Archiv pro měsíc: Listopad 2020

Konec letních prázdnin

Já spisovatel

Píšu už asi od 12ti let, recenze, články, rozhovory… A spousta těchto mých literárních výplodů z mého “pravěku” není nikde k dohledání. A tak sem si říkal, že je postupně některé zveřejním alespoň zde na svém blogu. Buďte proto tolerantní k chybám stylistickým i těm pravopisným, byly psány ještě v době, kdy sem na takové věci nedbal, o to víc sem chtěl tvořit a dát o sobě vědět… Takhle sem psal ještě dávno, než sem měl občanku (a chvilku potom).  Některé ty věci jsou celkem perly, jiné spíš k pousmání, ale je to doklad toho, že sem se tenkrát jen tak neflákal. Jeden takový článek vám zde právě přináším:

Konec letních prázdnin

Poslední den prázdnin,
konec léta, znovu zas,
poslední střípky krás světa,
pak přivítá nás Alcatraz.

Tak ptám se proč?

Poslední prázdninové hodiny,
kdo za to může, ta sviňa čas,
zapadnout zas mezi ty výukové splodiny,
a snažit se plavat, když otevřely hráz.

Ptám se proč?

Poslední prázdninový večer,
sbohem dlouhé raní válení,
nebýt chlap, tak bych brečel,
čeká mě jen kantorů kvílení.

Oh běda,
deset měsíců,
trest za naše mládí.

Co dělá klaun, když se nesměje?

Já spisovatel

Píšu už asi od 12ti let, recenze, články, rozhovory… A spousta těchto mých literárních výplodů z mého “pravěku” není nikde k dohledání. A tak sem si říkal, že je postupně některé zveřejním alespoň zde na svém blogu. Buďte proto tolerantní k chybám stylistickým i těm pravopisným, byly psány ještě v době, kdy sem na takové věci nedbal, o to víc sem chtěl tvořit a dát o sobě vědět… Takhle sem psal ještě dávno, než sem měl občanku (a chvilku potom).  Některé ty věci jsou celkem perly, jiné spíš k pousmání, ale je to doklad toho, že sem se tenkrát jen tak neflákal. Jeden takový článek vám zde právě přináším:

Co dělá klaun, když se nesměje?
Blízko ani daleko je cesta a ta dívka je někde na ní, ani na začátku, ani na konci, na cestě nekonečné a dlouhé, na cestě s poutí. Z pohledu normálních lidí je na cestě zábavy. Jenže i ze zábavné zábavy může být nezábavná rutina. Ale né tak nezábavná, jako většina ostatních každodeních rutin. Protože na každé návsi a náměstíčku je příběh úplně jiný a pokaždý i když má příběh stejný název se mění děj. Nikdo neví, co se může stát dál. Co asi dělají klauni, když se nesmějí? Kolik z Vás to ví, kolik z Vás to ví, co se skrývá za pozlátkem pouti, kolik z nich to zná a však ne z vyprávění. Kdo tomu je alespoň na kousek blízko? Možná znáte jednu, dvě poutě. Snad. Viděli jste už někdy točit se kolotoč na prázdno, pokud ano, nikde to neříkejte, nebudou Vám věřit, nebudou. Stejně jako atrakce postavené hluboko v lese, jen tak sami pro sebe, netočící se, nezmiňujte se i když je to kouzelné. Ta krásná dívka je ve starých a zvlášňých poutech zákonů, které se dodržují a nikdo neví proč. Ale přestat je dodržovat by znamenalo kolabs a zhroucení pradávného systému, který je pro ostatní lidi skryt, jde mimo ně a nemusí je to bolet. Ale co má dělat člověk, když se do té dívky.., když se mu líbí??? Ne ji odvést, jít s ní.. Jen čistě teoreticky. I když je jen kousek od její cesty a daleko od chrapounů, má šanci? Těžko, když je hlídána ze všech stran nejen pradávnými zákony, má vybráno, i když o tom sama neví.. pokračování, snad čas sám, nechá zapomenout, nechá – díky těm starým zákonům. Dejte vědět, až jí potkáte a uvídíte. Snad ještě miluje lidi a rozdává radost.

