Odborář Dufek – doufám, že na něj čeká hnusný peklo pro bolševiky

Názory

 

Můj koment k článku:

https://cnn.iprima.cz/odborar-dufek-ze-skonci-tisice-zivnostniku-at-misto-narikani-nastoupi-jako-delnici-14735?fbclid=IwAR3vfpT-r_oyT70jEsztvFN3e_ON5ELSD-Phah-uF1XoOz9uJ4-Tppt4NGU

Odborář Dufek: Že skončí tisíce živnostníků? Ať místo naříkání nastoupí jako dělníci

 

Já na to:
hnusnej bolševickej parazit, …. v životě nic neudělal a naváží se do těch, kteří nemohou vykonávat svoji činnost, protože jim to stát svojí neschopností zapříčinil a nesmyslnými vyhláškami a zákony znemožnil… doufám, že mu za ty jeho bláboly v hospodě nenalejou ani vodu z WC a v obchodě mu neprodaj ani žvýkačku s příchutí cibule

Neschopnost a nesmysly burešovy hrůzovlády – díl#5274

Názory
Koment proč zase změnili pravidla… a hospody se zavíraj ve 20:00
 
Ucelem je zmast covid, aby nevedel, kdy ma kam chodit? Ja uz taky nechapu nic 🙁 behem tydne to zavrou zas vsechno, pak to zas v lednu na 2 dny treba otevrou… To je neskutecny chaos. Vylezu ven v květnu a uvidim, co prezilo apokalypsu a jestli jeste nekde je nějaký obchod nebo hospoda nebo jestli zbyly jen urady a capi hnizdo…

ZX Spectrum Emulator for Windows 95 Version 1.03.98.0211

Já spisovatel, Počítače, Počítačové hry

Píšu už asi od 12ti let, recenze, články, rozhovory… A spousta těchto mých literárních výplodů z mého “pravěku” není nikde k dohledání. A tak sem si říkal, že je postupně některé zveřejním alespoň zde na svém blogu. Buďte proto tolerantní k chybám stylistickým i těm pravopisným, byly psány ještě v době, kdy sem na takové věci nedbal, o to víc sem chtěl tvořit a dát o sobě vědět… Takhle sem psal ještě dávno, než sem měl občanku (a chvilku potom).  Některé ty věci jsou celkem perly, jiné spíš k pousmání, ale je to doklad toho, že sem se tenkrát jen tak neflákal. Jeden takový článek vám zde právě přináším:

