TISKOVÁ ZPRÁVA 

Dvaatřicet originálních mariášových MIKULÁŠSKÝCH KARET vydali v půlce listopadu polenští KAŠPAŘI. Ruční kresby Mikulášů, čertů a andělů výtvarníka Františka Vacka z Polné (*1941) do tisku graficky upravil Jakub Skočdopole (*1986), impresário z KAŠPARŮ.

Tisk na tradiční karetní papír byl zadán české firmě, která převzala klasickou výrobu tzv. “karet s koníkem”, jejichž historie sahá až do konce 19. století. Několikavrstvý karetní papír se vyznačuje dobrou klouzavostí, vydrží a nelze především v základu prosvítit. “Zkrátka aby nikdo nemohl během hry švindlovat a koukat druhému do karet” popisuje spoluautor a vydavatel karet Jakub Skočdopole. “Takovéto Mikulášské karty jsou českým unikátem, ani mezi sběrateli, kteří mají tisíce druhů karet, jsme podobně zpracované téma nenašli. Můžete si s nimi zahrát prší, mariáš a další.”

KAŠPAŘI ve spolupráci s polenským všeumělem Františkem Vackem již řadu let pořádají tzv. “Peklo a nebe na hradě”. Vyhlášená mikulášská akce, kterou 5. prosince každoročně navštíví stovky dětí v doprovodu rodičů, se však v letošním roce bohužel nemůže uskutečnit. “Lidé nám volají, těšili se, velmi nás to mrzí. Mikulášské karty jsme připravovali také pro tuto příležitost, zahrát si je však letos ale budou muset doma, na místo každoročního karbanu s čerty v pekle” uvedl organizátor Jakub Skočdopole.

Polenští KAŠPAŘI tento listopad rovněž vydali mariášové karty STRAŠIDLA v limitované sběratelské edici 800 ks, k výročí 80. narozenin všeuměla a autora kreseb Františka Vacka (*leden 1941). Klasické karetní hodnoty v autorské úpravě (kule, listy, srdce, žaludy) s roztomilými kresbami. Draci (ESO), čerti (KRÁL), bílé paní (SVRŠEK), bezhlaví rytíři (SPODEK), trpajzlíci (SEDMA), hastrmani (OSMA), hejkalové (DEVÍTKA), ježibaby (DESÍTKA).

Kromě svých zábavných produkcí se od roku 2018 KAŠPAŘI věnují právě vydáváním autorských karet. Celkem vyšly čtyři různé balíčky. POLENSKÁ STRAŠIDLA (2018, 33 karet na hru Černý Petr/Karetní pexeso), s bonusovým listem, který popisuje vlastnosti těchto bytostí, včetně mapky údajného výskytu na Polensku. “Myšlenka vznikla v prostředí pro karty typickém, u piva”, popisuje s úsměvem kreslíř Vacek, “naše karty si ale může zahrát celá rodina.”

Originální mariášové ČERTOVSKÉ KARTY (2018, 32 karet) vydané v limitovaném stylovém počtu 666 ks byly již pár měsíců po vydání zcela vyprodány. “Karetní čerti a čertice z naší edice se tak záhy staly sběratelskou raritou, po které je stále velká poptávka, reedici však pro jejich limitovaný status aktuálně neplánujeme” popisuje Jakub Skočdopole.

Text Mikulášské tradice – citace z bonusové karty v balíčku Mikulášských karet:

Svatý Mikuláš byl biskupem v Myře v Lykii (dnešní Turecko) a žil na přelomu 3. a 4. století. Nejdříve jej začali uctívat v 10. století v Německu, kde vznikl obyčej, že Mikuláš navštěvuje děti a obdarovává je.

Nejznámější legenda praví, že Mikuláš ochránil tři mladé ženy před nevěstincem. Jejich otec je chtěl poslat do veřejného domu, aby si obstaraly věno. Mikuláš jim však v noci hodil oknem po sáčku se zlaťáky, nemusely tedy přistoupit na řešení zadluženého otce.

Často je znázorněn jako biskup držící v ruce knihu Písma svatého a u něj jsou zobrazena tři jablka / zlaté koule, které symbolizují výše zmíněný příběh.