KKND 2

Nezařazené

Píšu už asi od 12ti let, recenze, články, rozhovory… A spousta těchto mých literárních výplodů z mého “pravěku” není nikde k dohledání. A tak sem si říkal, že je postupně některé zveřejním alespoň zde na svém blogu. Buďte proto tolerantní k chybám stylistickým i těm pravopisným, byly psány ještě v době, kdy sem na takové věci nedbal, o to víc sem chtěl tvořit a dát o sobě vědět… Takhle sem psal ještě dávno, než sem měl občanku (a chvilku potom).  Některé ty věci jsou celkem perly, jiné spíš k pousmání, ale je to doklad toho, že sem se tenkrát jen tak neflákal. Jeden takový článek vám zde právě přináším:

(tohle je například článek z papírového magazínu o hrách Leveler, který jsme vydávali na základce, kopírovali na Xeroxu a šířili mezi kamarády) -> tipuju že jde o rok 1999

KKND 2

Druhý díl zajímavé a úspěšné strategie.

Od dob kdy jsem poprvé spatřil Warcraft, je tento žánr mým nejoblíbeněj-ším. I když se musím, přiznat že tahové strategie (mimo šachů) nesnáším (před-stavte si on mě dokonce tvrdil s Came-lem že Spellcros je blbost a když ho hraju nejsem jaksi v pořádku- Klaymen). Realtimové strategie přímo žeru, dohrál jsem jich plno – Dark Colony, C & C : Red Alert, Warcrafty, KKND Extreme
a další ( hele Magicku moc se nechlub stejně ty byly jenom dema – Shinnok). Druhý díl vyrobila a naprogramovala firma Beam a disribuci má na starost, dnes celkem hodně známá firma Info-grames. KKND 2 se odehrává v roce 2180, to jest čtyřicet let po prvním díle, oproti minulému dílu přibyla mimo jiné i nová strana Series 9, takže zde jsou již zmiňovaní Series 9, Evolved a třetí vál-čící strana Survivors. V této hře (ostatně jako ve všech válečných strategiích) má- te za úkol zničit ( zdemolovat, zbouchat, odstranit, zlikvidovat, zmlátit . . . no tak nějak – Klaymen ) druhou nepřátelskou jednotku, hra obsahuje 51 misí, zají-mavé číslo, ale poukazuje na to že si
s každou jednotkou zahrajete 17 misí. Hra oproti jedničce zaznamenala vel-ký skok v grafice, jsou zde dobře pro- vedené jednotky krajiny např. auto zabořené v silnici. Některé mise jsou zajímavé tim že se v nich objevíte společně s nepřátelskou jednotkou a spolu s ní likvidujete druhou.
Tato hra je velmi dobře propracovaná a doporučuji vám abyste si jí zahráli. – Magic –

Sebepoznání

Já spisovatel, Já, já, já

Píšu už asi od 12ti let, recenze, články, rozhovory… A spousta těchto mých literárních výplodů z mého “pravěku” není nikde k dohledání. A tak sem si říkal, že je postupně některé zveřejním alespoň zde na svém blogu. Buďte proto tolerantní k chybám stylistickým i těm pravopisným, byly psány ještě v době, kdy sem na takové věci nedbal, o to víc sem chtěl tvořit a dát o sobě vědět… Takhle sem psal ještě dávno, než sem měl občanku (a chvilku potom).  Některé ty věci jsou celkem perly, jiné spíš k pousmání, ale je to doklad toho, že sem se tenkrát jen tak neflákal. Jeden takový článek vám zde právě přináším:

 

Sebepoznání

Sebepoznání – David Havlíček, Podzim 2000

Rozhodování v deváté třídě – volba povolání.

