Archiv pro rubriku: Já, já, já

MicroTris

Nedávno jsem měl takovou nostalgickou náladu a vzpomínal na to, co jsem kdy vykonal, udělal a stvořil. A vzpomněl sem si na svojí softwarovou tvorbu z let dávno minulých a něco málo z ní nasdílel i na svůj facebookový profil. Ovšem řekl jsem si, že v tom budu pokračovat a nějaké své old programy a hry občas hodím i sem na svůj blog.

A tak tedy nyní i tak činím, protože důležité je začít, udělat první krok. Představuji vám remake populárního tetrisu, který jsme stvořili v roce 1999 s mým bráchou Kamilem…

Hra se jmenuje MicroTris

O hře se na webu FreeGame.cz píše:
“Další z řady klonů populárního tetrisu, tentokrát jde o českou předělávku hry z roku 1999. Je napsaná ve Visual Basicu a umožňuje nastavit obtížnost či řady od začátku hry. Navíc obsahuje i příjemný hudební a zvukový doprovod a pěknou grafiku kostiček. Hra jistě pobaví při dlouhých zimních večerech… jen musíte mít rádi tento styl gamesek k přemýšlení.”

Hra má dnes bohužel problém se spuštěním v novějších Windows, ale pomocí nějakého hardwarového emulátoru jako je VirtualBox si ji můžete na svém moderném PC spustit i dnes.

Obrázek hry

Hru si lze stáhnout zde

Nejdřív práce, pak zábava

A je to tady. Už sem se asi zbavil angíny. Dobral jsem antibiotika a je mi poměrně dobře, což je opravdu fajn. Na druhou stranu se mi nakupilo tolik práce, že budu teď muset pár dní makat od rána do večera… a na mé oblíbené hraní her, čtení knih a další zájmové činnosti asi nebude téměř čas.

Mám v tabulce seznamy úkolů, rozdělených do různých kategorií a barevně roztříděné dle priorit a nevím, kde začít dříve. Každopádně sem si během mého “marodění” rozhodně hraní počítačových her užil, jen mě trošku štve, že ty hry mám rozehrané a teď se k nim prostě chvíli nedostanu.

Zítra vstávám za doktorkou v 6 hodin na kontrolu a pak mám pracovní plán až do večera. Ale svým způsobem se na to těším, je toho hodně přede mnou (y) Hurá.

Spouštím web o cirkusech – Cirkusoviny.CZ

Kromě mnoha téměř běžných zálib, jakými je hudba nebo počítače, mám i jednu výjimečnou. Odmalička přitahován prostředím manéžové pisty a nablýskaných flitrů jsem začal sbírat všemožné artefakty kolem tohoto romantického umění – plakáty, propagační materiály, vstupenky, články, publikace…

null

A nejen to, rád navštěvuji představení všech možných zábavných podniků tohoto druhu. Rád sleduji ty rytíře, kteří za cenu minimální gáže denodenně riskují život a podávají téměř stoprocentní výkon. Rád sleduji ta krásná těla akrobatek, které pod kopulí stanu postaveného na dva dny v periférii města, před zraky diváků předvádí pád střemhlav bez jakékoliv jištění. Líbí se mi, když někdo dokáže podávat neustále stoprocentní výkon jen pro radost z potlesku. Každý den jinde, bez jistých zítřků. Nedívat se zpátky, jen jít vpřed a žít přítomností, odehrát představení, za pět hodin sbalit stan, přes noc přejet na další štaci, postavit šapitó, vylepit reklamu, nakrmit zvířata, dopoledne cvičit, pak chvilku spát a nanovo. V listopadu najet do zimoviště, opravit a natřít rozbité a otlučené pakováky, přeprogramovat světla, svařit spáry na galeriích a začátkem března zase do světa.

