Píšu už asi od 12ti let, recenze, články, rozhovory… A spousta těchto mých literárních výplodů z mého “pravěku” není nikde k dohledání. A tak sem si říkal, že je postupně některé zveřejním alespoň zde na svém blogu. Buďte proto tolerantní k chybám stylistickým i těm pravopisným, byly psány ještě v době, kdy sem na takové věci nedbal, o to víc sem chtěl tvořit a dát o sobě vědět… Takhle sem psal ještě dávno, než sem měl občanku (a chvilku potom).  Některé ty věci jsou celkem perly, jiné spíš k pousmání, ale je to doklad toho, že sem se tenkrát jen tak neflákal. Jeden takový článek vám zde právě přináším:

Jak na nucený
Večery, kdy kouřím jak na nucený,
porážce svých plic znám.
Já říkám si, že s tím někdy skončím
a hned potom si zas dám.
když sbírka vajglů z dobrejch nocí
se mnou usíná,
popíjím tiše whisky s ledem,
a smutně vzpomínám.

Proč všechno mizí,
a krásný holky stárnou dál,
A proč všechno cizí, zdá se,
co už jsem znal.
Proč dlouhý vlasy šedivej,
a dobrý časy nám někdo vzal
a lidi se tomu nedivěj,
jen hrabou pro sebe dál.

Píšu už asi od 12ti let, recenze, články, rozhovory… A spousta těchto mých literárních výplodů z mého “pravěku” není nikde k dohledání. A tak sem si říkal, že je postupně některé zveřejním alespoň zde na svém blogu. Buďte proto tolerantní k chybám stylistickým i těm pravopisným, byly psány ještě v době, kdy sem na takové věci nedbal, o to víc sem chtěl tvořit a dát o sobě vědět… Takhle sem psal ještě dávno, než sem měl občanku (a chvilku potom).  Některé ty věci jsou celkem perly, jiné spíš k pousmání, ale je to doklad toho, že sem se tenkrát jen tak neflákal. Jeden takový článek vám zde právě přináším:

Jak jsem se k někomu ošklivě zachoval
„Půjčil by si mi to CéDéčko s těma Olympicama,” zeptal se mě jednoho dne můj spolužák, když se dozvěděl, že jsem si pořídil nový hudební nosič. Snad proto, že jsem dobrák od kosti, souhlasil jsem a další den už jsem mu nesl kompakt do školy. „Dík” pravil a dal moje cédéčko do aktovky. Dalšího dne mě hned ve škole řekl, že jsem mu dal jen prázdný obal, že v tom žádné cédéčko nebylo. Toto tvrzení jsem odmítl. Prohlédl jsem dvakrát celý byt od shora až dolů, ale Olympicy jsem prostě nikde nenašel. Vím, že se o tomto člověku říkalo, že krade, tak jsem ho obvinil: „Ty sketo, tys mi ten kompakt šlohl.” On se ihned ohradil tím, že včera také všechno prohledal a nic nenašel. Těsně před hodinou za mnou přišel, že nemá úkol a že ho potřebuje opsat. Nedal jsem mu ho, byl jsem na něj naštvaný. Toho dne za to dostal pětku. Ale co, zasloužil si to, šlohl mi cédo, řekl jsem si. Jenomže pak jsem našel pohřešované cédéčko v počítači. Zapomněl jsem ho vyndat. Měl jsem z toho blbej pocit. Onomu člověku jsem se omluvil, ale od té doby už jsme moc velcí kamarádi nebyli. Ani se nedivím. Byla to moje blbost.. Tak co. I to se někdy stane.

Píšu už asi od 12ti let, recenze, články, rozhovory… A spousta těchto mých literárních výplodů z mého “pravěku” není nikde k dohledání. A tak sem si říkal, že je postupně některé zveřejním alespoň zde na svém blogu. Buďte proto tolerantní k chybám stylistickým i těm pravopisným, byly psány ještě v době, kdy sem na takové věci nedbal, o to víc sem chtěl tvořit a dát o sobě vědět… Takhle sem psal ještě dávno, než sem měl občanku (a chvilku potom).  Některé ty věci jsou celkem perly, jiné spíš k pousmání, ale je to doklad toho, že sem se tenkrát jen tak neflákal. Jeden takový článek vám zde právě přináším:

Jak jsem naletěl
Ve škole jsem byl známý tím, že jsem si z každého dělal legraci a kupodivu mi to vždycky procházelo (i když někdy s odřenýma ušima). Celá naše třída mě už měla jaksepatří plné zuby. A tak jednoho dne přetekl pohár jejich trpělivosti a domluvili se, že si udělají legraci ze mě. Co mi udělali ? Hned Vám to povím:
Byl čtvrtek a já jsem přišel po dlouhé nemoci opět do školy. „Co je novýho?” zeptal jsem se jednoho ze spolužáků. „Ty vole, v sobotu ráno v devět máme přijít celá třída do školy. Prý máme něco nahrazovat,” řekl mi. První co mě napadlo, bylo to, že si ze mě dělá legraci. I když jednou už jsme v sobotu vyučování nahrazovali. Zeptal jsem se tedy ještě jednou spolužáků, ale všichni tvrdili to samé, včetně holek. Po delším váhání, jsem uvěřil.
A tak jsem se v sobotu ráno vypravil do školy s aktovkou na zádech. Když jsem však k oné budově přišel, zjistil jsem, že je zamčená. Zkoušel jsem zvonit. Nikdo však samozřejmě nepřišel. Mezitím, když jsem tam tak čekal, šli okolo tři holky z vedlejší třídy. „Čau, proč máš tu aktovku?” křikla na mě jedna z nich. „Ono dneska není vyučování???” zeptal jsem se jich udiveně. Začali se smát a jedna z nich pobaveně řekla: „Ty jdeš do školy?” a já pravdivě řekl, že ano. „Dneska je sobota a v sobotu škola většinou nebývá.” řekla druhá. Pomaličku mi to docházelo. A pak to přišlo, ta třetí, která se mi vždycky moc líbila, řekla ”Tys byl vždycky divnej,” pak se všechny tři odebrali pryč a já jsem se smíšenými pocity vydal domů. V pondělí věděla o mé sobotní docházce celá naše škola. A já si od té doby už z nikoho legraci raději nedělám.