Svatý Mikuláš zemřel pravděpodobně 6. 12. Od 14. století se v Česku na jeho počest rozdává dětem mikulášská nadílka v předvečer tohoto data. Dříve Mikuláše doprovázel např. obecní policista. Anděl a čert, představující dobro

a zlo, jsou modernější verzí jeho společníků. Mikuláš se lidem do paměti zapsal jako štědrý člověk, který pomáhá.

CENA:
Balíček Mikulášských karet a Strašidel vyjde na 89 Kč, Polenská strašidla se prodávají za 60 Kč.

Karty jsou v prodeji na webu www.kaspari.cz a aktuálně v těchto kamenných prodejnách:

JIHLAVA: Natur Styl restaurace a prodejna zdravé výživy, ul. Škrétova

HAVLÍČKŮV BROD: Obchod U Holcmanů, ul. Dolní

ŽĎÁR NAD SÁZAVOU: Trafika – Papírnictví Milan Pošvic, ul. Dolní

LEDEČ NAD SÁZAVOU: Dárkové zboží Kunášková – ul. Mostecká

POLNÁ: Informační centrum, Papírnictví Linda, Prodejna Kuchyňka na Sezimově nám., Hračkářství Hračička, Květinový ráj Šárky Mlynářové

Píšu už asi od 12ti let, recenze, články, rozhovory… A spousta těchto mých literárních výplodů z mého “pravěku” není nikde k dohledání. A tak sem si říkal, že je postupně některé zveřejním alespoň zde na svém blogu. Buďte proto tolerantní k chybám stylistickým i těm pravopisným, byly psány ještě v době, kdy sem na takové věci nedbal, o to víc sem chtěl tvořit a dát o sobě vědět… Takhle sem psal ještě dávno, než sem měl občanku (a chvilku potom).  Některé ty věci jsou celkem perly, jiné spíš k pousmání, ale je to doklad toho, že sem se tenkrát jen tak neflákal. Jeden takový článek vám zde právě přináším:

O čem psát?
O čem psát? Ležím ve svém pelechu se sešitem formátu A4 – do něhož občas napíšu, co mě zrovna leze hlavou a to, co mě napadá – kousky básniček, rýmy, poznámky nebo celé povídky. Prostě je to jen takovej neobyčejně obyčejný sešit s vytrhanými listy, plný škrtanců a myšlenek, který se mnou bydlí už alespoň dva roky. Poslední dobou ze mě však žádné velké texty nelezou a nebo pokud lezou, tak jim chybí nápad -> a tak si zoufám.
Přemýšlím, proč to nejde, tak jako dřív, sednout si a z fleku napsat tří stránkovou sladkobolnou úvahu o tom, jak bloudím podzimní přírodou plnou draků, zmrzlých rybářů u nedalekého rybníka, kouřících komínů chalup a nostalgických vzpomínek.
Inspirace té mám dost, třeba zrovna včera jsem sužován rýmou zdrhl z prodloužené tanečního kurzu o tři hodinky dříve. Nikdy se v sále lokomotivního depa, kde taneční máme netopilo tolik, jako zatopili včerejší den. Možná proto, že tam přišly mraky rodičů a zodpovědní vedoucí nechtěli mít průser. Ovšem to není důležité pro to, co chci vyprávět. Vzhledem k teplotě v sále se nelze divit, že po dvou hodinách tancování jsem byl celkem uštvaný. No a v tomto uříceným stavu jsem taneční opustil. Pochopitelně mi tedy byla venku ještě větší zima, než tam skutečně byla.
Jdu si klidně volným tempem na zastávku MHD, počkat si na autobus, který by mě odvezl do centra Jihlavy. Taneční se totiž jako na potvoru konají na samém okraji města a pro nás “přespolní” to není zrovna příliš pohodlné a jednoduché se sem dostat. No, a jak si tak jdu, najednou vidím, že mi jede autobus a nenamáhá se ani zastavit, skočil jsem proto před něj, aby zabrzdil. Učinil tak, já vlezl do otevírajících se dveří a z kapsy jsem vytáhl jízdenku. Jízdenka byla v dezolátním stavu, ale i přesto jsem jí strčil do “píchaček”. Avšak zpět jsem vytáhl pouze půlku, druhá zůstala v mašince. Rychle jsem se snažil opatřit si u někoho ze spolucestujících novou. Spolucestující ale nebyli z nejochotnějších, ba právě naopak, byli milí jak učitelka chemie. Nakonec jsem donucen okolnostmi zakoupil jízdenku s příplatkem u řidiče a protože se mi nechtělo jít na autobusák pěšky, rozhodl jsem se, že pojedu na náměstí a tam si počkám na trolejbus, který mě odveze k autobusáku. Jenže čekat jsem ani nemusel, přijel jsem na náměstí, vystoupil a jen tak, tak jsem doběhl můj vysněný trolejbus. A opět pro změnu jsem si s příplatkem zakoupil jízdenku u řidiče. V trolejbuse byla celkem nuda – pár důchodců a nějací mladí znudění stereotypem padesátitisícového krajského města. Naproti mně seděl jeden párek dvou lidiček – kluk a holka, mohlo jim být tak sedmnáct, tedy asi jako mně.
U řidiče hrála nějaká muzika, ale strašně potichu. A jak jsme se tak s trolejbusem prodírali listopadovou šedí tmavých večerních ulic, začali najednou v řidičově rádiu hrát nějakej ploužák, byl to pomaláč jak z nějakého filmu osmdesátých let. Řidičovi se ta písnička zřejmě zalíbila, protože hudbu osolil na plný koule přes celý trolejbus. A pak přišel zajímavý výjev. Ten kluk naproti objal vedle sedící holku a začali se tam líbat. Bylo to super. Fakt zajímavý pohled -> mimochodem docela jsem tomu klukovi tu holku záviděl, protože já měl v onu chvíli pouze strašnou rýmu, spocená záda a igelitku s botama do tanečních. Ale ještě víc než jsem jim to záviděl, jsem jim to láskyplné splanutí přál -> tak romantickej výjev jsem už dlouho nikde na svý oči neviděl, doopravdy to bylo pěkný.
Pak ale trolejbus zabočil a já onen večerní “koráb lásky” opustil a vlezl do malé haly autobusáku. Bylo tam opět jen několik lidiček, nikdo známý, jen pár bezdomovců, pro něž byla ta hala zrovna jediným domovem. Skoro všichni houmlesáci spali, nebo spánek předstírali a čekali na to, až je z haly vyhodí při jejím večerním uzavírání. Zaujal mě však jeden bezdomovec, který si četl knížku i přes nepříliš silné osvětlení. Zajímavý paradox. Byl zarostlý a nebylo mu vidět do tváře. U sebe měl nějaké ešusy a igelitku s oblečením. Kdoví, jaký je jeho životní příběh? Jenže jak se dají řešit tyhlety patologické jevy společnosti?
Na autobus jsem čekal asi hodinu. Naštěstí se během této doby objevili človíčci z intru, který se nachází ve městečku v němž bydlím a tak jsem autobusem nejel sám. S těmi “intráky” se znám, takže to byla pohodová jízda. No a tak bych asi tento příběh zakončil.
Whou, nevěděl jsem o čem psát a najednou jsem napsal skoro čtyři a půl tisíce znaků, no pohoda, tak ahoj, …

Píšu už asi od 12ti let, recenze, články, rozhovory… A spousta těchto mých literárních výplodů z mého “pravěku” není nikde k dohledání. A tak sem si říkal, že je postupně některé zveřejním alespoň zde na svém blogu. Buďte proto tolerantní k chybám stylistickým i těm pravopisným, byly psány ještě v době, kdy sem na takové věci nedbal, o to víc sem chtěl tvořit a dát o sobě vědět… Takhle sem psal ještě dávno, než sem měl občanku (a chvilku potom).  Některé ty věci jsou celkem perly, jiné spíš k pousmání, ale je to doklad toho, že sem se tenkrát jen tak neflákal. Jeden takový článek vám zde právě přináším:

Navždy aneb Panoptikum zapomenutých ztrát
=========================================
Na tvář mi dáš
svá ranní ústa
jen ty a já
když všichni šli spát.
Málo mě znáš,
tak zašeptáš: “Zůstaň!”
na schody sněží
sníh roztává.

R:
Sílu mám a na klavíru fotku tvou,
svítání jdou, jak jinak než za sebou.
stále tu jsou, tak krásný najednou,
jak dva blázni, co znaj se náhodou.

Dneska mě máš
na chvíli věčnou
tvou malou dlaň poznávám
svět bude plout
oblohou mléčnou
vzpomínka však navždy
zůstává v nás.