ZX Spectrum Emulator for Windows 95 Version 1.03.98.0211

Na počítače ZX Spectrum (Sinclair, Didaktik ….) vznikly
tisíce programů a her jen malá zmíňka o některých z nich:
3D GRAND GRAND PRIX, TERROR DAKTIL 4D, A WHOLE NEW BALL
GAME, ACADEMY, ACE OF ACES, AD ASTRA, ADVANCED PINBALL
SIMULATOR, AGENT X 1 a 2, ALIEN STORM, ALIEN 8, APLEMAN,
ARCADIA, ARTSTUDIO, ASTERIX, ASTRO MARINE CORPS, ATIC,
BASTARD, BATMAN, BATTLE OF THE PLANETS, BLADE RUNNER,
BLOD, BLOOD, BLOODWYCH, BOMB JACK, BOMBED, BOULDER I a
II a III, BOUNDER, BOX, BRUCE LEE, BUBBLE DIZZY, BUBBLE
SORT, BUCK ROGERS, BUGABOO, CABAL, CASANOVA, CASTLE MAS-
TER, CAULDRON I a II, CAVES, CJS ELEPHANT ANTIC, CRYSTAL
KINGDOM DIZZY, COLONY, COLOSSEUM, COLOSSUS, COMMANDO, COO-
KIE, COVENANT, CUBE, DALLAS, DANDARE I a II a III, DEATH
STAR, DEATH STALKER, DEMONS REVENGE, DIAGRAM, DICK TRACY,
DIKTATOR, DIMENS, DISK, DIZZY I, DIZZY II, DIZZY III, DIZZY
IV, DIZZY V, DIZZY VI, DOOM, DONDARKS REVENGE, DRAGONS LAIR,
DRAGONS OF FLAME, DRAW, DRILLER, DRUID, DUNGEON MASTER,
EAGLE, EDTASS, ECONMIC SURVIVAL, E-MOTION, ESCAPE, EVIL
DEAD, EVOLUTION, F15 STRIKE EAGLE, F-19 STEALTH FIGHTER,
FALLOUT, FAST FOOD, FAIRLIGHT, FIGHTER BOMBER, FIST, FIST II,
FLITE, FLYER FOX, FIREBIRD, FOUR MINUTES TO MIDNIGHT, FRANK
N. STEIN, FRED, FRIDAY THE 13, FULL THROTTLE, FIGHTING WARR-
IOR, GALACTIC–ABDUCTORS, GANGSTERS, GHOST BUSTERS 2, GHOSTS,
GHOULS N GHOTS,GI HERO, GLUG, GOLDEN AXE, GOTCHA, GREEN BE-
RET, GREMLIN I a II, GRYZOR, GUNHEAD, GUNSHIP, HARD DRIVIN,
HARIER ATTACK, HARRIER, HEARTLAND, HEAVY, HLAS, THE HOBBIT,
HUNGRY HORACE, THE ROCKY HORROR SHOW, HOSTAGES, THE HUNT OF
RED OCTOBER, CHAMURAPI I a II, CHARACTER GENERATOR, CHASE
H.Q., THE CHESSMASTER 2000, BEYOND ICE PALACE, INDIANA
JONES FATE OF ATLANTIS, INDIANA JONES AND THE LAST CRUSADE,
INDIANA JONES AND THE TEMPLE OF DOOM, IRON LORD, ITALY 1990,
JAIL BREAK, JASONS GEM, JETMAN, JETPAC, LAZY JONES, JPING,
JUDGE DREDD, SHOW JUMPING, KAREL, KARNOV, KICK OFF, KOSMIC
KANGA, KUNG FU, LAST NINJA I a II, LE MANS, LEMMINGS, LIFE,
LODE RUNNER, LORDRING, LOST CITY, SKETCHPAD, MANIC MINER,
MESSAGE FROM ANDROMEDA, MOONWALKER, MOSKVA, MIKRO PASCAL,
MPOINT, MR.COPY, MONTE CARLO, MUGSY, NEXUS, NIGHT BREED,
NODES OF YESOD, NOSFERATU THE VAMPYRE, OPERATION WOLF, OPE-
RATION WOLF, THE ORACLE´S CAVE, OUTCAST, OVERLORDS, PANIC
DIZZY, PAPERBOY, PARIS DAKARM, PENELIX, PLANET OF DEATH,
PLZAK, POPSTARS, PREDATOR, PREDATOR II, PSSST, PSYCHO
HOPPER, PSYCHO I, QARX, QUAZATRON, QUEST FOR THE HOLY
GRAIL, RACE FUN, RAIDERS, RAMBO, DIZZY DOWN THE RAPIDS,
THE REAL GHOSTBUSTERS, REFLECTIONS, RENEGADE, ROAD RUNNER,
ROBOCOP 2, ROBOZONE, ROCKNW, ROGUE, SABOTEUR, SABOTEUR 2,
SABRE, SAVAGE, SCUBA DIVE, SEX CRIME, SEXL, SHUTLE, SIDE-
WALK, SILKWORM, SIMPSONS, SIR, HORACE GOES SKING, SUPER
SLEUTH, SLIPPERY SID, SMASH TV, SOCCER Q, SORCERY, SOUCET,
SPANER, SPECTRES, SPIDERMAN, SPIDERS, SPINDIZZY, THE SPY
WHO LOVED ME, STARION, SEXTEST, STREET FIGHTER I, STREET
FIGHTER II, SUPER PACMAN, SWITCHBLADE, SWIV, TAPER, TA-
SW-CS, TEENAGE SUPER NINJA MUTANT HERO TURTLES, TEENAGE
SUPER NINJA MUTANT HERO TURTLES II, TERMINATOR 2 JUDGMENT
DAY, TERROR, TFCOPY, THUNDER, THUNDERBLADE, TRANSAM, TRANTOR,
TRASHMAN, TURRICAN 2, TYDEN, UNDERWURLDE, UNIVERSAL HERO,
THE SPECTRUM HARDWARE I-II-III-IV-V-VI, VAMPIRES, VENDETTA,
VENOM, WALL, WAVES, WAXWORKS, WILLY, WINTER SPORTS, WOLFMAN,
WORLD CUP ITALIA SOCCER 1990, ZODIAC, ZOMBI, ZOMBIES
– tak to byla malá zmíňka o některých z nich, existuje jich
však o hodně více.Na těchto počítačích se pařily známé hity
jako Street Fighter atd, mnoho firem u nich začínalo a mno-
ho lidí si tyto mašinky oblíbilo.Vždyť není divu, stačilo mít
doma Sinclair, televizi, kazetu se softwarem a nějaký další
krámy a mohli jste pařit.Na tyto počítače šly napojit juystic-
ky, tiskárny, disketové mechaniky a pokud jste byli šikovnější
další hardware jste si mohli vyrobit sami – v různých časopi-
sech na to vycházeli návody a plány, pak už stačilo jen doprog-
ramovat ovládací program a nový hardware byl na světě.
Grafika sice nebyl v nejjemnějším rozlišení ale to vůbec nevadi-
lo a to že hrála jednokanálovým zvukem se v těch dávnejch dobách
dalo dost dobře ignorovat.
Pak ale lidi začali používat rychlejší počítače jako Amiga,
Macintosh a Pc a pomalu tato platforma zanikala a pořád ještě
zaniká.Hodně lidem se po tomto stroji zastesklo a tak vyrobili
emulátor Spectra na počítač Pc.(Emulátor = program umějící spouš-
tět programy vytvořené pro jiný počítač, například emulátor Amigy
je program na spouštění softwaru z Amigy).Prvně byli pro Dos a
později se objevili tytéž programy pro Windows a většina emuluje
skoro všechny druhy počítače Spectrum.Emulátorů Spectra existuje
asi 70 – 80 a většinou emulují všechny staré Sinclairy (48k,
128/2a, ZX 80, QL 80 a další).Jedním z emulátorů počítače Sinclair
ZX Spectrum je program ZX Spectrum Emulator 32, který dnes existuje
ve verzi 1.03.98.0211 možná i vyšší, ale v době kdy jsem psal tuto
recenzi byla aktuální verze.Tento program je pro operační systém
Windows 95/98.Při spuštění tohoto emulátoru se objeví okénko s ti-
pem, kde si můžete přečíst i další tipy, nastavit že se toto okno
nemá příště zobrazovat a nebo že ho chcete zavřít.Když ho zavřete
aktivuje se už hlavní okno emulátoru v kterém se objeví menu kde
jsou čtyři možnosti volby – TAPE LOADER (načítání kazet, ale kaze-
tovou jednotku vůbec nepotřebujete, stačí vám harddisk, nebo jaká-
koliv jiná jednotka.), druhou možností je 128 BASIC (touto volbou
si lze vyrobit vlastní program v programovacím jazyce Basic – pozor
Sinclairovský Basic má některé odlišné příkazy než Dosovský Basic
pro PC, třetí volbou je CALCULATOR (kalkulačka) a čtvrtou je 48
BASIC (zase programování v jazyce Basic, nevím sice jaký je rozdíl
mezi 48 Basic a 128 Basic, ale nejspíš to bude mít něco společnýho
s druhy počítačů Sinclair).Pokud by jste chtěli vědět jak se v menu
pohybuje tak vám doporučím držet SHIFT a pohybovat šipkami.Na místě
menu se objevuje to co by se objevilo na obrazovce Sinclaira, ale po-
kud chcete otevřít nějakou tu hru nebo program pro počítač Sinclair,
použijte Windowsowského rozhraní a klikněte na ikonu Open, nebo stlač-
te F2 a další možností je najet na nabídku ZX a poté na Open, všemi
třemi variantami vyvoláte stejné okno, kde si stylem průzkumníka naj-
dete soubor s hrou či programem.Emulátor umí otevřit soubory formátu
ZX Spectrum RIFF Files (*.zx), ZX Spectrum Memory Images (*.sna;*.z80),
ZX Spectrum Tape Images (*.tap), ZX Spectrum(Auto)disk Images (*.cpd;
*.dsk), ZX Spectrum Files in zip Files (*.zip) a Zx Spectrum uložené
pozice (*.zxs).Pokud tedy otevřete nějaký soubor a něco uděláte třeba
se dostanete do nějakého vyššího levelu v nějaké hře a musíte vypnout
počítač, tak si můžete uložit rozdělanou práci, rozehranou hra a tak
dál, volbou Save As, nebo stalčením F7 či kliknutím na ikonu symbolizu-
jící disketu, až pak příště přijdete pozici načtete již popsanou volbou
Open.Když máte aktivní třeba dva programy (pro PC) a aktivujete jiný
program než ZX 32 (tento Emulátor) tak se v emulátoru objeví nápis
Paused.Pausa se hodí například když potřebujete na chvilku pozastavit
práci v Emulátoru a potřebujete udělat něco jiného, třeba odejít od po-
čítače. Pauzu aktivujete a zrušíte stlačením klávesy F3, nebo kliknutím
na ikonu s šipkou vpravo, či v nabídce ZX zaškrtnutím řádku Pause.Pokud
chcete vypnout hru a dostat se na začátek do menu stlačte F5, či
klikněte na první ikonu v nabídce ikon nebo v nabídce ZX vyberte RESET.
V nabídce ZX je také možnost POKE MEMORY která umožňuje nastavit něco s
pamětí asi její adresy, je tam taky možnost properities (vlastnosti) kde
si lze zase nastavit vlastnosti programu.V nabídce Options je možnost
TOOLBAR, když je zaškrtlá jsou v okně ikony jako open, save atd.Když
zaškrtlá není ikony budete v okně hledat marně.Další možností ve stejné
nabídce je STATUS BAR když je zaškrtlá tato volba tak se v dolní části
okna objeví některé informace o tom jak se program namáhá nebo co to
vlastně symbolizuje.Lze si tam taky zaškrtnout možnost sound když je
zaškrtlá tak programy mohou hrát hudbu a vydávat zvuky, když není tak
nic neuslyšíte.Další možností je volba Full Screen když máčknete F4 vy-
voláte stejnou akci.Tato možnost umožňuje zapnout program přes plnou
obrazovku.Někdy se to hodí protože když hra běží v okně není to vždy
ono.Volbou options (nebo stlačením klávesy F9) vyvoláte okno složené
z několika karet kde si lze nastavit všechnomožné (zvuk, rychlost prog-
ramu, klávesnici, juystick, grafiku atd).Pokud máte tento program
skuste experimentovat.V nabídce Help můžete zase vyvolát nápovědu,
okno s tipem (to co se zobrazuje většinou při spuštění), obrázek rozlo-
žení Sinclarovské klávesnice, informace o autorovi atd.Pokud si chcete
roztáhnout okno a v nabídce Options máte zatrhlou volbu Status Bar tak
stačí v pravé dolní části okna najet na šipku a táhnout.
Tento emulátor hraje hudbu přes vaší zvukovku narozdíl od mnoha jiných
které hráli a hrají přes speaker.Tento program musí znát strukturu těch
programů ze Spectra a to muselo dát pěknou práci na vytvoření.Program za-
bírá asi něco okolo 1,5 MB proto si na něj udělejte místo.Jenomže takovýto
program je na nic když na něm není co hrát a dělat proto si můžete nějaké
hry stáhnou z internetu (pokud ho máte), internetové stránky zabívající se
emulátory jsou vypsané dole.Hry pro Spectrum se občas objeví také na nějaké
CD příloze počítačového časopisu atd.Pokud si chcete napsat nějaký program
na tomto počítači zajděte si do knihovny vypůjčtě nějaké staré knížky o
těchto strojích naučte se základy Basica pro Sinclair a je to….pak
můžete začít programovat.Existují také programy (pro PC) které umí hry
ze Sinclaira převést do formátu EXE tak aby nepotřebovali ke svému spuš-
tění emulátor, tyto programy jsou dokonce (některé z nich) českého původu.
Emulátory však nejsou jen na Sinclair ale i na jiné počítače, v dobách dáv-
ných se také pařily hry a dnes si je lze stáhnout z internetu kde se
tvoří archívy s pradávným softwarem nejen pro Sinclair, jsou tam muzea
vývoje počítačů atd. Proto jsem si dal tu práci a našel několik zajímavých
internetových adres které by vás mohli zajímat :