Nejsem v tom sám, pár lidí s touto zálibou znám. Jenže problém je v tom, že tady u nás bylo komunistickým režimem cpáno lidem do hlavy, že toto není umění a že je něco podřadného jezdit bohémsky světem pod šapitó, když můžu žít proletářsky jako spořádaný člověk v paneláku 1+K.K. a chodit do fabriky. A tak tady tyto názory přežily, zatímco jinde je návštěva cirkusu záležitostí srovnatelnou s návštěvou velkého divadla, u nás cirkusy zejí prázdnotou a v galeriích za stoosmdesát korun českých sedí pár rodičů s dětmi, těch kteří nepřestali věřit v sny.

null

Je to škoda, protože naše překrásná malinká zemička má bohatou cirkusovou historii, rozebírat zde složitosti cirkusových rodů, které se mezi sebou křížily podobně jako rody šlechtické, je zbytečné. Doporučuji dohledat v archívech nebo v příslušných publikacích (ne že by knih bylo mnoho, ale existují). Slavný český cirkus KLUDSKY patřil ve své době (tedy začátkem minulého století) k největším cirkusům ve střední v Evropě a v porovnání s dnešním největším cirkusem světa by samozřejmě několikanásobně vyhrál. Jeho chloubou bylo na sto koní, dvacet čtyři slonů, stan pro deset tisíc lidí, v němž představení probíhalo zároveň ve třech manéžích, pracovalo v něm více než tři sta lidí a byla to téměř továrna na zábavu a umění, které lze jinde jen těžko spatřit.

V současné době křižuje naší republiku přes třicet cirkusových stanů – jmenujme jen některé z nich – Marcel, Praga Kopecký, Carini, Alex, Jo-Joo, Berosini, Pavlíny, Bernes, Varieté Cramer, Bob Navarro King, Humberto, Astra, Jung, Original Berousek, Andres, Berousek Sultán, Kellner, Prince, Moravan, Pacific, …

null

Kdysi jsem k tomuto tématu tvořil jednoduché webové stránky, které ale již nějaký čas nefungují a já od té doby spřádal plány na vytvoření nového cirkusového portálu. Až do loňského podzimu, kdy jsem se rozhodl tuto věc rozseknout a začal tvořit nový cirkusový portál na adrese www.cirkusoviny.cz – jeho obsahem by mělo být vše, co se týká cirkusů – tedy odkazy na publikace i webové stránky, vlastní články – případně i rozhovory s lidmi z oboru a samozřejmě i fotogalerie. A navíc k tomu existuje i facebookový profil na adrese https://www.facebook.com/cirkusoviny/?fref=ts

A proto prosím, přijměte pozvání a navštivte Cirkusoviny.cz, web sice není ještě úplně dodělán, ale rozhodl jsem se jej tvořit za chodu, jinak by taky hrozilo, že nebude spuštěn nikdy. Teď už se na něm pracovat musí, protože jede…

Cirkusoviny - cirkusový portál

Probudil sem v sobě pařana

Jo, byl to dobrej kauf. Asi. Teda pro mě určitě. Koncem září jsem se rozhoupal a rozhodl se pořídit si PlayStation 3. A protože nejsem příznivce toho, kupovat věci, které již nejsou technologickými novinkami, z první ruky, vydražil jsem PS3 na Aukru za cca 3700,- Kč i asi se sedmi plnýma hrama. Což už nebylo málo peněz, začínalo se asi na 2500,- Kč (a to mě nalákalo), ale na konec jsem se rozhodl, že to těm ostatním přihazujícím nenechám a koupil PS3 i za ty skoro čtyři litry.

Jsem hrdým majitelem Nintendo WII, ale jelikož nemám příliš času na herní kratochvíle a ani k WII se často nedostávám, dlouho jsem s PS3 váhal. Na konec jsem se ale přeci jen rozhodl, stejně bych ty lováky utratil za cigára a pivo a takhkle budu alespoň mít důvod sedět občas večer doma.

A jak jsem tušil, tak se stalo. K PS3 jsem se až doteď skoro nedostal, spíš jsem se věnoval WII a nebo s kámošem, když se stavil, jsme si zahráli něco na starých NES, ideálně Battle City, Super Contru a hlavně pak Tetris.