R:
Sílu mám a na klavíru fotku tvou,
svítání jdou, jak jinak než za sebou.
stále tu jsou, tak krásný najednou,
jak dva blázni, co znaj se náhodou.

Svět je náš,
aspoň, co tě znám.
A víno má,
chuť krásných ztrát,
výher je víc,
tak sázím rád.
Je to ráj,
být s tebou sám.

R:
Sílu mám a na klavíru fotku tvou,
svítání jdou, jak jinak než za sebou.
stále tu jsou, tak krásný najednou,
jak dva blázni, co znaj se náhodou.

Píšu už asi od 12ti let, recenze, články, rozhovory… A spousta těchto mých literárních výplodů z mého “pravěku” není nikde k dohledání. A tak sem si říkal, že je postupně některé zveřejním alespoň zde na svém blogu. Buďte proto tolerantní k chybám stylistickým i těm pravopisným, byly psány ještě v době, kdy sem na takové věci nedbal, o to víc sem chtěl tvořit a dát o sobě vědět… Takhle sem psal ještě dávno, než sem měl občanku (a chvilku potom).  Některé ty věci jsou celkem perly, jiné spíš k pousmání, ale je to doklad toho, že sem se tenkrát jen tak neflákal. Jeden takový článek vám zde právě přináším:

Windows 2000 aneb Microsoft se zbláznil…

Je sice trochu divné, že o tom píšeme nyní, protože tato
informace je stará jako QBASIC, ale nebyla příležitost.

To co však Microsoft hodlá provést pařanům, to je horor !

Názory jednotlivých redaktorů Sektoru:

Magic:
Jejich (Microsoftu) nový Wirus 2000, pardon Windows 2000 bude
vyžadovat minimálně procesor na 300 MHz, 64 MB RAM.
Doporučená konfigurace je také nízká, stačí vám pouze 128
MB RAM,
Plná instalace zabírá POUHÝCH 576 MB paměti, což je pro
Microsoft opravdu málo.
Windows 2000 je ve skutečnosti Windows NT 5.0, který se začal
vyvíjet už během práce na Windows 98.
Na přelomu roku však společnost Microsoft oznámila přejmenování
Ntéček na Windows 2000 (proč ne – nový název přiláka víc lidí a
Microsoft vydělá o další stovky miliónů, možná i miliard více).
Nedělám si srandu, pokud by Microsoft prodal v Evropě jen deset
miliónů kopií a cena by byla 3000 korun (což je pouze fantasy,
protože podle mě bude stát, nejméně 5000 korun) vydělal by
Microsoft 30 miliard korun, ale to je samozřejmě opravdu málo,
protože podle mě bude zisk několikrát větší.
Microsoft samozřejmě vývoj něco stál a překlad do různých jazyků
také, ale přece jen ?
Microsoft se jen snaží vydělat další peníze do své sbírky.
Většina firem poskytuje BETAVERZI zdarma, ale Microsoft poskytoval
a poskytuje betaverzi Windows 2000 za pouhých 59,95 USD (to je
také skoro ZADARMO).
Pokud by jste si chtěli betaverzi Windows 2000 objednat za oněch 59,95
USD stačí navštívit internetovou adresu
http://www.microsoft.com/windows/preview/order.adp
Nebyli by jste sami už to tak udělalo více jak 250000 osob.
Čímž Microsoft vydělal více jak 14 milionů.
Jádro systému pochází z NTéček a údajně v něm nepůjde nainstalovat
99% starých i nových her pro Windows, protože tyto hry při své
instalaci kontrolují na jaký systém jsou instalovány a protože jsou
instalovány na jakýsi (pro ně divný) systém nahlásí, že musíte mít
Windows 95/98 a vyšší. Vyšší by měl být Windows 2000, jenomže se
tak nechová, jinak by programy šli normálně nainstalovat.
Další nevýhodu pro malé pařany, je tzv. globální zámek,
čímž dospělí mohou zablokovat pro své ratolesti zobrazení sprostých
slov i krev ve hrách. Pro rodiče je to však výhoda a je to celkem
i trochu zajímavé.
Mimoto na tomto OS údajně nepůjdou ani nainstalovat dosud vyvíjené
hry jako C&C: Tiberian Sun, NHL 2000 a podobně, ale možná to není pravda,
prostě jsem to někde slyšel.
Windows 2000 bude využívat nejméně prý DirectX 7.0, které snad půjdou
nainstalovat na Windows 95 a 98 a to je dobré.
Nechci Windows 2000 pouze kritizovat, vždyť Microsoft vyrobil
mnoho dobrých her a softwaru, ale Windows 2000 k nim opravdu nepatří.

