Einsteinův kvíz

Einstein prý o tomto kvízu řekl, že 98% procent lidí ho vůbec nevyřeší.
Patříte k těm dvoum procentům ?

Fakta:
1. Je 5 domů, z nichž každý má jinou barvu.
2. V každém domě žije jeden člověk, který pochází z jednoho státu.
3. Každý z majitelů pije jeden nápoj, kouří jeden druh cigaret a chová jedno zvíře..
4. Žádný z nich nechová stejné zvíře, nepije stejný nápoj a nekouří stejný druh cigaret.

Nápověda:
1. Brit bydlí v domě.
2. Švéd chová psa.
3. Dán pije čaj.
4. Zelený dům stojí ihned nalevo od bílého.
5. Majitel zeleného domu pije kávu.
6. Ten kdo kouří Pall Mall, chová ptáka.
7. Majitel žlutého domu kouří Dunhil.
8. Ten kdo bydlí přesně uprostřed řady domů, pije mléko.
9. Nor bydlí v prvním domě.
10. Ten, kdo kouří Blend, bydlí vedle toho, kdo chová kočku.
11. Ten, kdo chová koně, bydlí vedle toho, kdo kouří Dunhil.
12. Ten, kdo kouří Blue Master, pije pivo.
13. Němec kouří Prince.
14. Nor bydlí vedle modrého domu.
15. Ten, kdo kouří Blend má souseda, který pije vodu.

Otázka zní:
Kdo chová rybičku ?

Píšu už asi od 12ti let, recenze, články, rozhovory… A spousta těchto mých literárních výplodů z mého “pravěku” není nikde k dohledání. A tak sem si říkal, že je postupně některé zveřejním alespoň zde na svém blogu. Buďte proto tolerantní k chybám stylistickým i těm pravopisným, byly psány ještě v době, kdy sem na takové věci nedbal, o to víc sem chtěl tvořit a dát o sobě vědět… Takhle sem psal ještě dávno, než sem měl občanku (a chvilku potom).  Některé ty věci jsou celkem perly, jiné spíš k pousmání, ale je to doklad toho, že sem se tenkrát jen tak neflákal. Jeden takový článek vám zde právě přináším:

Úvaha o čase
Tato úvaha je o tom, že čas se mění podle toho, jak nechceme aby dlouhý byl – abych to upřesnil, čas je pěkná mrchá sviňská, protože když nás něco nebaví, tak se to zdá nekonečný a když nás něco naopak baví, tak to teče tak rychle, že si toho ani nevšimneme… představte si třeba takový víkend, ten uteče rychle a škola ta se vleče jako štrůdl. Nebo letní prázdniny, půlka je za mnou a já jsem si ani nevšimnul, že začali. Nebo včera na diskotéce, dvě pěkný holky a čas utekl tak rychle, že jsem skoro litoval, že jsem tam chodil.

Píšu už asi od 12ti let, recenze, články, rozhovory… A spousta těchto mých literárních výplodů z mého “pravěku” není nikde k dohledání. A tak sem si říkal, že je postupně některé zveřejním alespoň zde na svém blogu. Buďte proto tolerantní k chybám stylistickým i těm pravopisným, byly psány ještě v době, kdy sem na takové věci nedbal, o to víc sem chtěl tvořit a dát o sobě vědět… Takhle sem psal ještě dávno, než sem měl občanku.  Některé ty věci jsou celkem perly, jiné spíš k pousmání, ale je to doklad toho, že sem se tenkrát jen tak neflákal. Jeden takový článek vám zde právě přináším

Básničky

Žába
—-
Sedí žaba na leknínu,
sedí, kouká, žere čínu.
Je z ní celá zelená,
třesou se jí kolena.
Rybník, už je plný zvratků,
namleli tam kamarádku.

Salám Alajkum
————-
Vždycky takhle po ránu,
čtu si v knize Koránu.
Nevím proč mě napadlo,
pořídit si letadlo.
Amíků je přece spousty,
nadělám z nich dobré tousty.

