Archiv pro rubriku: Nezařazené

David Havlíček – Srdce z hoven

Tak a je to konečně tady. Dne 8.11.2016 sem se rozhoupal a vydal si sbírku vlastních básní s názvem Srdce z hoven. Není to nic velkého, je to sešitové vydání (A5), cca 40 básní vytištěných na mé domáci tiskárně a scvaknutých k sobě sešívačkou, ale ano – dokončil jsem jí. Mám jí.  A mám z ní radost. Když o ní bude větší zájem, nechám si v budoucnosti někde v tiskárně vytisknout třeba A6 verzi s tvrdším obalem nebo tak něco.  Zatím je k dostání po hospodách u nás v obci.

A proč sem to vydal teď? Čekal už sem dlouho, ale říkal sem si, ať už je to venku, ne? Do počítače sem to vlastně nadatlovat už v únoru letošního roku, ale co čert nechtěl, po uložení a opětovném otevření se ztratilo formátování a rozmístění básní. Věřte, že v tu chvíli sem neměl nervy a náladu to sestavovat znovu. A tak sem se k tomu dostal až teď. Radši tedy nyní, než třeba za další rok…

Sbírka Srdce z hoven obsahuje vlastně jakýsi průřez mojí básnickou tvorbou od střední školy doteď. Napsal jsem toho samozřejmě mnohem více, ale ve sbírce jsou věci, které se mi líbí a který mě pobaví či zaujmou i nyní s odstupem času. Proto věřím, že by stejně tyto kousky mohly fungovat i na případné čtenáře.

Kdyby měl někdo z vás zájem, umístil sem jí k objednání na stránky svého antikvariátu -> ale aby to nebylo zavádějící, upozorňuji, že v případě této mojí sbírky se jedná o nové vydání.

Tak tedy, kdyby měl někdo zájem, objednávejte zde:
http://antikvariat.xrs.cz/produkt/sbirka-poezie-david-havlicek-srdce-z-hoven/

 

img_20161109_120016

 

A nyní pár ukázek ze sbírky:

SVATEBNÍ
Maškar průvod svatební
táhne prázdnou ulicí
cena lásky trojdenní
už je v pátém měsíci.

Nálada je pohřební
manžel k ní se hodící
uloven byl narychlo
dostálo se tradici.

V rohu tiše sedící
sleduji vše z povzdálí
dívko bledá na líci
jak vás pěkně oddali.

LHOSTEJNOST
Na co pak lásku,
dejte mi pokoj,
nepoznám trápení,
nebudu sám,
nemám rád loučení,
nechci mít masku,
s níž pak lhostejnost
k tobě dál předstírám.

UŽ JE TO TADY
Zemřel mi strýc, zvolejte: “Sláva!”
a pak že prý neklapou nebeský mlýny.
Utopen v žumpě, jo – to se stává,
rodině věnuju dvě tuny hlíny.

Na pohřeb koupím si lístek do první řady,
balónek s héliem a tureckej med.
Zašeptám tetě: “Už je to tady!
Radši ho zasypte rychle a hned!”

V Polný neustále blbne O2 internet přes pevnou linku

Zacalo to tim, ze soudruzi prekopli kabel, natahli novej, vsem zadarmo do vanoc zrychlili internet (po vanocich prijde urcite jejich dealer s vyhodnejsi a drazsi smlouvou) a od ty doby to sem tam nekomu pada nebo treba par dni nejde. O2 nejsou schopny to uz 14 dni dat do kupy. Kdyz tam zavolate, tak se po trictvrte hodiny cekani na operatora dozvite, ze je to problem asi jen u vas, nechaji vas vytahat vsechny kabely od telefonu v baraku (prestoze jim tvrdite ze vite o dalsich lidech, kteri tento problem v okoli maji), premeri to, zjisti ze ten problem neni u vas a poslou do mesta technika, ktery to ma do 36 hodin vyresit…

Ano, uz asi po paty za 14 dni mi nejde internet … Vcera sem tam volal a jako sry, ale je skoro 11 hodin, internet stale nejde… vim, ze na vyreseni maji zase 36hodin (uz po nekolikate), ale o vikendu je mi to celkem na prd, potrebuji s tim netem delat. Kdyz k tomu pripoctu, ze za cca 250 Kc tady konkurence nabizi alternativu, kdy mi jejich technik rikal, ze to muze zapojit behem dneska, premyslim ze jsem u O2 asi opravdu jen z nostalgie.