Internetové adresy :

http:/www.personal.psu.edu/users/b/c/bch132/downloads.html
– emulátor Atari Lynxe pro Dos nazvaný MetaLynx na stáhnutí

http://www.classicgaming.com/emunews/links.htm
– nějaké emulátory nejen Sinclaira

http://www.komkon.org/fms/vgb
– tady by taky patrně měly být nějaké Emulátory

ftp:/chris.se,com/pl/pub/atari/8bit
– archív softwaru pro Atari a pro jeho Emulátory

http://www.grendel.cz/hry/spectrum
– emulátory Sinclaira ke stáhnutí

http://www.videogames.org
– popis a seznam her z let 1972 – 1976

http://www.davessclassic.com
– velký výběr softwaru pro různé Emulátory

http://www.spacehopper.demon.co.uk/javast/
– Emulátor Atari ST, lze ho spustit rovnou z internetu

http://www.burgoyne.com/pages/jasono/jason/frodo/index.html
– emulátor(y) Commodora ke stáhnutí

http://www.classicgaming.com/cpe/downloads.htm
– na této stránce by měl být (na stáhnutí) emulátor Amstrada CPC pro Dos

http://www.jaap.cz/~krajicek/emul
– další odkazy a informace o emulátorech

http://www.classicgaming.com/vcoleco/
– emulátor Coleco Vision spustitelný rovnou z internetu (napsán v Javě)

http://www.classicgaming.com/emunews/links.htm
– odkazy na emulátory Amigy

http://www.classicgaming.com/jmsxemu/
– Emulátor MSX spustitelný rovnou z internetu

http://www.fatal-design.com/ccs64/
– emulátor(y) Commodora ke stáhnutí

http://www.geocities.com/collegepark/libary/7452
– emulátor Atari Lynx nazvaný Handy(pro stáhnutí)

http://www.spectrum.lovely.net/
– emulátor ZX Spectra spustitelný rovnou z internetu

http://primenet.com/~rfm/clavid.html
– popisy, informace o hrách ale možná i ony samé
z let sedmdesátých

http://www.games.cz/textovky
– v dávných dobách se pařily místo adventur textovky,
pokud by jste měli zájem o nějakou starou (ale i novou)
textovku pro PC lze jí stáhnout z této adresy

http://www.nvg.unit.no/spectrum/
– veškeré tiskové zprávy, články, rozhovory, informace,
dokumenty o tom co má něco společného se Spectrem

http://www.idt.ipp.pt/~rff-ribe\wspecem.html
– emulátor Spectra (WSpecEmulator) na stáhnutí

http://www.ics.uci.edu/~savoiu/spectrum/index.html
– emulátor Spectra (WinXZX) na stáhnutí

http://www.philosys.de/~kunze/xzx
– stránky projektu XZX, viz předposlední odkaz

http://www.geocities.com/siliconValley/bay/9932
– stránky autora emulátoru ZX32 (je o něm tato recenze)

ftp://ftp.nvg.unit.no/pub/sinclair
– archív softwaru pro Sinclair a pro jeho Emulátory

http://www.geocities.com/siliconvalley/lakes/7953/a8ring.html
– pokud se chcete věnovat problémům 8-mi bitových Atari St,
lze se tu stát členem zajímavého sdružení zabívajícího
se problematikou těchto starých počítačů.

ftp://archive.umich.edu/atari/8bit
– archív softwaru pro Atari a pro jeho Emulátory

http://www.void.demon.nl/spectrum.html
– oficiální celosvětový archív všeho co má něco společ-
ného se Spectry

ftp://ftp.hackerz.com/atari%/208bit/20computers
– archív softwaru pro Atari a pro jeho Emulátory

ftp://ftp.sun.ac.za/pub/msdos/zx
– archív softwaru pro Sinclair a pro jeho Emulátory

http://www2.bitstream.net/~maksim/atarimac
– na této stránce lze nalézt emulátor Rainbow95, což
je emulátor Atari 800 pro počítače Macintosh.
Na těchto stránkách lze také nalézt spousty, programů,
dokumentů a softwaru okolo tohoto počítače.

ftp://ftp.ijs.si/pub/zx
– archív softwaru pro Sinclair a pro jeho Emulátory

http://www.cstone.net/~rich/index.html
– doplňky pro Atari a jejich emulátory

ftp:/ftp.dcc.uchile.cl/pub/sinclair
– archív softwaru pro Sinclair a pro jeho Emulátory

http://www.concentric.net/~twist/atari800win
– emulátor Atrari (Atari800win) ke stáhnutí + zdrojové kódy atd.

ftp://oak.aakland.edu/pub/msdos/emulator
– archív softwaru pro Sinclair a pro jeho Emulátory

http://ftpsearch.ntnu.no/ftpsearch/
– vyhledávací program ftp archívů softwaru pro jiné počítače

ftp://matrix.ibb.waw.pl/pub/a8
– archív softwaru pro Atari a pro jeho Emulátory

http://www.geocities.com/siliconvalley/park/6558/win64.htm
– emulátor Commodora 64 (Win64) ke stáhnutí

http://www.videotopia.com
– jakési muzeum videoher

Zoom_bye

Já spisovatel

Píšu už asi od 12ti let, recenze, články, rozhovory… A spousta těchto mých literárních výplodů z mého “pravěku” není nikde k dohledání. A tak sem si říkal, že je postupně některé zveřejním alespoň zde na svém blogu. Buďte proto tolerantní k chybám stylistickým i těm pravopisným, byly psány ještě v době, kdy sem na takové věci nedbal, o to víc sem chtěl tvořit a dát o sobě vědět… Takhle sem psal ještě dávno, než sem měl občanku (a chvilku potom).  Některé ty věci jsou celkem perly, jiné spíš k pousmání, ale je to doklad toho, že sem se tenkrát jen tak neflákal. Jeden takový článek vám zde právě přináším:

Zoom_bye
Tento příběh se stal u nás v tehdejším Československu, ale málokdo ho zná.
Odehrálo se to v polovině osmdesátých let, tuším v roce 1985, ale nejsem si příliš jistý, takže to tu nebudu rozvádět a půjdu dále.
Byl týden po letních prázdninách, přesněji druhé pondělí v měsíci a v jednom malinkatém městě, na jehož název si už dávno nevzpomínám, začala škola.
Děti vylítli ze školy tak rychle jak jen to šlo, utíkali od této budovy nejspíš domů či na oběd.
Ten týden měli do města najíždět atrakce na pouť jenž se v tomto městě konala vždy první víkend v měsíci, ale ten rok udělali výjimku a pouť se měla konat o týden později.
Mnoho dětí se scházelo v parku na náměstí blízko kašny, kde ostatně jako každý rok, čekali na najíždějící atrakce.
Mezi nima byla i jedna parta. Členové této malé party byli žáky šesté třídy.
Přesněji v té partě byli Pavel, Karolína, Mirek, Dáša, Honza a Patrik. Všichni přítomní
si to dlouhé čekání na pouť, zkracovalo povídáním vtipů, šikanováním mladších a podobně.
Mezi přítomnými bylo také několik starších chlapců z učiliště, jenž si čekání zkracovali kouřením a protože někteří žáci základky si od nich také vypůjčili cigára, ubíhalo to o trošku rychleji.
Asi tak v pět hodin se v uličce ústící na náměstí objevil veliký náklaďák s nápisem Lunapark, náklaďák táhl maringotku a za ní byla napojena konstrukce velkého řetězáku.
Vlek zakotvil před drogérií a z náklaďáku vyskočili tři chlapi, jenž rychle zmizeli v nedaleké hospodě U tří hroznů a do večera se už neobjevili. 
Přítomná mládež čekala dál až do devíti hodin a když už žádná atrakce nepřijela, začala se rozcházet do svých domovů. Další den se to celé opakovalo, jenomže žádná atrakce nepřijela.
Až ve středu asi o půl čtvrté se v té samé uličce jako v pondělí objevil nákladní vůz, který
měl za sebou obytnou maringotku, střelnici a karavan s občerstvením. O pět minut později přijel náklaďák Praga táhnoucí vůz s houpačkami, konstrukci Twisteru (atrakce známá pod názvem deštníky) a nějaký vůz na němž byli naházeny různé častí atrakci či potřeby na jejich stavbu. Byli tam například lana, žebříky, schody, části kasy, desky polepené starými plakáty na nichž byl nápis “Cirkus a Lunapark, brzy ve vašem městě” – ty plakáty byli staré přes deset let, pak tam bylo ještě mnoho jiných věcí, ale nebudu to tu vše vypisovat, vždyť si to dokážete domyslet.
To ale nebylo vše dvacet minut po tom přijela dodávka, táhnoucí za sebou složený dětský kolotoč a půl hodiny po tom přijel na náměstí veliký nákladní vůz táhnoucí složený autodrom, vůz s autíčkama, maringotku a vůz se základní konstrukcí Zvonkové dráhy. O půl šesté pak začali všechny atrakce skládat. V sedm hodin pak přijel na náměstí starý skoro rezavý náklaďák táhnoucí za sebou tři staré maringotky. A zajel mezi rozestavené atrakce. Vystoupil z něj starý šedivý muž a otevřel vrata na poslední maringotce a z ní vylezlo asi dvacet lidí.
Všichni byli zahalený do jakýchsi starých hadrů a do obličeje jim vidět nebylo, protože je zahalovali černé šátky. Ten šedivý muž jim něco řekl, jenomže to bylo polsky, takže nikdo z přítomných tomu nerozuměl. Samozřejmě že se na to dívala přítomná mládež, kterou zajímalo jak se staví atrakce, někteří dokonce pomáhali, ale co říkal ten muž nikdo nepochopil.
Ty lidi se zahalenou tváří měli všichni velmi divná čela, zdálo by se že jsou v rozkladu, jako
v nějakém filmovém hororu o mumiích či zombících. Pavel, Karolína, Mirek, Dáša, Honza a Patrik
se o této atrakci snažily vyzkoumat něco víc od stavěčů autodromu a zvonkové dráhy, ale nezjistily nic, tak se zeptali majitele střelnice, co to je vlastně zač, dozvěděli se však
pouze to, že to je Dům hrůzy a že je v Československu teprve tři měsíce a že přijel z Polska, víc o něm nikdo neví. Majitel tohoto domu hrůzy byl prý podivín, málo s kým mluvil, bydlel v zadní části nákladního vozu a atrakce vždy přijela do města jako poslední a jako poslední také odjela.
No nic parta dětí se vrátila zpět k domu hrůzy a společně s dalšíma klukama a s holkama pozorovali ty záhadné lidi, jak vlastníma rukama táhnou maringotku na své místo.
Pak ti záhadní lidé vlastníma rukama dotlačili druhou maringotku za tu první a tu třetí dopravili do parku.
Potom ti lidé začali stavět bez jediného slova zbytek atrakce, na maringotkách vyrostlo další patro domu hrůzy. Ti lidé mezi sebou vůbec nekomunikovali, což bylo velmi divné a nezdálo se to jen Pavlovi, Karolíně, Mirkovi, Dáše, Honzovi a Patrikovi, atrakce byla dostavěna velmi rychle a ti divní stavěči zalezli zpět do té třetí maringotky, jenž stála v parku.
Bylo deset hodin a na náměstí už nebyla ani noha, pokud nepočítám stavěče od velkého řetězáku a alkoholem zničené osoby vracející se z hospody U tří hroznů ke svým domovům.
Pavel, Karolína, Mirek, Dáša, Honza a Patrik už byli také doma, ale nemohli usnout pořád přemýšleli, co je to asi za lidi.
Patrikovi to nedalo, vytratil se z domova a šel v té tmě na náměstí. Když došel na náměstí namířil si to rovnou k té maringotce v parku, zkusil otevřít její zadní vrata, ale nebyl to problém, vrata byla jen přivřená. Když je rozevřel, vlezl do maringotky, jenomže tam byla tma, posvítil si baterkou. Zářivé světlo osvítilo několik beden, nebo beden… ony to byli rakve, což po chvilce došlo i Patrikovi, jenomže kde pak byli ti divní lidi, když nejsou tady.
Zajímalo ho, co je v těch rakvích, jestli hadroví panáci, nebo obludy z laminátu.
Otevřel tedy jednu rakev a velmi se lekl, v rakvi nebyl ani hadroví panák ani obluda z laminátu či plastu, nýbrž jeden ze stavěčů, nebyla na něm však ani známka života.
Patrikovým tělem projel chlad, zůstal stát, jako když do něj udeří blesk, ale po chvilce si dodal odvahy a stáhl stavěči z obličeje černý šátek.
Patrikem projel trojnásobný mráz jako minule, stavěč měl tak zohavený obličej, že se na to nedalo dívat, lépe řečeno obličej byl úplně vyžraný, stavěči dokonce chyběl nos.
Rozhodl se rychle opustit maringotku, ale když se otočil spatřil majitele stojícího naproti němu. To by zase tolik nevadilo, jenomže ten majitel měl nůž. Patrik neváhal, došlo mu o co
asi tak jde. Rozběhl se ke dveřím, ale majitel ho chytl a něco zařval, ale v polštině, takže mu Patrik nerozuměl. Rakve se začali otevírat a z nich začali vylézat ti divní stavěči, tři z nich došli k bránícímu se Patrikovi a pevným stiskem ho uchopili. Dotáhli ho k malé rakvičce na druhém konci maringotky a svázali mu ruce. 
Položili ho do rakve a jeden z nich do rakve vysypal kbelík v němž bylo několik stovek brouků a pavouků, několika desítek druhů.
Hmyz se pomalu rozlézal po rakvi i po Patrikově těle a začal ho rozkládat. Patrik se všemi silami snažil dostat ven, nebo uhodit ty divné lidi, ale nepovedlo se mu to.
Ti divní lidé rakev zavřeli a zapečetili a bylo to. Patrik byl ožírán brouky a pavouky za živa, z rakve se ozívalo kvílení, bědování i brečení nebohého chlapce.
Atrakce z města přes noc zmizela a nikdo už jí v Evropě nikdy neviděl.
Chlapec nebyl nikdy nalezen i přesto že byl hledán po mnoho let. Parta dětí přišla o jednoho člena, ale kamarádili spolu dál, za Patrika si brzy našli nového člena a tím končí tento trochu prapodivný příběh.