Píšu už asi od 12ti let, recenze, články, rozhovory… A spousta těchto mých literárních výplodů z mého “pravěku” není nikde k dohledání. A tak sem si říkal, že je postupně některé zveřejním alespoň zde na svém blogu. Buďte proto tolerantní k chybám stylistickým i těm pravopisným, byly psány ještě v době, kdy sem na takové věci nedbal, o to víc sem chtěl tvořit a dát o sobě vědět… Takhle sem psal ještě dávno, než sem měl občanku (a chvilku potom).  Některé ty věci jsou celkem perly, jiné spíš k pousmání, ale je to doklad toho, že sem se tenkrát jen tak neflákal. Jeden takový článek vám zde právě přináším:

Globální oteplování

Problémy jsou osobní, mezilidské, společenské a globální.
Dnešní krutý, často povrchní svět je plný problémů o nichž by se dalo říci, že jsou globální. Na to, že nás jednoho dne smete ze světa jediný výbuch atomové bomby a vše co jsme vybudovali se v jednu jedinou vteřinu změní v prach minulosti, jsme si už nějak zvykli. Denodenně se belháme ve stejném stereotypu a ani nás nenapadne na tom něco změnit, protože jen těžko se člověku podaří utéct konvencím. Jenže jestli něco nezměníme, tak se jednoho dne probudíme se zjištěním, že konec světa je už tady a my už s tím asi nic neuděláme.
Za jeden z velkých problémů považuji globální oteplování a s ním spojené tání ledovců. V březnu minulého roku se od Antarktidy utrhl největší kus ledu za posledních třicet let a na pouť mořem se vydala další mrazivá hora. Ledová masa je dlouhá sedmdesát šest kilometrů a sedm a půl kilometru široká. To, že se ledový útes od Antarktidy oddělil, je podle amerických vědců varováním, že růst globální teploty bude v budoucnu způsobovat další potíže.
Ekologické organizace považují uvolňování ledovců za důkaz, že emise skleníkových plynů způsobují růst globální teploty a následně i tání polárních ledových příkrovů.
Například ekologové z British Antarctic Survey již v devadesátých letech předpověděla, že v důsledku rychlého oteplování v této oblasti se brzy začnou uvolňovat velké kusy ledu.
Antarktický poloostrov zaznamenal za posledních padesát let vzestup teploty v průměru o 2,5 stupňů Celsia. To je více než v jakékoli jiné oblasti na jižní polokouli.
S globálním oteplováním bývají spojovány emise uhlíku z elektráren a továren.
Největším producentem takzvaných skleníkových plynů jsou Spojené státy. Jev by mohl podle expertů vést k rozsáhlým záplavám a zvyšování hladiny oceánů.
Klimatické změny povedou v tomto století k častějším záplavám, ale zároveň k nedostatku vody, sníží výnosy v zemědělství a zhorší sanitární situaci. Uvádí se to ve zveřejněné zprávě Mezivládního panelu pro klimatickou změnu (IPCC), který tvoří skupina vědců pověřená OSN studovat oteplování Země.
Vědci z IPCC se opírají o zprávu, podle níž se má v 21. století teplota zvýšit o 1,4 až 5,8 stupně Celsia a úroveň hladiny moří o devět až 88 centimetrů. Mnohem kategoričtěji než v předchozí zprávě z roku 1995 vědci soudí, že zvyšování teploty ve 20. století “již v četných částech světa zasáhlo různé fyzikální a biologické systémy”.
Jako příklady uvádějí tání ledovců, změny v chování živočichů a časnější rozkvétání některých stromů. Oteplování klimatu by též mohlo například silně omezit pobřežní ledy u Grónska a západní Antarktidy, přičemž v prvním případě by se západní Evropa změnila v polární pásmo a ve druhém případě by vzrostla úroveň moří během tisíce let až o tři metry.
Podle zprávy budou stále častěji registrovány extrémní události, přičemž poroste jejich intenzita. S velkou pravděpodobností se budou také mnohem více vyskytovat intenzivní srážky, a to i ve vyspělých zemích, takže budou stále častější záplavy, sesuvy půdy a laviny.
Vlny veder se budou velmi pravděpodobně projevovat všude a zvyšovat tak úmrtnost a škody na sklizních. Sucha, která zřejmě budou stále častějším jevem v zemích ležících v mírném klimatickém pásmu, povedou ke snížení průtoku řek, postihnou zdroje a kvalitu vody.
Zvýšení úrovně moří ohrozí zvláště ústí řek a malé ostrovní státy. Mohly by tak být ohroženy desetimiliony obyvatel. V bohatých zemích způsobí zvýšení teplot o několik stupňů ztráty, výraznější zvýšení však bude mít negativní ekonomické dopady.
V případě trvalého zvyšování teplot bude situace v Evropě diferenciovaná. “Všechno nasvědčuje tomu, že by v severní Evropě měla růst zemědělská výroba, v jižní Evropě klesat,” konstatoval Watson. Ve většině tropických a subtropických regionů dojde ke všeobecnému snížení výnosů v zemědělství…
Prostě a jednoduše čekají nás ještě zajímavé problémy.