Je to proste debilni zkurveny O2

Ze mi po slozite reklamaci mozna pomerovou castkou na fakture vykompenzuji dny, kdy net nefungoval – tedy treba cashback 100 CZK, z toho si asi fakt sednu na zadek…

Originální české betlémy

S Vánoci se pojí spoustu lidových tradic jako je pečení vánočního cukroví, štědrovečerní večeře a stromeček, ale také k nim patří betlémy nebo též jiným názvem Jesličky.

b12

Vánoce patří mezi jeden ze 3 nejvýznamnějších svátků nejen v křesťanství, ale v životě. Již od 3. století někteří křešťanští teologové uvádějí 25. prosinec jako datum Kristova narození. V ČR však začíná oslava Vánoc již na Štědrý den, tedy 24. prosince, kdy je předvečer slavnosti.

b41

Jesličky vyobrazující Svatou rodinu – právě narozeného Ježíše, který leží na seně, Pannu Marii a Svatého Josefa, kteří o něj pečují a pastýře se zvířaty, byli vyráběné již od 10. století v Římě a rychle se šířili po celém Evropském kontinentu.

V některých rodinnách jsou domácí betlémy považovány za cenné rodinné dědictví, které se dědí po generacích.

1

Betlém (doslova dům masa neboli stodola pro zvířata) je dnes město na západním břehu řeky Jordán, které se nachází přibližně 8 kilometrů od Jeruzaléma. Podle evangélií se zde narodil Ježíš Kristus, tudíž má toto místo obrovský křesťanský význam.

Právě díky tomuto faktu, patří umělecké zvárnění Svaté rodiny neodmyslitelně k vánočním svátkům a měl by ho mít doma každý.

7

Takže nám určitě dáte za pravdu, že nejkrásnější betlémy jsou originální, pokud možno ručně vyráběné.

A proto prosím dovolte, abychom vám představili tyto krásné ručně vyřezávané jesličky, z lipového a smrkového dřeva.

I přesto, jakou dá práci, než se ze surového dřeva stane umělecké dílo, jako malý betlém pro vaši potěchu můžeme po právu říct, že dřevo patří k nejušlejtilejším a nejkrásnějším živým materiálům.

 

Betlémy, které nabízíme v e-shopu, pochází z Českomoravské vrchoviny, která se rozkládá po obou stranách historické zemské hranice Čech a Moravy a patří k nejstarším pohořím Českého masívu.

Ručně vyřezávané jesličky a samostatné postavičky oslíka, vola, velblouda a jiné, si lze prohlédnout a objednat z pohodlí domova v e-shopu na této adrese www.rajbetlemu.cz

Pižla po ránu

Mám jednoho chlupatého kamaráda. Je to morčák Pižla, tak sem se vám ho zde dnes rozhodl představit několika fotografiemi.

Byl sem začátkem roku v jednom zverimexu u nás v Polné. A překvapilo mě, že tam mají jedno velké morče mezi malými. Paní mi řekla, že ho někdo vrátil a že jej nikdo nechce, protože už je velkej. Tak jsem se rozhodl, že půjde domů se mnou. A šel (y)

Ze začátku se strašně bál lidí, nedalo se na něj sáhnout, utíkal, schovával se. Je možné, že na lidi nebyl zvyklý a nebo mu někdo před tím ubližoval. Každopádně už sme kamarádi a dnes není problém, aby jej kdokoliv vzal do rukou.