O vláčku a pejskovi
——————-
Pes se točí dokola,
zvedá už se závora,
vlak tu houká zdáli,
o psa jsme se báli,
pes se ho však nelek,
ani jednou neštěk.
Jen tak skočil pod vlak,
už je z něho protlak.

Spravedlivá
———–
Včera jsem byl po škole,
řek sem úče: “Ty vole.”
Už jí tykat nebudu,
příště jí dám přes hubu.

Ze sněmovny
———–
V poslanecké sněmovně,
bavili se o hovně.
Mluvil o tom Sládek,
byl tam hroznej smrádek.

Proč si nerozumíme
——————
Je to už dlouho,
co říkali jsme si všechno,
já teď poslouchám rock,
a ty techno.

Ve věži (poetická)
——————
Seš jak zavřená ve věži,
avšak nikdo tě nestřeží,
si jak vyhaslá sopka,
a frigidní jak hrobka.
Jak hajzl bába zakletá,
co putiky nám ometá.

A když ti klepu na dveře,
obluda mi otevře.
Srdce sis schovala do truhly
a vlídnou tvář pod uhry.

Takže na mě zapomeň
a skoč rychle z okna ven.

Lžíce
—–
Protože jsem spolkla lžíci,
ležela jsem v porodnici,
nakonec mě v tý nemocnici,
vyoperovali pravou plíci.

Cestovatelská
—————-
Pojedeme na výlet,
navštívíme celý svět,
už se těším zase domů,
do hospody “U tří koňů”.

Návštěva
———
Za dveřmi jsou ufoni,
snad i na mě zazvoní,
Nebo to jsou Jehovisti?
Nikdo už si není jistý.

Ryba
—-
Včera večer v rybníku,
kouslo mě něco do pytlíku,
Myslel jsem že to byla ryba,
myslet si to byla chyba.
Byl to místní teplý hoch,
kdo jiný by se na to zmoh?

Zamilovaná
———-
Sleduju tě už přes tejden,
neodvažím se ti to však říct,
že tě chci tajně svlíct,
že si jen můj krásnej sen.

Mikrofon
——–
Před nosem mám mikrofon,
píchá mě do ucha.
Vydává to jeden tón,
možná je to porucha.

Nechutná
——–
Učitelka za katedrou
pěstuje si knír,
Usadil se na tom kníru,
plísňový sýr.

Máme úchylné vedení
——————-
Včera večer v tělocvičně
školník šoustal ředitele,
tvářili se nerozlučně,
jako kdyby spadli z višně.

Nezbeda
——-
Vzal jsem si krásnou dívku,
nosí pivo, jako v chlívku.
Vošoustá i souseda,
je to ale nezbeda.

Jenže on má péro dlouhý,
splní všechny její touhy.
A já se svou maličkostí,
už mám toho hajzla dosti.
Zkrátím mu jeho dělo,
tak aby se už nechvělo.

A pak svojí hebkou dlaní,
šahat budu jenom na ní,
na tu svojí nezbedu,
co nosí pivo k obědu 🙂

CéDé
—-
V CéDéčku je dírka malá,
vejde se tam všechno,
Je však na něm vypálené,
nelegálně techno.

Píšu už asi od 12ti let, recenze, články, rozhovory… A spousta těchto mých literárních výplodů z mého “pravěku” není nikde k dohledání. A tak sem si říkal, že je postupně některé zveřejním alespoň zde na svém blogu. Buďte proto tolerantní k chybám stylistickým i těm pravopisným, byly psány ještě v době, kdy sem na takové věci nedbal, o to víc sem chtěl tvořit a dát o sobě vědět… Takhle sem psal ještě dávno, než sem měl občanku.  Některé ty věci jsou celkem perly, jiné spíš k pousmání, ale je to doklad toho, že sem se tenkrát jen tak neflákal. Jeden takový článek vám zde právě přináším:

(pravda, tenhle článek je trošku novější, vznikl někdy cca v roce 2006 asi, pro hudební magazín rockmag.cz)

Argema – Láska na jednu noc

Recenze unpluggedového alba skupiny Argema vydaného v roce 2005 a obsahujícího jedenáct skladeb, z nichž většina je známá z předchozích desek, ovšem tentokrát mají tyto písničky nové aranžmá a zní zase trošku jinak.