Zikmund Story

Já spisovatel, Počítačové hry

někdy v letech 2001-2004 jsme měli v plánu udělat jednoduchou klikací adventuru s názvem Zikmund. Někde se možná zachovaly i kousky hry, někdy je sem dodám. Zajímavé ovšem je, co sem dnes našel– ani sem nevěděl, že něco takového vzniklo. 

Ano, dámy a pánové, nalezl jsem úvodní příběh hry, není celý, ale i tak je to dost dlouhé… Datum poslední úpravy je 23.11.2003

Zikmund Story

Ještě foukal silný vítr, když Zikmund dopaloval u školy poslední cigáro. Stál u zdi pod okapem, aby ho nebylo možno spatřit některým z ústavních oken. Hodina dávno začala a navíc by ho mohli klidně vyrazit ze školy, protože trojku z chování už má jistou, ale on toho nedbal. Myšlenky na nebezpečí zaplašil při prvním nikotinovém nádechu a pak už si jen říkal, že tudy žádný pedouš (rozumějte – pedagog) nepůjde. Kdyby ho tu přeci náhodou někdo viděl, dobré by to nebylo. Ne snad proto, že kouří, ale proto že se často vyhýbá výuce. Tu trojku má však z jiného důvodu – prostě řekl jedné učitelce svůj názor na její předmět a jak už víme, za zdmi škol končí demokracie, takže říkat si co chceme, prostě ve škole jen tak nejde. Zikmundova snížená známka z chování toho byla důkazem.
Vítr fičel a podzim, ta mrcha hnusná, trhal ze stromů poslední listí, aby ukázal, že plně převzal vládu nad zbytky léta. Kaluže v silničních výmolech byly dokladem toho, že v noci pršelo, takže co člověk mohl čekat od rána, které po takové ohyzdné noci následovalo?
Zikmund se pomalu vydal k vratům své střední školy, cigáro típl o jejich okno a pak vzal za kliku a ač nerad vydal se ke své třídě vymýšlejíc jakou výmluvu použít dnes pro pozdní příchod. Na nic nepřišel a tak si ještě skočil vykonat potřebu a tam ho napadlo říct klasicky jako vždy, že byl u doktora. Jakýkoliv vybočení ze stereotypu, by totiž mohlo u profesorů vzbudit podezření.
Pak se vydal do říše nudy a vytrpěl si tam čtyři páteční hodiny – matematiku, účetnictví, chemii a německý jazyk. Věčně poléhaval na lavici a jediné na co se těšil bylo, že zazvoní a začne mu pořádný den, reálný život… pátek, páteční odpoledne, páteční večer, volno… domů, zkušebna, hospoda. Prostě úplně něco jiného, než když vám někdo do hlavy hustí například diskriminant rovnic se sinem a cosinem. Jako většina spolužáků si říkal, k čemu tohle jednou někomu může být dobré? Proč se ve škole učí takovéhle kraviny a jiné věci mnohem důležitější nebo potřebnější pro život tam člověka nenaučí?
Bylo třičtvrtě na dvanáct a Zikmund vypaloval svý odpolední žváro s partou přátel. Tentokrát však stál u východu ze školy otočen zády k davu, který vybíhal z neveliké budovy k nově zbudované jídelně. Když vtom mu někdo zezadu zakryl oči a za jejími slovy “hádej kdo” poznal Andreu, jediné jemu sympatické stvoření široko daleko. Pár normálních holek na škole sice ještě bylo, ale většinu spíše nesnášel – byly to jen fifleny, holky který si hrály na paničky už na střední, každá z nich se snažila dělat dámu i když na to prostě neměla a rozhodně to nebyly holky do nepohody, ba právě spíš na rozvod. Ale Andreu, tu měl rád. Většinu těch normálnějších slečen znal, buď sem chodili kouřit, nebo je potkával ve spojovačce, kde sedávaly na schodech u jednoho z oken i přes nekonečné vyhanění profesory.
“Ahoj,” pravila Andrea.
– “čau.”
“Dáš mi cígo? Jsem o velký dojela poslední,…”
Zikmund jí podal krabičku stařen. Andrea jedno vytáhla a řekla: “Díky!” Víc si nepověděli, nějak měli ten den prázdná ústa. Dívka chvilku postávala poblíž Zikmunda a bavila se s jednou z kamarádek stojících v hloučku. Když se k ní po chvilce Zikmund otočil, už tam nebyla, zahlédl ji v dáli – na cestě k jídelně s ostatními spolužačkami. Zikmund neměl už asi dva měsíce na holky náladu, ale s touhle černovláskou se teď objevoval dost často a všude a tak si kdekdo myslel, že spolu něco mají. Nebylo tomu tak. Zikmund byl poslední dobou nějak otupělý a dívčí společnost bral jako opruz a tuhle dívku snášel jen proto, že měla dobrý smysl pro humor a dalo se s ní bavit bez zábran téměř o čemkoliv.
Ze školy odcházela právě skupinka dalších dívek. Opravdu krásnejch dívek. “Čau!” zdravili ho. Zikmund na ně jen lakonicky mávl rukou v níž neměl žváro. To, co se stalo, mu ale vyrazilo dech. Jedna z nich se u něj zastavila a zeptala se ho, jestli nejede v jednu vlakem domů. Zrovna u téhle slečny by to fakt nečekal. Co by byl v prváku dal za to, kdyby mu jen jednou kývla na pozvání do cukrárny, hospody nebo pro společnou cestu na zábavu. Co by dal ve druháku za to, kdyby jí dokázal říct to, co k ní cítil. Neměl na to odvahu a měl pocit, že by to bylo zbytečné, protože ona ho jen přehlížela. Jezdil kvůli ní vlakem, přestože to měl blíž autobusem. Poslouchal kvůli ní muziku, která se jí líbila, aby si s ní měl o čem pokecat a dokonce kvůli ní i začal kouřit. Jenže postupem času měl pocit, že se dívka baví jen tím, jak ji ten blázen chce být nablízku a neví jak. Později mu došlo, že si spolu nemají o čem pokecat, zvlášť když ona se nesnaží ani o nějakou konverzaci a když už spolu mají společnou cestu, tak se baví jen tak, aby řeč nestála.
Jenže s ní komunikovat vlastně ani nebylo možné. Měli oba příliš odlišné zájmy a popravdě Zikmunda přitahovala spíše nespornými fyzickými půvaby nežli něčím jiným. Byla to holka, která mu, přestože s ní každý den ráno seděl ve vlaku, ani neodpověděla na pozdrav, když šla se staršími kluky. Ona se vůbec nějak rozdávala, sedávala s nimi po barech a přitom čekala na to, až si jí odvede nějaký bohatý starší princ. Třeba se ho jednou na výpadovce dočká… Na její otázku ohledně jízdy vlakem tedy odpověděl, že ne.
“Tak zatím,” pravila kráska pro kterou byl kdysi Zikmund ochotný napsat třeba celej referát a odkráčela s ostatními půvabkami. “Jsem slaboch,” pomyslel si, “vzdal jsem to, aniž bych jí někdy řekl ajlavjů, ale určitě nejsem jediný kdo to zabalil v půli cesty, stejně by to nemělo cenu…”
Nyní už kvůli ní Zikmund vlakem nejezdil, začal jezdit zase autobusem a úspěšně na sobě praktikoval odvykací kůru, která spočívala v tom, že se jí snažil vyhýbat. Věděl totiž, že čím více jí bude vídat, tím více na ní bude muset myslet, což je kruh více než začarovaný, protože jak na ní bude muset myslet, tak jí zase bude chtít vidět…
Zikmund to pro dnešek zabalil, rozloučil se s přáteli a odkvačil si to na autobusák, sám a spokojen. Na zastávce už čekal dav lidí, některé znal, jiné ne. Ale od nich z vesnice jich bylo asi jen pět a naštěstí to byly vrstevníci, takže s nimi v autobuse zabral pětku (zadní sedačky).