Kdo jsem? Člověk, který chce něčeho dosáhnout, ale má strach z toho, že se mu to nepovede. Člověk, který se rozhoduje o své budoucnosti a má v tom trochu zmatek. Ale to jen kvůli tomu, že se nechce rozhodnout špatně. Chtěl bych pracovat s počítači, ale čas od času dělat i něco jiného. Baví mě psát povídky a úvahy. Bavilo-by mě třeba i hrát v divadle. Prostě přemýšlím o tom, jak se rozhodnout správně a co pro to udělat. Hodně mě baví tvořit software pro lidi, protože i to je jedna z možností, jak se dnes lze stát slavným, ale jen pokud jste dobří a umíte svůj softwarový produkt nabídnout a dobře prodat. Lépe řečeno dát ho do správné distribuční sítě, v lepším případě sítí. Jinak řečeno, jsem mladý člověk, který se těší na budoucnost, i když očekává, že nemusí být příznivá. Jsem otevřený, rád se s lidmi dělím o své názory a rád si s někým o jeho názorech pohovořím (pokecám, vyměním názory, promluvím). Rád vymýšlím nové věci, něco realizuji. Jsem takový, jaký jsem a takového mě musíte brát. To je můj názor na mě.

Kde jsou naše hry?

Já spisovatel, Počítače, Počítačové hry

Píšu už asi od 12ti let, recenze, články, rozhovory… A spousta těchto mých literárních výplodů z mého “pravěku” není nikde k dohledání. A tak sem si říkal, že je postupně některé zveřejním alespoň zde na svém blogu. Buďte proto tolerantní k chybám stylistickým i těm pravopisným, byly psány ještě v době, kdy sem na takové věci nedbal, o to víc sem chtěl tvořit a dát o sobě vědět… Takhle sem psal ještě dávno, než sem měl občanku (a chvilku potom).  Některé ty věci jsou celkem perly, jiné spíš k pousmání, ale je to doklad toho, že sem se tenkrát jen tak neflákal. Jeden takový článek vám zde právě přináším:

 

Kde jsou naše hry?
Když jsme minulý rok v létě opouštěli českou diskmagovou scénu, říkali jsme že se hodláme věnovat tvorbě kvalitních českých her, takže kde jsou????

Ano, tak to je otázka, kterou si klademe také..

1.
První z nich měl být arkanoid nazvaný Microball a měl to být projekt Dragons Studia Polná (tedy nás) a Albisoftu. My jsme udělali grafiku, Albi se měl postarat o program. Takže v současné době je to jeho problém. Tuším, že on projekt pozastavil – viz jeho stránky albisoft.bonusweb.cz s vysvětlením, že Arkanoidů je na české scéně moc (myslí tím zřejmě JuMi Boll).. nesouhlasím s ním.
Pokud chcete aby tato hra byla dodělána, pište Albimu!

2.
Další projekty Albiho a DS Polná také padly, takže handheld, plošinovka ani ArcadeVoleybal nebude.

3.
Digitalizovaná adventura nejspíš bude, ale ještě jsme nezačali s codingem. Je napsaný (© David Havlíček) pouze náčrt jakéhosi dějového scénáře (není čas). Ovšem jediný problém kromě času je engine a ten by mohl být dodělán do konce příštího léta.
Zde je scénář k digitalizované adventuře (je pravděpodobné že bude změněn):
Parta mladých teenagerů se vydává do strašidelnými pověstmi ověnčeného lesa, aby dokázali, že se v tomto lese nic podivného neděje. Jsou přesvědčeni o tom, že se zde opravdu nic divného neděje a že se sem lidé bojí chodit zbytečně. Opak je však pravdou. Čekají na půlnoc (a když se nic podivného neděje) přibližně ve tři ráno usnou. Je stále tma a jeden z teenagerů se probouzí, nikdo nikde. Jeho oblečení je otrhané, nic nechápe, co se stalo? Měsíc sám pluje po nebi, hodinky ukazují tři odpoledne. Vystrašen se vydává své přatele hledat, nalézá je mrtvé okousek dál, jsou již ve větším stádiu rozkladu (jakoby zde ležely několik týdnů). Pln hrůzy a vyděšen z toho “co viděl” se rozhodl co nejrychleji les opustit, když došel na konec lesa, se zábleskem světla zmizel a objevil se na místě, kde leželi jeho mrtví přátelé. Čas neběží a noc se nestřídá se dnem. Hlavní hrdina se chce dostat z těchto nehostinných míst, jenže neví jak. Tím začíná hrůzostrašná, mystická, reálně nereálistická a přitom skutečná cesta hrůzostrašným lesem, plném prapodivných jevů, ještě divnějších obyvatel (se kterými se ve hře setká) a tajemných artefaktů (obětiště, starý kostel se hřbitovem, podzemní chodby)… jak dál. Co bude s hlavím hrdinou ??? Hrač mu musí pomoci.