Moravskou kapelu Argema asi není většině z vás třeba představovat. Za dvě desítky let své existence vytvořila nespočet hitů a stala se jakousi živoucí legendou na poli muziky označované jako “zábavová”. Pomineme-li fakt, že se najde mnoho lidí (tak jako u jakékoliv jiné muziky), kteří této kapele zrovna neholdují, tak musím poznamenat, že Argema má dosud obrovské množství příznivců nejen na Moravě, v Čechách a ve Slezsku, ale také na Slovensku. Zřejmě právě tito pravověrní fanoušci a posluchači nejvíce ocení mnou zde dnes recenzovaný počin nesoucí název “Láska na jednu noc”. Ptáte-li se proč, hned vysvětlím…
Důvod je jednoduchý, jedná se totiž o desku, kde najdete především remaky již vydaných písniček kapely Argema. Ovšem všechny jsou v novém aranžmá a tak vlastně poslech této desky ve vás vyvolá zvláštní pocit “deja vu”, ale na druhou stranu budete mít pocit, že posloucháte něco úplně nového, co vám přitom přijde docela blízké. To vše za předpokladu, že původní písničky znáte. Pokud je neznáte, bude pro vás logicky každá takováto písnička totálně nová.
Album ovšem není určené jen pro ortodoxní fanoušky, právě naopak. Tato patnáctá deska je sice na světě již od minulého roku, ale protože ještě Argema nepřišla s dalším řadovým albem, jak každý rok činí, myslím, že není na škodu zde o tomto jejím dílku napsat pár slov. Album obsahuje jedenáct skladeb s celkovou stopáží 40,14 minut a naleznete zde většinu známých písniček v unpluggedových verzích. Mnoho songů, které byly v původní verzi rychlé, nyní uslyšíte jako “pomaláče”, některé mají jinou melodii (pomalá písnička J. Pavky – Všední den je zde naopak zase docela svižná) nebo prostě jen jiné nástrojové obsazení a je možné zde slyšet i nástroje nepříliš typické pro tuto kapelu – viz. třeba foukací harmoniku, s níž Luboš Silný hostoval při výrobě alba. Vezmu-li album jako celek, musím konstatovat, že je oproti dřívějším počinům kapely mnohem pomalejší, což byl ovšem záměr, protože se jedná o “unplugged”. Většina tvrdých rockerů možná tento fakt asi nestráví, kdo má ovšem rád pěknou moderní českou hudební tvorbu, ten jistě nic nenamítne. Na albu lze nalézt písničky Zůstávám sám, Kouzelná, Někdo tě trápí, Tohle je ráj, Všední den, Jarošovský pivovar, Modrý pondělí, Mám, Stíny noci, Půlnoční den a Láska jen pro jednu noc. Song Někdo tě trápí je jedinou kompletně novou a dosud nepublikovanou skladbou. Tato pomalá, ale velmi povedená písnička, zabodovala dokonce v mnoha hitparádách, včetně Esa na TV Nova. Argema ploužáky prostě umí a některé z jejích kousků má dnes v repertoáru řada tuzemských kapel. Já osobně nechci a snad ani nemůžu kapele nic vytknout. Každý ať si to přebere, jak chce, mně se jejich album líbilo a doporučil bych ho všem romantikům a romantičkám, co mají rádi podobnou muziku.