Připomínky a otázky zasílejte na adresu redakce nebo na náš e-mail.

Píšu už asi od 12ti let, recenze, články, rozhovory… A spousta těchto mých literárních výplodů z mého “pravěku” není nikde k dohledání. A tak sem si říkal, že je postupně některé zveřejním alespoň zde na svém blogu. Buďte proto tolerantní k chybám stylistickým i těm pravopisným, byly psány ještě v době, kdy sem na takové věci nedbal, o to víc sem chtěl tvořit a dát o sobě vědět… Takhle sem psal ještě dávno, než sem měl občanku (a chvilku potom).  Některé ty věci jsou celkem perly, jiné spíš k pousmání, ale je to doklad toho, že sem se tenkrát jen tak neflákal. Jeden takový článek vám zde právě přináším:

Mraky

Mraky jako z poslední bitvy,
plují nad komínem oprýskané školní budovy.
Betonové sutě, které ji tvoří,
vyjadřují charakter jejího určení.

Ano, je to mučírna, kde se mučí,
kde žáci smutně sedíce s hlavou,
opřenou, kývají jako že chápou,
ale oni spíše tápou v tom, co se děje. (dějepis)

Myšlenkami všichni jinde,
snad s víkendovou vílou,
co ráno ji zas zahlídli jsme,
půvabnou a milou.

Sněhové bláto na omítce,
to je úděl naší školy,
sedíme tu a pykáme,
je to náš trest za to, že jsme mladí.

Píšu už asi od 12ti let, recenze, články, rozhovory… A spousta těchto mých literárních výplodů z mého “pravěku” není nikde k dohledání. A tak sem si říkal, že je postupně některé zveřejním alespoň zde na svém blogu. Buďte proto tolerantní k chybám stylistickým i těm pravopisným, byly psány ještě v době, kdy sem na takové věci nedbal, o to víc sem chtěl tvořit a dát o sobě vědět… Takhle sem psal ještě dávno, než sem měl občanku (a chvilku potom).  Některé ty věci jsou celkem perly, jiné spíš k pousmání, ale je to doklad toho, že sem se tenkrát jen tak neflákal. Jeden takový článek vám zde právě přináším:

(tohle je například článek z papírového magazínu o hrách Leveler, který jsme vydávali na základce, kopírovali na Xeroxu a šířili mezi kamarády) -> tipuju že jde o rok 1999

KKND 2

Druhý díl zajímavé a úspěšné strategie.

Od dob kdy jsem poprvé spatřil Warcraft, je tento žánr mým nejoblíbeněj-ším. I když se musím, přiznat že tahové strategie (mimo šachů) nesnáším (před-stavte si on mě dokonce tvrdil s Came-lem že Spellcros je blbost a když ho hraju nejsem jaksi v pořádku- Klaymen). Realtimové strategie přímo žeru, dohrál jsem jich plno – Dark Colony, C & C : Red Alert, Warcrafty, KKND Extreme
a další ( hele Magicku moc se nechlub stejně ty byly jenom dema – Shinnok). Druhý díl vyrobila a naprogramovala firma Beam a disribuci má na starost, dnes celkem hodně známá firma Info-grames. KKND 2 se odehrává v roce 2180, to jest čtyřicet let po prvním díle, oproti minulému dílu přibyla mimo jiné i nová strana Series 9, takže zde jsou již zmiňovaní Series 9, Evolved a třetí vál-čící strana Survivors. V této hře (ostatně jako ve všech válečných strategiích) má- te za úkol zničit ( zdemolovat, zbouchat, odstranit, zlikvidovat, zmlátit . . . no tak nějak – Klaymen ) druhou nepřátelskou jednotku, hra obsahuje 51 misí, zají-mavé číslo, ale poukazuje na to že si
s každou jednotkou zahrajete 17 misí. Hra oproti jedničce zaznamenala vel-ký skok v grafice, jsou zde dobře pro- vedené jednotky krajiny např. auto zabořené v silnici. Některé mise jsou zajímavé tim že se v nich objevíte společně s nepřátelskou jednotkou a spolu s ní likvidujete druhou.
Tato hra je velmi dobře propracovaná a doporučuji vám abyste si jí zahráli. – Magic –