 

Zdravá výživa

Já spisovatel

Píšu už asi od 12ti let, recenze, články, rozhovory… A spousta těchto mých literárních výplodů z mého “pravěku” není nikde k dohledání. A tak sem si říkal, že je postupně některé zveřejním alespoň zde na svém blogu. Buďte proto tolerantní k chybám stylistickým i těm pravopisným, byly psány ještě v době, kdy sem na takové věci nedbal, o to víc sem chtěl tvořit a dát o sobě vědět… Takhle sem psal ještě dávno, než sem měl občanku (a chvilku potom).  Některé ty věci jsou celkem perly, jiné spíš k pousmání, ale je to doklad toho, že sem se tenkrát jen tak neflákal. Jeden takový článek vám zde právě přináším:

Zdravá výživa
Milí a vážení poslucháči, čtenáři. Chtěl bych vás nyní seznámit s tím, co je to vlastně zdravá výživa, co ji tvoří a z jakých důvodů k ní má český člověk odpor. Začal bych tím, že bych zde vyslovil zajímavou a moudrou myšlenku, kterou jsem našel v jednom vcelku podivném magazínu o výživě současnosti a budoucnosti, ona myšlenka ve své podstatě také vystihuje jeden z hlavních důvodů, proč jíst zdravě. Ono moudro zní: “Zdraví není všechno, ale bez zdraví všechno jako by nebylo! Kdo nemá dnes čas na zdraví, bude si muset zítra udělat čas na nemoc.”
Je zajímavé, že i když dnes máme vyspělou zdravotní péči a všude kolem nás se nachází množství nemocnic, lékařů i zdravotnické techniky, tak nemocných neubývá, ba právě naopak. A proč tomu tak je? Souvisí to s nesprávným životním stylem a nesprávnou nebo nedostatečnou výživou dnešního člověka.
Každý jed má naštěstí svůj protijed. A právě proto tu je, pro všechny z nás, zdravá výživa. Tedy výživa, kde jsou prvky pevně vyváženy, kde je minimum solí, cukrů i tuků a kde je dostatek bílkovin, vitamínů, proteinů a minerálních látek. Je totiž vědecky dokázano, že vitamíny i minerální látky a mnohé jiné zdravé elementy obsažené v potravinách lidský organismus nejen vyživují, ale také jej chrání před případnými rizikovými faktory (stres, znečištěné ovzduší apod.)
Pomocí těchto vyživovacích doplňků docílíte nejen účinnou preventivní ochranu svého organismu, ale i v případech již rozvinutých onemocnění, např. různých tzv. civilizačních onemocnění, je možné vhodnou kombinací přípravku účinně ovlivnit jejich průběh a dosáhnout výrazného zlepšení zdravotního stavu. Je tedy dobré jíst především ovoce, zeleninu, bílkoviny a rybí maso.
Na druhou stranu je bohužel potvrzeným faktem, že ve většině čerstvé zeleniny i ovoci dnes už nezbytné živiny vůbec nejsou. Jednoduše můžete konzumovat celá kvanta čerstvé zeleniny, ovoce, obilovin a stravovat se takříkajíc zdravě, přesto však svému organismu nedodáte dostatek důležitých živin. A právě z tohoto důvodu má český človíček k zdravé výživě odpor a stravuje se raději tím, co mu přijde pod ruku a tím, co mu chutná.
Ovšem nezoufejte. Můžeme se spolehnout na to, že zelenina a ovoce z českých luhů a hájů je na tom přece jen lépe než ovoce dovozové.
Nyní vám děkuji za pozornost i za čas, který jstě věnovali mému referátu a doufám, že jsem vás alespoň něčím zaujal. Těším se s vámi, zase někdy příště, na slyšenou.

D. Havlíček (dhm@centrum.cz)

“Usiluji o stručnost a stávám se nesrozumitelným.”
A. Einstein

Zatrest – Dívka z Asijského bistra

Já spisovatel, Kultura

Píšu už asi od 12ti let, recenze, články, rozhovory… A spousta těchto mých literárních výplodů z mého “pravěku” není nikde k dohledání. A tak sem si říkal, že je postupně některé zveřejním alespoň zde na svém blogu. Buďte proto tolerantní k chybám stylistickým i těm pravopisným, byly psány ještě v době, kdy sem na takové věci nedbal, o to víc sem chtěl tvořit a dát o sobě vědět… Takhle sem psal ještě dávno, než sem měl občanku (a chvilku potom).  Některé ty věci jsou celkem perly, jiné spíš k pousmání, ale je to doklad toho, že sem se tenkrát jen tak neflákal. Jeden takový článek vám zde právě přináším:

Zatrest – Dívka z Asijského bistra
Album punk-rockové kapely z Olomouce , které se opravdu vyvedlo. Je dobře posluchatelné, obsahuje různorodé songy a hlavně jen tak snadno neomrzí. Pokud hledáte něco punkového k poslechu, tak vyzkoušejte Zatrest.