Interpret: Argema
Album: Láska na jednu noc
Počet stop: 11
Délka: 40,14
Rok vydání: 2005
Vydavatelství: Monitor EMI
—
Seznam skladeb:
1. Zůstávám sám
2. Kouzelná
3. Někdo tě trápí
4. Tohle je ráj
5. Všední den
6. Jarošovský pivovar
7. Modrý pondělí
8. Mám
9. Stíny noci
10. Půlnoční den
11. Láska jen pro jednu noc

Píšu už asi od 12ti let, recenze, články, rozhovory… A spousta těchto mých literárních výplodů z mého “pravěku” není nikde k dohledání. A tak sem si říkal, že je postupně některé zveřejním alespoň zde na svém blogu. Buďte proto tolerantní k chybám stylistickým i těm pravopisným, byly psány ještě v době, kdy sem na takové věci nedbal, o to víc sem chtěl tvořit a dát o sobě vědět… Takhle sem psal ještě dávno, než sem měl občanku.  Některé ty věci jsou celkem perly, jiné spíš k pousmání, ale je to doklad toho, že sem se tenkrát jen tak neflákal. Jeden takový článek vám zde právě přináším:

Ach jo

“Ach jo,” řekl si Lukáš a zapálil si cigaretu, kterou včera dostal od kamaráda. Chvilku si s ní hrál v ruce, jednou si z ní popotáhl a pak ji zahodil s tím, že už nebude kouřit, “stejně je to svinstvo” Další krásná holka (jmenovala se Andrea) se mu ztratila mezi prsty a on jen stál a díval se jak tančí, už pátý ploužák, s Emilem, místním diskžokejem pochybné kvality. “Jo, holky jsou dnes spíš na disko, než na starej dobrej metal,” řekl si. Lukášovi to vadilo, jeho progresivní poetická beatová kapela byla sice mnohem kulturně přínosnějším zážitkem než muzika pouštěná ze stříbrných cédéček na diskotéce, přesto však na koncerty jeho středoškolské kapely skoro nikdo nechodil a komercí protkaná diskotéka jeho steroidama zdegenerovaného soka v lásce praskala ve švech. “Na holky, teď seru, ale v tej muzice musíme sakra už prorazit,” řekl si a o týden později se s kamarády z kapely šíleně ožral a za bílého dne společně natahali aparaturu na střechu nevelkého obchodního domu nacházejícího se na náměstí malého městečka. Na střeše se zabednili, tak aby se tam nikdo nedostal. Byly čtyři hodiny odpoledne a Lukáš dal kepele povel, aby se začalo. Ozval se řev, na který místní důchodci připraveni nebyli.
Některé mládeži se muzika začala zamlouvat a tak se kolem obchodního domu brzy začali tvořit hloučky lidí. Pro tohle pětitisícové městečko bylo sebemenší vybočení z každodeních konvencí parného léta velkou událostí a tak se informace o této show brzy roznesla a lidi se začali scházet k místu konání této jistě zajímavé akce. Kapela nevadila ani majiteli obchoďáku, kterému lehce vzrostly tržby tak se rozhodl nevolat příslušné “orgány”. Zanedlouho stála před Lukášovou kapelou asi tisícovka lidí, někteří z nich popíjeli z lahváčů, jiní seděli únavou na zemi, kluci s holkami se líbali a objímali, důchodcům se zvyšoval krevní tlak. Za chvilku Lukáš spatřil Andreu, jak se jí leskly oči v davu. Stále ji miloval a tak spustil sólo písničku, kterou před nedávnem napsal jenom pro ni. Sotva ji však dohrál, přijela policie a hasiči -> některý z “pohoršených” občanů je zavolal (ve městě bylo vysoké procento komunistů). Lukášova kapela odmítla přestat hrát a tak pro ně museli hasiči vylézt a sundat je. Když policisté odváděli členy kapely do policejního taxíku, přiběhla ještě Andrea, políbila ho se slovy: “Miluji tě.”
A i když ho právě odváželi na policejní stanici, věděl, že hrát s beatovou kapelou je tisíckrát lepší než dělat taneční muziku… nakonec přece získal i přízeň dívky, kterou miloval a to je vlastně hlavní důvod, proč všechno dělal. Lukáš byl spokojen.