4.
Loď, hra inspirována klasikou z osmibitů, která byla představena více než před rokem je neustále UNDER CONSTRUCTION. Čeká ji kompletní předělání (grafika, coding, hratelnost..)

Takže jedinou pořádnější (ehm) hrou by byl Požírač se 70 levely, který by se měl v blízké době objevit na několika herních CD.

Ukončení vývoje programu Kapr

Počítače

Tohle byla zpráva o ukončení vývoje programu Kapr… cca 16 let to může být starý text:

—-

Neříká se mi to lehce, ovšem je to na mně, jsem totiž jediným stálým členem Kapr Software. Jakby také ne, když jsem si ho sám před lety založil. To už vlastně program Kapr existoval, ale ještě pár měsíců před tím, než Kapr Software vznikl, se ten program jmenoval DISCS. A když byl později přejmenován na Kapra, vznikl posléze i tým Kapr Software.

Takže oficiálně prohlašuji se slzou v oku:

Vývoj programu KAPR byl ukončen!

Discs vzniklo v roce 1999 a ten podivný název měl znamenat
(D)atabáze (I)nformací o (S)oftwaru (C)eske a (S)lovenske vyroby.

A proč se jmenuje Kapr? Prostě mi Kapr přijde jako oblíbená česká ryba a tak nějak jsem si to spojil s českými a slovenskými programy… zkratka to není. 

I když pravda, říct o Discs, že vzniklo v roce 1999, je nepřesné. Spíše tehdy začalo vznikat, ale první verze 1.0b se objevila až po čase. Někdy na jaře 2000, tehdy zabalený program zabíral asi 200 kB, skládal se z 5 souborů a obsahoval informace o nevelikém počtu programů české a slovenské výroby v porovnání se stavem ve verzi 2.8 ze začátku roku 2004.

První verzi programu si můžete stáhnout ZDE

Proč jsem začal na Kaprovi pracovat? V roce 1999 jsem navštívil Invex (myslím že jsem tam byl asi podruhé v životě) a viděl jsem tam, kromě hromady zahraničních vystavovatelů softwaru, také spousty českých a slovenských firem a firmiček nabízejících původní české/slovenské prográmky, programy a hry. Navíc už pár dní předtím jsem přemýšlel, při prohlížení různých CD příloh časopisů (Chip, Level) nebo různých kolekcí softwaru, že by nebyla špatná nějaká evidence programů, které vznikají na území ČR/SR… jednak proto, že když člověk nějaký program hledá, tak zrovna neví, kde by ho mohl najít nebo alespoň po kterém programu se má shánět. Dále jsem si říkal, že evidence českého a slovenského sw by mohla jednou být zajímavá i z historického hlediska. Například kvůli tomu, že by se tam uživatelé mohli dozvědět, že například už v roce 1988 existovaly u nás grafické editory a podobně (toto je myšleno názorně, teď si zrovna žádný grafický editor z té doby vybavit nemůžu, ale nevylučuji, že existoval). No a protože tou dobou přestal vycházet tehdy celkem známý diskmag Sektor, který jsem vydával s bráchou a kamarády, měl jsem docela dost času a tak jsem se pustil do práce na databázi informací o softwaru české a slovenské výroby – DISCS. Později byl program přejmenován na Disk, ale lidem to nic neříkalo a spíše jim to připomínalo název nějaké diskové utility. Takže v červenci 2001, od verze 2.2 se program jmenuje Kapr, což sice lidem také nic neříká, ale už si na to zvykli, nehledě na to, že až od chvíle, kdy byl program přejmenován na Kapra se teprve dostal do povědomí uživatelů. Takovou menší ranou pro Kapra bylo vyhostění oficiálních stránek ze serveru hyperlink.cz, který přešel na placenou formu prezentací. Lidi tam byly zvyklý chodit a Kapra stahovat a na jednou nám naší freehostingovou prezentaci zrušily… to mě fakt naštvalo, ale chápu hyperlink.cz, že musí vydělávat.