No ale co. Všechno má svůj čas. Koncem prosince mě znásilnila bolest v krku, kašel, rýma a další atrakce. No a když už sem fakt trpěl, tak mi doktorka z ORL řekla, že mám angínu (což sem tušil) a dostal sem antibiotika, které mi umožnily v posteli nejen proležet celý den, ale nějak u toho i fungovat a tak přišla moje oblíbená část života.

Poslední roky se totiž ke čtení, koukání na zajímavé filmy a hraní her vlastně dostávám hlavně když marodím. A tak vlastně mi to ležení s nemocí často ani tak neva. Navíc si někdy i odskočím a něco udělám, třeba teď píšu tenhle blogový post.

Dungeon Siege 2

Ano, přátelé. Tušíte správně, poslední dny věnuji zkoumání a hraní her na PS3. Pár her jsem si nechal koupit “Ježíškem” ve výprodeji v Tescu (byly tam kupodivu i docela zajímavé kusy), pár her jsem si pořídil přímo s PS3 v dražbě a hlavně už v konzoli bylo od předchozího majitele předinstalováno mnoho demoverzí. A další jsem si downloadl přes PlayStation Store. A právě toto množství různých games mi nyní zpestřuje mé nicnedělání v posteli.

Tekken 6

Připadám si tak krásně jako v dětství, kdy si člověk pořídil nějaký Level a proseděl celý víkend s demoverzemi na CD příloze. Zkoumal jednu hru za druhou. Ani nevadilo, že není celá a jde jen o demo. Na celou by stejně nebyl čas… a i když si člověk kolikrát řekl, že si full verzi koupí nebo někde obšlohne (v té době bývala ale i vypalovačka vzácnost), tak na to rázem pro další a další demáče zapomněl.

Haze

Aktuálně mám rozehrané dvě full hry – Haze a Borderlands 2 a rozezkoumáno asi 35 demoverzí – mezi nimi například Mortal Kombat 9, Driver: San Francisco či Dungeon Siege 2.

A na to, že se o některých nechvalně zmiňují některé recenze taky nedbám, rád si vyzkouším, jestli je to opravdu pravda nebo ze sebe chtěl redaktor udělat jen “velkého znalce umění”.

Takhle jsem si nezahrál už léta. Probudil sem v sobě spícího pařana. Myslím, že letos budu hrát mnohem častěji. Už jen proto, že bych některé z těch kousků rád dohrál. Ba co víc, rozhodl jsem se dohrát (nebo aspoň hrát) i některé mnou rozpracované hry na PC, které jsem si v průběhu let pořídil, nainstaloval a nikdy v nich nedošel do konce… Aktuálně mám na mysli hlavně legendární Machinarium, Dune 2000, dále pak Ednu, Poldu 6, Knight Shift a Turtix.

A tím to nekončí, v záchvatu hraní PS3, jsem si taky objednal v e-shopu SuperGamer.cz Worms Collection a Tekken 6 (na což padly moje úspory, ale zase jsem se (pokus 2016) rozhodl přestat kouřit – tak si na to třeba vydělám), aby když někdo z přátel přijde, byla možnost si dát i něco veselého v multi-playeru. Mám tu sice PES a FIFU, ale moc na ty sporty nejsem…

A právě probuzený spící pařan ve mně mi ještě poradil, že mám taky doma schovanou konzoli Overmax a spoustu her můžu mít v mobilu nebo hrát hry v TV z nabídky Samsung aplikací. No nic přátelé, jdu si vzít další antibiotika a pokračovat v hrání. Chtěl jsem jen, aby jste věděli, co se se mnou děje, protože možná o mně nějaký ten měsíc neuslyšíte… I když na to blogování si asi občas čas udělám.

HOWGH.

Borderlands 2

Show must go on

Když rekapituluji právě končící rok, shledávám, že pro mě byl rok 2015 úspěšný, plný zážitků. Poznal jsem se s novými fajn lidmi, cestoval i pracoval jsem tak, jak jsem chtěl. Tenhle rok mě bavil. A to i přes pár hořkých zklamání a slz, které jsem musel spolknout, ale show musí pokračovat. Člověk se musí alespoň pokusit věci změnit, přestože se zdají nemožné, ale když to nevyjde, musí to umět přijmout s pokorou. A to dělám…

Nyní sbírám síly pro další boj s rokem 2016, jsem v útlumu, relaxuji…

Ale plánů, cílů a snů pro další rok je nemálo. A já se hrozně těším na tu práci nebo spíše na tu cestu, protože když člověka něco baví, nevím, jestli to jde nazývat práce…

A co vám přeji?