Píšu už asi od 12ti let, recenze, články, rozhovory… A spousta těchto mých literárních výplodů z mého “pravěku” není nikde k dohledání. A tak sem si říkal, že je postupně některé zveřejním alespoň zde na svém blogu. Buďte proto tolerantní k chybám stylistickým i těm pravopisným, byly psány ještě v době, kdy sem na takové věci nedbal, o to víc sem chtěl tvořit a dát o sobě vědět… Takhle sem psal ještě dávno, než sem měl občanku.  Některé ty věci jsou celkem perly, jiné spíš k pousmání, ale je to doklad toho, že sem se tenkrát jen tak neflákal. Jeden takový článek vám zde právě přináším:

20. století- století změn

Dvacáté století je století, kdy se setkává budoucnost a přítomnost s minulostí. Století velkých vynálezů a velkých změn, století plné násilí, rozbrojů a nenávistí a válek a přitom všem také století lásky. Století, kdy se měnily lidské hodnoty, kdy byli lidé potlačováni na úkor jiných, kdy lidé milovali za zvuku bigbítových kapel a století, kdy lidé nenáviděli za pokřiku hesel samozvaných vůdců. Bylo to století, v němž lidé objevovali to, co bylo do té doby neobjevitelné, století, kdy jsme opustili naší milovanou i nenáviděnou planetu Zemi a dostali se za její hranice.
Ať si kdo chce, co chce říká a nebo si to jenom myslí, podle mě toto bylo století krásné, dlouhé, nepřekonatelné, jedinečné a neopakovatelné i přes všechny nesváry, šrámy na duši a zlámaná srdce. Bylo to století, které jsme všichni zažili a které jsme na vlastní duši a kůži pocítili. Prostě a jednoduše, bylo to NAŠE století.

Píšu už asi od 12ti let, recenze, články, rozhovory… A spousta těchto mých literárních výplodů z mého “pravěku” není nikde k dohledání. A tak sem si říkal, že je postupně některé zveřejním alespoň zde na svém blogu. Buďte proto tolerantní k chybám stylistickým i těm pravopisným, byly psány ještě v době, kdy sem na takové věci nedbal, o to víc sem chtěl tvořit a dát o sobě vědět… Takhle sem psal ještě dávno, než sem měl občanku.  Některé ty věci jsou celkem perly, jiné spíš k pousmání, ale je to doklad toho, že sem se tenkrát jen tak neflákal. Jeden takový článek vám zde právě přináším:

(Magic byla moje přezdívka v diskmagu Sektor, který sme s kamarády vydávali v letech 1999-2000)

3 Magicovy MINI recenze

Tak si tak občas sednu k počítači a začnu programovat a za tu dobu co tohleto dělám mám za sebou už celkem slušné množství menších her a tak jsem se rozhodl napsat takové 3 MINI recenze, aby se o těchto hrách taky někdo dozvěděl.

TicTacToe
TicTacToe je společenská hra pro dva hráče na principu piškvorek. Hraje se ovšem na políčkách 3×3. Hráči se střídají a kdo dá horizontálně, šíkmo, nebo vertikálně 3 stejné symboly k sobě tak vyhrál. Je to něco jako čtveráci v televizi. S takovouto hrou začínal kdysi Bill Gates. Ale existuje i mnoho českých verzí této hry, jednou z nich je i hra TicTacToe, kterou jsem napsal já sám osobně. Běhá v operačním systému Windows 95/98/NT/2K. Je napsána v programovacím jazyku Visual Basic 5.0 a zabalená zabere něco kolem 6 kB. Pokud by jste měli zájem, můžete si hru stáhnout z webu Dragons Studia Polná na http://www.mujweb.cz/www/ds_polna/.