Engine Kapra je dnes už zastaralý a kdybych vývoj neukončil, bylo by nutné napsat znovu celý program, aby mohl držet krok s ostatními.

Pravda je a toho jsem si vědom, že dnešní engine Kapra připomíná svým vzhledem první aplikace, které se začali vynořovat na Windows 3.x, ale na druhou stranu program ke svému účelu slouží a databáze celkem šlape, jen občas vyhodí nějakou chybu, nebo nenačte správně příslušná data. Základ celého program jsem vytvořil ve svých 13letech a tenkrát jsem měl na všechno hodně času. Tenkrát to fungovalo tak, že jsem přišel ze základky o půl druhý domů, scool-batoh, ve kterém jsem téměř nic nenosil, jsem nechal u dveří a další den ráno, když jsem šel zase do ústavu, tak jsem ho sebral a vyrazil na cestu ke škole. Úlohy jsem psal jen ve vzdělávacím ústavu. Takhle to dneska dělat nemůžu, už jen proto, že máme jen !pětiminutové! přestávky.

Kapra jsem v poslední době začal zanedbávat. Nezbýval na něj moc čas a hlavně mě už nebavilo přidávat nové položky. Většinu dat v posledních verzích přidali stálí spolupracovníci Jiří Humplík a Jiří Macich ml., můj podíl na posledních dvou verzích databáze byl téměř nulový a tak vděčím právě zmíněným stálým spolupracovníkům za to, že drželi v poslední době Kapra nad vodou. Zdá se, že by Kapr mohl fungovat dále, tak proč tedy končí? Důvod je jednoduchý, čas strávený jeho tvorbou nebyl dostatečně oceněn uživateli. Lépe řečeno, stahovanost nevysoká, odezvy menší než jsem čekal. Myslel jsem si, že mi budou autoři sami zasílat informace o svých programech a že během roku přibude asi tisíc nových programů, ovšem zřejmě jsem měl trochu velké oči. Když vytvořím nějakou hru, stáhne si ji za jeden až dva dny více lidí, než Kapra za celý rok… Toto považuji za rozumný důvod skončit,… doufal jsem 4 roky, že se zájem uživatelů zvětší, že budou posílat nové položky a že se bude databáze bez problémů plnit. Jenže opak byl pravdou.

Takže konec?
Program Kapr končí. Ovšem pokud vše půjde podle plánu. Jiří Humplík ze Selection Software databázi převezme a bude pokračovat v jejím vývoji. Ale ne již v podobě klasického samospustitelného programu, ale jako bonusové knihovny pro populární český databázový systém Scorpion´s WinCheater 2. Pokud se tedy chcete podílet na tvorbě této knihovny (editovat informace o nových českých a slovenských programech) ozvěte se mu na selection@centrum.cz 

Stránky Kapr Software můžete nalézt na http://kapr.lunet.sk
Oficiální stránky Davida Havlíčka (tedy mě) můžete nalézt na http://havlicd.wz.cz

