívčího outsidera.

Brenda je šestnáctiletá dívčina, která ve svém okolí patří k úplnému dnu společenského žebříčku, je tlustá a nemá žádné kamarády. To, jaký je outsider, dokládá i fakt, že na facebooku má čtyři přátele – autistického bratránka a tři amatérské korejské stepaře, které zná jen z internetu. A právě to, že Brenda žije takový chmurný život, nakopne rodiče k zoufalému činu – pošlou ji do soukromé internátní školy, která se vyznačuje poměrně krutými pravidly života pro všechny své svěřence.

Kniha je vlastně o jakési cestě vzhůru, Brenda se osobitým způsobem v knize vyrovnává s nepřízní osudu, vyhýbá se nepřátelským nástrahám nové školy i dospívání, aby se posléze s nimi naučila žít. Na škole i mimo ní si postupně najde kamarádky a kamarády, získá potřebné sebevědomí a naučí se mít ráda sebe i život.

Už se těším na další Paynovo dílo…

 

 

Konec světa

Bídně zhyneme. Možná to nebude válka, ani meteorit, ani komunisti. Ani Kalousek, ani Sobotka, ani Zeman, Obama, King Čong Hnůj nebo rasPutin. Tisková zpráva, která obletěla nedávno svět přináší senzační, ale děsivou vizi našeho konce a konce našeho světa. A já tady možná poslední dny světa trávím tím, že o tom bloguji. Chjó.

Ano, je to tak. Pod americkým Yellowstonem je obrovské jezero magmatu, to se ví dlouho. Vědělo se také, že jednou se z toho stane velký vulkán – kterému se odborně říká supervulkán. Dokonce se vědělo, že až bouchne, bude to průser pro USA a nemalý problém pro zbytek světa.

Bohužel zpráva, se kterou přišli nedávno amerčtí vědci, je mnohem více než znepokojivá a znepokojivější než zprávy předchozí. Výbuch by totiž mohl být až dvakrát větší a silnější, než se dosud předpokládalo.

Nová studie ukazuje, že pod národním parkem Yellowstone se v hloubce 5 až 14 kilometrů nachází jezero magmatu, které je dlouhé skoro 90 kilometrů a široké téměř 30 kilometrů. Je v něm dle odhadu vědců 200 až 600 kilometrů krychlových kilometrů lávy. A to už by nadělalo paseku tak velkou, že USA by v podstatě nebylo a zbytek světa by měl co dělat, aby přežil.

Fakt je ten, že to může přijít letos, za 20 let nebo za 10000 let. Ale jednou to přijde. Tak ať nejsme překvapeni:)

Více ale, ať se neopakuji, třeba zde:
http://www.reflex.cz/clanek/veda/53530/kdy-vybuchne-supervulkan-ktery-znici-spojene-staty.html

http://www.national-geographic.cz/detail/drimajici-supervulkan-pod-yellowstonem-je-vetsi-nez-se-myslelo-41942/

http://zoom.iprima.cz/clanky/supervulkan-v-yellowstonu-kdyby-vybuchl-byl-to-konec-lidstva

Můj nový rok

Tento rok pro mě začal docela nešťastně. Půl měsíce jsem proležel a prožil s nějakou virózou či chřipkou. A ani teď z toho ještě nejsem úplně venku. Jen díky tomu, že kolektivní problémy se lépe snáší, se můžu utěšovat tím, že v tom nejsem sám. Nedávno v televizi hlásili, že „to řádí“ a že čekárny u doktorů praskají v pomyslných švech a jsou plné lidí s podobnými obtížemi, jaké mám já. I spousta mých přátel má aktuálně podobné příznaky, jaké dle médií toto počasí a roční období přináší. No nic, snad už se z toho nyní pomalu dostávám…

U mě to celé mělo projevy známé jako rýma, kašel, bolest v krku, únava atd. A to vše, jak už to někdy bývá, se u mě objevovalo na střídačku – nebylo to nic konstantního. Ráno jsem se probudil, bylo mi dobře. Pustil jsem se tedy do práce a odpoledne už jsem odpadával zpět do postele s nepředstavitelnou rýmou a nepřekonatelnou únavou. 

A jelikož jsem strávil hodně času odpočíváním, měl jsem možnost, jak už jsem v některém z předchozích svých blogových zápisků uvedl, užívat si věcí, na které nemám jinak tolik času. Hodně jsem si četl, hrál hry na mobilu i na handheldu od Overmaxu, který jsem si dal pod stromeček (a o němž se ještě chystám na svém blogu napsat). Ale to není to hlavní.

 

Při polehávání jsem měl možnost hodně přemýšlet. O sobě, o životě a samozřejmě i o zdraví. Člověk, je-li zdráv, pořádně nedoceňuje výhody onoho stavu. Bere zdraví jako samozřejmost. Je-li ovšem nemocný, co by dal za ten stav, kdy mu je OK. Je to i můj případ. Mám určitě dodělanou imunitu neustálými pařbami i svým životním stylem a pak snáze podlehnu kdejakému bacilovi, co jde kolem. A tak jsem se rozhodl, že se od nynějška budu snažit žít zdravěji, budovat si vnitřní obrany schopnost těla a nebudu si ho huntovat toxiny. Cílem je, že až příště půjde nějaký ten bacil kolem, zdaleka se mi vyhne…

 

Aktuálně jsem tedy na detoxu. Minimálně piji alkohol, nepožívám drogy a již sedmnáctý den nekouřím. I když není zrovna nejlepší počasí, dělám si i několika kilometrové procházky. A do svého jídelníčku jsem si narval ovoce a zeleninu. Není to nic velkého, ale aspoň se hýbu vpřed. O tom to ale není, podstatné je vydržet. Tak mi držte palce, ať na této cestě vydržím:)