Šílenost, aneb nekonečný sen 2

Píšu už asi od 12ti let, recenze, články, rozhovory… A spousta těchto mých literárních výplodů z mého “pravěku” není nikde k dohledání. A tak sem si říkal, že je postupně některé zveřejním alespoň zde na svém blogu. Buďte proto tolerantní k chybám stylistickým i těm pravopisným, byly psány ještě v době, kdy sem na takové věci nedbal, o to víc sem chtěl tvořit a dát o sobě vědět… Takhle sem psal ještě dávno, než sem měl občanku.  Některé ty věci jsou celkem perly, jiné spíš k pousmání, ale je to doklad toho, že sem se tenkrát jen tak neflákal. Jeden takový článek vám zde právě přináším:

Tady je:

Šílenost aneb nekonečný sen 2
Byl jednou jeden zelený medvěd a ten se živil pouze zrním, stejně jako všichni ostatní medvědi a jiné šelmy, od té doby co se dozvěděli, že v mase může být nemoc šílených žen. Nejvíc mu chutnalo zrní značky Dragons Studio Polná… jednou se toho zrní tak přežral, že ho odvezly rovnou do pitevny. Tam ho pak dlouho pitvali a tak medvěd raději utekl a schoval se ve městě. Když ho konečně bažanti našli, sežrali ho, protože patří mezi masožravce. A tak skončil medvědův příběh. Bažanti ale s medvědem v břiše dlouho neběhali, skončili na talíři šéfreaktora Sektoru. Šefreaktor Sektoru patřil a patří mezi býložravce, ale tenhle bažant nebyl z masa, ale z perníku. Upekla ho totiž perníková babka z Bohnic. A co dělala v Bohnicích. Ukrývala se v místním zábavném parku, společně s ostatníma mentálně narušenejma. Jednou se šla podívat do zrcadla a tak se lekla, až se z toho zbláznila a převezli jí z Bohnic do jihlavské psychiatrické léčebny Na kopečku. Tam jí pak zakopali a převezli na krchov, kde jí zase vykopali. A jestli nezemřeli, tak tam kopou dodnes. Ale to už je jiná historie. Největší problém byl totiž s fanynkami skupiny Luminetik, oni nás totiž nehctěli pustit na koncert, pořád nás odstrkovali a tak jsem se naštval, zamával křídly a přelétl jsem společně se svými kamarády a kamarádkymi (pardon kamarádkami) dav. Vystoupení skupiny Luminetik se mi nelíbilo, skupina Žofie byla totiž mnohokrát lepší. Jejich písnička Nedělej si vrásky se mi líbí dodneška. Když už jsem začal s tou hudbou, chtěl bych říct, že nejvíc se mi líbí v současné době Mrazík od FM Factory a spol. a Podléhám od Chynaski (pardon Chčinaski, vlastně pardon Chinaski, ÁNÓ Chinaski je správně.) A co vy, do koho děláte? Do prdele? No to snad ne – tam mě neposílejte. Kdo mě posílá do prdele, toho nemám rád. Nyní už ale necháme těch nesmyslů a budeme pokračovat v onom krásném realistickem příběhu. Takže kde jsme to skončili? Ah, už vím. Ten vodník se tak lekl, až mu začalo kapat ze šosu (a z nosu taky) a tak nám napsal úvodník do tohoto čísla. Úvodník tedy nepsal klajmen, ale doktor mistr Dj Vodník ze skupiny Kanibalos. Kdo pochybuje, ať mi e-mailne na e-maily: gill_brates@huhnice.cz nebo resident_parnik@hotposta.gom. Když už jsme u těch e-mailů, znal jsem jednu slepici a ta měla e-mail – mala_divna_chlupata_anezka_z_pardubic_@to_je_ale_hrozne_zajimava_a_velika_blbost_co.uk.
Ten vodník se pak rozplynul v davu a místo něho se tu objevily zelení medvědi, o kterých už jsem se na začátku tohoto příběhu zmínil. A co bylo pak? Zapálil jsem si cigáro a čekal až za mnou přijde moje holka, čekal jsem marně, žádnou jsem totiž neměl. A jak jsem tak kouřil, propálil jsem si kalhoty. A co jsem s nima udělal? Vyhodil jsem je z okna, už jsem je nechtěl, měli díru na nevhodném místě. Kalhoty dopadly na zem a daly se na zběsilý úprk, zastavil je až jedoucí kamión. Chcete svézt, zeptal se řidič kalhot. Ano chceme, řekly a naskočili do vagónu. Jeli tak dlouho, až se jim z toho zamotala hlava. Řidič z toho byl tak smutný, že na mostě zastavil a skočil dolů. Padák otevřel na poslední chvíli a když dopadl na střechu továrny, vlezl do ní a zařval přepadení. Všichni se lekli a utekli pryč, jen řidič zůstal v klidu, naházel všechny výrobní stroje do pytle a upaloval ke svému kamiónu. Kalhoty už tam nebyly. Co tedy měl řidič dělat, odjel pryč a už se do této nehostinné a ošklivé zimní krajiny nikdy nevrátil…