Kapr Software je členem projektu JoyNet – http://www.joynet.cz

Jednotlivec

Já spisovatel

Píšu už asi od 12ti let, recenze, články, rozhovory… A spousta těchto mých literárních výplodů z mého “pravěku” není nikde k dohledání. A tak sem si říkal, že je postupně některé zveřejním alespoň zde na svém blogu. Buďte proto tolerantní k chybám stylistickým i těm pravopisným, byly psány ještě v době, kdy sem na takové věci nedbal, o to víc sem chtěl tvořit a dát o sobě vědět… Takhle sem psal ještě dávno, než sem měl občanku (a chvilku potom).  Některé ty věci jsou celkem perly, jiné spíš k pousmání, ale je to doklad toho, že sem se tenkrát jen tak neflákal. Jeden takový článek vám zde právě přináším:

 

Jednotlivec
Jaký význam má život jednotlivce? Jediný člověk většinou mnoho nezmění (až na výjimky), miliardy lidí už chodily po tomto světě, měli své problémy, touhy, lásky, přání a dnes o jejich životě nikdo nic neví, přestože za svůj život udělali velký kus práce. Jen málo lidí se svými činy zapsalo do historie a žije v učebnicích, knihách, filmech a myslích lidí. Ale kolik lidí naopak prožilo život, aniž by o nich byly nějaké informace zaznamenány na věčnost. Kolik měl třeba takový Caesar pomocníků, otroků, sluhů a podřízených, kteří vykonali několikanásobně větší práci než on a přitom zůstali na pozadí děje té doby, z těch desítek tisíc lidí se píše pouze o Caesarovi. Na světe nyní žije více jak pět miliard lidí, jaký má tedy význam jeden člověk na světě, co se změní, když se někdo narodí nebo umře? Vždyť bude pouze někým vystřídán, nebo někoho vystřídá. Co může udělat, aby se stal slavným, aby vytvořil něco velkého pro lidstvo? Jaký význam má problém jednotlivce, když každý z těch pěti miliard obyvatel světa má zase jiné, své vlastní problémy. Každý člověk se narodí žije a umře, má mnoho zážitků, které žijí v mysli a jsou neopakovatelné. Vše co měl v paměti zanikne společně s jeho smrtí. Nikdo už z jeho mysli jím nashromážděné informace, zážitky, poznatky i pocity zklamání nedostane. A jestli je něco po životě? Všechny víry říkají, že ano a i někteří vědci zastávají tento názor. V lidské mysli je prý energie, která po smrti opustí tělesnou schránku a putuje mezi námi, než zanikne. To by vysvětlovalo i některé spiritistické jevy. Podle jiných vědců je tělo jen přechodná schránka, kterou za pomoci smrti vyměníte za tělo nové. Co je po smrti, to ale nikdo jistě neví. Jasné však je, že to všichni jednou zjistíme.

Napsal:
David Havlíček

slohová práce (asi z 8. třídy)

Gangsters : Organized crime

Já spisovatel, Počítačové hry

Píšu už asi od 12ti let, recenze, články, rozhovory… A spousta těchto mých literárních výplodů z mého “pravěku” není nikde k dohledání. A tak sem si říkal, že je postupně některé zveřejním alespoň zde na svém blogu. Buďte proto tolerantní k chybám stylistickým i těm pravopisným, byly psány ještě v době, kdy sem na takové věci nedbal, o to víc sem chtěl tvořit a dát o sobě vědět… Takhle sem psal ještě dávno, než sem měl občanku (a chvilku potom).  Některé ty věci jsou celkem perly, jiné spíš k pousmání, ale je to doklad toho, že sem se tenkrát jen tak neflákal. Jeden takový článek vám zde právě přináším:

(tohle je například článek z papírového magazínu o hrách Leveler, který jsme vydávali na základce, kopírovali na Xeroxu a šířili mezi kamarády) -> tipuju že jde o rok 1999