Takže dámy a pánové, toto je Pižla:

13506986_10208431966349576_9082865503762911152_n 13511946_10208431966869589_6672589237809643893_n 13516461_10208431967269599_1076130374358319137_n 13533343_10208431966509580_5993035970174040199_n

Ublognout si

Čas letí a já vlastně pořád tak nějak nepíšu na blog pravidelně. Slibovat si, že to budu dělat, to už nejspíše ani nemá cenu. Buď se časem zase najde “čas” a dostanu chuť být více sdílný a nebo to budou jen takovéto občasné zápisky.

Vlastně ten dnešní zde jsem si dal úkolem. Nestíhám totiž a práce mám až nad hlavu a počítám tam i práci na svých koníčcích a svém životě – třeba udělat nějaký ten klik po ránu, vynést koš či zalít zahradu. A abych se v tom všem vyznal a nezapomněl, co chci udělat – vedu si pečlivé seznamy úkolů, které jsem si ještě tématicky rozdělil. No a když nějaký splním, žlutou barvou si jej zvýrazním. A čím více mám na seznamu žluté, tím mám ze sebe lepší pocit, protože jsem něco udělal. A to mě pak žene k tomu dělat další a další úkoly.

Úkoly na seznamu si dělím i podle priorit a mám u nich uvedeno, i kdy je chci udělat. Samozřejmě, že většinu toho vždy nestihnu, ale nezlobím se na sebe. Protože vlastně pořád pracuji, víc toho už nezvládám. I když rezervy tu sou. Nikam nechodit, omezit čas s přáteli a tak dále…

Mám v plánu maximalizovat nyní své pracovní úsilí omezením času stráveného s přáteli, dokud se nehnu z místa s těmi zakázkami, kterém jsem nasliboval atd. Část večerů, které trávím v hospodě, věnuji čtení, hraní her a sledováním filmů… protože kromě omezení časových výdajů, chci omezit i výdajovou stránku finanční – nejvíc utrácím za hospody, pařby a zábavu s tím spojenou. A sem na sebe naštvanej, že jsem ještě ani nedohrál toho Poldu 6, co sem si před 2 roky koupil. Teď už se k němu snad někdy dostanu. A třeba bude i čas si ublognout…

Tak už je to měsíc aneb bude ze mě zahradník?

Tak už je to zase téměř měsíc, co jsem tu blogoval naposledy. A přitom bych chtěl více, ale nestíhám a když stíhám, nechce se mi. Nápady by byly, ale prostě nebloguju. Neflákám se, opravdu ne, makám na mnoha projektech na PC, dělám stránky na zakázku, dělám na PC hře, na webu Cirkusoviny, spravuju hromadu skupin a stránek na FB, chystám se cvičit divadelní show s jednou místní uměleckou skupinou, chci dodělat už konečně i tu básnickou sbírku a mít ji připravenou k vydání na podzim.

Jenže do toho tu jsou takové drobnosti jako dávat do kupy auto, dávat do kupy stánek a i to zabere dost času. Navíc, protože mám poslední dobou budovatelské sklony a všechno vylepšuju a všude něco tvořím, sem si teď oblíbil práci na zahradě. Já, který téměř nevylezl něco dělat ven nebo na zahradu, jsem se rozhodl, že si zasadím nějaký stromky či keře. A tak už sem vysadil maliny, angrešt. Pak přikoupil třešeň. A začal sem zúrodňovat půdu, na které už cca čtyři roky roste jen tráva. První část půdy jsem zbavil travního porostu a stihl už vysadit ředkvičky i hrášek. Ovšem mám nakoupené i další sazenice. Navíc se chystám udělat i záhonek s bylinkami, některé jsem pokusně vysadil již vloni. No a do sklepa jsem si pořídil houby. Tak mi držte palce, ať mi z toho všeho vyroste aspoň něco.