Píšu už asi od 12ti let, recenze, články, rozhovory… A spousta těchto mých literárních výplodů z mého “pravěku” není nikde k dohledání. A tak sem si říkal, že je postupně některé zveřejním alespoň zde na svém blogu. Buďte proto tolerantní k chybám stylistickým i těm pravopisným, byly psány ještě v době, kdy sem na takové věci nedbal, o to víc sem chtěl tvořit a dát o sobě vědět… Takhle sem psal ještě dávno, než sem měl občanku (a chvilku potom).  Některé ty věci jsou celkem perly, jiné spíš k pousmání, ale je to doklad toho, že sem se tenkrát jen tak neflákal. Jeden takový článek vám zde právě přináším:

(tohle je například článek z papírového magazínu o hrách Leveler, který jsme vydávali na základce, kopírovali na Xeroxu a šířili mezi kamarády) -> tipuju že jde o rok 1999

Jazz Jackrabbit 2

Vzpomínáte na Jazze (na toho kluka, králíka ušatýho), viděl jsem obě share-ware verze, obě dvě byli dobré a bohu-žel celkem krátké, i když na dnešní do-bu je to docela dlouhé. Obě dvě jsem dohrál a škoda že jsem se tenkrát neza-registroval, co se dá dělat. Naštěstí fir-ma Epic Megagames vydala hru Jazz Jackrabbit 2, nechci hru moc pošpiňo-vat, někomu se to možná bude líbit, ale Jazz je nějak moc malej, můžete si tu zvolit i červeného Skaze, ale demo jsem hrál jen s Jazzem, takže tu moc o Ska-zovi mluvit nebudu (chtěl jsem napsat psát, ale jsem línej to po sobě opravit). Jedna výhoda, možná i víc tu je (jsou), alespoň myslím že to Jazz v jedničce neuměl, Jazz může skok v nejdelším bodě prodloužit a to je dobré, protože se to opravdu někde hodí. Takových vy-lepšení tu je víc například i dobře ani-mované pozadí. Je tu mnoho různých nepřátel (to bylo i v jedničce) od želv až po finální monstra. Můžete tu sbírat mnoho bonusů, prémií a předmětů, od ovoce až po rychlost a další dobré vy-lepšení. Dost mě štvala například čaro-dějnice, která mě změnila v žabáka, kvůli tomu jsem musel vyhledat krásnou zaječici, která mě pak políbením proměnila zpět v ušatou potvůrku (samo-zřejmě tím myslím Jazze). Zajímavé byli i fetující houby,které mě omámily tak že jsem měl opačné pohybování. Občas tu byli i krabice ze kterých po mém doteku vylétlo něco na pružině. Něco jako čertík v krabičce. Takových zajímavých vyle-pšení je tu více a všechny věci o kterých jsem tu psal jsou i v demu.
Přesto všechno se mi zdá možná Jazz Jackrabbit 1 lepší (znáte mě) (pro ty kdo ho neznájí, on prostě má radši starší hry, prostě jak malé děcko to je náš Magic – Klaymen), ale Jazz Jackrabit 2 má lepší grafiku, je pod Windows a má mnoho vylepšení, je tu taky dost nápadů a dopo-ručuji vám tento produkt od týmu E. M. doporučuji zahrát, protože je to dobrá plošinovka a určitě se neztratí.

Píšu už asi od 12ti let, recenze, články, rozhovory… A spousta těchto mých literárních výplodů z mého “pravěku” není nikde k dohledání. A tak sem si říkal, že je postupně některé zveřejním alespoň zde na svém blogu. Buďte proto tolerantní k chybám stylistickým i těm pravopisným, byly psány ještě v době, kdy sem na takové věci nedbal, o to víc sem chtěl tvořit a dát o sobě vědět… Takhle sem psal ještě dávno, než sem měl občanku (a chvilku potom).  Některé ty věci jsou celkem perly, jiné spíš k pousmání, ale je to doklad toho, že sem se tenkrát jen tak neflákal. Jeden takový článek vám zde právě přináším:

Hejkal
Jednoho zimního dne se v lesích u nás u Polné usadil hejkal, ale nebyl to hejkal obyčejný, tenhle byl takový divný, ošklivý a chlupatý s bradavicí na nose. Ten hejkal přepadal hlavně dívky a zatahoval je do svého brlohu, který si udělal z medvědí jeskyně, jenž byla volná od té doby, co poslední polenský brtník chcípl na otravu (napil se z rybníka, do něhož vypouští blízká chemička zbytky svých produktů). Nejdříve jsme si všichni kluci z Polné mysleli, že jde zase jen o nějakého dalšího úchyla, ale když všichni popisovali, že vypadá jak naše bývalá učitelka biologie, vydali jsme se jednou v noci na něj, vzali jsme košťata a kuličkovku, krabičku Startek a lahev velmi silného alkoholu v domnění, že ho ožerem, nebo zkouříme Startkama a košťatama z něj vyprášíme kožich. Přišli jsme do lesa v němž jsme to pořádně neznali, chvilku jsme bloudili a pak se ozvalo vytoužené kvílení hejkala. Všude ze všech stran najednou znělo “HÉJ, Hů!!” Došli jsme k jeho jeskyni a vlezli do ní, byla tam hrozná tma. Nahmatal jsem vypínač a rozsvítil. V rohu se krčil malý chlupatý a z nás vystrašený hejkal, byl menší než všichni ostatní hejkalové. Zdeněk na něj namířil kuličkovku, hejkal začal hlasitě kvílet, jako prasata na polenských jatkách. “Polož to kreténe”, zvolal jsem. A Fredie dodal: “Nevidíš že se tě bojí?” Hejkal najednou začal “Já, já, hej, hej, umět če-česky, já, já, hej, hej, hodně šikovnej, hodnej, neublí-hůůů-žit, hodně. Hej Hůů!” Podali jsme mu startovačky a zapálily cigaretu, neuměl s tím zacházet, začal mu hořet kožich, museli jsme ho strčit do vody, která protékala jeskyní. Podali jsme mu tedy alespoň trochu alkoholu na posilnění. Netrvalo dlouho a hejkal se rozpovídal o svých trampotách, problémech a životních strastech. Sdělil nám, že je v podstatě ještě dítě, vždyť mu je necelých osm set let, co to dneska je?? Že se narodil kdesi na Šumavě, ale protože dělal neplechu a špatně hejkal, byl svými vlastními kamarády vyhnán a musí bloudit světem, před nedávnem byl v Polsku, ale místní hejkalové ho vytlačili, chtěli mít prý všechno pro sebe, chtěli tam mít na hejkání monopol. Nám všem bylo jasné, že tenhle hejkal by nenapadl ani kulhající slepici z Černobylu, natož pak tu dívku, která ho křivě obvinila. Vždyť té holky se bojíme my, co potom tenhle strachy podělanej hejkal. Už jsme nechtěli z hejkala vyprášit kožich, začali jsme si povídat, kecali jsme o všem možným, řeč se točila hlavně kolem hejkalů a jejich řemesla, bylo nám sděleno, že už jich je málo. Také jsme kecali o dnešní době a o holkách. Ráno jsme se vyplazili z jeho bungru a rozhodli se, že si ho tu necháme. Ve škole jsme vše uvedli na pravou míru a vysvětlili, že hejkal té dívce ublížit nemohl, že mu k tomu chybí odvaha, nadání a hlavně vlastnosti hejkacího úchyla. Dívka přiznala, že si to vymyslela a všechno bylo zase OK. No a od té doby má i Polná, malé městěčko na českomoravské vrchovině svého hejkala. Jenže tenhle hejkman se od ostatních liší, je to náš kamarád, lidi ho tu mají rádi, nosí mu jídlo, pití, občas si s ním dokonce přijde někdo zahrát karty. No a hejkal na oplátku pomáhá udržovat pořádek v lese, odklízí padlé stromy, léčí nemocná zvířata, straší cizince a vysazuje nové stromky. Také teď opravuje starý dřevěný most přes potok protékající Březinou. Prostě a jednoduše, když budete mít čas, přijeďte se k nám na toho hejkala podívat a nelekněte se, vypadá totiž jako naše bejvalá učitelka biologie. Pokud i vy máte někde svého hejkala, tak nám o něm napište.