MicroTris
Asi se nenajde normální pařan, který by nevěděl co je to tetris (starší generace této hře někdy říká kostičky). A jednu takovouhle hru jsem se svým bráchou vytvořil v české verzi. Hra používá grafiku i kód ze hry VBTRIS a běhá pod Windows. Je tu docela i dobrá hudba a zvuky, které lze ovšem vypnout. Lze si tu nastavit také obtížnost a řady od začátku. Hra je dobře hratelná, obsahuje dokonce i tabulku vítězů. Pokud by jste měli o hru zájem, můžete si jí stáhnout z webu Dragons Studia Polná na http://www.mujweb.cz/www/ds_polna/.

Wox
Wox je Windowsovská verze logické hry OXGAME. Ve hře jde o to zaměňováním znaků X a O v tabulce docílit toho aby v tabulce bylo co nejvíce znaků X. A jak se zaměňuje ? Kliknutím na šipku (viz obrázek) se změní v daném směru X na O a O na X.. čím více X tím více máte i bodů. Když už se vám zdá, že máte dostatek bodů, kliknete na FINISH a můžete se dostat do tabulky nejlepších. Ve hře lze ukládat a načítat pozice, obsahuje několik hudebních MIDI skladeb, které Vás budou provázet hraním hry, jsou tu různé bonusy, které například změní barvu znaků apod. Je tu nápověda, hodiny, spouštěč aplikací (pifman), informace o histotii programu apod. Pokud by jste měli o hru zájem, můžete si jí opět stáhnout z webu Dragons Studia Polná na http://www.mujweb.cz/www/ds_polna/.

Píšu už asi od 12ti let, recenze, články, rozhovory… A spousta těchto mých literárních výplodů z mého “pravěku” není nikde k dohledání. A tak sem si říkal, že je postupně některé zveřejním alespoň zde na svém blogu. Buďte proto tolerantní k chybám stylistickým i těm pravopisným, byly psány ještě v době, kdy sem na takové věci nedbal, o to víc sem chtěl tvořit a dát o sobě vědět… Takhle sem psal ještě dávno, než sem měl občanku.  Některé ty věci jsou celkem perly, jiné spíš k pousmání, ale je to doklad toho, že sem se tenkrát jen tak neflákal. Jeden takový článek vám zde právě přináším:

Úvaha
Věčnost.. to slovo znamená dlouhá doba, jenže dlouhá doba není nic určitého, nic známého, spíše je to pro někoho děsivé až mystické slovo. Pro mouchu je věčnost pár dní, pro člověka to může být 100 let, 10000000 let, kdo ví. Jen jednou jsme na světě a jen jednou umřeme. Miliardy lidí už chodily po Zemi i oni zažili lásku, zklamání, měli své záliby, byli úspěšní, ba i slavní, ale bylo jim to k ničemu. Dnes už si na většinu z nich nikdo nevzpomene a těch pár lidí co si někdo pamatuje – a opravdu jich není mnoho, zná zase jen někdo. Známí lidé, kteří si lidé budou pamatovat mají většinou povolání umělecké, nebo něco vytváří… případně něco zajímavého udělali. Takových lidí už byla spousta a přece.. pamatovala si je třeba jen jedna generace, nebo určitá část lidí. Všichni lidi se narodili a všichni jednou umřou. Život člověka je velmi krátký a přece tak dlouhý, vždyť se za něj dá vykonat mnoho a přece nic. A život lidstva také nejspíš nebude věčný, možná zahyneme vlastním zaviněním, nebo nás pohltí Slunce, nebo nás zničí srážka s vesmírným tělesem.. kdo ví..
Možná nastoupí nová civilizace, určitě nejsme první geniální formou… určitě někde ve
vesmíru o kterém mnoho lidí tvrdí že je nekonečný (a pořád ještě roste) existuje jiná geniální forma života… i oni určitě mají svá trápení.. umírají … žijí … rodí se… válčí…
Mnoho lidí už kráčelo po tom našem širém světě a dnes už nejsou nic jiného než prach a zemina.

PS: Ale přesto všechno … buďme optimisté a pařme dál…
Vždyť co může být krásnějšího než život ???? A holky …