Aby jste se taky těšili na rok 2016. Aby všechno v roce 2016 bylo v pohodě. Hlavně aby bylo zdraví a klid, ostatní přijde samo.

Stop unecessary loss of time

Kromě 5 bodů, jak být šťastnější, jsem si nedávno vytvořil seznam, o kterém jsem tu nedávno mluvil a který tak trochu s těmi body o cestě za štěstím souvisí. Aneb život by měl mít smysl a člověk by neměl ztrácet čas zbytečnými činy se zbytečnými lidmi. A jak sem slíbil, tak zveřejňuji.

1. NO FB

2. NO YTB

3. NO DRUGS

4. NO WOMEN
only if they want (stop manipulation by women)

5. ONLY DO IF I WANT TO
stop manipulation by people

Dávám sbohem Ti Fejsbůku, YTube a vám ostatním

Na úplném konci letošního října, sedíc v jedné z místních vináren, jsem zapíjel den blbec a s přibývající hladinou alkoholu sem měl čím dál větší potřebu spamovat zeď fejsbůku. Seděl sem totiž v poloprázdné hospodě a chtěl mít nějakou interakci s okolním světem. Se světem, který nebyl ten večer v hospodě přítomen.

Bohužel v tom alkoholickém poblouznění na mě nějak razantněji zapůsobilo to, co jsem věděl už dávno.  Že fejsbůk má hrozně špatnou zpětnou odezvu, tedy, že cokoliv napíšete má většinou jen málokdy více komentů a lajků. A tak jsem se rozhodl udělat takový pokus a na zeď umístil tento příspěvek:

“Fejsbuk nema zadnou zpetnou vazbu. Mam cca pres 800 “pratel”, napisu tu treba tenhle status. A dle myho nazoru se dostane tak k 20ti lidem… Nema cenu tu byt a nebo tu neco psat…

Tohle je muj soukromej test, jestli ma cenu vubec lezt na fejsbuk,…

Kdo si precetl tenhle status, dejte lajk..

Myslim si, ze vas moc nebude a to potvrdi muj nazor, ze fejsbuk je vlastne jen velka ztrata casu… A parodie na setkavani se v realnym zivote.

Zlatej Orkut a podobne socialni site..

Stridal sem zakladni skoly, chodil sem na stredni skolu, znam vetsinu muzikantu na Vysocine a mam kvanta pratel po cele CR a je mi divny, ze lajky a komenty mam vzdy stejne jen od par pratel, ktere vidam stejne skoro denne…A mam tezky podezreni, ze k tem ostatnim se moje statusy proste nedostavaji..

Pokud se k vam tenhle status dostal, dejte lajk nebo jej komentujte… at vim, jak to je a nebo neni.”

A výsledkem bylo do druhého dne asi 115 lajků, což jsem nečekal. Znamená to zřejmě, že se k většině lidí asi vaše statusy dostanou, ale tito na ně jen minimálně reagují, protože k těm 115 lidem se můj status na konec dostal a když sem si ten lajk vynutil, tak mi ho mí přátelé i dali. Byl jsem sice i trošku potěšen, že na jednou to funguje a můj status dostává lajky, ale bylo to i tím, že si o ně vyloženě řekl, což není to, co bych chtěl.