Gangsters : Organized crime

Gangsters : Organized crime je strategická hra, ale není to ani budovatelská, tahová, obchodní či realtimová strategie je to strategie, která tu zatím nebyla. I když vlastně v této strategii jde o obchody, ale trošku špinavé. S touto hrou přišel tým Hot House Creation. Na tuto hru jsem se v celku těšil i když o její koupi, já sám osobně neuvažuji. Na začátku hry si lze prohlédnout všechny zajímavé informace jako je to že si přečtete noviny, ve kterých naleznete občas i něco o tom co jste zase vyvedli, pak tam lze naplánovat váš budoucí týden i když jsem to moc nepochopil, různého takovéhoto plánování je tady docela dost. Můžete tu také najímat své lidi. Jednou jsem klikl na takovej barák v rohu vpravo na dolní části obrazovky a něco se tam začalo nahrávat (Magicku opravdu zajímavý návod). Při nahrávání hry se objevilo šedivé město, které se postupně vybarvovalo, po malé chvilce se objevilo to co sklidilo můj obdiv, protože do této doby bych dal hře tak 1 z 10 z jednoho prostýho důvodu že nulu dát nemůžu. Na obrazovce se objevilo jakési 3D město viděné pohledem jako v Sim City 2000. Všude bylo hodně lidí i když po chvilce jsem zjistil že většina lidí je oblečena úplně stejně. Poté jsem zahlédl že se občas objevilo nějaké to auto. Hra se odehrává v Americe, ale v Americe asi tak ve dvacátých nebo třicátých letech, takže tu neuvidíte žádné dlouhé kolony aut. Občas se ve hře objevila nějaká ta tramvaj jedoucí po kolejích nebo třeba vlak. Všechny tyto věci jsou celkem dobře animované. Lidé se na chvilku zastaví, třeba před přechodem silnice, nebo u výlohy, utíkají přes ulici. Auta občas odbočí atd. Takových věcí je tu spousta, když poklepáte na nějakého človíčka tak se u některého (ne u všech) objeví okno ve kterém vidíte kudy příslušný človíček jde. Takhle jsem nashromáždil asi 9 oken a když jsem na jakékoli z oken poklepal (ťuky, ťuk v mrázáku máme nového nájemníka, že jo Magicku – pozn. Klaymen),.objevilo se mi na celé obrazovce. Když jsem ukázal na jakéhokoli človíčka objevil se nad ním nápis s jeho jménem. Těch jmen je ve hře víc než dost, když chcete vědět něco o nějaké budově nebo o nějakém objektu stačí na něj taky jenom párkrát kliknout. Pokud by jste chtěli vidět základy budov i to v této hře jde. Stačí kliknout na jednu z ikon v levém horním rohu, ikony, které jsou vedle ní, slouží například k oddalování a přibližování prostředí, vyvolání celkové mapy, nebo k získání informací, smazání všech aktivních oken hry, podívání se na vaší hlavní budovu atd. Občas (čas od času) se mi povedlo vyvolat okno ve kterém byl nakreslený člověk, a byli tam o něm napsány informace. Nebo okno s nějakými zbraněmi atd. Ve hře jsou továrny, hřbitovy, obchody, parky, kostely, obytné budovy a desítky dalších objektů. Nestalo se mi že by třeba projíždějící auto překrylo přecházejícího člověka tak jak to je ve většině jiných strategií. S okny ve kterých jdou lidičky nebo jsou v nich informace lze standartně pracovat to znamená přenášet, roztahovat, zvětšovat a vypínat. Ve hře začínáte s jednou základní budovou a několika lidmy. Můžete najímat lidi, vydírat obchody, přepadat banky a jiné objekty, když vám zavřou vašeho oblíbeného kumpáná můžete se pokusit ho dostat z lapáku, můžete vykrádat obchody, někoho si jen tak ze srandy zabít, prostě cokoli na co si vzpomenete. Jenomže je tu takový malý problém, protože ve hře jsou kromě vás i jiné gangy. Můžete se s nimi domluvit nebo s nimi válčit. Hra je však vemi složitá a komplikovaná, pochopit jí dá celkem slušnou práci, když je k tomu všemu celá v angličtině. Ale na druho stránku je to dobrá hra a je velmi dobře propracovaná a doporučuju ji každému hráči strategií. Spracování hry, obrázky, animace, informace to vše je velmi dobře provedené, ale čekal jsem že to bude trošku jednoduší na pochopení. Proto dávám 7/10, původně jsem se rozmýšlel že dám dokonce 6/10 a málem to tak dopadlo.