Nejprve bych předeslal, že punk není mým nejoblíbenějším stylem a punkovou muziku poslouchám jen zřídka. Líbí se mi sice SPS, Kouhout plaší smrt, Totální nasazení, N.V.Ú. nebo punkové věci od Tří Sester, ovšem více poslouchám třeba hard rock nebo různé odnože metalu. O to více mě potěšilo i překvapilo album olomoucké tříčlenné partičky Zatrest, které tito muzikanti pojmenovali “Dívka z Asijského bistra”. Toto album je totiž věc, kterou jsem od doby, kdy se mi poprvé dostala pod ruce, slyšel nesčetněkrát a stále se mi líbí a neomrzelo mě. Celé dílko je natočeno v úderném rytmu a na songy z něj by se určitě dobře pogovalo komukoliv, kdo má na to chuť.
Album bylo nahráno na podzim 2004 ve složení Kokeš – kytara, klávesy, zpěv, Sigul – baskytara, zpěv a Jenic – bubínky, zpěv.
Album vyšlo v roce 2005 u Cecek Records z Havlíčkova Brodu a obsahuje 12 různých písniček, jejichž texty jsou různorodé, chytlavé, ale hlavně mají v sobě nějakou myšlenku. Věřím, že mnohý (nejen mladý) člověk se v jejich textech najde (tedy alespoň v některých). Texty jsou mírně nadnesené, občas úsměvné, ale ze života. A právě proto se s některými vyslovenými myšlenkami lze ztotožnit.
Celkový hrací čas nosiče je 31:55, písničky jsou prokládány zvuky z městského dopravního prostředku, kdy po ohlášení stávající a následující stanice pokračuje další nová písnička.
První píseň “Blbej den” je o tom, co všichni známe – ráno na nic, nedaří se, v práci je to na hovno a večer se nechce nic jinýho než padnout únavou. Další song “Odpusť byl první, který jsem na albu slyšel a líbí se mi asi nejvíc – omluva dívce / ženě v punkovém stylu. Název třetí písničky “Nechce mi stát” mluví za vše. Čtvrtá skladba se jmenuje stejně jako celé album, tedy – “Dívka z Asijského bistra” a vypráví o touze po jedné vietnamské slečně. “Divnej” nebo-li pátý song taky zaujme – hlavní je být svůj i když pro ostatní jste třeba “divný”. Výčet songů by mohl pokračovat, každý je o něčem jiném a to je správná cesta k získání úspěchu.
V bookletu najdete společnou fotku kluků z kapely z roku 1984. Je to třídní fotka, pocházející z dob, kdy kluci chodili ještě na první stupeň základky (aby jste je poznali, jsou samozřejmě zakroužkováni).
Bohužel jsem dosud neměl možnost tuto kapelu vidět naživo, ovšem kdyby se naskytla příležitost, určitě bych se na ní po poslechu tohoto alba zašel podívat. Dobré album s dobrými songy dělá totiž kapele dobré jméno. A “Dívka z Asijského bistra” je dobré album, kluci ze Zatrestu odvedli dobrou práci a tak mi nezbývá než album doporučit všem, kdo mají podobnou muziku rádi.

Interpret: Zatrest
Album: Dívka z Asijského bistra
Počet stop: 12
Délka: 31:55
Rok vydání: 2005
Vydavatelství: Cecek Records

Seznam skladeb:
Playlist:
1. Blbej den
2. Odpusť
3. Nechce mi stát
4. Dívka z Asijského bistra
5. Divnej
6. Punk City Rockers
7. Máš so jsi chtěl
8. Špatný svědomí
9. Parazit
10. Girls
11. 77
12. Tramvaj č.6

Vzpomínka na základní školu

Já spisovatel, Názory

Píšu už asi od 12ti let, recenze, články, rozhovory… A spousta těchto mých literárních výplodů z mého “pravěku” není nikde k dohledání. A tak sem si říkal, že je postupně některé zveřejním alespoň zde na svém blogu. Buďte proto tolerantní k chybám stylistickým i těm pravopisným, byly psány ještě v době, kdy sem na takové věci nedbal, o to víc sem chtěl tvořit a dát o sobě vědět… Takhle sem psal ještě dávno, než sem měl občanku (a chvilku potom).  Některé ty věci jsou celkem perly, jiné spíš k pousmání, ale je to doklad toho, že sem se tenkrát jen tak neflákal. Jeden takový článek vám zde právě přináším:

Vzpomínka na základní školu

Základní škola je narozdíl od střední povinná, pro to k ní a k složení výuky mám výhrady, narozdíl od střední, která poviná není, jsme tam z vlastní vůle a pokud nás to nebaví můžeme odejít, můžeme si vybrat a být na střední škole, která nás bude bavit a kde je složení výuky takové, jaké nám bude vyhovovat, jedinou naší prioritou je tedy na škole vydržet a v pohodě ji zvládnout. To u základky není.

Jaké bych měl výhrady k základní škole? (těch by bylo)