Když například nasdílím nějakou jinou zprávu, článek nebo napíšu cokoliv, nikdo nezareaguje. Je to logické, kdyby všichni komentovali statusy všech svých přátel, tak nedělají nic jiného a to je právě ten začarovaný pudl v celém fejsbůku. Pokud nejste jen konzument cizího obsahu, očekáváte reakce od lidí, ty se k vám nedostávají a dostavuje se pocit frustrace a nenaplnění očekávání z interakce s ostatními tvorstvem na planetě…

Je jasné, že každý to má jinak, podle toho, jak moc facebooku používá a jak jej používá, na druhou stranu každý člověk má jinou schopnost stát se na užívání čehokoliv závislý. Jsou lidi, co jsou schopni udržet kouření cigaret ve stavu, že si zapálí dvě cigarety denně, jiní hulí tři krabičky za večer a s fejsbůkem to bude podobné. Bohužel to mám s cigaretami stejně jako s fejsbůkem, když se k němu dostanu, špatně se od něj odlepuji. (A kouřím taky aspoň krábu denně)…

Kromě toho Facebook a Youtube jsou pro mě a většinu freelancerů obrovským žroutem času. Přijdete na jeden z webů, chcete na něco mrknout a po půl hodině zjistíte, že si prohlížíte něco úplně jiného a k důvodu návštěvy těchto webů jste se ještě nedostali.

Navíc posty na FB člověka dost stresují, poslední dobou to je samá válka atd. Můžete namítnout, že si zprávy i lidi, od kterých odebírám obsah mohu vybrat a filtrovat, ale proč ho tedy pak vůbec používat? Respektive – proč se zbytečně stresovat negativními zprávami?

O tom, že se někteří uživatelé stávají na FB závislými a že nedostatek zpětné vazby a interakce s ostatními, přestože se vaše příspěvky mohou dostat k většině vašich přátel, má za následek špatné dopady na vaší psychiku, existují dokonce už i nějaké výzkumy a tento fakt je popsán v řadě článků, viz například:

http://magazin.aktualne.cz/tyden-bez-facebooku-mene-stresu-a-vice-socialni-interakce/r~2e5e7c28886411e58f1e002590604f2e/

http://www.zive.cz/clanky/bez-facebooku-budete-podle-studie-stastnejsi/sc-3-a-180399/default.aspx

http://www.zet.cz/tema/facebook-propojuje-lidi-ale-neprinasi-vetsi-pocit-stesti-tvrdi-studie-849

http://tn.nova.cz/clanek/zpravy/zajimavosti/facebook-krade-lidem-pocit-stesti-zjistili-vedci.html

Před nedávnem jsem si navíc udělal seznam toho, jak být šťastnější. Sice jsem nedocílil realizace všech bodů – ale jdu si za tím, věřím, že to půjde uskutečnit.

Vypůjčil sem si pro život jedno krédo ze seriálu Californication – “Každý den se trošičku polepši…” a podle toho se snažím žít.

Následně o pár týdnů později jsem si vytvořil ještě seznam jak neztrácet čas a být šťastnější, i ten tu brzy zveřejním. Všechno spolu souvisí, stejně jako  tyto dva seznamy. Mám je napsané před sebou nad počítačem. A první z bodů druhého seznamu je:

  1.  NO FB

A tak jsem to udělal. Stáhl jsem si do Chrome plugin na blokování adres a zablokoval si jej na PC. V mobilu jsem si jej ponechal, protože když se budu nudit někde na zastávce, chci si ponechat tu možnost číst si cizí příspěvky. Messenger mám v mobilu, takže mi lidi mohou dál psát a já na ně reagovat.

Zjistil jsem, že jak téměř nepoužívám od 1. listopadu na PC Facebook a nedávám na svou zeď příspěvky (běžně sem jich dával i několik denně a pak sledoval reakce lidí) a téměř nesleduji příspěvky jiných, cítím se šťastnější a mám více času věnovat se úkolům, přátelům na živo nebo cílům. Možná i proto jsem teď mohl napsat tento příspěvek na svůj blog.

Sice jsem ten svůj zákaz párkrát porušil a přístup si na pár minut odblokoval, ale většinou se tak stalo ve chvílích volna a nebo z čiré a čisté nutnosti, dát něco vědět pomocí některé z facebookových skupin (například jsem pořádal akci a bylo nutné nějak napostovat event akce), ale zase jsem si na konec facebook blokl a vrátil se k spokojenému bezfacebookování.

Stejně tak jsem si zablokoval Youtube.

A protože jedním z bodů na mém seznamu, jak být šťastnější je i omezit vliv špatných zpráv. Přemýšlím, že si zablokuji zpravodajské servery.