Jazz Jackrabbit 2

Nezařazené

Píšu už asi od 12ti let, recenze, články, rozhovory… A spousta těchto mých literárních výplodů z mého “pravěku” není nikde k dohledání. A tak sem si říkal, že je postupně některé zveřejním alespoň zde na svém blogu. Buďte proto tolerantní k chybám stylistickým i těm pravopisným, byly psány ještě v době, kdy sem na takové věci nedbal, o to víc sem chtěl tvořit a dát o sobě vědět… Takhle sem psal ještě dávno, než sem měl občanku (a chvilku potom).  Některé ty věci jsou celkem perly, jiné spíš k pousmání, ale je to doklad toho, že sem se tenkrát jen tak neflákal. Jeden takový článek vám zde právě přináším:

(tohle je například článek z papírového magazínu o hrách Leveler, který jsme vydávali na základce, kopírovali na Xeroxu a šířili mezi kamarády) -> tipuju že jde o rok 1999

Jazz Jackrabbit 2

Vzpomínáte na Jazze (na toho kluka, králíka ušatýho), viděl jsem obě share-ware verze, obě dvě byli dobré a bohu-žel celkem krátké, i když na dnešní do-bu je to docela dlouhé. Obě dvě jsem dohrál a škoda že jsem se tenkrát neza-registroval, co se dá dělat. Naštěstí fir-ma Epic Megagames vydala hru Jazz Jackrabbit 2, nechci hru moc pošpiňo-vat, někomu se to možná bude líbit, ale Jazz je nějak moc malej, můžete si tu zvolit i červeného Skaze, ale demo jsem hrál jen s Jazzem, takže tu moc o Ska-zovi mluvit nebudu (chtěl jsem napsat psát, ale jsem línej to po sobě opravit). Jedna výhoda, možná i víc tu je (jsou), alespoň myslím že to Jazz v jedničce neuměl, Jazz může skok v nejdelším bodě prodloužit a to je dobré, protože se to opravdu někde hodí. Takových vy-lepšení tu je víc například i dobře ani-mované pozadí. Je tu mnoho různých nepřátel (to bylo i v jedničce) od želv až po finální monstra. Můžete tu sbírat mnoho bonusů, prémií a předmětů, od ovoce až po rychlost a další dobré vy-lepšení. Dost mě štvala například čaro-dějnice, která mě změnila v žabáka, kvůli tomu jsem musel vyhledat krásnou zaječici, která mě pak políbením proměnila zpět v ušatou potvůrku (samo-zřejmě tím myslím Jazze). Zajímavé byli i fetující houby,které mě omámily tak že jsem měl opačné pohybování. Občas tu byli i krabice ze kterých po mém doteku vylétlo něco na pružině. Něco jako čertík v krabičce. Takových zajímavých vyle-pšení je tu více a všechny věci o kterých jsem tu psal jsou i v demu.
Přesto všechno se mi zdá možná Jazz Jackrabbit 1 lepší (znáte mě) (pro ty kdo ho neznájí, on prostě má radši starší hry, prostě jak malé děcko to je náš Magic – Klaymen), ale Jazz Jackrabit 2 má lepší grafiku, je pod Windows a má mnoho vylepšení, je tu taky dost nápadů a dopo-ručuji vám tento produkt od týmu E. M. doporučuji zahrát, protože je to dobrá plošinovka a určitě se neztratí.