Myslím si, že základní škola si nenajde k mnoha žákům cestu, protože i v předmětech, které by za normálních okolností mohli být žáky oblíbeny se učí jen ty nudné části. Například v hudební výchově se většinou učí všechno možné, kromě toho co by mládež zajímalo. Například v deváté třídě jsme probírali vážnou hudbu a dechovku. Všichni jsme tam seděli s hlavou sklopenou a bez přemýšlení jsme opisovali pasáže z tabule a při tom všichni věděli, že po skončení základky ten sešit vyhodíme, protože to nikoho nezajímá. Snad až na jednu mojí nejmenovanou spolužačku, která se chtěla stát operní pěvkyní a díky tomu měla při výkladu látky druhý vánoce s bohatou nadílkou.
Může taková opereta zajímat diskofily nebo lidi se zájmem o rockovou muziku, netolerující žádný jiný hudební styl?
Většina z nás také určitě zažila hodiny Rodinné výchovy, tenhle předmět by stačil žákům na jeden rok, protože to co jsme probrali v šesté třídě se opakovalo v sedmé, osmé i deváté. Pořád dokola – hygiena, šikana, týrání, drogy, hygiena, šikana, týrání, drogy. Pořád jsme slyšeli jak jsou cigarety a alkohol špatné, myslíte si, že to někoho ovlivnilo, ne. Děcka hulily a chlastali a bylo jim to jedno, někteří dokonce chodily ze školy se zapálenou cigaretou, učitelé jim nic nemohli, sami určitě tušily, že to co učí je k ničemu. Zvláštní situace nastala, když se učitelka RV na konci devítky ptala žáků jestli občas pijí alkohol, čekala že se nikdo nepřihlásí. Přihlásila se skoro celá třída. Na občasné kouření cigaret tak polovina. Učitelka byla v šoku a když se jí jeden z žáků přihlásil, že zkoušel marihuanu, učitelka lehce zbledla a přestala mít iluze o důležitosti a nezbytnosti předmětu, který vyučovala. “Vy to takhle v klidu přiznáte?”, zeptala se. Jen jsme pokrčili rameny. Takových zbytečně strávených hodin ve škole, skoro bez přínosu.
Na jedné základce jeden čas často chyběli učitelé, měli jsme pořád suplování. A co jsme dělali?
Učitel přišel a řekl: “Dělejte si něco do dalšího předmětu a hlavně buďte potichu”. V lepším případě nám řekl “Malujte si!” To byli desítky zbytečně strávených hodin ve škole a to nepočítám zbytečné prodlužování vyučování – tzv. po školy. Na jiné škole (v Jihlavě) to řešili o hodně lépe, tam nám při nepřítomnosti vyučujícího (nebo někoho, kdo by mohl podat výklad ve stejně kvalitě, jako chybějící učitel) hodiny odpadli, to bylo podle mne správné řešení. Proč držet žáky ve škole za každou cenu?
Údajně prý může každý ředitel školy, udělit žactvu několik dní ředitelského volna. Činí tak? Většinou ne, zažil jsem to jen několikrát a většinou ve formě výletu nebo braného cvičení.
Taky mě dost naštvalo přetěžování výukou a písemkami v deváté třídě v době, kdy se všichni připravovali a učili na přijímací zkoušky jsme jich měli nejvíc za celých děvet let školní docházky. Byl jsem zrovna na nové škole, ještě jsem neměl dohnané učení a už se psali písemky. Někteří učitelé brali ohledy na to že jsem přešel ze školy na školu, že jsem nový a že teď v době, kdy se musím učit na přijímačky to není nic příjemného, jiným to bylo úplně u prdele. Třeba náš třídní (mimochodem to byl pěknej debil, který mi dal první trojku z matiky na vysvědčení – přitom jsem to všechno uměl a později jsem udělal přijímačky z matiky na víc než devadesát procent) mi dal několik dní po mém novém příchodu do nové školy – v onom období sešity se slovy : “Rozdej je.” V nové třídě jsem znal sotva pět lidí, logicky jsem to rozdat nemohl.
Tělesné tresty jsou zakázané??? Asi jo, ovšem pořád se to děje. Těžko lze říci, že to je dodrženo. Ředitelé o učitelích se sadistickými sklony vědí a kryjí je. Ve čtvrté třídě na jedné základní škole v Jihlavě tyranovala ve výtvarné výchově celou naší třídu učitelka, která měla nejspíš velmi rozhozené nervy a svojí psychiku si spravovala a upevňovala řevem na nás nebohé čtvrťáky, bohužel nás i pohlavkovala apod. Nelze se tedy divit, že se rodiče sešli a dali návrh, aby jsme měli učitelku jinou. Dostali jsme jí, tu starou ovšem nevyhodili, jestli jí doteď někdo nezabil, tak tam buzeruje malé děti doteď.
V páté třídě, už zase na jiné škole (nejmenované polenské základní škole) mi jedna učitelka vypálila pěstí do obličeje. Její pozdější zdůvodnění bylo, že jsem se na ní blbě usmál, když mě napomenula, že lezeme s klukama do jiné třídy. To jak mi vypálila by mi ani tak nevadilo, nevadila by mi ani poznámka. Ale spíš to, že se ta ježibaba znala s učitelem, který byl naším třídním a ten nechal celou naší třídu hodinu po škole. Děcka na nás byli naštvaný, ale hlavně na mě. Pěkně jsem to schytal, domů jsem přišel s blbou náladou a rodičům výličil mojí školní story. A tak tam naši šli a já šel s nima. Ti dva učitelé (ta ježibaba i ten třídní) začali kecat něco o tom, že svolaj školní komisi. Bylo jim vysvětlenou, že tělesné tresty jsou zakázané, nehledě na to, že jsem za lezení do cizí třídy dostal jako jedinej poznámku a že nechali celou třídu po škole s vysvětlením, že je to kvůli mně. Navíc sem byl v té škole nový, děcka mě moc neznali, o to víc byli naštvaný na nového žáka. Ta samá učitelka asi o měsíc později tím samým stylem vypálila jinému klukovi do obličeje tak, že mu tekla ze rtů krev. A proč? Porval se s jejím synem, což byl pěkně rozmazlený parchant, který věděl že jeho máma je učitelka (a fotr učitel) a že si na škole může dovolit o hodně víc, než normální žáci, protože rodiče to nějak zarovnaj. Ta učitelka také učí dál, dneska když jí potkám je o hlavu menší než já. Dneska by mi už asi nevypálila, to by se asi posrala strachy. Když jí ovšem potkám mám (minimálně) chuť flusnout jí do jejího hnusnýho zubatýho ksichtu. Takové křivdy z dětství asi zapomenuty nebudou.
Učitelů udělujících tělesné tresty znám mnoho, většinou se o nich ví, žáci si o nich povídají, ředitelé škol to vědí, nic se neděje. Proč by ředitel měl vyhodit svého kamaráda učitele.
Taky jsme měli učitelku biologie, která byla trošku víc švihlá. Dokonce se o ní tvrdilo, že tráví minimálně měsíc ve školním roce na blázinci. Její časté absence byli pro nás oddechem. Ta učitelka byla svým předmětem posedlá a myslela si, že mi taky. Nás to však vůbec nezajímalo. Všichni na škole z ní měli srandu, dělali jsme na ní ksichty, děcka v hodinách házeli vlaštovky, povídali si. Ozývali se sprostá slova, na její otázky se ozývali vtipné poznámky, kterým se smáli všichni kromě ní. Nebyli jsme zdaleka nejdrzejší třída na škole, jiné třídy jí dávali zabrat ještě víc. Ta učitelka neuměla zvládnout kolektiv, jednou jí ruply nervy a od té doby začala hromadně psát poznámky, nikomu to nevadilo, poznámka od ní měla váhu asi jako trojka z češtiny od školníka. Děcka spíš než aby se sklidnily, přitvrdily s vysvětlením, že jí to za ty poznámky vrátí. Nasázela nám špatné známky. Ale myslím, že to na její oblibě nepřidalo. Bylo mi jí občas líto, ale ona si za to mohla sama. Byla náročná a učila spíš zmatkem. Řekla otevřete si učebnici, přečtěte si článek, při tom mluvila úplně něco jiného, do toho nechala kolovat nějaké obrázky, jedné skupině třídy dala samostatnou práci apod. Poznávačka bylin vypadala asi tak, že vyrovnala sklenice se zvadlými rostlinami většinou bez květu a s oschlými listy. Když jsme nevěděli, řekla že to je jednoduché, že to lze poznat například podle uspořádání zbytků listů. Pro ní to byla hračka, když to bylo, jak se zdá jediné co jí zajímalo, pro nás to byl úkol nelidsky nadlidský.
Mohl bych pokračovat mnoha dalšími hovadinami a zápornými příběhy ze základní školy. Ovšem i na základní škole byli někteří učitelé normální, případně i hodní. Nebudu tedy všechny házet do jednoho pytle. Nejlepší pedagog, kterého jsem na základce potkal, byl učitel, který nám v hodinách vyprávěl jednu zajímavou historku za druhou a skoro vůbec neučil, prý kdysi dělal řečníka v krematoriu, učil ve zvláštní škole a jezdil s cirkusem Humberto. Ten učitel uměl mluvit snad o všem, hodně rozuměl různým věcem (v jeho věku – skoro před důchodem učil i informatiku) , nebál se skritizovat ostatní učitele, pokud ho štvali (většinou ty, které jsme neměli rádi ani mi). Jednou nám suploval chemii, ale on učil vždy zábavným způsobem – pokusy apod. Rozebral nám cigaretový kouř na prvky apod.
Veselých příhod by bylo hodně, vždyť jsem vystřídal několik škol a na nich potkal velké množství lidí – učitelů, spolužáků, kamarádů i nepřátel. Ale o nich zas někdy jindy, jinde v jiném diskmagu, třeba v Realtimech, Sektoru (www.sektor.cz) nebo Bestii.

Jeden vzkaz pro učitele na závěr:
Všechno co učíte je velmi zajímavé a poučné, ale K ČEMU MI TY PÍČOVINY BUDOU???

David Havlíček (dhm@centrum.cz)