Už sem vlastně začal a nastavil si, že když napíšu centrum.cz skočí mi to rovnou do mailu, aniž by mi hlavní stránka centrum.cz nabízela zprávy o tom, kde se zrovna někdo odpálil nebo kolik muslimskejch dětí umrzlo v Saudský Arábii.

Takže sbohem FB, YTube atd.

Každý to cítí jinak, ale pokud pociťujete jako já závislost na FB a YTube nebo máte pocit, že se necítíte dobře z jejich užívání, zkuste můj návod a tyto servery si blokněte. Třeba zjistíte, že to funguje a že se dá žít lépe, pokud je nebudete používat nebo jejich užívání rapidně omezíte.

Přeji hezký podzimní den. HOWGH!

Listopad je tu

Je tu listopad. Už zase. A ačkoliv mám poměrně dosti vzrušený a na zážitky bohatý život, rozhodl sem se, jak už sem zde v nějaké předchozím článku avizoval – v listopadu více věnovat “nechlastacím” zážitkům. A i když je hnusný počasí, udělat si místo návštěvy nějaké nálevny třeba výlet do zoo, cirkusu, cizího města nebo třeba kina či divadla.

A rád sebou někoho vezmu, protože člověk do hospod chodí hlavně kvůli interakci s jinými lidmi, tak proč místo vysedávání u stolu a sebepoškozování se toxiny nevyrazit s lidmi třeba někam ven?

No a kromě výletu se snad už konečně dostanu na paření nových i starých games, čtení knih či koukání na filmy… Na což se už taky dost dlouho chytám.

Tedy Těším se na zimu. I kdyby mělo mrznout, tak bude fajn ! 🙂

PS:

Jo a až napadne sníh, možná dojde i na stavění sněhuláků a koulovačku.

Tak sem asi dement

Nebo fakt už nevím, ale už to je zas více jak 15 dní od mého posledního příspěvku zde a to jsem říkal sám sobě a možná i vám tady na blogu, že budu semhle příspívati alespoň jednou týdně… já si snad nedokážu vytvořit v životě žádný režim, žádnou pravidelnosti.

Jsem divokej a neuspořádanej a asi bych se už měl srovnat alespoň s tímto faktem, když mi bude už brzy třicet. Stejně už asi jinej nebudu. Asi je to úděl bohémů, alkoholiků, umělců, vodnářů, komediantů a extrovertů a já se tím vším cítím být alespoň občas…

Moje plány na podzim

Jsem asi sběratel, protože jinak si neumím vysvětlit, proč kupuju a sháním staré i nové hry, muziku, filmy a knížky, aniž bych si je potom pustil nebo přečetl.

A místo toho, abych si otevřel třeba Zlatou knihu komiksů Vlastislava Tomana jdu raději na šipky a pivo. Ne, že by to bylo špatně, ale já už třeba právě tuto knihu mám u postele rok a ještě jsem se do ní ani nepodíval, přestože jsem se tak moc těšil, až si ji pořídím.

A to je tedy můj plán na blížící se dny plné marastu – číst, hrát a sledovat filmy, ležet večer v posteli a relaxovat. Dneska sem zahájil operaci D-Tox, jak jsem oznámil na svých FB stránkách: “Moc narocnych veceru behem nekolika narocnych mesicu… Leto byla jedna velka party… Ale citim, ze jestli nezbrzdim, sezere me drak:)”

A plně mi to zapadá do kontextu, už nějaký čas cítím, že přijde změna a věci začnu dělat jinak – viz. https://havlicek-david-blog.xrs.cz/jak-byt-stastnejsi/

A všechno je to součástí většího plánu,… Všechno souvisí se vším. Chci příští rok začít zdravý, plný energie a šťastný.

„Když mi bylo pět, maminka mi řekla, že klíčem k životu je štěstí. Když jsem přišel do školy, zeptali se mě, co chci být, až vyrostu. Napsal jsem “šťastný”. Řekli mi, že nerozumím zadání. Já jim řekl, že oni nerozumí životu.“ John Lennon