Požírač – hra od Davida Havlíčka

Nedávno jsem tu tak nějak slíbil, že zde začnu retrospektivně vytahovat své staré počítačové hry a programy.  Měl jsem totiž nějaký záchvat nostalgie a začal jsem se hrabat ve své skoro už zapomenuté tvorbě z let dávno minulých. Nejprve jsem představil hru MicroTris a dnes bych vám chtěl ukázat jinou svou jednoduchou gamesku s názvem Požírač, kterou jsem začal dělat na přelomu let 2000 a 2001 ve Visual Basicu. Bydlel jsem tehdy v Jihlavě, měl jsem se připravovat na přijímačky na střední školu, což mě pochopitelně vůbec nezajímalo a nebavilo, a tak jsem místo toho dělal hry a programy.

Dochoval se z toho herní freewarový produkt Požírač, který jsem i dokončil. Jedná se o jednoduchou gamesku, v níž ovládáte neustále se pohybující smajlík, který nesmí narazit do zdi ani okraje obrazovky. Přitom tento smajlík musí vysbírat všechna vajíčka na obrazovce, pokud se vám to povede, pokračujete do dalšího levelu.

pozirac1

Vzpomínám si ještě, že jsem chtěl tehdy vytvořit kvalitního hada ve stylu her Snakes (ovlivnil mě rovněž hodně kvalitní, ale dnes již zapomenutý český remake s úplně stejným názvem Snakes), ale jelikož to byl moc rozsáhlý projekt, záhy sem si ho významně zjednodušil a tak vlastně začal vznikat Požírač.

pozirac2

Nikde, pokud vím, se to ve hře nezmiňuje, ale když v menu gamesy Požírač stlačíte písmeno E, zapnete si editor, v němž si můžete vytvářet vlastní levely do hry.

pozirac3

O hře se psalo i v dobovém internetovém netisku… ( i když nepříliš lichotivě):
http://www.freegame.cz/hry-ke-stazeni/zdarma/arkady/pozirac/11054

pozirac4

No a kdyby jste měli zájem si hru vyzkoušet, tady je ke stažení …

 

Probudil sem v sobě pařana

Jo, byl to dobrej kauf. Asi. Teda pro mě určitě. Koncem září jsem se rozhoupal a rozhodl se pořídit si PlayStation 3. A protože nejsem příznivce toho, kupovat věci, které již nejsou technologickými novinkami, z první ruky, vydražil jsem PS3 na Aukru za cca 3700,- Kč i asi se sedmi plnýma hrama. Což už nebylo málo peněz, začínalo se asi na 2500,- Kč (a to mě nalákalo), ale na konec jsem se rozhodl, že to těm ostatním přihazujícím nenechám a koupil PS3 i za ty skoro čtyři litry.

Jsem hrdým majitelem Nintendo WII, ale jelikož nemám příliš času na herní kratochvíle a ani k WII se často nedostávám, dlouho jsem s PS3 váhal. Na konec jsem se ale přeci jen rozhodl, stejně bych ty lováky utratil za cigára a pivo a takhkle budu alespoň mít důvod sedět občas večer doma.

A jak jsem tušil, tak se stalo. K PS3 jsem se až doteď skoro nedostal, spíš jsem se věnoval WII a nebo s kámošem, když se stavil, jsme si zahráli něco na starých NES, ideálně Battle City, Super Contru a hlavně pak Tetris.

No ale co. Všechno má svůj čas. Koncem prosince mě znásilnila bolest v krku, kašel, rýma a další atrakce. No a když už sem fakt trpěl, tak mi doktorka z ORL řekla, že mám angínu (což sem tušil) a dostal sem antibiotika, které mi umožnily v posteli nejen proležet celý den, ale nějak u toho i fungovat a tak přišla moje oblíbená část života.

Poslední roky se totiž ke čtení, koukání na zajímavé filmy a hraní her vlastně dostávám hlavně když marodím. A tak vlastně mi to ležení s nemocí často ani tak neva. Navíc si někdy i odskočím a něco udělám, třeba teď píšu tenhle blogový post.

Dungeon Siege 2

Ano, přátelé. Tušíte správně, poslední dny věnuji zkoumání a hraní her na PS3. Pár her jsem si nechal koupit “Ježíškem” ve výprodeji v Tescu (byly tam kupodivu i docela zajímavé kusy), pár her jsem si pořídil přímo s PS3 v dražbě a hlavně už v konzoli bylo od předchozího majitele předinstalováno mnoho demoverzí. A další jsem si downloadl přes PlayStation Store. A právě toto množství různých games mi nyní zpestřuje mé nicnedělání v posteli.

Tekken 6

Připadám si tak krásně jako v dětství, kdy si člověk pořídil nějaký Level a proseděl celý víkend s demoverzemi na CD příloze. Zkoumal jednu hru za druhou. Ani nevadilo, že není celá a jde jen o demo. Na celou by stejně nebyl čas… a i když si člověk kolikrát řekl, že si full verzi koupí nebo někde obšlohne (v té době bývala ale i vypalovačka vzácnost), tak na to rázem pro další a další demáče zapomněl.

Haze

Aktuálně mám rozehrané dvě full hry – Haze a Borderlands 2 a rozezkoumáno asi 35 demoverzí – mezi nimi například Mortal Kombat 9, Driver: San Francisco či Dungeon Siege 2.

A na to, že se o některých nechvalně zmiňují některé recenze taky nedbám, rád si vyzkouším, jestli je to opravdu pravda nebo ze sebe chtěl redaktor udělat jen “velkého znalce umění”.

Takhle jsem si nezahrál už léta. Probudil sem v sobě spícího pařana. Myslím, že letos budu hrát mnohem častěji. Už jen proto, že bych některé z těch kousků rád dohrál. Ba co víc, rozhodl jsem se dohrát (nebo aspoň hrát) i některé mnou rozpracované hry na PC, které jsem si v průběhu let pořídil, nainstaloval a nikdy v nich nedošel do konce… Aktuálně mám na mysli hlavně legendární Machinarium, Dune 2000, dále pak Ednu, Poldu 6, Knight Shift a Turtix.

A tím to nekončí, v záchvatu hraní PS3, jsem si taky objednal v e-shopu SuperGamer.cz Worms Collection a Tekken 6 (na což padly moje úspory, ale zase jsem se (pokus 2016) rozhodl přestat kouřit – tak si na to třeba vydělám), aby když někdo z přátel přijde, byla možnost si dát i něco veselého v multi-playeru. Mám tu sice PES a FIFU, ale moc na ty sporty nejsem…

A právě probuzený spící pařan ve mně mi ještě poradil, že mám taky doma schovanou konzoli Overmax a spoustu her můžu mít v mobilu nebo hrát hry v TV z nabídky Samsung aplikací. No nic přátelé, jdu si vzít další antibiotika a pokračovat v hrání. Chtěl jsem jen, aby jste věděli, co se se mnou děje, protože možná o mně nějaký ten měsíc neuslyšíte… I když na to blogování si asi občas čas udělám.

HOWGH.

Borderlands 2

Show must go on

Když rekapituluji právě končící rok, shledávám, že pro mě byl rok 2015 úspěšný, plný zážitků. Poznal jsem se s novými fajn lidmi, cestoval i pracoval jsem tak, jak jsem chtěl. Tenhle rok mě bavil. A to i přes pár hořkých zklamání a slz, které jsem musel spolknout, ale show musí pokračovat. Člověk se musí alespoň pokusit věci změnit, přestože se zdají nemožné, ale když to nevyjde, musí to umět přijmout s pokorou. A to dělám…

Nyní sbírám síly pro další boj s rokem 2016, jsem v útlumu, relaxuji…

Ale plánů, cílů a snů pro další rok je nemálo. A já se hrozně těším na tu práci nebo spíše na tu cestu, protože když člověka něco baví, nevím, jestli to jde nazývat práce…

A co vám přeji?

Aby jste se taky těšili na rok 2016. Aby všechno v roce 2016 bylo v pohodě. Hlavně aby bylo zdraví a klid, ostatní přijde samo.